The Road Less Traveled: kapitola 12.

O nočních můrách, jednom živém plyšovém medvědovi, a konečném rozhodnutí, že jejich vztah už si zaslouží být v povědomí ostatních. 🙂

Děkuji betě kalerme za několik velmi dobrých nápadů. :-*

12. Přijetí

Johnův POV

Vzbudil jsem se z neustále se vracejícího snu o tom, že mě spolkla chobotnice.

Během uplynulého měsíce, kdy jsme si to rozdávali jako párek puberťáků na gauči, se věci změnily. Změnily se dost podstatně. Vzpomínal jsem na ten večer, který se pak ukázal jako takový milník – bylo to poprvé, kdy mě Sherlock sexuálně přitahoval, aniž by se mě předtím dotkl. Něco na něm prostě bylo, jak si tam seděl na pohovce se dvěma vrchními knoflíčky košile rozepnutými a s tím světlem od televize, jak se zachytávalo o jeho výraz, jak vyzdvihovalo jeho lícní kosti a ten důlek pod krkem. Doslova jsem se od toho obrazu nemohl odtrhnout a postupně jsem byl přemožený touhou se ho dotknout, přejet rukama – a později svými rty – přes ty klíční kosti a dál.

Jenže Sherlock byl prostě Sherlock a tak očividně věděl, co se mi honí hlavou, což dokázal tím svým pomalým striptýzem… No, těžko si na to teď budu stěžovat.

S jistými obtížemi jsem se přetočil. Zhruba týden potom, což byl týden plný líbání a muchlování, které jsem naposled zažíval na vysoké, se Sherlock začal zajímat o mé noční můry, chtěl vědět, jak často jimi trpím (aspoň jednou týdně), jestli mám po nich problémy s usínáním (což mám) a jestli existuje něco, co je dokáže mírnit (ne že bych o něčem věděl).

Zodpovídal jsem jeho otázky, ale on nic nevysvětloval, místo toho mě rozptyloval vášnivými polibky u lednice (díky bohu se nejspíš dostal přes svoji fixaci na schodiště). Část mé mysli se znepokojovala, že útoky na ledničku byly celkem dost špatný nápad, který nejspíš skončí tím, že se oční bulvy smíchají s hroznovým vínem, ale nakonec jsem si to tak nepřipouštěl, když mě líbal na krku – opatrně, aby zůstal pod hranicí límce.

Možná kdybych nad jeho dotazy víc přemýšlel, nebyl bych tak překvapený, když jsem toho večera vešel do svého pokoje a našel ho tam. Ležel na mé posteli v pyžamu a modrém saténovém županu, jeho nahé nohy byly tak nějak obscénní, jak vykukovaly pod koncem pokrývky.

Zůstal jsem stát ve dveřích. “Sherlocku?” zeptal jsem se váhavě. Přemýšlel jsem, jestli jsem náhodou nevlezl do špatného pokoje. Podíval jsem se kolem – ne, byl to definitivně můj pokoj a moje postel s mým… ať už byl cokoli, ležícím na ní.

Podíval se na mě. “Ach, Johne,” řekl, jako bychom se potkali někde na kafi a já přišel pozdě. “Připraven jít do postele?”

“Sherlocku, co…?” odmlčel jsem se nejistě.

“Přijde mi, Johne,” začal vysvětlovat, “že jako tvému klukovi…” prudce jsem se nadechl, ale on pokračoval, “…je mojí povinností ujistit se, že jsi v bezpečí a šťastný.” Odmlčel se a klidně mě pozoroval. “Fakt, že stále trpíš nočními můrami o válce mě znepokojuje,” dodal. “A rád bych ti pomohl, pokud možno.” Poklepal vedle sebe – jako by bylo naprosto vhodné zvát mě do mé postele.

“Jako mému klukovi,” zopakoval jsem a nebyl jsem schopný pokračovat se zbytkem věty.

Tvářil se zmateně. “Preferoval bys raději označení partner?” zeptal se zdvořile. “Milenec zní trochu předčasně, ale nejsem proti, pokud…”

“Ne, ne,” přerušil jsem ho. Představa Sherlocka, jak sebe před ostatními představuje jako mého milence mě naprosto přemohla. “Myslím, že kluk bude stačit.” Zavrtěl jsem hlavou. “Nikdy jsem nepomyslel, že něco takového budu mít, takže to chvilku potrvá, než si zvyknu.”

Přikývl. “Takže zpět k tvým nočním můrám,” pokračoval. “Chtěl bych pozorovat tvoje spací návyky, abychom mohli potvrdit, zda tu jsou jakékoli znaky, které by signalizovaly počátek špatného snu. Potom se pokusíme vymyslet taktiku s účinky, které by takové efekty odvrátily.“

Rozpačitě jsem ho pozoroval. “Mohl bys to zopakovat a říct to víc prostoduše, prosím?” požádal jsem ho. “Byl to vážně dlouhý den a já jsem unavený.”

Protočil oči a povzdechl si. “Budeš spát tady…” Na ukázku zvedl pokrývky vedle sebe. “Já budu pozorovat odsud…” Naznačil svoji momentální pozici. Naklonil hlavu do strany, jako by se ptal, jestli to bylo dostatečně primitivně popsáno.

“Pokračuj,” řekl jsem.

Pokrčil rameny, jakože ten zbytek je jasný. “Pokud budeš vykazovat jakékoli známky úzkosti, které můžou označovat příchod noční můry, pokusím se tě rozptýlit.”

Trochu jsem se ošil. “A jak to hodláš udělat?” zeptal jsem se ho a hlavou mi běžely všemožné možnosti – některé začínaly být docela zajímavé.

Divně se na mě zahleděl. “No, myslel jsem třeba objetí,” oznámil a jeho obočí se pomalu zvedalo. “Ale podle tvého zrychlujícího se dechu jsi měl na mysli nějaké jiné návrhy?”

Cítil jsem, jak rudnu, zatímco mě fascinovaně pozoroval.

“Zajímavé.” Jeho jediná poznámka.

Té noci jsem vlastně ani neměl žádnou noční můru, ani další noc, ani ty další potom. Po třech nocích Sherlock přestal spát na pokrývkách, za další dvě noci se přestal striktně zdržovat na své části postele, a za další dvě noci přestal nosit pyžamo.

Noc, kdy jsem ho poprvé přivedl k orgasmu rukou, byla tou nejkrásnější věcí, jakou jsem kdy zažil. Hlavu mělzakloněnou a záda prohnutá, skrz okno na něj dopadalo slabé světlo a zvýrazňovalo jeho rysy a lícní kosti… Neuměl jsem si představit nic krásnějšího – sotva se mě pak musel dotknout, aby mi oplatil. Jistě, věnoval dotykům mnoho času  při různých příležitostech, jeho nenasytná potřeba vědět všechno vedla k několika nezapomenutelným nocím… a několika velmi zvláštně umístěným milostným kousancům.

Otočil jsem hlavu, abych se mohl podívat na svoji vlastní chobotnici, která byla kolem mě jako obvykle těsně omotaná. Spal a vypadal při tom tak mladě, že jsem si skoro připadal, jako bych ho zneužíval. Když spal, nebyl znát jeho intelekt a když se ke mně choval jako k nějakému obřímu plyšovému medvídkovi, vypadal zvláštně chlapecky. Jeho ruce mě samy vyhledávaly, kdykoli jsem se odtáhl. V létě to asi bude problém, přemítal jsem, a pak jsem se nad tou myšlenkou zarazil.

Jak jsem tam tak ležel, nepřítomně hladil Sherlockovy paže v místě, kde byly majetnicky přitisknuté k mému břichu, uvědomil jsem si, že jsem poprvé po několika letech opravdu šťastný; rozhodně od té doby, co jsem se vrátil z Afghánistánu. Všechny starosti a problémy, se kterými jsem se potýkal kvůli myšlence na to něco si se Sherlockem začínat, nějak mizely, a každý den bylo víc a víc přirozenější s ním být. Ani jsme vlastně ještě neměli klasický sex, ale dostávali jsme se tam – nikdy mě nenutil a zdál se být spokojený brát věci krok za krokem. Když to zmiňuju, jednou, když jsme takový krok udělali, neúnavně ho opakoval, dokud neměl pocit, že se stal mistrem v jakýchkoli dovednostech k tomu potřebným; lehce jsem se zachvěl, když jsem na to vzpomínal, a ruce kolem mě utáhly své sevření.

Taky se zdálo, že se Sherlock celkem snaží chovat se vhodně. Celkem na mě nijak nepůsobilo, když jsem našel to, co zbylo z mého ubohého svetru, kvůli čemuž jsme trochu diskutovali o tématu iracionální majetnickosti. Záhy následoval rozhovor o vyjadřování vlastnictví na veřejnosti, potom co začal hlasitě odříkávat nejtemnější tajemství o komkoli, kdo se se mnou opovážil mluvit. Koupil mi tři nové svetry, aby mi vynahradil ten jeden zničený, a každý z nich stál nepochybně víc, než cokoli jiného v mém šatníku. Potom trávil následující týdny tak, že je ze mě při jakékoli příležitosti svlékal – tj. hned jak jsme prošli dveřmi.

Sherlock Holmes byl komplikovaný, obtížný a úžasný muž. Nerozuměl jsem polovině věcí, které vyšly z jeho úst ani většině toho, co se mu honilo hlavou, ale věděl jsem, že mě chce. A já – bůh mi pomáhej – jsem ho začínal chtít zrovna tak.

Jakoby ho moje myšlenky volaly ze spánku, začínal sebou šít, trochu se protahoval, pak se znovu přitulil, zavrtal svůj obličej zezadu k mému krku a hluboce se nadechl. Moje jméno jen zadunělo v jeho hrudníku, když vztáhl ruku, aby k sobě otočil můj obličej a mohl mě políbit. Potom se usmál, oči stále přivřené. Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykl na to vídat ho takhle malátného, když jsem byl víc zvyklý na jeho manické chování, ale po ránu býval úžasně tulivý – minimálně mezi jednotlivými případy.

Zrovna jsem dokončil tuhle myšlenku, když jeho telefon pípnul charakteristickým zvukem pro příchozí zprávu od Lestradea – hmm, možná byl můj mozek dneska nějak zvlášť efektivní… Přemýšlel jsem, že si vsadím, jen pro případ.

“Vstávej, Johne!” popadl mě za rameno, najednou naprosto čilý, a vyskočil z postele. “Máme tu záhadu zamčeného pokoje!”

“Ale ještě je moc brzo,” zavrčel jsem a stáhl peřinu zpátky.

Znovu mě odkryl. “Mohlo by to být nebezpečné…” škádlil mě a zavlnil obočím.

Mračil jsem se na něj. “Jak by to jen mohlo být nebezpečné?” zeptal jsem se a zaťal ruce do kraje pokrývky. “Oběť je předpokládám mrtvá a policie bude úplně všude.”

“Nikdy nevíš,” zamumlal a namířil si to do koupelny, úplně nahý a naprosto bez rozpaků.

Zakoulel jsem očima, chvilku přemýšlel a pak vstal z postele. Buďme upřímní, pokud on jde, já nebudu nikde daleko.

**

Dveře Sherlockova zamčeného pokoje zely dokořán, když jsme se dostali na místo, zjevně byly vyražené. Lestrade nás provedl skrz obrovským staromódním domem a dával nám informace o oběti – starší muž a vlastník majetku, ležel v kaluži krve blízko ohniště v ateliéru. Sherlock byl přivolán ve chvíli, kdy se zjistilo, že dveře byly zavřené zevnitř a okna zabedněná, roky je nikdo neotevřel.

Lestrade odešel ven, aby si promluvil s domovníkem, zatím co Sherlock rázoval okolo jako obvykle, přikazoval lidem sklapnout a prohlížel cokoli a všechno, než najednou zamumlal něco o výklenku a přešel přes pokoj k rohu.

Rozhlížel jsem se po výklenku, když se najednou ozval výkřik a část zdi se jakoby otevřela, nejspíš na skrytých pantech. Jak jsem to pozoroval, z otvoru se vyřítila temná postava a mířila ke dveřím, prudce vrazila do Sherlocka, který neměl čas dostat se mu z cesty. Jeho hlava tvrdě narazila o zeď, jak padal, a dopadl na zem. Překulil se a pak zůstal ležet obličejem k zemi.

Přeběhl jsem rozlehlý pokoj, napřáhl pěst a srazil s ní Sherlockova útočníka, jak jsem běžel kolem něj – ať si s tím policie poradí.

Smýkl jsem sebou vedle Sherlocka, klekl si a opatrně ho překulil, pak jsem mu odhrnul vlasy z obličeje a podepřel mu ramena a hlavu jednou rukou, zatím co jsem druhou hledal zranění. K mé neskutečné úlevě se začal hýbat skoro v tu chvíli, kdy jsem se mě dotknul a po chvíli se mu zachvěla víčka a otevřel oči.

Zjevně byl z té rány zmatený, protože jeho pohled byl rozostřený a po jeho obvyklé ostražitosti nebylo ani stopy. Přesto se zdálo, že mě poznává a zvedl ruku k mému obličeji.

“Johne,” řekl. “Johne, milu…”

“Sherlocku!” někdo zakřičel ode dveří. Ohlédl jsem se a viděl Lestradea, jak vtrhnul do místnosti; evidentně se novinky šířily po domě neskutečně rychle. Rychlý pohled, že je Sherlock v pořádku, ho uklidnil, a on obrátil svou pozornost k vrahovi, který pod hromadou policistů nebyl skoro vidět.

Otočil jsem se zpět k Sherlockovi a tentokrát to byl opravdu on, jeho oči bdělé a ostražité. Nejspíš si uvědomil, kde jsme a sjel pohledem dolů, kde spočívala jeho dlaň na mých prsou. Zatvářil se zděšeně, ruku rychle stáhl zpět a rozhlížel se, jestli si toho někdo všiml.

“Omlouvám se, Johne,” řekl naléhavě. “Nechtěl jsem…” odmlčel se. “Prosím, nezlob se…”

Podíval jsem se mu do tváře, kterou jsem teď znal tak dobře. Letmo jsem se podíval na jeho tělo, které se kolem mého choulilo každou noc. Všiml jsem si jeho rukou, které mě tak důkladně prozkoumávaly a jeho úst, která dělala totéž. Přemýšlel jsem nad jeho rolí v mém životě, a jak moc byl důležitější než kdokoli jiný. Celou tu dobu na mě zíral ve strachu, protože si myslel, že ho opustím, kdyby na to někdo přišel.

Byl čas.

Políbil jsem ho.

Předchozí

Další

Reklamy

4 komentáře Přidejte váš

  1. Rowana napsal:

    Huh, no je znát, že John je voják. Žádná překážka není dost velká a ke všem výzvám se staví vždy čelem. A dokáže si dobře srovnat své priority. 🙂

  2. Leylon napsal:

    hah, nechci vedieť, koľkokrát som už túto kapitolu čítala, Mia 😀

  3. Elis napsal:

    Ooooh O_O krása 😀

  4. KalamityJane napsal:

    Ach, hezké, Johne, hezké.

Necháte mi komentář?

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s