The Road Less Traveled – kapitola 3.

Sherlock se snaží sbalit Johna. A protože to nikdy v životě nedělal, co dělat? No… 😛

Díky skvělé betě kalerme (bude hůř! :D) ♥

3. Vytvořit kontakt

 

Sherlockův POV

“Směšné!” zvolal jsem a znechuceně se odvrátil od laptopu.

“Co se děje?” zeptal se John zpoza svých novin. “Někdo tě chce najmout, abys jim našel kočku?”

Otevřel jsem ústa, pak jsem si uvědomil, že tohle není téma, které bych s ním chtěl probírat, a tak jsem je zase zavřel.

“To je jedno,” odpověděl jsem a znechuceně zíral na obrazovku. Vskutku, když uvážím, že se všude potulují lidé, kteří se zamilovávají, předpokládal bych, že najdu lepší návod, jak zařídit, aby se tak stalo i mně.

Poslední stránky radily: Neflirtujte s jeho blízkými přáteli. Mělo to snad znamenat, že mám flirtovat s jeho známými, nebo že flirtování obecně je špatné? Rozhodl jsem se, že ten druhý předpoklad budu brát jako prozatímní odpověď. Neměl jsem čas se teď zabývat flirtováním.

Nebylo obvyklé, abych se zabýval něčím, aniž bych tomu dřív porozuměl, ale rozhodl jsem se, že se tomu budu plně věnovat. Pohlédl jsem na Johna, sedícího v křesle, které se stalo neomylně jeho křeslem, než jsem se znovu rozhodně zaměřil na laptop.

Zjevně tu byly jisté kroky, které byly okamžitě samozřejmé. Prvotním krokem bylo, že Jane prostě musela od Johna odejít. Zdálo se, že je houževnatější, než ostatní, ale nakonec podlehla nevyhnutelnému faktu, že ona pro Johna nikdy nebude na prvním místě, dokud já budu nablízku. Díky bohu, byla aspoň trochu hrdá, takže ty čím dál absurdnější výmluvy ji nakonec odradily… Jakmile jsem viděl Johna mířit do květinářství, věděl jsem, že brzy bude po všem.

Bylo životně důležité, abych vyrazil se svým plánem vpřed a vyškrtl pro ostatní Johna z nabídky, než se objeví nějaký další výstavní kus a zkříží jeho cestu. Kdyby si vyšel s někým jako je Molly, která nemá žádnou sebeúctu, nejsem si jistý, jestli by se jí někdy zbavil.

Naštěstí jsem byl schopný uskutečnit jeden z doporučovaných postupů v ten samý den. Webová stránka radila: Nechte ho připadat si mužně! Nechte ho, aby vás během těžkých chvil ukonejšil. Přimějte ho myslet si, že díky němu se cítíte lépe.

 Původně jsem zamítl tuto nabídku jako příliš obtížně proveditelnou, protože je to mé povaze naprosto cizí, ale po hlubší úvaze se ukázalo, že je to přesně to, co musím udělat. John byl dosud vůči mně velmi ochranitelský. Dokázal to už během prvních dnů, co jsme se znali. Musel jsem ale docílit toho, aby John byl ochranitelský i po emocionální stránce, jak by se slušelo na tradičně romantického partnera. Obzvlášť když se jeho zkušenosti omezovaly na heterosexuální vztahy, kde druhá strana je slabší než on.

Když se blížil k Lestradeově kanceláři, naskytla se perfektní příležitost – bylo otázkou chvilky vyprovokovat Sally k jedné z jejích předvídatelných tirád a já pak byl schopný zatvářit se ublíženě, což se stalo zrovna ve chvíli, kdy se John objevil ve dveřích. Následky byly velmi uspokojivé – Johnův výstup na mou obranu byl překvapivě prudký. Skutečně, najednou se můj úkol zdál být méně podnětný, když byl John naším vztahem tolik zaujatý. Následný postup byl o trochu složitější, obával jsem se, že nenajdu ta správná slova, ale nakonec to šlo velmi dobře. John se zdál být jaksi zaražený, když jsem ho vzal za ruku, ale to bylo bezpochyby dáno tím, že jsem nijak často srdečná gesta nepraktikoval.

Během uplynulého týdne jsem se skutečně snažil tento deficit napravit. Konečně, bylo moc brzy na to s jistotou vydedukovat, jestli původní motivace pro Johnův dřívější zájem o ženy byl čistě sexuální, nebo ho k nim táhl nedostatek náklonnosti obecně. Jsem si velmi dobře vědom toho, že mnozí lidé si užívají fyzický kontakt; během let jsem některé takové “objímače” odrazoval. I když jsem věděl, že John se příliš nepředváděl před svými kolegy, neměl jsem přesné informace o jeho chování v romantických vztazích – bohužel jsem o tom žádné informace neměl. Ale dřív mi nepřišlo užitečné trávit s těmi nudnými ženami čas.

Pozdě bycha honit. Krátký pohled na hodinky ukázal, že je to už devadesát minut od posledního kontaktu; vstal jsem, přešel ke kuchyni a cestou jsem na chvíli zastavil u Johna, položil ruku na jeho rameno a podíval se na noviny, které četl. Naplnil jsem konvici a pak jsem se vrátil na své místo.

“Chtěl jsi uvařit čaj?” zeptal se pochybovačně.

“Čaj?” dotázal jsem se – divný nápad, kdy jsem já vůbec dělal čaj? Nicméně to dobře nahrálo mému dalšímu námětu k hovoru.

“Ano, je tak akorát čas na čaj, že?” usmál jsem se. “Určitě máš hlad, pojď se najíst někam ven!”

John se tvářil trochu zamyšleně.

“Je trochu brzy na večeři, Sherlocku,” podotknul. Ukazoval na hodiny, jako bych si nebyl vědom, kolik je hodin.

Vyskočil jsem a využil příležitost, abych chytil Johna za obě ruce a vytáhl ho na nohy – hlubší náklonnost ještě nebyla vyloženě třeba, ale zdálo se moudré využít každou příležitost, která se naskytne.

“Skvělé,” řekl jsem a pustil jeho ruce, abych ho mohl chytit za paže. “Je tu jedna francouzská restaurace, do které půjdeme, je docela vkusná; až se vysprchujeme a převlékneme, bude tak akorát čas na naši rezervaci.”

“Máme rezervaci?” zopakoval John a zvláštně se na mě díval.

“Samozřejmě,” potvrdil jsem. Vážně, John nebýval obvykle tak natvrdlý. “Tak honem, člověče – můžeš jít do sprchy první. Nebo předpokládám, že bychom mohli ušetřit čas tím, že…”

“Už jdu, už jdu,” přerušil mě. Zdál se být nějaký podrážděný, když se ode mě odtáhl a docela rychle se přesunul do koupelny.

Restaurace byla pěkná, i když osvětlení bylo docela tlumené, což ztížilo moji obvyklou činnost dedukovat o ostatních stolovnících. Místo toho jsem se zaměřil na procvičování jiné techniky, kterou jsem objevil – byla popsána jako “karamelové oči”; totiž technika udržení očního kontaktu s cílovou osobou. Když se chcete podívat stranou – nejdřív otočíte hlavou, dál udržujete oční kontakt, jako by vaše oči spojoval rozehřátý karamel. Znělo to skutečně podivně, ale statistiky ukazovaly, že romanticky založené páry trávily neskutečné množství času zíráním jeden na druhého, takže předpokládám, že tato studie měla nějaký vědecký základ.

Když jsme dojídali dezert, byl jsem s vývojem věci velmi spokojený. Zdálo se, že si John své jídlo užil a také jsem mu položil několik bezvýznamných otázek, které ho nějakou dobu zabavily. Všiml jsem si aktivit párů, které nás obklopovaly a tak jsem vztáhl ruku a pohladil ho po tváři, jako bych mu z ní odstraňoval řasu. K mému překvapení se John zarazil, opřel zpět do své židle a s poněkud zmateným výrazem se rozhlédl okolo.

“Sherlocku,” zeptal se, jeho hlas trochu nejistý.

“Sherlocku, tohle je rande?”

předchozí

další

Reklamy

Jeden komentář Přidejte váš

  1. KalamityJane napsal:

    Občas je mi Johna fakt líto, jindy zase nechápu, že Sherlocka ještě nezabil…

Necháte mi komentář?

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s