Tvůj celý svět: kapitola 5.

A je tu pátá kapitola. Že to ale trvalo, co?🙂

Nebudu nic prozrazovat, kapitola navazuje na čtvrtou; Sherlockův pohled.

Kapitola věnována Salazaret – ty víš, za co😉

Všem vám chci strašně moc poděkovat za komentáře, nevěřili byste, jak velkou chuť mi to v překládání dodává. Niktoska, Sanasami, Liss, Eliška, kamivon, Kalamity Jane, Terka, Hanička, Helena

Ještě jednou moc díky🙂

A speciální poděkování patří samozřejmě miamam za skvělou betu.

Tak… Dejte se do čtení🙂

Katy

Kapitola 5.

Muž na lavičce

Sotva John odešel pro kafe, obrátil Sherlock tvář ke slunci. Cítil na své kůži teplo slunečních paprsků. Byl to pro něj docela nový pocit, protože se obvykle víc zajímal o pozorování svého okolí, než aby ho skutečně vnímal.

Slyšel klapání podpatků, jak se k němu přibližovala nějaká žena, a pak se posadila na druhý konec jeho lavičky. Potom se ozvalo šustění, které značilo otevírání nějakého balíčku. Do nosu ho najednou udeřila vůně pražených buráků, jak je začala hlasitě chroupat.

Sherlock otočil hlavu. Zlobně namířil pohled svých očí směrem, kterým tušil, že by mohla být její tvář – soudě podle délky jejího kroku a dopadu na lavičku, když se posadila. Uběhlo jen něco málo přes minutu, když se konečně ozvalo odfrknutí, následovalo další šustění a potom lavice zaskřípala, jak žena vstala.

Dovolil si malý úsměv, když se klapání jejích podpatků po cestě začalo vzdalovat.

O méně než dvě minuty později se ozvaly další kroky a nějaký jiný vetřelec zaujal její místo. Tentokrát to byl muž. Průměrné výšky i postavy a na nohou měl pár úplně nových tenisek, což odhadoval podle toho skřípání. Byl silně cítit po mentolových cigaretách a – Sherlock mírně zavětřil – sotva patrným aroma levného mýdla. Copak v parku nebyly žádné další lavičky? To si každý musí přijít sednout zrovna na tu jeho?

Musí říct Johnovi, aby o tom napsal, rozhodl se v duchu. Je jasné, že Regent’s Park zoufale potřebuje další místa k sezení. Nevrle sklonil hlavu dolů a nechal ji spočívat na hrudi. Byl rozhodnutý toho muže ignorovat; zdálo se, že chtít mít celou lavici pro sebe byl při tak pěkném počasí příliš velký požadavek.

Najednou si uvědomil, že směrem od mostu k němu doléhal nějaký hluk. Otočil hlavu tím směrem. Zaslechl několik výkřiků ‚Hej!‘ a ‚Dívej se na cestu!‘, jakoby si mezi nimi někdo prodíral cestu. Možná to byl nějaký kapsář, který byl odhalený, uvažoval Sherlock. Zajímalo ho, jestli poběží tudy – a pokud ano, jestli by byl schopný předvídat jeho načasování natolik dobře, aby mu stačil podrazit nohy.

Pak ho napadlo, kde byl John; moc se mu nepodobalo, že by nechal zločince uniknout, pokud ho mohl chytit. Napřímil se a zaměřil svou pozornost směrem k mostu. Někde v koutku mysli zaregistroval, že vetřelec na jeho lavičce vstával.

„Sherlocku!“

To byl Johnův hlas. Už mohl slyšet běžící kroky, které se k němu blížily po cestě, ale byl to jen jeden pár nohou, takže John nikoho nepronásledoval. Nebyl to jen běh, John se k němu hnal jako o závod – proč by závodil?

Začal se zvedat, ale Johnův hlas se ozval znovu, tentokrát mnohem blíž: „Sherlocku, zůstaň dole!“

O několik vteřin později byl John u něj. Prudce zastavil přímo před ním a s rukou na jeho rameni ho pevně držel na místě. John začal mluvit, ale zřejmě to bylo určené někomu jinému – takže telefonoval.

„Okruh západně od Clarencova mostu, jižní strana rybníku. Rychle!“

Ucítil silnou vůni kávy. Sherlock se natáhl – Johnovy džíny byly těsně nad koleny mokré, materiál byl ještě horký.

„Kde jsou kurva tvoji lidé?!“ Nikdy neslyšel Johna znít tak naštvaně. „Ne, já ho tu nenechám. Počkej.“

Johnova ruka se přesunula k jeho lokti. „Vstávej, Sherlocku!“ To nebyla prosba; Johnova ruka ho vytáhla na nohy a pak ho vlekla stranou kolem konce lavičky.

„Zpátky,“ přikázal John. Tlačil a otáčel ho tak, aby byl Sherlock odvrácený od vody. John do něj stále strkal, tentokrát ho tlačil dopředu, směrem, kde Sherlock tušil stromy ohraničující konec parku.

„Johne, co –“

„Za chvíli, Sherlocku, teď pohni!“

Nelíbilo se mu to. John ho nevedl jako obvykle, jen ho tlačil zezadu. Zakopl; nebyl si jistý, kam jde. „Johne –“

„Věř mi, Sherlocku, prosím. Pokračuj, už jsme skoro tam.“

John ho blokoval, uvědomil si Sherlock. Používal svoje tělo jako štít. To byl důvod, proč nešel vedle něj jako normálně. Sherlock ztuhl.

„Řekni mi, co se děje,“ přikázal a otáčel se tak, aby byli tváří v tvář.

V příštím okamžiku ztratil rovnováhu, jak do něj John prostě narazil a setrvačností ho donutil ustoupit o pár kroků, dokud zády s tupým úderem nenarazil do stromu. Johnova ruka se přesunula za jeho hlavu, aby ji chránila. Sotva si to Sherlock uvědomil, okamžitě se naklonil dopředu, aby uvolnil tlak na jeho prsty. Tohle muselo bolet.

John mu nedal žádné vysvětlení, prostě ho táhl kolem stromu, dokud ho k němu znovu nepřitlačil z druhé strany.

„Dotkl se tě?“ zeptal se naléhavě. „Sherlocku, ten muž na lavičce, přišel s tebou nějak do kontaktu? Přiblížil se k tobě? Udělal něco?“

Johnovy ruce byly všude kolem něj, sundal mu brýle, prsty prohrábl vlasy, zkontroloval strany jeho krku a potom mu přejel rukou po tváři a dolů na hruď.

„Sherlocku, mluv se mnou. Cítil jsi něco jako kousnutí hmyzem nebo sprej, cokoliv?“

Johnova panika mu řekla víc, než by mu mohla sdělit všechna slova.

„Byl to Moriarty,“ uvědomil si a tlačil Johnovy ruce pryč. „Moriarty byl ten muž na lavičce. Johne, mohl jsi ho chytit!“

Na chvíli se rozhostilo ticho. „To nebyla náhoda, Sherlocku. Náš sledovací tým nebyl na místě – mohla by to být past.“

Johnův telefon začal vyzvánět a on se odvrátil, zvedl levou ruku, aby Sherlocka přidržel u stromu. „Ano?“ vyštěkl.

S nejvyšší pravděpodobností byl na telefonu Mycroft nebo jeden z jeho přisluhovačů, uvažoval Sherlock. Zřejmě se tu toho dělo mnohem víc, než co mu bylo řečeno – víc tajemství, které před ním John udržel.

John znovu promluvil. „Je čistý vzduch? Fajn. A co byt, je pořád bezpečný? Ověřte to. Jo, vracíme se tam právě teď.“ Asi minutu naslouchal. „Jsou v pořádku?“ Pauza. Pak se John ozval znovu, tentokrát zněl jeho hlas o něco uvolněněji. „Za deset minut.“

Zaklapl telefon. „Nevím o nic víc, než co jsi už zjistil od chvíle, kdy jsem k tobě doběhl,“ řekl. „Nebylo to tajemství, jen preventivní opatření a ty jsi měl za poslední měsíc dost svých starostí.“

„A ten odstřelovač?“ zeptal se Sherlock útočně.

John na chvíli zaváhal, než odpověděl.

„Žádný tu nebyl, vzduch je čistý,“ zopakoval.

Sherlock se nenechal oklamat.

„Ale ty sis myslel, že tu byl nebo že by tu mohl být,“ odsekl. „Mycroft mi řekl o tom, co se stalo u bazénu. Myslel sis, že by tu znovu mohl být odstřelovač. Ty sám jsi dobrý střelec – došlo ti, odkud by mohl střílet, kdyby tu skutečně byl a blokoval jsi dráhu střely na mě. Tohle je důvod, proč jsi nepronásledoval Moriartyho, ne protože ses bál, že je to past.“

John mlčel a Sherlock téměř mohl cítit jeho rozpaky.

„Jsi připravený vyrazit?“ zeptal se nakonec.

„Johne –“ začal Sherlock, ale John ho přerušil.

„Můžeme si promluvit, až se vrátíme domů, jestli chceš,“ povzdechl si. „Ale teď musíme jít – chci tě dostat do sprchy, jen pro jistotu.“

Sherlock zvedl vyzývavě obočí.

„Ach, do prdele!“ vykřikl John. „Ty mi to dáš ještě sežrat, že jo?“

Sherlock se samolibě ušklíbl, ale potom ho vzal za ruku a nic neříkal.

oOOo

O hodinu později byl John zpátky v jejich obývacím pokoji, popíjel šálek čaje a uvažoval o tom, co se stalo. Chybějící sledovací tým už byl lokalizován, naštěstí jen v bezvědomí. Ale v době, kdy dorazily zálohy, byl už Moriarty pryč. Dlouhý kabát, který měl na sobě, našli nacpaný v popelnici, ale muž samotný zmizel.

Sherlock si byl naprosto jistý, že s ním Moriarty nepřišel do styku a zůstal sedět na svém konci lavičky. Johnovy nejhorší obavy se tedy trochu rozptýlily, ačkoliv stále trval na tom, aby si dal Sherlock sprchu. Nemohl pochopit, proč by Moriarty zacházel tak daleko a zbytečně se nechával ohrozit bez zjevného účelu. Koneckonců ho dnes John mohl celkem snadno chytit – tak proč by takhle riskoval? Nedávalo to vůbec žádný smysl.

Znovu se napil čaje a zamyšleně se zadíval z okna. Za ním se ozval nějaký hluk, který ho přiměl se otočit a John vyprskl a zakuckal se. Čaj se rozstříkl všude kolem a zanechal stopy i na jeho svetru.

Sherlock stál ve dveřích koupelny a na sobě měl jen ručník.

Hodně malý ručník, jak si John všiml. A byl omotaný nebezpečně nízko kolem Sherlockových úzkých boků. Pokud se John ještě držel naděje, že bude schopný své pocity potlačit a vrátit se do svého ‚lékařského režimu‘, tak jeho naděje byla právě teď definitivně zničena.

„Sherlocku!“ zaprotestoval a nutil nohy, aby ho otočily zpátky čelem k oknu. Neposlouchaly ho. „Zatraceně, snažíš se mě zabít?“

Očima přejel po vysoké štíhlé postavě před sebou a vnímal každý drobný detail. Samozřejmě, že Sherlocka viděl napůl svlečeného už dřív, dokonce mu v nemocnici párkrát pomohl s koupáním. Ale tehdy si dával velmi dobrý pozor, aby se nedíval a radši ani nemyslel.

Jenomže tentokrát Sherlock věděl, co cítí a i přesto stál přímo před ním a na sobě měl jen ručník. Hodně malý ručník. Na co si to sakra hraje?

„Tohle je tvoje představa vtipu?“ zeptal se podrážděně.

Sherlock vypadal překvapeně. „Ne, Johne,“ řekl. „Myslel jsem, že tohle je to, co jsi chtěl?“

„Co jsem…“ zopakoval John a nevěřícně potřásl hlavou. „Takže tohle je potom odměna? Nějaký způsob, jak mi říct ‚Díky, že jsi blokoval neexistujícího odstřelovače‘?“

Sherlock naklonil hlavu na stranu. „Zlobíš se.“

John si povzdechl. Najednou se cítil unavený. „Máš pravdu.“

Jeho ruka pulzovala bolestí po nárazu do stromu a nohy ho pálily v místech, kde je káva opařila. Právě zažil jeden z nejhorších zážitků svého života: vidět Moriartyho tak blízko Sherlocka a být příliš daleko na to, aby mohl cokoli dělat. Teď, když nebezpečí pominulo a adrenalin se odplavil spolu s ním, zůstalo jeho tělo vyčerpané a bolavé.

Položil hrnek na stůl a znovu se ztěžka posadil. Nechal hlavu klesnout a rukou si promnul oči.

„Jsi na řadě, dej si sprchu.“ Sherlockův hlas se ozval mnohem blíž, než by John očekával, a tak překvapeně vzhlédl. No vážně, ten chlap se pohyboval jako kočka. Stál hned vedle Johnova křesla a o chvíli později už seděl na jeho opěradle. Ručník, který měl Sherlock omotaný kolem boků, se trochu rozhrnul a vzniklá mezera byla poněkud rozptylující.

„Máš na džínech kafe,“ Sherlock se naklonil dopředu a začichal, „a na svetru máš čaj. Podej mi ruku.“

John ho automaticky poslechl. Jedna část jeho mysli se zabývala tím, co to má pro všechno na světě znamenat. Druhá část jen vnímala něco jako úlevu. Sherlockovy prsty jemně přeběhly přes jeho pohmožděné klouby, cítil, kde byla jeho kůže odřená a klouby oteklé.

„Nemělo by se to ošetřit?“ zeptal se Sherlock a v jeho hlase byly jasně patrné obavy.

John zavrtěl hlavou. „Není třeba. Budu v pořádku, nemám nic zlomeného,“ odpověděl. „Později si na to dám nějaké antiseptikum.“

„A co tvoje nohy? Opařil ses? Rozlil jsi tu kávu nebo se ti vylila na nohy?“

„Upřímně řečeno, myslím, že jsem ji jen upustil,“ odpověděl John. Už se k té chvíli nechtěl znovu vracet.

Sherlock našpulil rty.

„Fajn. Běž a dej si sprchu. A uklidni se, než se obléknu,“ poradil. „Pak se vrať sem, abychom se mohli podívat na tvoje nohy a ruku.“

Prsty stále jemně hladil Johnovy klouby, zatímco pokračoval. „Potom si můžeme objednat nějaké jídlo a podívat se na jednu z těch směšných talk show a ty mi můžeš popisovat ty podivné lidské exempláře, které se dobrovolně nechají vystavovat takovému posměchu.“

Usmál se na Johna. „Co myslíš?“

John tiše vydechl a nechal ze sebe opadnout alespoň část stresu, který s sebou dnešní den přinesl.

„To zní skvěle,“ odpověděl.

 

Předchozí

 

Další

26 komentářů Přidejte váš

  1. Sanasami napsal:

    nááááááááádhera chudáčik John strašne sa zľakol ale kto by nie ………..aspoň Sherlock už konečne chápe čo k nemu John naozaj cíti ……………nááááááááááááádhera pokračkooooo😀😀😀

    1. Katy napsal:

      Děkuju🙂 Bude😀
      Katy

  2. niktoska napsal:

    aaach John je absolútne skvelý🙂 ja ho chcem doma, ale psst manželovi ani muk😀
    sprcha to úplne zabila a normálne vidím pred očami Sherlockov výraz ako rozmýšľa nad tým ako to pekne krásne Johnovi dá „sežrat“

    PS: Neodolala som a poviedku som si prečítala aj v originály a máš moju najhlbšiu poklonu. Keď som bola schopná prečítať kapitolu bez použitia slovníka tak som sa cítila ako king🙂 a že mi to trvalo. No už sa neviem dočkať ďalšej kapitoly a tvojho božského prekladu.

    1. Katy napsal:

      Děkuju moc a moc🙂
      Ne, tohle nebylo s úmyslem „dát to Johnovi sežrat“ ale ve výsledku to tak určitě vyznělo😀 jo, taky ho miluju. Strašně😛. I Sherlocka, ale toho bych se po osmačtyřiceti hodinách strávených společně v jedné místnosti nejspíš pokusila zabít.😀 Asi určitě
      Díky, Katy

  3. Hanička napsal:

    Vážně by mě zajímalo, co se Moriartymu honí hlavou..😀😀
    A samozřejmě děkuju za další skvělou kapitolku..😉

    1. Katy napsal:

      Tak to ti nepovím ani já😀
      Ale děkuju
      Katy

  4. Eliška napsal:

    Vím, že se tu opakujem, ale prostě je to nááááádherné jako vždycky! Sherlock je neskutečně roztomilý… i když on by to asi slyšet nechtěl😀 Je krásné, jak má o Johna starost, jak mu chce udělat „radost“… i když ten pokus nedopadl nejlíp🙂 My se holt naučili, jak fungujou city (alespoň zhruba) někdy v pubertě a Sherlock se s tím musí popasovat až teď. Ale věřím, že s Johnovou pomocí to zvládne🙂 No a Moriarty, ten je dokonalej… musí být, geniální Sherlock přece nemůže mít proti sobě nějakého podřadného zločince!

    1. Katy napsal:

      Taky myslím😛 Moriarty je prostě Moriarty😀
      Ale Sherlock…😀 určitě to bude ještě zajímavé. Myslím že ví, jak city fungují, jen se o to nikdy nezajímal. No, a taky se s nimi ještě nikdy nemusel vypořádat „na vlastní kůži“ no ne?
      Díky, Katy

  5. kamivon napsal:

    nejen John má starost o Sherlocka, ale i Sherlock o Johna. Sherlock ale v těch svých emocích stále dost tápe🙂
    díky

    1. Katy napsal:

      A jsem si jistá, že ještě dlouho bude😛
      Děkuju, Katy

  6. Doršmak napsal:

    Tuhle povídku jsem si zamilovala už u prvního dílu a mám pocit, že s každým dalším dílem se mi líbí ještě víc a víc.🙂🙂🙂

    1. Katy napsal:

      Děkuju moc a moc
      Katy

  7. Helena napsal:

    Hurá, tak jsem se dočkala! Kdybys věděla, jak mi to připadalo dlouhý…
    Poslyš, Lilith, co Tě může přitahovat na takovým prašivým zmetkovi? Já samozřejmě nemám zbraň a nejspíš bych netrefila ani vrata od stodoly, ale tohohle neřáda bych si s chutí vzala za terč. Máš dojem, že těm dvěma ještě málo zkomplikoval život? Nepřeješ jim, koukám, nic dobrého, protože jestli ten mizera ještě zamíchá dějem, určitě to nebude žádný pozitivní přínos, ale všivá lumpárna.

    1. Lilith Sal napsal:

      Já za to vážně nemůžu! Ale od jistého kousku… prvního dílu třetí serie… jsem se prostě do Jimmiho zakoukala. A náhodou… kdybych nechěla vztah spíš s dívkou. Asi bych si vybrala někoho jako je Moriarty.
      Miluji Johna a Sherlocka. A miluji je dohromady. Ale oni patří k sobě… a Moriarty je prostě perfektní zločitec, který se do děje prostě perfektně hodí! A ta jeho moc… jsem třeba divná. Ale mám ráda lidi s mocí!😀

    2. Katy napsal:

      Ahoj, děkuju🙂
      a Hej! Já mám Moriartyho taky ráda😀 (jo, souhlasím s tebou ve všech bodech, ale on pro mě bude pořád záporák číslo jedna :D) a s tím terčem… kde by pak byla zábava, no ne??😀
      Katy

      1. Katy napsal:

        pardon, překlep. To bylo určený Liss.
        Omlouvám se, Katy

  8. KalamityJane napsal:

    Takový povyk kvůli ničemu? To nějak nesedí🙂 jsem zvědavá na pokračování:-)

    1. Katy napsal:

      Nebylo to kvůli ničemu🙂 dozvíš se v příští kapitole
      Katy

  9. Domča napsal:

    Naozaj strasne krasna poviedka…a tebe obdiv, ze si sa pustila do prekladu. Naozaj ti to ide a vidno, ze aj teba samu to bavi🙂
    Dakujem za preklad, uz teraz netrpezlivo ocakavam dalsiu cast

    1. Katy napsal:

      I já děkuju, strašně moc🙂
      Ani nevíš, jak to pokaždé potěší něco takového slyšet
      Katy

  10. Liss napsal:

    Hrozně se mi líbí Johnova starostlivost🙂 Doufám, že už to nebude dlouho trvat a pohnou se kupředu, jen doufám, že až se Sherlockovi vrátí zrak, tak jeho city vůči Johnovi neochladnou, ale právě naopak!

    1. Katy napsal:

      Jo, Johnovu starostlivost miluju🙂 (na to druhé z praktických důvodů neodpovídám🙂
      Katy

  11. Saku-chan napsal:

    Omm, konečně další díl ^^ Myslím, že je čas, dát sem konečně komentář a nebýt jako tichá voda. Chudák John. Úplně cítím ten jeho strach, když běžel za Sherlockem. Jsem zvědavá, jak se to dál bude vyvíjet a hlavně na Moriartyho, co zase vyvede >.>

    1. Katy napsal:

      Děkuju.😀 No, prozatím budou mít od Moriartyho na pár kapitol klid – ti dva si ho rozhodně zaslouží🙂 – ale určitě o něm neslyšíme naposled
      Jsem ráda, že se ti povídka líbí,
      Katy

  12. Lilith Sal napsal:

    Já prostě zbožňuji Moriartyho! Já si nemůžu pomoct, ale ten s BBC verze je prostě… Ani přesně neví proč. Ale je na něm něco, co mě neskonale přitahuje. Tahle záporná postava je až moc dobře vymyšlená! A v téhle povídce určitě ještě zamíchá dějem! Na to se vážně těším!
    A Sherlock? On se chudák tak snaží! Sice nejspíš neví o co… Ale jaksi mi v hlavě bliká jedno slovo – Roztomilý! – Ale odkdy je Sherly… safra roztomilý!😀
    A John? John to bude mít velmi VELMI těžké! Dokáže ho Sherlock opravdu milovat… do budoucnosti? Nebo je to jen… experiment? Nebo… udělá vše pro to, aby ho neztratil. I kdyby měl předstírat… lásku?
    Já jsem v tomhle asi divná… ale kdyby byla šance, že bych mohla být s tou, kterou miluji… být s ní. I přesto, že by to… nebylo od ní skutečné. Přesto bych to chtěla. Nevím… už jen ten pocit. Ale je pravdou, že do budoucna by to hodně bolelo. A možná ne jen mě nebo Johna.
    Katy, drahoušku. Ani nevíš jak moc děkuji! Jsi můj poklad a má múza! Opravdu děkuji!
    S láskou Tvá Salazaret

    1. Katy napsal:

      Děkuju ti zlato! Ani nevíš jak😛 (nebo víš, to je fuk😉
      Jo, o Moriartym určitě neslyšíme naposled. On je bezesporu moje nejoblíbenější záporná postava😀 A Sherly… jo, on je roztomilý🙂 Takovým svým vlastním trošku děsivým způsobem. Ale ti dva jsou trošku jako puberťačky, co?
      PS. Věřím, že se to nějak vyřeší. A bude to… skutečné. I pro tebe a pro ni. Přeju ti to z celého srdce
      S láskou Tvá Katy

Necháte mi komentář?

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s