The Road Less Traveled: kapitola 8.

Slash. Um, asi vám došlo, co bude následovat, když jste četli poslední kapitolu… První polibek. 🙂

Dík mé betě kalerme, která se připojila k pracujícímu lidu a tím pádem už bohužel nemá tolik času… Příští kapitola tedy přibude zas až příští víkend.

8. Zkouška

Johnův pov

Když jsem Sherlocka políbil poprvé, bylo to jen zahřívací kolo, sotva jsem otřel rty o ty jeho… Spíš jsem mu tím dal vědět, co se chystá.

Bylo věcí cti ho políbit “správně”, takže kvůli svému slibu jsem odložil stranou všechny myšlenky na dohodu, záležitosti pohlaví, nebo následky, a zaměřil jsem se pouze na to, co jsem dělal, soustředil jsem se na pocity a jeho reakce.

Když jsem vjel rukou do jeho překvapivě jemných vlasů, políbil jsem ho znovu, i když pořád nevinně, ale tentokrát s větším nátlakem. Prohrábl jsem mu rukou vlasy, trochu jsem ho zatahal a jeho rty se pootevřely, jak ho to překvapilo – využil jsem té příležitosti, abych se svým jazykem krátce dotkl jeho spodního rtu.

Věděl jsem, že tohle bylo pro něj více méně úplně nové a že jsem ho nechtěl polekat nebo zavalit pocity. Taky mi to jeho prohlášení, že to může být jediný polibek, který kdy dostane, přišlo podivně dojemné. Veškeré myšlenky na to, že jsem byl prudký a vědomě jsem ho odstrkoval, se rozplynuly a zanechaly jen ozvěnu studu.

Znovu jsem události popostrčil, uchopil jsem jeho spodní ret mezi ty moje a jemně sál. Celé jeho tělo se otřáslo a chystal jsem se odtáhnout, abych zjistil, jestli je v pořádku. Ale jeho ústa mě slepě následovala a jeho ruce se přemístily na mé paže; ne aby mě chytily, ale jen se mě držely, jako by mě chtěl ujistit, ať nepřestanu.

Zopakoval jsem to samé tentokrát s jeho horním rtem, znovu jsem jemně sál a čekal, co udělá. Po chvíli pochopil a vzal si na oplátku můj spodní ret a pak jsem cítil váhavý dotyk jeho jazyka, jak jemně přejíždí po vnitřní straně mého rtu. Tentokrát jsem se otřásl já, ani jsem nevěděl, že jsem tak citlivý.

Aniž bych si to uvědomoval, moje pravá ruka se pomalu přemístila z jeho tváře a lehce přejížděla podél jeho čelisti, až jsem ho prsty hladil po straně krku a té jemné pokožce okolo jeho ucha a druhou rukou jsem pevněji uchopil jeho vlasy – opět jsem zatahal, když se mu to posledně nejspíš líbilo.

Tiše zalapal po dechu a otočil jsem hlavou do strany, abych naše ústa spojil. Přejel jsem špičkou jazyka mezi jeho rty, až je pootevřel. Čekal jsem, jemně olizoval koutky jeho úst a dával mu čas, aby si zvykl na ten nový pocit, dokud jsem neucítil jeho vlastní jazyk, jak se sotva znatelně dotkl toho mého, než s ním ucukl a po chvilce to zkusil znovu.

Byl to omračující pocit učit tohoto muže něco nového. Být tím, co vede, místo tím, kdo neustále běhá za ním. Připadal jsem si díky tomu mocný a musím přiznat, že se mi to líbilo.

Začal být trochu jistější, jeho jazyk drzejší, jak jím hladil moje rty a jeho ruce se začaly hýbat – jedna sklouzla pod mojí rukou kolem zad, kde sevřel do pěsti můj svetr a druhá stoupala výš na můj krk a hladila mě kolem ucha, jak jsem to dělal já jemu, jeho dlouhé prsty mi zajížděly do vlasů. Sakra, to bylo příjemné.

Znovu jsem sál jeho spodní ret a teď ho i jemně oždiboval zuby a on se překvapeně nadechl, než se zmocnil mého horního rtu, aby udělal to samé. Nebylo pro mě žádným překvapením, že se tak rychle učil.

Takhle jsme pokračovali ještě nějakou chvíli, občas jsme se na chvíli oddělili, abychom pak pokračovali. Jak mu rostlo sebevědomí, jeho přirozeně dominantní osobnost se začala znovu prosazovat, jeho ruka utahovala sevření v mých vlasech, jak se ke mně víc naklonil a pokusil se ovlivnit mé pocity a převzít vedení. V žádném případě jsem tohle nehodlal dovolit…

Předpokládám, že v tu chvíli jsem se měl odtáhnout a ukončit tenhle experiment, ale po všem, čím jsem si kvůli němu v tomhle týdnu prošel, jsem měl potřebu ukázat se jako vůdce v téhle věci, když už to tak v jiných oblastech našeho života nebylo.

Přitiskl jsem se k němu, naklonil hlavu do strany a pronikl jazykem do jeho úst. Opatrně jsem ho prozkoumával a pak jsem povolil, protože jsem věděl, že mě bude chtít napodobit. Jakmile jsem se stáhl, on mě následoval a vnikl svým jazykem do mých úst. Okamžitě jsem jej začal sát, až se jeho tělo natisklo na moje a jeho srdce začalo prudce bít na mých prsou, jak se na mě tiskl. Po nějaké chvíli jsem opustil jeho rty, spustil jsem moji pravou ruku z jeho krku, až ležela na jeho pasu a líbal jsem ho na čelisti, než jsem došel k místu pod jeho uchem, kde byl cítit puls a silně jsem se přisál a přidal i zuby.

Jeho zasténání bylo neskutečně hlasité v tichu našeho bytu a hlavou se tiskl proti mojí ruce, která byla stále zapletená do jeho vlasů. Ztěžka dýchal a vidět ho takhle, když se všechny jeho bariéry rozplynuly, bylo jako zjevení. Najednou jsem se cítil neskutečně poctěn, že jsem jedinou osobou, před níž se takhle ukázal, když jsem ho tak viděl, připomněl jsem si Mycroftova slova.

Sherlock byl skutečně génius, jeho neuvěřitelný intelekt ho tak povznášel nad nás ostatní, až se zdál být jako z jiného světa. Byl mi vděčný, že jsem s ním jednal jako s lidskou bytostí, ale popravdě jsem ho viděl jako někoho, kdo je mimo nás běžné smrtelníky; ne vyloženě lepšího, ale určitě jiného a zásadně důležitého. Možná to byl ten důvod, proč mi nepřišlo špatné ho líbat.

Vždycky jsem byl čistě heterosexuální, nikdy jsem nepocítil nejmenší náznak přitažlivosti k jiným mužům, dokonce i v Afghánistánu byly možnosti omezené a leckdo nad tím přivřel oko. Přesto, když jsem zaklonil Sherlockovi hlavu a přitiskl jsem své rty na ty jeho ještě jednou, začínal jsem chápat, o čem minulou noc mluvil. Nebylo to jako bych líbal jiného muže, přestože na Sherlockovi nebylo nic ženského s jeho hlubokým hlasem a vysokým, překvapivě silným tělem; šlo o to, že jsem líbal Sherlocka.

Já, prostý, nudný, obyčejný John Watson, se špatným ramenem a občasně problémovou nohou, jsem líbal mimořádného a unikátního Sherlocka Holmese, který mohl mít pravděpodobně kohokoli, o koho by stál. Kdyby se jen trochu snažil. Jenže on nechtěl nikoho jiného, nikdy nechtěl nikoho jiného. On chtěl pouze mě. Přestože mě z toho během posledních dvaceti čtyř hodin tolik bolela hlava, musel jsem přiznat, že to bylo nesmírně lichotivé.

Líbal mě teď doopravdy, jeho jazyk prozkoumával má ústa a očividně zaznamenával veškeré moje reakce, opakoval všechno, co mě přimělo se zachvět, a učil se, co mám rád. Věděl nejspíš víc, než co jsem já věděl o sobě. Viděl jsem, co dokáže, kolik informací byl schopen během chvilky vstřebat. Veškerou svou pozornost a soustředění upíral ke mně a to bylo opojné.

Když se trochu odtáhl, aby se na mě intenzivně zahleděl, a pak znovu pokračoval, musel jsem přiznat, že tenhle experiment rozhodně neprobíhal tak, jak jsem si představoval.

Začínal jsem ztrácet pojem o tom, co dělám, a proč. Byl tu jen ten pocit a chuť Sherlocka, jeho ruka v mých vlasech, jeho jazyk v mých ústech, jeho vůně mě obklopovala a připadal jsem si, jako bych se v něm topil.

Bezmyšlenkovitě jsem na něj zatlačil a utáhl svoji paži těsněji kolem něj, až se převážil a padal pozadu na koberec s heknutím, které mě probralo ze smyslného oparu, v němž jsem se jaksi ocitl. Reflexivně sevřel můj svetr, jak padal,  a já přistál vedle něj, zkroucený, než jsem se přetočil na záda. Leželi jsme bok po boku a ztěžka dýchali a pak jsme se podívali jeden na druhého.

“Tohle,” řekl a odmlčel se, aby chytil dech, “bylo úžasné!”

Mohl jsem jen přikývnout na souhlas.

Předchozí

Další

Advertisements

9 komentářů Přidejte váš

  1. Lea napsal:

    bože môj… to nemyslíš vážne! bolo to úžasné – svojim spôsobom najuveriteľnejšia možnosť bozku so Sherlockom – pretože on bude logiku hľadať úplne a absolútne všade. To, ako ho Watson zaúčal bolo dojímavé…

  2. Kate napsal:

    Tak čtu tvoje přeložené kapitoly a jsou úžasné! A tahle je naprosto bezkonkurenční! ♥

    1. miamam napsal:

      Heh děkuju! 🙂 jestli se ti líbí, co píše verityburns, tak koukni pak ještě i na Tvůj celý svět; překlad dělá Katy, ale je to od té samé autorky. 😉

  3. KalamityJane napsal:

    Jo, tohle teda vážně bylo úžasné! :-O Jeden polibek na celou kapitolu? To je sakra mazec…

  4. Lilith Rose napsal:

    Já nemůžu dýchat!
    Naprosto nejvíc miluji líbání a líbací scény! A tohle bylo… páni! Tak žhavé! Tak dokonalé… tohle bude mít ještě hodně zajímavé pokračování!
    Děkuji. Salazaret

    1. miamam napsal:

      Hua! Ty jsi ty moje stránky vzala koukám útokem! 😀 Ale to nic, jako doma, hezky si tu počti 😉 A děkuju za tvoje komentáře 🙂 ♥

  5. Terka napsal:

    No páni! Už se nemůžu dočkat další kapitoly! Kdy bude? 🙂

  6. snehulka napsal:

    wow, klucí se rozjíždí! tohle bude ještě zajímavé 🙂

Necháte mi komentář?

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s