Ariane DeVere: Rien ne va plus

První překlad! :o) Ariane DeVere toho má hodně napsáno, tohle je zatím taková jednohubka, nějakých 700 slov. Chystám se přeložit i jiné její povídky (samozřejmě se souhlasem autorky), ale momentálně překládám ještě jednoho obra od verityburns…o tom napíšu info zvlášť.

Bolesti kyčlí jsou prevít, takže když nic nepomáhá, nemůže chudák paní Hudsonová spát a omylem tak zahlédne něco, na co by slušná paní v nejlepších letech běžně nemyslela…kdyby to ovšem nebyla paní Hudsonová😀.

Děkuji mojí *brand new!* betě, kalerme. Tohle je jen začátek, holka! :-*😉

oOo

Rien ne va plus

(rating: T)

od Ariane DeVere

Její kyčel dnes večer bolela opravdu příšerně a ani analgetika nepomohla úplně, jen utlumila to nejhorší. Byla už noc a v televizi nedávali nic, co by ji rozptýlilo. Byla příliš rozmrzelá, než aby ji byť jen napadlo jít si lehnout. Pokusila se zdřímnout si v křesle, ale jakýkoli zvuk zvenku – pár, co se hádal v uličce, štěkající pes, policejní sirény v dálce – ji neustále budil.

A potom práskly vstupní dveře. To už bylo vážně moc; copak ti její chlapci nemají žádné ohledy, když přijdou domů takhle pozdě? Bručela a čekala na dupot, až půjdou po schodech nahoru. Pak zas bude Sherlock příští hodinu nepochybně rázovat sem a tam. Nebylo to poprvé, co litovala, že neměla peníze, aby pokryla celý obývací pokoj kobercem, který by utlumil zvuk; přestože ta místnost byla v přední části domu, jeho kroky po dřevěné podlaze – zvlášť když byl obutý – se odrážely po celém domě a nikdy nebyl tak ohleduplný, aby se držel běhounu. Byla přesvědčená, že jednoho dne bude dupat tak silně, že se propadne stropem kavárny Speedy’s, a celkem jízlivě doufala, že v tu chvíli bude pan Chatterjee v práci a že Sherlock přistane právě na něm.

Chvíli jí trvalo, než si uvědomila, že vůbec neslyší kroky na schodech a že se shora neozývá žádný zvuk. Že by si náhle uvědomili, jak jsou hluční a šli nahoru po špičkách? Ne; to by se museli zout a jít nahoru v ponožkách, protože i ty nejtišší kroky v botách byly na dřevěných schodech slyšet – další místo, kde by si chtěla dovolit mít koberec. Tak proč ještě nešli nahoru?

Plná úzkosti, že se jednomu z nich třeba něco stalo – nebylo by to poprvé, co by vyšla ven a našla jednoho z nich sedět na schodech s kapesníkem na zraněné hlavě, nebo druhého, jak ošetřuje vyvrtnutý kotník, zatímco se o něj ten první opíral – ztěžka se s povzdychem zvedla z křesla a kulhala ke dveřím, které tiše otevřela a vykoukla ven. Chlapce nebylo v chodbě hned vidět, ale bylo slyšet prudké oddychování někde od schodiště. Pomalu prošla kolem dveří do přízemního bytu a pak se zastavila, ruku položenou na hrdle.

U schodiště se ke zdi opíral Sherlock s hlavou zakloněnou a zavřenýma očima. Na moment si myslela, že měl nějak zraněný krk a že jej doktor ošetřoval, ale když znepokojená udělala další krok vpřed, došlo jí, že John… John…

Propána.

John byl přitisknutý ke svému vysokému spolubydlícímu ne zrovna lékařským způsobem, a jistě neexistovalo žádné ošetření, které by vyžadovalo sání a oždibování pacientova krku takovým způsobem. Zvláště, když u toho doktor tak ztěžka dýchal a sténal, zatímco vjel rukou do pacientových vlasů a druhou rukou… Tedy, druhá ruka nebyla vidět, ale vzhledem k tomu, jak byla Sherlockova košile zmačkaná, byla ta ruka nejspíš pod košilí a paní Hudsonová si byla celkem jistá, že to nebylo jednoduše kvůli tomu, aby zkontrolovala tlukot srdce pacienta.

Nezdálo se, že by Sherlock v brzké době zvažoval podání žaloby kvůli špatným lékařským praktikám, vzhledem k jeho blaženému výrazu. Opravdu, ve chvíli, kdy pootevřel ústa, zalapal po dechu a naříkavě vyslovil doktorovo jméno takovým způsobem a tak hluboce, že se dveře od 221C zachvěly. Zvedl jednu ruku, položil své prsty na temeno Johnovy hlavy a ještě více jej přitiskl na svůj krk. Zatvářil se extaticky, když John reagoval na toto povzbuzení tím, že široce otevřel svá ústa a sál silněji. Sherlock zavrněl a sjel prsty dolů, až se dotkl Johnova krku, kde je přitiskl a odtáhl ho od sebe. Johnova ústa se oddělila od jeho krku a pak zvrátil hlavu, oči zavřené, jak lapal po dechu.

Sherlock se přestal hlavou opírat o zeď a naklonil ji vpřed, jeho oči se otevřely a okamžitě spatřily jeho domácí. Všiml si jejího polekaného pohledu, a zatímco jeho ruka sevřela doktorův zadek, lascivně na ni mrknul a pak znovu zavřel oči a svá ústa spojil se svým spolubydlícím.

Přikryla si rukou pusu, aby zadržela potěšené zahihňání, a vycouvala pryč, dveře tiše zavřela, prošla kuchyní a ven na dvůr. Na bolavou kyčel úplně zapomněla. Vyšla ven zadní brankou a šťastně se usmívala, zabočila vlevo a přešla k dvorku sousedního domu. Zaťukala na kuchyňské dveře, aby mohla požádat o těch dvacet liber, které jí paní Turnerová dluží, protože jejich dlouhodobá sázka je konečně u konce.

oOo

3 komentáře Přidejte váš

  1. Helena napsal:

    Jo, senzace, já to úplně vidím. Tak to má být a ne aby se mezi ně pletla nějaká Mařena, tu měli vystřelit na Jupiter hned v prvním díle.

  2. Lang napsal:

    naprosto geniální🙂

Necháte mi komentář?

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s