The Road Less Traveled: kapitola 11.

Gaučová scéna…  :-P

Osobně úplně miluju takové scény, protože se při nich může stát naprosto cokoliv, ne jen to očividné. Děkuji mé těžce vytížené betě kalerme, že si našla čas :-*

11. Vynahrazování

 

Sherlokův pov

Když jsem později toho večera pracoval na jednom experimentu, ulevilo se mi, že ta hádka je už za námi. Moje studie uváděly, že první hádka je stěžejním stádiem každého vztahu a bylo povzbuzující, že jsme to ukončili tak brzy, protože ony studie neuváděly, že by následné rozpory měly být tak podstatné.

Celá ta věc se tak nějak vyřešila sama, i když jsem si nijak neužíval, jak na mě byl John naštvaný. Ne že by si John užíval pozornosti seržantky Donovanové, nebo že by se o ni zajímal, po tom všem. Nicméně jsem byl donucen uznat, že má pravdu o tom, jak se chovám. Dohodli jsme se, že prozatím bude náš vztah utajený a viděl jsem, že je to pro Johna důležité, takže se budu muset v budoucnosti vyvarovat podobných výlevů.

Uvažoval jsem, jak nejlépe zvládnout tuhle situaci; pro Johna zjevně nebylo přípustné být středem pozornosti zástupu cizích žen a/nebo mužů na veřejnosti. Možná by bylo efektivnější držet si ho u sebe blíž – díky mým pokročilým schopnostem pozorování budu schopný odvrátit hrozící přístup a díky tomu odvrátit potenciální amanty. Rozhodl jsem se, že Johna nenechám samotného.

Můj experiment probíhal dobře a momentálně nevyžadoval nijakou zvláštní pozornost, tak jsem strávil čas tím, že jsem si v hlavě přehrával události večera, které později nabyly nečekaných rozměrů…

**

Když jsme dojedli popcorn, usadili jsme se vedle sebe na pohovce a sledovali jsme nemožně předvídatelnou “detektivku“ (pokud je tedy chcete nazývat detektivkami) a všiml jsem si, že John po mně čím dál častěji pokukuje. Z nějakého důvodu jeho pohled byl přitahován k mému krku.

“Mám někde na sobě ještě popcorn?” zeptal jsem se ho a rozepnul si třetí knoflíček u košile, abych se podíval, jestli mi nějaký kousek nezapadl za košili.

“Hmm?” zamumlal roztěkaně.

Prohlédl jsem si ho pečlivěji. Zorničky roztažené, poněkud víc, než by se dalo při tomto osvětlení čekat; dýchání celkem mělké, tep zvýšený; zdálo se, jako by John byl vzrušený.

Zběžně jsem se podíval na televizi, ale herci v tomto pořadu byli většinou středního věku a mimořádně neatraktivní, takže to zřejmě nebyla příčina. Také, přestože seděl přímo před televizí, se vlastně díval poslední půlhodinu jen na mě a obracel se k obrazovce jen ve chvíli, kdy jsem se otočil. To bylo zajímavé.

I když byl John jistě vzrušený při našem polibku minulý týden, od té doby jsem nepozoroval žádné podobné příznaky, až na ten povyk dnes odpoledne. Vlastně mě začínalo trápit, že ho nikdy nebudu fyzicky přitahovat, až na chvíle přímé stimulace. Samozřejmě, samo o sobě to pro mě nebylo důležité, tedy pokud bylo o jeho potřeby postaráno. Ale pravděpodobně by ho mohlo napadnout hledat pokušení někde jinde. Nicméně podle jeho nynějšího chování se nejspíš jeho pocity mění.

Podle mých předběžných závěrů byl právě čas prozkoumat moji hypotézu… Začal jsem s rozepínáním zbylých knoflíčků.

“Co… Co to děláš?” koktal John, očividně nesvůj; i když jsem si všiml, že se jeho tep ještě zrychlil.

“Hledám, jestli někde nemám popcorn,” vysvětlil jsem, naprosto nepravdivě. Teď už jsem byl u nejspodnějšího knoflíčku, košili jsem nechal zastrčenou v kalhotách, ale naprosto rozhalenou. “Myslím, že se mi nějaký dostal pod košili.”

Odmlčel jsem se a pečlivě ho pozoroval. Jeho oči byly přilepené na ten kousek mojí viditelné kůže na mém podbřišku a ruce mu lehce cukaly. Moje teorie byla nejspíš správná.

“Mohl bys mi pomoct?” zeptal jsem se, poposedl a natočil se k němu. “Nedosáhnu na záda…”

Jeho oči se zabodly do mých a úplně ztuhnul, zíral na mě a došlo mu, že mi bylo naprosto jasné, na co myslí. Zajímavé bylo, že jsem nebyl schopen předvídat, co udělá. Zdál se být rozpolcený mezi tím, co by měl udělat (což bylo zasmát se a odvrátit se) a tím, co chtěl udělat (což bylo dotknout se mě). Pravděpodobně ho znepokojovalo, kam by to mohlo vést, kdyby se mě skutečně dotknul, protože na sex ještě nebyl ani zdaleka připravený.

Pomalu zvedl svou pravou ruku a vklouznul s ní pod mou košili. Položil ji na hrudník nad moje srdce. Uvědomil jsem si, že jsem to měl očekávat – možná je váhavý, možná je bezradný, ale nikdy nebyl zbabělec.

Místnost byla stále dost vyhřátá díky mému experimentu, ale jeho ruka byla na mé hrudi i tak dost teplá. Naklonil se ke mně a natočil se, aby byl ke mně čelem, a pak sjel rukou nahoru k mému krku, levou ruku položil na druhou stranu. Prsty mě vískal v týle a trochu tahal, což by mělo nejspíš bolet, ale kupodivu nebolelo. Pak sklouzl níž ke klíční kosti a hladil mě tam palci. Postupně se jeho ruce pohybovaly po mém hrudníku, jemněji v místě, kde jeho dlaně přejely bradavky.

Poskočil jsem – byl to velmi podivný pocit. Přišlo mi, že Johnovy potřeby uspokojeny nejsou, tak jsem chtěl rozepnout i jeho knoflíčky, ale hned mě plácnul přes ruce a držel je pevně na svých prsou. Podíval se na mě ustaraně, zjevně si nebyl jistý, kam až to chci nechat dojít.

“Jenom košile, Johne,” uklidňoval jsem ho. “Jen košile, slibuji,” usmál jsem se. “Nechci, aby ses cítil nesvůj.”

Zhluboka se nadechnul. “Ok,” řekl a pustil moje ruce.

Rychle jsem mu rozepnul košili a vytáhnul ji z kalhot, ale nesvlékl jsem ji úplně, abych ho nevystrašil. Počkal jsem a pozorně ho sledoval. Obvykle jsem nás ponoukal jen k líbání na schodech, když byl o schod výš, ale teď jsem měl silné nutkání ho políbit. Pravděpodobně proto, že moje podvědomí došlo k závěru, že je to vhodná věc. Váhavě jsem se předklonil a on se ke mně připojil.

Polibek byl nejdřív jemný, jako ty ostatní, které jsme tento týden sdíleli, ale brzy se změnil v něco silnějšího. Cítil jsem, jak se Johnovy ruce dotýkají mých ramen a vysvlékly mě z košile. Přejely mi znovu po hrudníku, když jsem se snažil vymotat z rukávů a odhodit oblečení na zem. Jakmile byly moje ruce volné, vztáhl jsem je k jeho hlavě a držel jej u sebe. Prsty jeho rukou teď byly doširoka od sebe a držely mě z každé strany hrudníku. Zrovna jsem přemýšlel, co dělat dál, když vtom začal svými palci přejíždět přes mé bradavky a můj mozek nejspíš vypověděl službu. Za okamžik jsem si uvědomil, že už Johna nelíbám, ale že svírám jeho ramena, abych se nesložil, a ztěžka jsem dýchal.

John se uchechtl. “Tohle se ti líbí, co?” zeptal se mě. Jen jsem na něj zíral s otevřenou pusou. “A co dalšího se ti ještě líbí,” řekl a strkal do mě, dokud jsem neležel na zádech na pohovce.

Vyklouznul ze své vlastní košile a sedl si na mě obkročmo a pak zůstal jen sedět. Nakláněl se dopředu a opřel se o jednu ruku. Druhou rukou odhrnul vlasy z mého obličeje. Bylo to tak něžné gesto, až se mi z toho sevřelo hrdlo – jako by najednou bylo obtížné polknout, i když jsem nemohl přijít na žádnou spojitost mezi příčinou a následkem, což bylo divné.

“Jsi v pohodě?” zeptal se jemně. Pouze jsem přikývnul, protože můj hlas nějak nepracoval správně – možná za to mohl kousek popcornu?

Pomalu se sklonil a znovu mě začal líbat, ale brzy se jeho rty přesunuly dolů po mém krku. Zvedl jsem ruce, abych ho mohl pohladit po zádech a on mě líbal níž na mém hrudníku, což musím připustit, bylo příjemné, dokud nesevřel rty moji levou bradavku a sál…

Jednou jsem utrpěl docela silný elektrický šok, a tohle byl dost podobný pocit, přestože teď to rozhodně nebolelo. Moje záda se sama od sebe prohnula a nejspíš jsem vykřikl, i když nevím, co jsem řekl. Pustil mě a já se zřítil zpět na pohovku, sotva jsem popadal dech. To bylo vážně nezvyklé; jsem si dost jistý, že jsem nikdy nečetl o spojitosti mezi bradavkami a mozkem, a přesto se zdálo, že přímá stimulace jednoho způsobovala zkrat druhého – jistě o tom musí být někde nějaká studie.

John se na mě usmíval a tvářil se trochu samolibě, ale hlavně laskavě. “No, myslím, že jsme narazili na pár citlivých míst,” poznamenal.

Přestože jsem schvaloval jeho vědecký přístup k důležitým informacím, cítil jsem se v nevýhodě. Zajímalo mě, jestli je stejně citlivý a tak jsem se zvedl, abych to zjistil.

Strávili jsme skoro hodinu ležením na gauči a tuhle zkušenost jsem shledal velmi poučnou. Johnovo tělo se od toho mého velmi lišilo, bylo pevné a masivní. Měl dobře vyvinuté svalstvo a na jeho hrudníku byla jen trocha chloupků, což se mi velmi líbilo – možná proto, že já žádné neměl.

Pečlivě jsem zaznamenával jeho reakce, abych v budoucnu mohl být efektivní partner a zdálo se, že on dělá to samé, což mě povzbudilo k očekávání, že náš vztah se prohlubuje. Johnovy bradavky byly také citlivé, přestože ne do takové míry jako moje; možná časem přestanu být tak přecitlivělý, což by se hodilo. Nebylo vhodné, aby se můj mozek tak snadno vypínal.

Také se mu neobyčejně líbila pozornost, kterou jsem věnoval jeho krku. Když jsem se věnoval místu nad klíčními kostmi, hlasitě mručel. V tu chvíli jsme leželi vedle sebe, ale teď mě překulil na záda a poprvé ležel celou vahou na mně. Jeho kůže se mě dotýkala od pupíku k hrudi. Sotva jsem měl čas registrovat ty nové pocity, když se sklonil a důkladně mě líbal, mou hlavu držel na místě a sál mi jazyk.

Můj mozek se málem znovu přetížil a začal jsem se obávat následků takového extrémního zacházení, ale Johnovy chloupky na hrudi mě rozptylovaly… Také jsem cítil další chloupky na jeho podbřišku, kterých jsem si všiml už předtím. Logicky by mě to nemělo tak moc mást, když jsem měl ve stejném místě taky nějaké, ale přesto jsem jimi byl zvláštně fascinován.

Natáhl jsem ruce k Johnovým ramenům a přejel dlaněmi dolů… Lehce jsem ho škrábal nehty podél páteře a on znovu dlouze vzdychnul, ale moje ústa teď nepustil. Moje ruce dál klouzaly dolů, až skončily na jeho bocích a tiskly ho ke mně – pohyb, který jsem neměl v úmyslu udělat. Můj mozek byl nejspíš ovlivněn vážněji, než jsem předpokládal.

John se prudce zaklonil a zvedl se na loktech, až se naše hrudníky přestaly dotýkat, ale mělo to akorát ten efekt, že jeho boky se přitiskly k těm mým víc, takže jsme se o sebe znovu otřeli. Zamručel a opřel se čelem o mě, snažil se popadnout dech a dostat své tělo pod kontrolu.

Pustil jsem jeho boky a začal ho hladit nahoru a dolů po zádech, abych jej uklidnil – nechtěl jsem, aby se John polekal a odtáhl se. Bylo důležité, aby věci šly jen tak rychle, jak bude John chtít. Zvláštní bylo, že jsem už nebyl nijak nerozhodný, přestože to všechno pro mě bylo tak nové. Kdykoli se bude chtít John pohnout vpřed, velmi rád se mu přizpůsobím.

Nejspíš se už trochu uklidnil, jeho dech mě teď ovíval na tváři pravidelněji a po další chvilce mě krátce políbil a odkulil se na stranu. “Druhá meta,” zasmál se. “Připadám si zas jak puberťák.”

Zvědavě jsem ho pozoroval, ale on jen zavrtěl hlavou. “Nic důležitého.,” vysvětlil a lehl si na svou stranu. Zvedl ruku k mému obličeji a odhrnoval mi vlasy z obličeje, jako jindy. “Jsi v pořádku?” zeptal se mírně.

Přikývl jsem, i když jeho volba slov byla trochu divná. “A ty?” zeptal jsem se a on se usmál.

“Jsem v pohodě,” řekl. “Ale to je pro teď moje maximum.” Tvářil se trochu váhavě. “Snad to chápeš?” dodal. “Tohle je pro mě velký krok. Moje tělo mi chce jednu věc, ale mozek říká něco jiného.”

Zvažoval jsem to vzhledem ke svým bradavkám a necítil jsem se na to, abych ho kritizoval za jeho mozkovou aktivitu během této zkušenosti, tak jsem se jen usmál. “Je to v pořádku, Johne,” řekl jsem. “Všechno je to v pořádku.”

Brzy poté se odebral do postele. Pracoval jsem, protože jsem se ani v nejmenším necítil unavený.

**

Trochu jsem zatřásl hlavou a znovu jsem se zaměřil na svůj nynější projekt. Musel jsem být zamyšlený celkem dlouho, protože experiment se už dokončil, takže jsem mohl rovnou zapsat výsledky – šíření skvrn různých kyselin na vlněném materiálu. Byl to velmi důležitý experiment, který musel být co nejdříve dokončen, takže jsem si by jistý, že to John pochopí.

Stejně bych mu koupil nový svetr.

Předchozí

Další

4 komentáře Přidejte váš

  1. Katy chan ^^ napsal:

    Ty jo, teď jsem si uvědomila, že jsem si slíbila, že co přečtu, tak okomentuju. Je to už taková moje zásada. Ale nějak jsem četla dál a dál a uvědomila si to až teď. Takže když to vezmu obecně a souhrnně, úžasné! :3 Strašně se mi líbí, jak na to jdou postupně a tak. Fakt super! :3

    1. miamam napsal:

      :-)) Děkuju, já teda na komentování každé kapitoly vážně netrvám…🙂 Je to chytlavý v angličtině, jsem ráda, že i v češtině😉

  2. KalamityJane napsal:

    Je hezké, jak se pomalu otlapkávají🙂

  3. Terka napsal:

    Úplně boží🙂 tyhle gaučovky jsou prostě nejlepší😀 Možná by se tahle povídka měla poslat Moffatovi, třeba by z ní něco utvořil😀

Necháte mi komentář?

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s