verityburns: The Heart in the Whole

Nezačít s autorkou verityburns by byl snad i hřích 😀 Mezi čtenáři Johnlock fanfic je naprosto profláklá a právě u ní jsem taky začala číst johnlock; do té doby to bylo pro mě naprosto něco nemyslitelného, johnlock – fuj, tabu atd. Jenže ona píše naprosto fantasticky, strhne vás s sebou, hltáte každé její slovo…

The Heart in the Whole sice nebyl první, který jsem od ní četla, ale jako první ho zmiňuju proto, že má i svůj PODFIC, který nahrála právě verityburns!

Děj povídky navazuje na třetí díl první série – Moriarty, John a Sherlock jsou u bazénu, Sherlock míří pistolí na zem na vestu s výbušninami…

…a ozvou se dva výstřely. Two shots. Tohle jsou dvě slova, která budu mít definitivně spojená právě s touhle povídkou. Jeden výstřel zasáhne vestu – to vystřelil Sherlock. Druhý výstřel vyšel ze sniperovské pušky a zasáhl Sherlocka do hlavy.

Ano, přežije to, a Johna to málem položí, ale naštěstí se po několika dnech probere z kómatu…aby zjistil, že Johna bude potřebovat mnohem častěji, než na podávání předmětů v bytě, nakupování mlíka a vyřizování pochůzek. Sherlock je slepý. Díky tomu se mu ale otvírají nové obzory, přestože je zpočátku dost frustrovaný, jeho dedukce se přece odvozují od toho, co vidí, že?

Pro Johna je to ale taky těžší období. Musí být u Sherlocka velmi často velmi blízko, fyzický kontakt je pro manipulaci s nevidomým přítelem docela podstatný… Takže na jednu stranu je to omračující, že se ho může dotýkat, když to je přesně to, po čem od doby, kdy se seznámili, touží. Jenže když ví, že ten cit není opětovaný… Nebo?…

🙂

PODFIC jsem poslouchala dvakrát za sebou. Verity předčítá naprosto skvěle, má to rytmus, odlišuje hlasem různé postavy a hlavně!!! dokáže v rámci možností imitovat akcent těch postav dle původních herců – hlavně Johna ovládá dokonale, Sally Donovanovou i Lestradea taky. Cumberbatch má na ni hlasový rejstřík poněkud jinde, ale leckdy ho taky dobře trefí :-).

 

počet slov: 105 000 +

počet kapitol: 21

rating: M

odkaz na povídku:      http://www.fanfiction.net/s/6435170/1/

Ukázka:

Sherlock woke the next morning, knowing who he was. He listened to the beeping of machines and heard the rustling of someone crossing their legs in a chair next to him. He could feel a needle in his arm and his head hurt. Hospital, then. He opened his eyes; night time.

More rustling, then a voice. Mycroft, but he was talking nonsense – no change there, then. Sherlock smiled to himself.

He heard a door, footsteps. Wasn’t anyone going to put the light on?

Someone was approaching, the stride well-known and sounding like home. “John?”

John’s voice answered from his left, but the words sounded wrong. Sherlock turned his head.

John wouldn’t wander around in the dark, surely? Was his head bandaged? He reached up to check. There was a bandage, but his face was uncovered.

Sherlock stretched out a hand, which was swiftly taken in a familiar hold.

“John, why can’t I see you?”

…a ještě kousek:

“You don’t really try to control me, that was unfair,” Sherlock admitted. “And the other things… I was just frustrated and angry, and I took it out on you because I know that you won’t leave me.” He frowned. “I must have changed,” he decided. “The old me would take advantage of anything like that – I used Molly’s crush to get what I wanted from the morgue time after time, then just ignored her.” He thought again. “Actually, I would still do that,” he added. “Interesting.”

He shook his head and John watched, fascinated, as he witnessed Sherlock trying to deduce himself.

“But you are different,” Sherlock told him. “Hurting you, hurts me.” He looked surprised by this realisation. “I am sorry,” he emphasised. “And I will try not to do it again. I do have feelings for you,” it was John’s heart which was racing now, “but I’m not sure where they have come from, and whether I can trust them.”

He pressed closer, ghosting his lips along John’s jaw as he spoke. “So even though I very much,” his words were interspersed with kisses, “very much want to kiss you properly,” he turned John’s head so that he could continue his route, “I will respect your request and wait until I am sure.” He finished his statement by nuzzling John’s right ear, before lifting his head. “Do you still… I mean, will you forgive me?”

John could hardly breathe. On some level he was aware of the question Sherlock had almost asked, and the fact that the depth of his feelings was clearly no secret. However, there seemed to be a distinct lack of blood flow to his brain and he was having issues with coherency.

“Yes,” he managed to say, which seemed to cover the essentials and was pretty much his default setting with Sherlock anyway.

 

Odkaz na PODFIC k povídce je na stránce verityburns: http://www.fanfiction.net/u/2494960/

Advertisements

4 komentáře Přidejte váš

  1. Kat napsal:

    Ahoj , dobře napsané, děkuji

  2. Leylon napsal:

    tak ako som hovorila – idem čítať ďalej, nedokážem vydržať 😀 a PODFIC si očividne tiež stiahnem, síce neviem po anglicky tak dobre, aby som tomu všetkému rozumela, ale po prečítaní by to celkom ísť mohlo a aspoň si privyknem n akcenty a takéto veci 😀 ďakujem 🙂 🙂

  3. John locked napsal:

    Taková škoda, že neumím tak dobře anglicky abych tomu rozuměla 😦 Stejně jsem si stáhla ten PODFIC. A hrozně moc ti děkuju, že píšeš Johnlock povídky, překládáš je a píšeš i tento „čtenářský deník“. Píšeš hrozně dobře, za dnešek jsem stihla přečíst všechno co tu máš a je to super! Takže ode mě dneska už 2. komentář, ale aspoň máš nějakou motivaci psát dál 🙂 DÍKY!

    1. miamam napsal:

      huh! Díky, ani nevíš, jak moc je to motivující! 😉 ♥

Necháte mi komentář?

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s