Než začnete číst, pořádně se nadechněte

…protože povídka, o které teď píšu do Čtenářského deníku, je sakra dlouhá, a pokud se do ní pustíte, mohli byste pak náhodou zapomenout dýchat. A jíst. A spát. Jako já.

Takže, mimochodem, na téhle povídce jsem dost pravděpodobně trhla svůj osobní rekord ve čtení aj povídek. 😀

EDIT 25. 5. 14 protože celá série je kompletní…

 

Za všechno může KeelieThompson01, která napsala (píše) sérii The Faithfull Compass. Mám děsný dilema, jestli zmiňovat délku povídky teď, nebo až na konci článku v krátkém infu, ale tak nakonec je to asi jedno, budu k vám upřímná 😀

Momentálně má celá série neuvěřitelných cca 260 tisíc slov (ukazatel na ao3 teď sice ukazuje víc, ale to jen proto, že autorka vydává zvlášť ještě nevydané/smazané scény a vysvětlivky, které jsem teda ještě nečetla.)… Neutíkejte!!! 😀

Ano! Je to dlouhý jak tejden, ale mně to teda nezabralo ani ten tejden, abych to přečetla! Začala jsem číst minulou středu ráno a dneska je úterý a já dočetla aktuální díl třetí části série (třetí část má momentálně vydáno 7 z 11 kapitol. Autorka píše jako ďas.)!!!

A to jsem ještě stihla psát a fungovat, akorát jsem teda míň spala :-P…

 

varování: pokud jste citlivější povahy, ani dál nečtěte (počet slov by vás třeba odradit nemusel, ale než bych vypsala, co všechno nebezpečného nebo nemorálního povídka popisuje, strávila bych tu hodně času – sex, drogy, násilí, všechno co vás napadne. Přesto je povídka v ratingu M, sex není popisován explicitně a užívání drog není jen nejapné popisování úžasně blažených popisů, díky bohu si autorka minimálně dělá důkladný rešerše).

 

The Faithfull Compass

První část série, Back in the Day.

John je na univerzitě, třikrát týdně kalí s kámoši z privátu, a při jednom takovém večírku, když se ocitne v cizím baráku (kdo ví, jak se tam vlastně dostal, má to celé dost zamlžené), musí se postarat o feťáka zavřeného v koupelně. Ze všech lidí, co tam právě kalí, je jediný, kdo má aspoň nějaké lékařské vzdělání, což je momentálně dost silný argument, když si ten feťák vzal nejspíš víc, než kolik mohl unést.

No a tak se potom seznámí s Sherlockem.

Abyste rozuměli, on není to pako, co se právě válí ve vlastních zvratkách, on je jen spolubydlící tohohle týpka. A přišel si vzít, co je jeho – ten kluk z koupelny mu totiž ukrad pytlík s koksem.

A teď první fakt: série je AU v tom smyslu, že Sherlock je tady ten starší, zhruba o pět šest let než je John.

Sherlocka z univerzity vyhodili (ne, tenhle Sherlock fakt není OOC, takže kdo by se divil) a snaží se zahnat nudu jak jen to jde.

Nejčastěji drogami (vším možným) a sexem (jako experiment).

A tenhle kluk, co je prakticky jak nějaký dítě, ač opilý, má dost naivní postoj, všechno na něm křičí, že je nezkušený; tenhle John Watson je docela zajímavý. Mohl by to být dnešní úlovek, jen na jednu noc.

Jenže i když je John vážně, vážně dost opilý, pořád je to John (i když ještě dost nevyzrálý, oproti tomu, jak ho známe), a Sherlocka odmítne. Sherlock není zvyklý, aby ho někdo odmítal, zvlášť, když tělo Johna Watsona je zcela evidentně zaujaté Sherlockovou nabídkou.

Ale odmítnutí je přece jen odmítnutí, takže se zas rozloučí, každý si jde po svém.

Podruhé na sebe narazí v hospodě – John má takové pravidlo, že se kalí třikrát týdně a teď se navíc slaví kámošovy narozeniny, takže není zas taková náhoda, že je opět celkem na plech, když se vedle něj u stolu objeví Sherlock. Potřebuje prý splynout než zjistí, co potřebuje zjistit (ne že by se nějak zvlášť šířil o tom, o co vlastně jde), a navíc Johnovi koupil pivo, takže je to v pohodě. Nejspíš má o Johna pořád ještě zájem, když mu do kapsy podstrčil telefonní číslo.

Ale John má teď holku. První opravdovou holku, víte?…

Když Sherlock zmizí, objeví se u stolu Paul, spolubydlící. Krátký rozhovor s Paulem o tom, že dát té holce kopačky a jít do něčeho šíleného s Sherlockem asi nemá smysl, a Paul Johnovi vyškubne papírek s číslem a utopí ho v pivu.

A proč by to Johna vlastně mělo mrzet?

 

Harriet a problémy jsou skoro totéž. John je jako brácha až moc hodnej, protože se kvůli ní nechá v jedné uličce prakticky skopat do kuličky. Pohmožděný a s počínajícím otřesem mozku znovu narazí na Sherlocka, který ho vezme do nemocnice a potom k sobě přespat.

Do třetice všeho nejlepšího, že jo?

Od téhle chvíle se potkávají více méně pravidelně, Sherlock si totiž vybírá zajímavé předměty ke studiu, a na některých přednáškách je dokonce i John. Přestože Sherlock prakticky nepatří na univerzitu, nějakým záhadným způsobem mu to všechno prochází, splyne s ostatními, aby se dostal k informacím, co se mu hodí. A pak se Sherlock prostě víc a víc proplétá s Johnovým životem – jeho kámoši (Mike Stamford, Paul a Andy) Sherlocka snáší celkem dobře, i když je to vážně divný týpek.

Postupem času si všichni čtyři zvyknou, že se k nim Sherlock v pravidelných intervalech na pár dní nakýbluje, protože ho předchozí nájemníci vyhodili z bytu.

S dalšími roky si John na něj tak zvyká, že se mu hlavou honí dost divný myšlenky. Musí si vlastně ujasnit, proč nechtít Sherlocka jako svého kluka. (Tahle kapitola mě několikrát strašně rozesmála. Ale to zvládly i jiné následující kapitoly, převážně proto, že KeelieThompson skvěle popisuje klučičí rozhovory. Pecka.) Zajímavý je, že drogy pro něj momentálně nejsou argument.

A pak se věci vážně hodně podělají, když je John najednou bez prostředků, protože jeho matka má právě poměr s někým, kdo vážně nemá rád děti, takže promiň, Johne, to léto nějak vydrž na privátě, stejně je nájem zaplacený, ne?

John nemá ani vindru. S jedním kámošem jdou nějaké peníze vydělat tak, že budou hrát poker. A prohrají tisíc liber.

Kámoš pláchne, John má jen pár dní na to, aby sehnal všechny peníze, jinak přijde o prsty (doslova), protože ten macho, kterému dluží, dobře ví, že je John jako doktor bude jednou potřebovat.

Chybí mu už jen pár liber. Všichni mu dali, co měli – Mike, Andy, Paul… Ale pořád něco málo chybí. Jako poslední možnost, John zajde za Sherlockem.

Ten pak vezme věci do svých rukou.

Vážně, jak si tenhle Sherlock vlastně vydělává na svoje drogy??

Očividně i hraním pokeru, když zvládnul splatit Johnův dluh a ještě mu bohatě zbylo.

 

Měsíce ubíhají a John si řekne, že když už je tak trošku gay, tak by mohl zkusit nějaký kluby… Ale vážně nepočítal, že by to Sherlocka nějak namíchlo – proč by mělo? Mezi ním a Johnem vůbec nic není, Sherlock má navíc svého Victora Trevora (kromě toho benefitu, že je synovec dealera, jim to vážně jde v posteli).

Tak proč oba dva pořád na toho druhého myslí, jako by byli spolu?

To chce pravidla. Pevná pravidla. Kamarád, taky rád, leckde to funguje. Takže budou kamarádi. Co se spolu občas vyspí. A John se nebude nijak citově angažovat, protože takhle prostě Sherlock nefunguje.

Až na to, že se John zamiluje. A je pořádně v prdeli…

 

Pravidla jdou postupem času do háje, protože oba dva si uvědomí, že už je na pravidla pozdě. Jsou v tom oba až po uši, přestože se bránili… A drogy do dlouhodobého vztahu nepatří, že ne?

I kyž Sherlock věří, že má všechno pod kontrolou, očividně nemá. Několikrát se tajně snaží přestat, kvůli Johnovi, jenže prostě nemůže nemůže přemýšlet, on nesmí být otupělý, když musí Johna pořád chránit!

 

Jejich vztah je bouřlivý, řekla bych, že kam se hrabou Italové, ale vždycky nějak zatnou zuby a pak se udobří… Ale jednou je to vážně zlé – John se rozhodl podniknout vlastní kroky k tomu, aby Sherlock přestal. Ví, že se Sherlock vždycky bude vymlouvat na Johna, že právě kvůli němu nemůže přestat. O tom, že podepsal papíry o vstupu do armády, Sherlockovi neřekne. Sherlock se to dozví úplnou náhodou… Sherlock se pak zachová jako úžasný ignorant (Odvolej to. Odvolej to, nebo ti ukážu, jak zlý to se mnou ještě může být!), a jde trucovat za Viktorem.

Kolik toho Sherlock vyslechl o tom, že ty drogy už prostě nezvládá? Co by se ještě muselo stát, než by se konečně rozhodl jít na odvykačku?

Sherlock po návštěvě Viktora skončí v nemocnici v bezvědomí. Vzal si víc, než by mohl.

A Johnovi je jasné, za kým to Sherlock byl, a jde si to s ním vyřídit… Jenže Viktor je silnější. John se ještě pořád snaží zvednout ze země po té nakládačce, ale Viktor se k němu vrátí s „úžasným“ dárkem, který vzpírajícímu se Johnovi vpíchne do žil. Málem ho předávkuje, Johnovo tělo není absolutně zvyklé na žádné takové superkoktejly, ze kterých se Sherlock akorát vždycky potřeboval vyspat.

Teprve teď, kdy je John v kómatu, si Sherlock uvědomí, co musí udělat.

Jenže armáda není holubník.

John musí jít.

**

Druhá část série, One Fixed Point in a Changing Age.

Je to už dva roky, co byl Sherlock na odvykačce a začal se přimotávat k policejním vyšetřováním (Greg Lestrade s ním má neskutečnou trpělivost). John je častěji pryč, než doma. Být lékařem je skvělé, ale být lékařem v armádě je ještě lepší.

Odloučení je ale dost bolestivé, vídají se tak strašně málo…

Ale kromě toho, že John dělá to, co chce, tu jsou ještě věci, které udělat musí. Protože rozkaz je rozkaz. A jeden rozkaz ho odvelí do Afghánistánu.

(Zhruba u šesté kapitoly téhle části jsem si říkala, o čem asi bude zbytek, prostě… Afghánistán, ne? Co na tom? John se vrátí, všechno bude ok… No.)

V Afghánistánu je John pořád ještě relativně v bezpečí, pořád na lékařské základně, kde pracuje jako chirurg. Jenže s tím, jak se osamostatnil, jak konečně roztáhl křídla a poznal, že ne všechno se točí jen kolem Sherlocka a že i on sám může být něčím výjimečný, že potřebuje být prospěšný… Částečně i kvůli tomu, se pak o své vůli dostane přímo na bojiště. Doslova mezi vojáky, kteří jsou pod přímou palbou, protože pomoct jim přežít zranění tady pak výrazně vylepší pravděpodobnost, že přežijí i převoz do nemocnice, víte?

Jak si asi myslíte, že se Sherlock cítí, když mu John sdělí tuhle novinu?

A to je jen jeden problém.

Je toho víc. (Ale nemůžu tady rozepsat úplně všechno a stejně se něco takového těžko popisuje, dokud si to nepřečtete.)

Takže nakonec… Je konec.

Krutější je snad už jen fakt, že ten konec přijde ve chvíli, kdy Sherlock požádá Johna o ruku.

 

Ach jo.

 

Každý se pak protlouká životem, jak dokáže. Upřímně, moc jim to nejde… Sherlock má poprvé v životě zlomené srdce, a tak to řeší tak, že se vrací ke starým známým… A kde je ten hodný John, kterého jsme poznali na začátku příběhu? Armáda, psychické otřesy kvůli válce a hlavně Sherlock, kterého ztratil, ho změnili.

Nic už nebude takové jako dřív.

A pak, když už to snad nemůže být horší, John dostane poslední zásah – jeden výstřel, prostřelené rameno, neschopen služby. Propuštěn. Pošlou ho zpět do Londýna, už vás nepotřebujeme. Nemá nic.

Přišel o smysl života.

Sherlock o něj nestojí, to je zjevné. Nedokážou být ani přáteli, nemůže ho ani vystát. Ale John už teď vážně nemá co ztratit (kromě svého života… ehm.) a tak se přece jen ještě pokusí Sherlocka získat jako přítele.

Třeba to vyjde.

**

Protože je třetí část povídky ještě nedopsaná a poněkud by narušila tu mou dramatickou tečku (haha :D), nebudu o ní teď psát, spíš později přidám „EDIT“ článku.

Ale krucinál, kdyby to nebylo tak strašně dlouhé, snad bych se i začala prát s překládáním (i když ne v tuto chvíli, stejně by to bylo až později). Ale právě proto, že je to tolik dlouhé (a taky se ten jazyk neskutečně mění, jak nahlížíme na příběh očima různých charakterů), překládat to nebudu.

Jsem z téhle povídky úplně v rauši. Nemám jí co vytknout. Vůbec nic.

Autorka píše brilantně (nepřekvapilo by mě, pokud by se tím živila…), každý charakter je jasný, nové postavy jsou skvěle propracované a zapadají do celého příběhu, jako by byly už v původní BBC sérii, a hlavně se přibývajícími léty a zkušenostmi postupně mění. Je to jako dívat se na živý obraz, na nějakou zfilmovanou ságu (která ale rozhodně netrpí nejapností nebo plochými dialogy).

Je to něco, co stojí za to přečíst. Díky bohu, že jsem na tohle narazila. Čtěte, čtěte, žasněte.

edit 25. 5. 2014 Ach…!!! Poslední část série, přestože by už měla naznačovat klídek a věci akorát dořešit… No, chci říct, nečekejte žádný fluffy kapitolky. Je to drsný a takový, jako to bylo dosud. Až na poslední kapitolu – Poslední Kapitolu!!! Brečím tu a áchám, to byla naprostá dokonalost ^_^ Vážně, slzím dojetím. Toliko k dodatku. Nejsem v rozpoložení, abych to rozepisovala víc. Pokud jste začali sérii číst, jistě se stejně jen tak neodtrhnete a můžete mít radost, že je to dopsáno. Mně je teda trochu smutno. Protože to skončilo… 🙂

 

Autor: KeelieThompson01

Link na celý přehled série: TADY

 

 

 

Reklamy

10 komentářů Přidejte váš

  1. Lucie napsal:

    Holky, vy tu o tom tak básníte. Mi to nedá a přesto se přimlouvám za překlad, třeba kdybyste spojily síly… (Zmínka o EK a hned mám chuť si jim jít zalistovat.)

  2. Katy napsal:

    Tak abys vedela, já jsem tu povídku už četla 😀 vlastně jen první část, no… Protože ta skončila tak nějak… Pěkně. Nadějně. (a navíc ta – tehdy druha – část byla nedopsana a to nesnáším, no :D)
    Ale musim říct že s tebou souhlasím na plné čáře 😀 většina povídek, kde jsou ti dva jeste na univerzitě, bývá jen ten hrozný a ohrany přepis první, po případě druhé série (na což uz jsem vážně alergická :D) ale tahle byla… No skvělá 😀 takže se k tobe pridávám a vážně doporucuju 😀

  3. mimi napsal:

    Ach jo, ty vieš vybrať poviedky….:) keď som zistila koľko to má slov tak som bezmála ušla 🙂 juj, ale ten tvoj popis…ááách,,a to AU z univerzitného prostredia veľmi nemusím, no navnadila si ma, hoci neviem kedy to stihnem nakoľko robím na dvoch prekladoch a mám rozčítaných asi tucet ďalších poviedok, no nič pridala som ju aspoň medzi záložky „na prečítanie,“ díky za tip 🙂

    1. miamam napsal:

      Ono to je spíš z doby, kdy chodil(i) na univerzitu, o uni jako takové se tam vlastně moc nic nepíše. Ale dává to určitý dobový rámec po začátek povídky. 🙂

  4. Liss napsal:

    Sakra sakra sakra! Proč nemá den alespoň 40 hodin? Jak má člověk stíhat povinnosti a skloubit je se zábavou? Vypadá to tak skvěle, ale je mi jasný, že z některých kapitol budu asi dost v háji, hlavně když budou Sherlock a John rozhádaní, John v nemocnici a poté po propuštění z armády bez smyslu života … Jen doufám, že to dopadne dobře, špatný konec u JohnLocku bych obrečela 😦

    1. miamam napsal:

      Neboj se, já nejsem na sad endy… 😉

  5. Lilith Sal napsal:

    Já za poslední měsíc toho přečetla vážně hodně.
    A tvůj popis mě nemůžu říct nadchnul. To je totiž velmi slabé slovo!
    Tak dlouhou povídku jsem nečetla snad nikdy. Krom EKčka 😀
    Ou… teď vážně přemýšlím jestli začít číst. Mám rozepsány 4 kapitolovky. Asi tři jednorázovky. A rozečtených asi tucet povídek. Safra 😀 Dilema 😀
    Ale děkuji za popis. A ani nevíš jak jsi mě trochu naštvala. Ukončit popis v nejlepším?
    Získá Sherlocka? Pokusí se odejít ze světa? Ztratil vše…
    Hm… Vážně asi začnu číst 😀
    Díky!
    S láskou Salazaret

    1. miamam napsal:

      Tak EK je výjimka mezi výjimkami vůbec 😀 Ale přesto jsem ho četla několikrát; a tenhle příběh za to taky stojí. Kdyby taky vyšel knižně, dala bych si ho hned vedle EK. Chjo. 🙂

  6. Ljena napsal:

    Normálně, pokud bych na takový příběh ve zkratce narazila při hledání na ao3, zřejmě bych ho přejela a hledala dál. Ale, kruci, tvůj popis zněl dost zajímavě! 😀 A tak to dopadlo tak, že jsem si výše uvedený odkaz hodila do záložek -_- Opravdu díky! 😀 A v tom slyš i kapku sarkazmu ;D A jestli autorka píše tak skvěle, jak říkáš, tak se mám na co těšit! 🙂

    1. miamam napsal:

      Mně se do něj nejdřív taky moc nechtělo…ale říkala jsem si, že tolik kudos od lidí nemohl dostat jen tak… 😉

Necháte mi komentář?

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s