Potřebovala jsem vypnout. Protože, upřímně, poslední kus TRLT mi dává celkem zabrat, z depresivního prvního dílu série Trying to Find the In-Between na mě jdou taky mrákoty… Pak mi došlo, že mám ještě v záloze Atlin se svými minipovídkami. Tahle úplně hladí na duši. Snad se mnou budete souhlasit.
Spěch
(32.)
Sherlock Holmes není trpělivý muž.
Pospíchá z místa činu, i když ví, že jeho momentálním jediným cílem je podat hlášení na policii.
Vyletí ven dvojitými dveřmi policejní stanice, přestože míří jenom do kavrány na rohu.
Vyběhne schody 221B, i když to jediné, co ho čeká, je chladný byt a studený ranní čaj.
Jako by někde odtikávaly hodiny, Sherlock spěchá a běží, pak peskuje, přemlouvá, obtěžuje kohokoli, když se tam dostane – Dokud jsem mladý. Mluvte rychleji. Pohyb, teď, teď, hned!
Na dlouhou dobu si Sherlock vážně nedával na čas, i když ho měl spoustu. A pak se Sherlock Holmes miloval s Johnem Watsonem a jedna nepatrná částečka všehomíry se změnila.
Protože, ačkoli se pořád nechá snadno rozptýlit blyštivými tretkami – novým případem, vodítkem, svědkovou lží, a táhne ho to za nimi jak straku k lesklé věci, v posteli Sherlock spěchá jen vzácně, a ten nejlepší a nejvzácnější drahokam má přímo ve svých rukách: Doktor, voják, svatý (to docela určitě), John.
„Pomalu,“ zašeptá měkce proti šíji svého milence, přitiskne boky dolů, takže se John nemůže vzepřít. „Pomaleji,“ vzdychne, tělo proti Johnovým zádům ztěžklé. „Počkej,“ zamumlá a na dlouhé vteřiny, někdy minuty, zůstanou nehybní, i když jim tělem uhání krev a hormony a touha.
A pak, i když už se znovu začnou pohybovat, jsou ty pohyby tak často malátné, slova jsou jen šepot, a steny jsou jen tichý dech. Protože kvůli tomuhle se Sherlock konečně naučil nespěchat, nechat si všechen čas, co potřebují, a někdy dokonce i víc než jen to.
Pořád spěchá z jednoho místa na druhé, od jedné věty k další; ale teď už Sherlock aspoň rozumí, že se někdy čas zastaví a že kvůli němu – aby se dotýkal Johna, vdechoval Johna, miloval Johna… Že kvůli němu Sherlock opravdu chce, aby se čas zastavil.
**
Atlin Merrick, Rush
Diagnóza: Johnlock 
ahoj.. prepáč, nebude to tak celkom k veci, aj keď.. 😀
preto ťa chcem poprosiť o jednu vec.. zájdi na môj blog, ak budeš mať čas a prečítaj si čo som zatiaľ napísala (aj keď to ešte nie je nič moc, ale aj tak 🙂 ) a ak si budeš myslieť, že to za niečo stojí, prosím, podpor ma.. ak nie, aj tak ti ďakujem, že si zabila pár minút svojho života a pozrela si ho.. veľa to pre mňa znamená 🙂 http://inmysomnium.wordpress.com/
tvoj blog je skvelý, len čo je pravda! od vzhľadu po obsah všetko na jednotku a neskutočne rada ho čítam.. inšpirovala si ma a aj ja som si založila blog .. dnes 😀 po dlhom váhaní 😀 lenže vieš aké to asi je s rozbiehaním takýchto vecí, hlavne keď neviem ako inak kontaktovať českú a slovenskú johnlock komunitu
Whoa… Netušila jsem, že jsem nějak inspirativní, děkuju. 😛 S kontaktováním si nelam hlavu, fanoušci googlí denodenně, johnlock často, protože ho v čj a sj moc není. Pokud chceš větší kick pro slashové povídky, publikuj oznámení na DS stránkách. 🙂
p.s. tvůj koment spadl do spamu, protože jsi zahrnula link do textu, příště ho dej do chlívečku pro web 😉
moc ďakujem za radu 🙂
Ano, John stojí Sherlockovi za zpmalení. Zbytek světa ne.
Skvělá jednohubka k sobotnímu odpolední! 🙂
To bolo krásne… Ono všetky tieto minivecičky, ktoré prekladáš, sú pekné, ale táto medzi nimi vyniká. Taká úžasná atmosféra! Ďakujem .
Přesně, Luci, neumím to říct líp.
Příjemná, něžná jednohubka. Děkuji.
Zbožňuju, jak Sherlock o Johnovi přemýšlí :333 Je to zatraceně sladký ^^
Po přečtení téhle sladké tečky se mi bude hezky usínat 🙂 A začala jsem louskat originální Trying … a chápu tvé pocity.