Archive for the ‘Johnlock povídky’ Category

Protože vás kolem Vánoc bylo celkem dost, kdo jste chtěli vyhrát svoji vlastní povídku na téma, jaké si zamanete, jsem tu zas s novou soutěží a stejnou výhrou. :D

 

(more…)

Jelikož tahle kapitola nebyla příliš náročná na kontrolu, rozhodla jsem se ji sem dát ještě tento týden. :) Díky za vaše komenty a připomínky ;-)

Nemohla jsem si to odpustit, v tomhle případě jsem musela Sherlocka víc polidštit, hehe :D. A pak je tu taky ubytování v hotelu v Praze… který už vlastně přestal existovat. Takže vlastně vzpomínka na kontroverzní budovu.

 

(more…)

Děkuju za všechny milé a povzbudivé komentáře!! :D

V první kapitole se přesunujeme do 221B. Napjatá atmosféra, spousta nevyřčených slov, a… klientka. :)

p.s.: Já prostě miluju narážky (na jiné světy, díla, cokoliv)! :D Takže tahle povídka bude i taková bojovka pro ty, které baví hledat v příběhu drobnůstky, co tak trošičku patří jinam. Až se dostaneme úúúplně na konec, vydám k tomu ještě takovou bonusovou tečku, kde objasním, o jaké drobnůstky vlastně šlo.

Jestli na nějaké přijdete, klidně je písněte do komentářů, nejde o nějakou soutěž nebo tak. :)

 

(more…)

Jsem marná. Chtěla jsem vám sem dát nějakou pěknou aprílovou kravinu, ale zase to nakonec bude jen obyčejná povídka :D

Poslední dobou jsem oprášila Norah Jones a její první desku, a když jsem poslouchala Come Away with Me, bylo naprosto jasné, co budu psát! Úplně jsem viděla scénu (kterou nám Mofftiss jaksi zapomněli naservírovat, ale díky bohu se o ní John aspoň zmínil), kdy Sherlock učí Johna tančit waltz.

Z čehož vyplývá, že povídka je jako chybějící scéna z The Sign of Three.

Chjo…

(more…)

Um, teda, děkuju za vaše názory k té mé poznámce o-tom-co-dál. :)

Upřímně, dost jste mě překvapili… Měla jsem pocit, že budete hlavně hlasovat pro tu sérii, kterou překládám, ale když se tak hladově vrháte po něčem, co píšu sama (wow ♥… a taky uf :D), pustila jsem se do čištění a úprav své povídky a tady máte prolog. Varovala jsem, že tuhle věc budu vydávat nepravidelně – když je to typ povídky, který jsem ještě nikdy nepsala. Nerada bych sem vydala úplnou fíkovinu, takže než publikuju další kus, musím ho několikrát s odstupem projít.

Nic se nestane, pokud budete chtít počkat, až vyjdou další kapitoly, než vůbec začnete číst (případně komentovat). Kus povídky je už prostě na světě a ani “nedostatek” komentářů rozhodně neovlivní další psaní – tuhle povídku mám tak vyrýsovanou v té svojí divné hlavě, že prostě bude dopsaná. :D

 

Už to budou tři roky od chvíle, co se Sherlock vrátil mezi živé. On i John se příliš nezměnili; žijí v 221B, řeší případy… Ale John je přece jen trochu jiný, než dřív. A Sherlock nejspíš vědomě ignoruje to, co se na něm změnilo.

Případ se starým domem v Praze by měl přinést rozptýlení. I když John vlastně ani nechápe, proč Sherlocka tenhle případ tolik zaujal; jejich klientka je prakticky najala k prozkoumání domu, ve kterém je asi schovaný poklad a navíc v něm straší.

Vážně, tenhle případ bude nakonec asi jen výlet do centra Evropy, “procházka parkem”. Možná se podívají na historické centrum, Praha je prý krásná (i když těžko říct, jestli tohle Sherlock ocení); no, a pak se vrátí domů, Sherlock bude určitě naštvaný, že ztratili čas pátráním po nějakém nesmyslu, a John bude naštvaný a unavený, protože bude muset poslouchat Sherlockovy tirády. Jako vždycky, všechno zůstane při starém.

Až na to, že nic nakonec nebude stejné.

Protože někteří duchové jsou až příliš skuteční.

A životu nebezpeční.

 

 

(more…)

Tohle je stý článek na těchto stránkách, jupíí! :D

A na oslavu přidávám jednu za vlasy přitaženou záležitost, haha! :D Udělala jsem si výlet za Johnem a Sherlockem, tak trochu. A možná jsem je trochu vyvedla z míry… Nebyla jsem si jistá, jestli by někdo z vás chtěl jet do ordinace Johna Watsona se mnou, přestože kvůli vaší návštěvnosti na těchto stránkách byste se mnou možná mohli čekat v čekárně; jestli byste se ale taky chtěli podívat za nimi, tak jako já teď, tak dejte vědět. Mělo to být jen jednorázové, ale mám dojem, že za nimi ještě někdy zajdu. :D

p. s.: povídka obsahuje narážku na kánon, víte někdo jakou? :-P

(more…)

This content is password protected. To view it please enter your password below:

EDIT 6. 3. – HESLO pro příští kapitolu uvnitř článku.

Než já nebo Katy vydáme další kusy slíbených povídek, ozvala se TruTru s další svojí povídkou. Jak příhodné :D! Je velmi dlouhá, a protože dělám její betaread, druhou část vám sem hodím koncem týdne. Tady je první kus.

 Info: Inspirováno filmem Na Hromnice o den více. Johnlock.

Sherlock čelí nelehkému úkolu, připravit pro Johna důstojnou rozlučku se svobodou. Zdá se ale, že ztrátu Johnovy svobody prožívá víc, než samotný John. Den, který nedopadne nijak zvlášť dobře, by Sherlock nejraději vymazal z paměti. Co kdyby ho ale místo toho musel prožít znovu a prožívat ho napořád? Co by si geniální detektiv počal s nechtěnou věčností?

- Varování: 18+ , nevěra, prvek scifi, někdy možná přehnaně romantické, občas mimo charakter.

- Věnování: Tahle povídka vznikla na základě silné obliby prostředního dílu třetí série a je věnovaná všem, kteří Znamení tři taky tak milují.

(more…)

Tahle povídka souvisí s Intermezzem s lebkou, kde jsem na věci nahlížela z Sherlockova pohledu. Smutné, truchlivé, trucovité myšlenky…

V jednom komentu jsem zmínila, že nerozumím tomu, proč se vlastně měsíc neviděli, proč se odcizili, co měl John tak důležitého, že začal Sherlocka opomíjet?

No a tady je jedno vysvětlení, které mě napadlo.

Na truchlení můžou být přece dva a když spolu nijak nemluví, tak se všechny ty marné myšlenky nabalují a nabalují, až jednoho táhnou ke dnu a druhého… K pochybnostem o sobě samém.

Nebude vám to dávat smysl, pokud jste ještě neviděli třetí sérii – navazuje na The Sign of Three a prolíná se s His Last Vow.

A ještě p.s.: pár skutečností jsem drobně upravila, pro ty z vás, kteří už znáte všechny díly nazpaměť. :)

(more…)

Potřebovala jsem vypnout. Protože, upřímně, poslední kus TRLT mi dává celkem zabrat, z depresivního prvního dílu série Trying to Find the In-Between na mě jdou taky mrákoty… Pak mi došlo, že mám ještě v záloze Atlin se svými minipovídkami. Tahle úplně hladí na duši. Snad se mnou budete souhlasit. (more…)