Šest vánočních povídek (a k tomu soutěž) :-)

Letos jsem se do těch Vánoc nějak opřela! Takže ještě předtím, než uděláme tečku za Less Traveled Christmas, tu pro vás mám takovou specialitku, a to šest povídek uvnitř tohohle článku.

S nimi souvisí SOUTĚŽ, pokud má někdo z vás zájem o vlastní povídku na téma, jaké si řeknete, hehe 😀

Upřímně doufám, že se teda někomu z vás bude chtít soutěžit, ale jestli ne, tak… No… Tak si snad aspoň hezky počtete :D.

p.s.: obsahuje pre-slash/ slash

Takže…

Mám tady v tomhle článku šest krátkých povídek. Úkolem těch, kterým se do žádného přemýšlení nechce, je, aby si prostě početli a užili si šestkrát různé (!!!) Vánoce. 😉

Pro ty z vás, kteří mají chuť zapojit šedé buňky mozkové i o Vánocích, tu mám zadání:

1. Následujících šest povídek má něco zásadního společné (kromě Vánoc, obviously 😀 – a ne, to není správná odpověď). Co to je? 

2. Každá z povídek nese část zprávy, kterou jsem tam pro vás schovala. Když ji dáte dohromady, co se v ní říká? 🙂

Odpovědi na obě otázky mi napište do mailu johnlockpositive@seznam.cz  nejpozději do 6. ledna 2014 (včetně). Ze správných odpovědí (doufám, že nějaké přijdou, lol :D) pak vylosuju v nějakém losovacím programu (jo, fakt takové existujou) výherce/ výherkyni.

A tomu šťastnému (ehm…? :-P), co vyhraje, pak napíšu a věnuju johnlock povídku podle jeho zadání. To znamená: vy si řeknete, o čem chcete povídku, já ji napíšu a bude vaše. (Samozřejmě ji ale pověsím i sem, aby si ji mohli přečíst i ostatní)

HLAVNĚ NEPIŠTE ODPOVĚDI ANI TIPY DO KOMENTÁŘŮ, a to ani kdybyste soutěžit nechtěli!!! 🙂

Hurá do toho. Bude to trochu nostalgické, trochu smutné. Trochu veselé. Trochu nadějné. Vánoční ;-).

První: Po pádu

Vešel do pokoje, který byl většinu uplynulého roku neobydlený. Paní Hudsonová sem ale občas zašla, aby tu uklidila. Povlečení zůstávalo čisté, Sherlockova periodická tabulka stále visela na zdi. Pokaždé, když se nacházel v tomhle pokoji, ho udivovalo, jak může být tak čistý, zatímco se jinak v celém bytě Sherlock choval jako čuně. John se zarazil, když si všiml, že z garnyže nad oknem visí malá zelená větvička jmelí. Přešel k oknu, vzal větvičku jemně do ruky a prsty, které držely stonek, promnul, až se roztočil sem… a zpátky. Koutek rtů se mu povytáhl v náznaku úsměvu. Paní Hudsonová zřejmě bojkotovala Johnovy úmysly letos nijak nezdobit byt. Pustil větvičku, houpala se sem a tam. Oči ten pohyb následovaly, ale John byl myšlenkami úplně jinde. Otočil se a podíval se směrem k šatně, jejíž dveře byly pootevřené. Trochu se zamračil –  že by odsud paní Hudsonová prostě vyběhla? Původně chtěl jen dveře šatny zavřít a odejít z tohoto pokoje, protože na něj začala doléhat atmosféra příliš prázdné místnosti. Nakonec, z nějakého zvláštního popudu, vlezl do šatny a zavřel za sebou dveře. Ta vůně… Košile. Šály… Hedvábnou tmavou tkaninu uchopil, pomalu ji stáhl z šatní tyče, sevřel ji v prstech… Proč ho nutil, aby se díval? Uklidil šálu zpátky a chvatně odešel, srdce mu divoce bilo a oči ho štípaly. Připadal si jako blbec.

Druhé: Hvězda

„Seber ten krám a pojď mi pomoct!“ křiknul John. Vážně, vánoční večírky by se měly zakázat. Letos se měl konat zase u nich; paní Hudsonová sice navaří, ale ty přípravy! Sherlock seděl ve svém křesle, ani se nehnul,  John ho ale párkrát nachytal, jak po něm pokukuje, než s blazeovaným výrazem opět zavřel oči. Jen idioti uklízí a připravují výzdobu. John nakonec vztekle slezl ze štaflí, podal si papírovou vánoční hvězdu, která měla svítit v okně, a s významným dupáním opět vylezl nahoru, aby ji upevnil. Když ji věšel, maně si uvědomil, že přesně takovou měl i ve svém pokoji, když byl malý. Zamračil se, když se blikavě rozsvítila, teplé žluto-červené světlo se odráželo od okenní tabule. Přesně takovou hvězdu… John se ohlédl; Sherlock klečel u zásuvky, kam zasunul zástrčku od hvězdy. Potom vstal, pomalým krokem došel k Johnovi, který ještě pořád stál na štaflích. John přimhouřil oči. Něco bylo špatně… Neklidná myšlenka se usadila v hlavě a John nemohl přijít na to, co se děje. Sherlock už stál u něj, zvedl ruce, položil je z boku na Johnova stehna. Pak přesunul své ruce na Johnův poklopec a otevíral ho, hlasitý zvuk zipu, příliš hlučný… John se vylekaně probudil, celý zpocený. Až po chvíli si uvědomil, že mu na nočním stolku vibruje telefon. Rozechvěle vydechl a s hořkým pocitem vypnul budík.

Třetí: Dárek

Lékořicové pendreky nesnášel, už když byl malý. A na to, kolik věcí, kolik zbytečností o něm Mycroft Holmes věděl, si doteď kurva nedokázal zjistit, že je John nemůže ani cítit. Každý podělaný Vánoce, i po tom, co Sherlock… Co byl Sherlock pryč, mu Mycroft posílal dárkové balení téhle ohavnosti. Letos Johna navštívil osobně a to dva dny před Vánoci. Jakmile John otevřel dveře, za nimi spatřil Mycrofta, v náruči krabici ovázanou červenou stuhou, znovu dveře zabouchnul. Každý z nich chvíli stál na jedné straně dveří: Mycroft s pozvednutým obočím, John se skřípajícími zuby. Mycroft jednou rukou uchopil krabici a druhou zaklepal.

„Možná by bylo zdvořilejší mě alespoň vyslechnout, hm?“

John po krátkém zaváhání otevřel dveře.

„Mycrofte. Co tady děláš?“

Mycroft nespokojeně mlasknul. „Přišel jsem ti popřát.“ Vrazil Johnovi krabici do rukou a pozval se dál. John zafuněl, zavřel dveře a zamračeně se díval na krabici.

„Normálně mi cukrovinky posíláš po kurýrovi,“ podotkl a potlačil nutkání odhodit dárek do kouta na podlahu. Mycroft se elegantně otočil na podpatku, mírně se předklonil a mrknul.

„Dnes dělám kurýra já, Johne. Ale neboj se, tvou dávku lékořice ti někdo ještě donese. Veselé Vánoce,“ kývnul a když na něj John vykuleně zíral a neodpověděl, stiskl mu rameno a odešel. Pokud to nejsou pendreky, co to teda je? A od koho? John se zmateně zadíval na balík.

Čtvrté: Velký brácha

„Vážit si něčí laskavosti je ctnost, Sherlocku,“ řekl Mycroft rozvážně a Sherlock zakoulel očima.

„Ona mi nabízela pomoc ještě před tím, než jsem vůbec nějakou potřeboval,“ odsekl Sherlock. Mycroft se zvolna opřel do křesla.

„Skutečně? Nebylo to spíš tak, že slečna Hooperová jednoduše poznala svízelnou situaci dřív, než ty?“

„Její pomoc jsem potřeboval a ona byla přímo natěšená pro mě něco udělat. Proč bych jí měl vyjadřovat nějaký zvláštní vděk? Sama se nabídla,“ zopakoval Sherlock a vyhnul se odpovědi na otázku. Mycroft ho pozoroval s neproniknutelným výrazem. Uplynuly dva roky a jeho opět živý bratr se vůbec nezměnil. Někdy mu bylo úzko z toho, jak byl Sherlock pozadu, když přišlo na emoce. Daň za roky strávené v knihovně o samotě, zatímco jeho vrstevníci objevovali první kamarádská pouta.

„Kdy za ním zajdeš?“ zeptal se Mycroft mírně. Sherlock ho probodl pohledem.

„Chci mu udělat překvapení,“ přiznal neochotně. „Dnes večer,“ dodal a ošil se.

„V tom případě bys měl s sebou něco přinést, ne?“ Mycroft naklonil hlavu do strany.

Jistě, Štědrý večer. To by asi měl něco donést…

„Samozřejmě,“ řekl sebejistě, ale zatím přemýšlel, kde v tuhle hodinu něco ještě sežene, proboha.

„Nechám ti zabalit nějaké jídlo,“ řekl Mycroft tiše a usmíval se. Sherlock se na něj zahleděl a když poznal, že se mu tím Mycroft nijak nesnaží vysmát, usmál se také. „Díky, bratře.“

Páté: První Vánoce sám. A s Molly.

„Normální je szždobit s-stromeček, ne lidi – škyt!

Molly se rozhihňala. Sherlock ji s přihlouplým úsměvem pozoroval. Běžně ho její nejistý smích jen rozčiloval, ale teď byla tak uvolněná, že byla docela hezká. I když je v obličeji strašně červená. To ten punč. Moc punče.

Molly se uklidnila a sáhla do krabice pro další ozdobu. Napotřetí provlékla očkem skleněné koule háček a s prstem na rtech a zamyšleným výrazem se otočila zpět k Sherlockovi.

Sherlock stál na pohovce, mírně vrávoral, ale statečně vyrovnával rovnováhu. Ruce měl od těla, na každém z prstů rukou háček s různými ozdobičkami.

Molly se vytáhla na špičky a pověsila kouli do vrchní knoflíkové dírky. Sherlock zašilhal  na svůj hrudník.

„Ty užšš nepi,“ řekl vážně.

„Kušuj,“ zamumlala. Nakonec ještě Sherlocka ovinula řetězem. A zatímco si Sherlock foukal na ofinu a snažil se odfouknout třásně, co mu padaly do očí, zašla do ložnice pro dárek, který položila k Sherlockovi k nohám.

Stromeček Sherlock zamrkal. Váhavě natáhl ruce k Molly, která mu všechny ozdobičky zase sundala. Opatrně se po zdi svezl do sedu a Molly si sedla k němu. Roztrhl papír a nevěřícně zíral na fotku Johna a pletenou čepici.

„Až zas zmizíš, ať ti tam není zima. A ať ho máš na očích.“

„Děkuju, Molly,“ řekl tiše Sherlock. Díval se na Johnův obrázek a u srdce cítil tesklivou bolest.

Šesté: Už je to pryč

Celý svůj život John předpokládal, že je heterosexuál. Nikdy ani nezaváhal, koho si v klubu vyhlídnout, bylo jasné, že bude balit holky. Nikdy nepochyboval. Vždycky to byly ženy, vždycky.

Dokud nepotkal jednoho detektiva, nezamiloval se až po uši, dokud se nesnažil poprvé v životě přinutit myslet na ženy, když měl doma někoho, kdo zrovna nebyl jeho celoživotní typ.

A pak o toho detektiva přišel. Tak stupidním, krutým způsobem.

Sherlock do Johna žďuchnul ramenem. John se probral ze zamyšlení a slabě se usmál.

Teď už to naštěstí bylo úplně jinak. Stačilo pár týdnů po tom, co se vrátil mezi živé, a John Sherlockovi stejně všechno odpustil. Sherlock se navíc uměl tak dokonale, originálně, božsky… omlouvat.

Sklonil se k Johnově krku a nosem ho zašimral pod uchem.

„Nemysli na to. Už je to pryč.“ John dlouze vydechl a nepatrně přikývl. Seděli na gauči a koukali se na televizi, kde dávali nějakou hloupou vánoční show. Ztlumil zvuk, odhodil ovladač někam mezi polštáře a otočil se k Sherlockovi.

„Pojď ke mně,“ zamumlal John a Sherlock se na něj vážně zadíval, než se přetočil a lehl si mu hlavou do klína. Díval se nahoru na Johna, který mu vpletl prsty do vlasů a pomalu je vískal. Sherlock zvedl pravou ruku a konečky svých prstů hladil Johna po paži, pomalu odháněl veškeré bolístky a chmury, jako balzám.

**

Reklamy

12 komentářů Přidejte váš

  1. KalamityJane napsal:

    Tu zprávu teda taky vůbec nevidím 😀

  2. Katy chan ^^ napsal:

    Musím si to přečíst ještě jednou a potom ještě jednou. Sakra, musím na to přijít. Ale rozhodně to triviální není, po prvním přečtení nemůžu přijít ani na vzkaz, ani na to, co mají společného. Vždycky jsem měla nějakou teorii, ale následující povídka ji vyvrátila 😀

    1. miamam napsal:

      😉 tak držím palec!

  3. POPO napsal:

    Hmm… povídečky jsou velmi pěkné a jsem na tom stejně jako ostatní, nicméně jsem ti na mail poslala jednu šílenou teorii 🙂 Děkuji za příjemné čtení a nabuzení mozkových závitů (které se tím pádem přehřály, zadrhly a nyní odmítají naskočit 😀 )

  4. Katy napsal:

    Asi to bude těmi vánoci, ale moje mozkové závity se můžou napínat jak chtějí, stejně na ten vzkaz nemůžu přijít :)) Ale budu se snažit
    PS. Ty povídky jsou hodně povedené 🙂 Gratuluju

  5. Lilith Rose napsal:

    Povídky jsou úžasný! Děkuji za ně!
    Ale… já totiž nikdy… ze zásady nikdy nepiju. Vlastně za svůj život jsem měla najednou max jedno pivo… no ale dnes už druhá sklenička bublinek. A můj mozek je na kaši…
    Já žádný vzkaz prostě nenašla… nebo jsem slepá? A to mi to jidny docela pálí!
    No… zítra si to přečtu znovu…. a znovu! Chci soutěžit!
    S láskou Salazaret

    1. miamam napsal:

      Tak držím palce! 😉 Díky ♥

  6. Terka napsal:

    Úžasné povídky! Přeji ti krááásné Vánoce, spoustu dárků a užij si nádherný čas se svou rodinou a blízkými! Tenhle rok byl úžasný a já jsem jeho dost velkou část strávila právě tady, na této skvělé stránce. Doufám, že i v příštím roce budeš takhle aktivně přispívat. Děkuji!!!!!

    1. miamam napsal:

      Sakra… Asi mi něco spadlo do oka… 😛 Děkuju ♥ Zatím se to nechystám zabalit, mám vyhlídnutých několik povídek k překladu a mám rozepsané dvě kapitolové. Děkuju za tvou podporu, nejednou mě povzbudila 😉 ♥

  7. Lucik napsal:

    Mozna je to tou pokrocilou hodinou 😀 ale sem zmatena a na nic sem neprisla…
    Takze preju hezke svatky, jdu spat, a rano si to prectu jeste jednou,dvakrat… a treba nato prijdu 😀

    1. Loputres napsal:

      Já jsem na tom úplně stejně 😀

      1. miamam napsal:

        Sakryš, a to mi to přijde tak do očí bijící! 😀

Necháte mi komentář?

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s