Ať už se to nikdy nestane

Nejdřív to byl jen pokus. Zkusit si napsat povídku v angličtině, když je na Tumbleru výzva k napsání povídek… No a tak jsem to sem ani nedávala, když je to anglicky. Ale pak jsem si řekla, že to zkusim přeložit… A překládat svoji věc byla fakt legrace 😀 Protože některý věci mi šly v aj psát docela snadno, ale nějak mi to do čj nešlo – a to sakra proč, když jsem to psala já??? Hahaha… 😀

Nicméně se mi to jakž takž podařilo, tak je to tu.

Původní název: Never let it happen again

autor: miamam…. LOL 😀

rating: T/M (reference: drogy; slovník hodný sanitárního pracovníka a slash. Nic explicitního.)

Originál k dispozici na AO3 a FFNET.

Ať už se to nikdy nestane

výzva na tumblr: Po případě, který měl málem katastrofické následky, jedou Sherlock a John taxíkem zpátky do Baker Street a ta společná jízda je napjatá. Plni emocí, konečně přijíždějí zpátky do 221B a pak…

oOo

John by mohl být prohlášen za svatého díky tomu, jak dokáže být obvykle klidný, víme? Ale teď…

Ty zatracenej idiote. Ty zasranej blbče. Johnovi lítají blesky z očí.

Sherlock předstírá, že Johnův obličej vůbec nevidí. I když zavře dveře od 221B, otočí se a jde přímo kolem Johna, který funí a dost ostentativně na něj zírá. John ho následuje nahoru po schodech v tichosti a vážně, vážně se snaží zůstat vyrovnaný. Možná jste si právě řekli něco jako: To je v pohodě, vždyť je to John a John umí zůstat v klidu.

No.

Pokud jste právě souhlasili, pak jste úplně vedle.

John umí být klidný, většinou. Velmi často. Docela. No, vlastně ne moc často, poslední dobou. Ale to je stejně Sherlockova vina. A právě teď je všechno mnohem horší!

No vážně, zkuste si zůstat vyrovnaní, když jste si zhruba před dvaceti minutami uvědomili, zatím co jste se honili za jedním feťáckým hajzlem, který po přístavu běžel svůj poslední závod v životě, že vaše životní láska zase brala ty sračky dohromady s tím feťákem, navíc máte podělaný zánět hlasivek a nemůžete sakra říct ani slovo nahlas, protože když mluvíte, tak to neskutečně bolí!

Do prdele s tím a vysrat se na všechno.

Takže. Jediný způsob, jak se John může vyjadřovat, je zírání. A právě teď si Sherlock schválně ničeho všímat nechce. Sherlock ví, že má hodně velký problém a přesto není ochotný vyslechnout si jakékoli výtky.

John si je jistý, že je to už nějaký ten pátek, co jeho spolubydlící, jeho nejlepší přítel, jeho zkurvenej milenec, když ten podělanej… Však víte, když Sherlock jen tak prohodil, že se potřebuje projít (jako by to byla naprosto normální věc v 221B! Sherlock si jde na procházku, aniž by k tomu měl důvod, ha-ha! A tohle částečně může za Johnovu momentální náladu, protože ví, že neměl věřit tomu, že si jde jen tak chodit po debilní zahradě, jako nějakej zkurvenej medvídek)…

Nicméně.

Když se konečně vrátil zpět do 221B, byl tak nesoustředěný a ne dobrý, že šel přímo do své ložnice, kde se zamkl, a zůstal tam až do osmi do rána. Což je: téměř sedm hodin v kuse.

John na tom tehdy neviděl nic divného nebo nenormálního, až na ty zamčené dveře, ale věděl, že Sherlock stejně nebyl zrovna normální, tak to nechal být.

Ale teď. Teď už John ví. Je si naprosto jistý, že po tom posledním případě věci o Sherlockovi vydedukoval dobře.

A ano. Ach, ano, Sherlocku, máš neuvěřitelně velký problém.

Sherlock není idiot. Zatraceně dobře ví, že John ví, ale spoléhá na své osobní kouzlo a jasné modré oči (John mu řekl, že má vážně jasné a nádherné modré oči, ten je ale všímavý, že? Stalo se to před pár měsíci, po jedné z Velkých Experimentálních Souloží.) a tak předstírá, že neví vůbec nic o tom, proč je John tak němě výmluvný, když má, však víte, ten zánět hlasivek.

John jde do kuchyně, naplní konvici a čeká, až se začne vařit a celou dobu opakovaně pokukuje po Sherlockovi, který sedí v křesle, prsty spojené do stříšky pod bradou a –

Vidíš to?! To zachvění, to zkurvený chvění! Dostal jsem tě!

John udělá pár kroků směrem k Sherlockovi a míří svým pohledem na Sherlockovy ruce, které se třesou. Sherlock se zamračí, strčí obě ruce pod zadek, a uraženě zírá na Johna.

„Co se děje, Johne?“ zeptá se a sevře čelisti.

John nakloní hlavu do strany a přimhouří oči.

Já sakra vím, o čem je tahle šaráda. Měl jsi špičku. Teď ji nemáš. Potřebuješ nějakou dávku, že jo?

John pozvedne obočí a v tu chvíli konvice dovaří, tak se otočí a udělá si čaj. Jen pro sebe.

Sherlock se zamračí o něco víc.

„Taky bych si dal čaj, Johne.“

John pozvedne šálek.

Na zdraví. Jsi naprosto schopný si ho udělat sám.

Sherlock nespokojeně mlaskne jazykem a podívá se stranou. Což vůbec nemá dopad na to, že John hlasitě bezhlesně vyjadřuje svá obvinění.

Sherlocku Holmesi, ty jsi definitivně ten nejnedůvěryhodnější, nejnezodpovědnější a nejhorší člověk na světě.

„Nepřeháněj, Johne, bylo to jen jednou,“ zamumlá Sherlock, a pořád se dívá stranou.

Nedělej to ještě horší. Nelži mi. Jsem zklamaný. Vážně jsi mě zklamal, Sherlocku.

Sherlock zafuní a podívá se na Johna.

„A co přesně jsem udělal?“ Sherlock zúží oči do úzkých štěrbinek a snaží se ještě chvíli držet své lži.

Oba moc dobře víme, co. Možná jsem idiot, ale nejsem blbec –

Sherlock se zhluboka nadechne, aby odříkal, co ta slova ve skutečnosti znamenají, ale John pozvedne ruku.

…a nepřerušuj mě!

Sherlock poslechne, ale našpulí rty.

John si povzdychne, odloží svůj šálek na kulatý čajový stolek vedle svého křesla, a s pohledem upřeným dolů si opře lokty o kolena. Sherlock trochu poposedne. Dokáže si poradit s naštvaným Johnem a to docela snadno. Ale nic podobného neumí se smutným Johnem. Smutný John je špatně.

Co kdyby sis řekl, že to bylo vážně dobrý a že potřebuješ víc?

Sherlock si odfrkne.

Co kdyby ses rozhodl tam jít znovu, aby sis zase koupil pár dávek?

Sherlock se podívá stranou.

Co kdyby ses předávkoval? Co kdyby tě zabili?

John se dívá na Sherlocka, vrásky okolo jeho úst hluboké a napjaté. Pod očima namodralé kruhy. A tamhle… Na levém spánku, to je šedý vlas?

Sherlockovy pocity jsou pro něj stále nové, aspoň v situacích jako je tahle. Kvůli Johnovi jsou jeho pocity syrové a nečekané, a pokaždé, když něco cítí, to má ničivé následky. Právě teď se Sherlock bojí, že Johna opravdu zklamal způsobem, jakým se to ještě nestalo. A taky… Taky se bojí, že kvůli tomu Johna nakonec ztratí.

Klekne si před Johna, položí své ruce (které se docela třesou, zatraceně) na jeho kolena a jemně je stiskne.

„Johne?“ řekne tiše.

John vzdychne a zavře oči.

„Johne? Nemíním opakovat svou drogovou minulost. Bylo to hloupé. Ale bylo to kvůli případu…“

Johnova hlava se prudce narovná a John zírá na Sherlocka. Sherlock se odmlčí a polkne.

To nemůžeš myslet vážně!

„Ale je to tak! Musel jsem získat jejich důvěru! A mohl jsem toho nejlíp dosáhnout tím, že jsem si nějaký materiál koupil.“ Sherlock hladí svými palci Johna po stehnech, ale na Johna to nemá žádný účinek, tak toho nakonec nechá.

Takže to nebylo jen… To nebylo poprvé, když jsem tě tehdy viděl… Myslel jsem… Myslel jsem, že jsi jen rozhozený a proto ses zamknul v pokoji a já byl takový blbec, že jsem tě nepodezříval… Prostě jsem věřil…

Johnovy oči se plní slzami a on zběsile mrká, podívá se stranou.

Tak teď je to zklamání a smutek. Sherlock téměř panikaří.

„Omlouvám se, Johne. Už se to nebude opakovat, přísahám.“

Ani kvůli případu?

„T-to…“ Sherlock zamrká a John se zamračí.

„Ne. Ani kvůli případu,“ povzdychne si Sherlock. Ale myslí to upřímně, John to pozná.

Znovu bych to nezvládl, víš.

„Já vím,“ řekne Sherlock tiše a vezme do dlaní Johnovu tvář, hladí ho po líci a nakloní se dopředu, aby svého milence políbil na jeho sladké rty. Nejdřív je to jen taková malá pusa, John mu neoplácí a Sherlock je nervózní, ale nevzdává to, políbí ho znovu, a znovu, a nakonec, s tichým vzlyknutím, John polibek prohloubí.

A v tu chvíli, jako by Sherlock cítil, co cítí John. Jako by to bylo obráceně, kdy se on bojí, že o Johna přijde kvůli drogám, skoro ho ten pocit pohltí.Téhle empatii, téhle podivné věci opravdu nerozumí, ale nemůže tvrdit, že by neexistovala.

„Omlouvám se, omlouvám se,“ mumlá mezi polibky a myslí to vážně. John si povzdychne a Sherlocka obejme, nosem se otírá o Sherlockovu klíční kost.

„Dobře,“ zaskřehotá John tiše a jeho hlas není v pořádku a taky to strašně bolí, ale John to stejně řekne, protože o něm může Sherlock dedukovat spoustu věcí, ale přesto tu jsou věci, které je lepší říct nahlas. „´to dobrý, lásko,“ šeptá John.

Jen už takhle neohrožuj svůj život. Můžu pro tebe střílet. Můžu za tebe bojovat. Ale vážně nemůžu bojovat s drogami, které jsou ve tvých žilách, ve tvém nádherném těle.

„Miluju tě, Johne.“ Sherlock zavře oči a sevře ho v objetí pevněji.

Advertisements

10 komentářů Přidejte váš

  1. KalamityJane napsal:

    Nádhera, prosté, milé, romantické. Miluju je 💜děkuju za krasnou jednohubku

    1. miamam napsal:

      Koukam, ze jsi to tu vzala tak trochu utokem 😀

      1. KalamityJane napsal:

        Postupne dohanim resty 😀 a Tru Tru mě nakazila johnlockem

  2. Leylon napsal:

    Tak toto bolo taaaaaak sladké… Dakujem 🙂

    1. miamam napsal:

      Koukám, ty to tady vážně bereš útokem! 😀 Díky, jsem ráda, že se ti tu líbí! 😀

  3. Baru napsal:

    Jakto, že jsem na tuhle povídku narazila až teď?!? John vyjadřující se jenom výrazem? Perfektní! A chudák zmatený Sherlock… Parádní záležitost 🙂

    1. miamam napsal:

      😀 možná proto, že jsem tu i přes velkou snahu o opak měla malý nepořádek v povídkách, takže se tahle nikde nezobrazovala… a pak jsem na ni (světe div se) dokonce zapomněla, až když jsem si dělala čistku na disku, tak – „sakra, co je tohle? aháá to je tohle! no ale to jsem dávala na blog, nedávala? tak kde to doprčic je??!“ :)) Děkuju 😉

  4. Salazaret napsal:

    Páni! To bylo tak dokonalý! Tak… vím jaké to je se závislostí. Ne přímo na drogách! To bych v životě neudělala! Ale je jich mnohem víc a některé jsem hodně vidět… je krásné číst o tom, že tu pro Sherlocka někdo byl.Že má u sebe někoho kdo ho obejme… políbí… pomůže!
    Děkuji za povídku!
    S láskou Sal.

  5. kalerme napsal:

    Djéé. 🙂 moooc povedený! Do aj to určitě bude hračka!

    1. miamam napsal:

      é dík, já to ale myslela obráceně – napsala jsem to totiž původně v angličtině a teprve potom mě napadlo, že bych to mohla přeložit do čj a dát sem, takže psaní v aj bylo super a snadný, ale hledat ty český výrazy mi pak nějak dělaly problém :D… děkuju :-*

Necháte mi komentář?

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s