Tvůj celý svět: kapitola 9.

A je tu 9. kapitola povídky Tvůj celý svět. Pomalu ale jistě se blížíme do poloviny a příště nás čekají kulatiny🙂

Omlouvám se za čekání. Vím, že mi to opět trvalo, ale pokusím se vám to vynahradit😉 Navíc jsem si jistá, že jste nestrádali, vzhledem k tomu, kolik se tu zatím objevilo nových věcí… Tak třeba ta úžasná detektivka od miamam, co vy na to?😀

No a o čem bude dnešní kapitola? Pro ty z vás, co jste už zapomněli, jak skončila osmička… Sherlock byl pozván k případu… Tak uvidíme, jak se mu povede.

Moc děkuji vám všem komentujícím. Dodáváte mi energii a chuť do překládání, vážně :D Julianne, Liss, Salazaret, Lucik, Saku-chan, Hanička, Terka, kamivon, Kayla.

A speciální díky patří samozřejmě miamam za betování (a sem tam nějaké to popohnání😉 )

Katy

 

 

 

 

Kapitola 9.

Pohřešovaná chůva

 

 

„Nazdar magore.“

Lestrade otevřel pusu s jasným úmyslem Sally okřiknout, ale John zachytil jeho pohled a zavrtěl hlavou; Sherlock se usmíval.

Dobré ráno, Sally,“ odpověděl jí, když vstoupila do Lestradeovy kanceláře. „Je milé po tak dlouhé době znovu slyšet tvůj melodický hlas.“

Sally se na Johna trochu smutně usmála a on jí kývnul na pozdrav. Podala Lestradeovi nějaké složky, které přinesla s sebou, a potom se posadila na židli do rohu.

Nebylo to tak jednoduché, uvědomil si John. Většina lidí chodila kolem Sherlocka po špičkách, což nenáviděl. Ale Sally se k němu zřejmě rozhodla chovat stejně jako obvykle, přestože za daných okolností se kvůli tomu mohla stát terčem kritiky. John Sally nikdy nevěnoval moc pozornosti, ale oceňoval její přístup.

Lestrade promluvil. „Jsi si tím jistý, Sherlocku?“ ujišťoval se znovu.

Sherlock ho ignoroval.

„Jsme si jistí,“ odpověděl John. Natáhl ruku a káravě stiskl Sherlockovy prsty.

Jeden by si myslel, že se bude alespoň snažit být příjemnější, vzhledem k tomu, jak byl dnes nedočkavý, aby už mohl být ve Scotland Yardu. Na druhou stranu, to by ani nebyl on.

„Dobře,“ začal Lestrade. „Hledáme jednu pohřešovanou chůvu.“

Sherlock pozvedl obočí.

„No,“ protáhl. „Díky bohu, že jsi mi nezavolal kvůli něčemu triviálnímu.“

„Ha ha,“ odsekl Lestrade. Zdálo se, že se trochu uvolnil, když zjistil, že Sherlockův charakter jeho zranění ani v nejmenším neovlivnilo – byl stejně nepříjemný a sarkastický jako vždycky.

„Tahle konkrétní chůva šla totiž na pracovní pohovor, zasadila majitelce domu smrtelnou ránu do hlavy a potom zmizela spolu se šperky a značným obnosem peněz v hotovosti. Dokázali jsme ji vysledovat až k železniční stanici, ale to je vše. Na místě činu po sobě nezanechala žádné stopy, nemáme se prakticky čeho držet a jsme –“

„V koncích?“ přerušil ho Sherlock.

John se podíval na Sally stojící v rohu – protočila oči, ale usmívala se. Všimla si jeho pohledu a pokrčila rameny.

„Jo, hodila by se nám nějaká ta rada,“ přiznal Lestrade. Podal Johnovi několik fotografií. „Jsou z místa činu – tělo bylo objeveno před dvěma dny, takže teď už tam není nic vidět…“ zarazil se nad volbou svých slov, ale potom se omluvně usmál a pokračoval. „Můžu vám říct o případu a o krocích, které jsme v tomto směru podnikli…“

Sherlock zvedl ruku a přerušil ho.

„Johne?“ zeptal se a otočil se čelem k němu. Jeho ruku nepustil od chvíle, kdy opustili Baker Street.

John si začal prohlížet první fotografii.

„Dobře. Obývací pokoj je průměrně veliký; dvě křesla jsou postavena tak, aby společně svírala pravý úhel – zády ke krbu. Oběť leží tváří dolů na koberci před jedním z křesel. Na temeni jsou viditelné stopy po úderu tupým předmětem, ale z téhle fotografie je nemožné určit zbraň. Pozice těla a úhel dopadu rány naznačují, že žena seděla, když byla útočníkem zasažena zezadu. Celý ten útok ale musel být dost agresivní, protože oběť leží poměrně daleko od křesla, ruce má rozhozené od těla a skopnuté boty.“

Odmlčel se a Sherlock mu povzbudivě stisknul ruku.

„Oběť má blond vlasy po ramena, je průměrné výšky a postavy, elegantně oblečená. Pokožka, stavba těla a šaty naznačují, že je poměrně mladá, přibližně okolo dvaceti let.“

John se podíval na Lestradea.

„Proč jste si tak jistí, že to udělala chůva? Hlavním podezřelým přece většinou bývá manžel.“

Lestrade pozvedl obočí. „Vypadá to, že už jsi leccos pochytil, Johne,“ řekl.

John si koutkem oka všiml Sherlockova polovičního úsměvu. Potom se opět zaměřil na Lestradea, který hleděl do policejního spisu a četl.

„Philip Harbrook, o dost starší než jeho žena, má malou dceru z předchozího manželství – proto potřebovali chůvu. Byl vdovec, dokud se před třemi měsíci znovu neoženil s naší zesnulou. Láska na první pohled, jak se zdá… Vypadal fakt rozhozeně, když musel identifikovat tělo.“

Lestrade obvykle projevuje trochu víc soucitu, pomyslel si John. Takže se mu manžel nejspíš moc nezamlouval.

„V osm ráno vyrazil do práce,“ pokračoval Lestrade. „Cestou zavedl svou dceru do školky a potom byl – od devíti hodin až do chvíle, kdy bylo nalezeno tělo jeho manželky – v neustálé společnosti jiných lidí. Nález těla oznámila žena, která měla mít ve dvě hodiny pohovor. Už jsme vyslýchali ty, co měli schůzku na desátou a na jedenáctou, takže když její manžel odešel, byla paní Harbrooková stoprocentně naživu.“

John přeběhl pohledem po dalších fotografiích.

„Je tu několik detailů,“ řekl Sherlockovi. „Není toho moc, co by se ještě dalo přidat; šperků má minimum, ale všechny vypadají čistě. Zůstal jí jen zlatý náhrdelník a náramek a její snubní prsten.“

Zadíval se na fotografii pozorněji.

„Vypadá to, že je jí trochu těsný, a je na něm nápis, ale nemůžu ho přečíst…“

„Stojí tam‚Pro teď a navždy‘ spolu s jejich jmény a datem,“ vysvětlila Sally. „Je to důležité?“ zeptala se nadějně.

„Nepravděpodobné,“odmítl to Sherlock a potom se otočil zpátky na Lestradea. „Musíme vidět místo činu,“ prohlásil.

Na chvíli se rozhostilo ticho a Sherlock zavrtěl hlavou.

„Ah, přestaňte být tak puntičkářští. Fajn, musíme jít na místo činu, aby ho John mohl vidět, a já jsem si ho mohl představit. Lepší?“

„Vezmu vás,“ nabídla se Sally, dost možná k překvapení všech v místnosti.

„Co je?“ zeptala se. „Nejsem až taková mrcha, víte?“

 

oOOo

 

Sherlock seděl v taxíku a uvažoval o své současné situaci. Zatím nemělo smysl dál přemýšlet o případu – ještě k němu neměl dostatek informací. Navíc byl víc než schopný udržovat několik myšlenkových pochodů najednou.

Zjistil, že se mu myšlenky opět začaly stáčet k Johnovi a k tomu, jak se jejich vztah od předchozího večera změnil.

Masáž byla… Byla ohromující. Nikdy nic podobného nezažil. Je jasné, že celá oblast fyzických vztahů si zaslouží další studium.

Po fyzické stránce svému tělu nikdy nevěnoval moc pozornosti. Tedy kromě chvil, kdy byl naštvaný, protože ho zrazovalo kvůli potřebě spánku a jídla. Teď si ale uvědomoval, že reakcím svého těla bude muset věnovat větší pozornost – aby mohl porozumět těm Johnovým.

Myšlenkami zabloudil zpátky k dnešnímu ránu. Dokázal si přesně vybavit ten okamžik, kdy se ve své posteli probudil s obličejem dolů a uvědomil si, že jeho levá ruka spočívá na Johnově břiše.

 

oOOo

 

Hodně nízko na Johnově břiše.

To bylo zajímavé.

Vždycky měl za to, že Johnův ‚pro-polštářový‘ argument byl z velké míry založen na jeho obavách, aby Sherlocka neobtěžoval ve spánku. A přitom to už od začátku vypadalo, že opačný scénář je mnohem pravděpodobnější.

John stále ležel na zádech na své straně postele. Stejně jako vždycky. Byl to Sherlock, kdo kolem něj majetnicky omotal ruku, která si Johna dost očividným způsobem přivlastňovala.

Nezdálo se, že by se John probudil. Sherlock ležel nehybně po jeho boku a soustředil se na pocity ve své ruce. Experiment s dotykem byl až moc jednostranný, což bylo rozhodně nefér a nepřijatelné.

Pod svým prostředníkem cítil tenký proužek kůže. Palcem začal opatrně poodhrnovat cíp Johnova trička, až pod horní polovinou své dlaně konečně ucítil jeho holou pokožku.

John spal a Sherlock pomalu vsunul ruku pod jeho tričko. Potom zastrčil malíček pod pás Johnových pyžamových kalhot a udělal tak místo i pro svůj prsteník. Jeho ruka teď spočívala na Johnově břiše ve stejné poloze, jako když se probudil.

Ale tentokrát pod jeho oblečením, místo aby ležela na něm. To bylo mnohem lepší.

Znovu se soustředil. Pod prsty cítil linii jemných chloupků, která se směrem dolů postupně rozšiřovala. Bylo to úplně jiné než jeho vlastní břicho.

Opatrně, tak aby neprobudil Johna, vsunul pravačku pod své vlastní tělo. Položil si ji na břicho tak, aby byla ve stejné pozici jako jeho levá ruka.

Zajímavé.

Johnovy chloupky byly o něco hustší a… hrubší? Nedostatek vizuálních informací mu najednou připadal ještě nepříjemnější než kdy dřív. Povzbuzený faktem, že se John neprobouzel, Sherlock opatrně natáhl ruku. Soustředil se na informace, které se shromažďovaly v konečcích jeho prstů. Johnova kůže byla překvapivě měkká a… velmi teplá.

Oběma rukama sklouznul o něco níž. Jen pro srovnávací účely, samozřejmě. Opatrně se posunoval dolů, když vtom klouby své levé ruky o něco zavadil.

Sherlock ztuhl a začal si v duchu nadávat.

Přestože on samotný s tím měl málokdy problém, věděl, co je to ranní erekce – mělo mu dojít, že by John mohl být v takovémto stavu.

Potom jeho pozornost upoutaly dvě věci najednou. První z nich bylo překvapivě silné nutkání otočit ruku a Johna s ní uchopit. Tomu ale Sherlock odolal. Část jeho mozku ho varovala, že udělat něco takového člověku, který spí – a se kterým ještě ani neměl intimní vztah – by mohlo být vnímáno jako něco příliš důvěrného.

Tou druhou věcí byl nečekaný fakt, že reakce jeho vlastního těla zrcadlila Johnovu. Což bylo v jeho současné pozici poněkud nepříjemné.

Sherlock stále uvažoval o tom, co by měl udělat, když John zamumlal něco ze spánku a potom se protáhl. Jeho páteř se prohnula a Sherlock využil té příležitosti, aby sklouznul rukou na bezpečnější místo a otočil se na bok.

„Dobré ráno, Sherlocku,“ zamumlal John, stále ještě v polospánku.

Sherlock si překvapeně uvědomil, že poprvé od jeho propuštění z nemocnice si na strach z návratu afázie ani nevzpomněl.

Otevřel oči a snažil se z toho nedělat takovou vědu, ale všechno bylo pořád stejně černé.

John se k němu otočil, ale potom se náhle zarazil.

„Ach,“ řekl, očividně překvapený že už vidí Sherlockovy oči otevřené. „Jsi v pořádku?“

„Rozptyluješ mě,“ postěžoval si Sherlock. „Chci o tobě vědět víc.“

John se zasmál.

rozptyluju tebe?“ zeptal se. „Ty jsi ten, kdo má ruku pod mým tričkem, fakt děkuji.“

Natáhl svou vlastní ruku a přejel s ní po Sherlockově kůži. Kopíroval pohyb dlaně, která teď spočívala v dolní části jeho zad.

„Co chceš vědět, mimochodem?“

„Všechno,“ řekl Sherlock a rozhodoval se, jestli se má řídit Johnovým příkladem a prostě svou erekci ignorovat. „Chci vědět, proč se tolik lišíš od všech ostatních a jestli vždycky budeš. Chci vědět, proč mě chceš a jestli chceš i někoho jiného a jestli jsi někdy chtěl někoho jiného tak jako chceš mě a jak dlouho to bude trvat. Chci vědět, proč jsou chloupky na tvém břiše jiné než moje a chci znát další rozdíly a cítit je. Chci vědět, jak vypadá tvůj obličej, když jsi vzrušený a chci, abys mě políbil a chci vědět, proč to nechceš udělat.“

„Zatraceně,“ zamumlal John. „Je ještě trochu brzo na španělskou inkvizici.“

Sherlock si odfrkl.

„Nebudu se tě na nic ptát,“ odpověděl tónem, který jasně naznačoval slovo ‚idiote‘. „Odpovědi si vydedukuju.“

„Tak to přeju hodně štěstí,“ odpověděl John vesele. „Dej mi vědět, pokud budeš chtít s něčím poradit.“

 

oOOo

 

Sallyina otázka Sherlocka vytrhla ze zamyšlení.

„Tak jak to jde?“ zeptala se ze sedadla naproti nim.

„Ještě je trochu brzo na nějaké závěry, ne?“ odpověděl Sherlock se zvednutým obočím. „Řekl bych, že i detektivní konzultant toho potřebuje trochu víc, aby mohl pokračovat.“

Sally si povzdechla.

„Myslela jsem tebe,“ objasnila. „Jak se ti daří s tím… vším? Navštěvuješ nějaké kurzy nebo něco takového?“

„Kurzy?“ zopakoval Sherlock. O čem to ta ženská proboha mluví?

„Však víš,“ snažila se Sally vysvětlit. „Jak se vyrovnat se slepotou, znovu se osamostatnit, naučit se zvládat věci sám. Chápeš? Kurzy.“ Znělo to, jako by litovala, že se vůbec začala ptát.

„Proč bych to měl dělat?“ zeptal se jí Sherlock. Vážně se není čemu divit, že je na tom policejní sbor tak špatně. „Mám Johna,“ dodal jen pro případ, že mu pořád ještě nerozuměla.

Na chvíli se rozhostilo ticho.

Sherlock sevřel Johnovu ruku o něco pevněji a on jeho stisk opětoval – stejně jako obvykle. Sherlock předpokládal, že tím byl jeho výslech u konce. Bohužel se zdálo, že Sally jen na chvíli došla řeč.

„Ale…“ vypadalo to, jakoby nemohla najít správná slova. „Ale… Nemůžeš přece očekávat, že John bude k dispozici dvacet čtyři hodin denně,“ protestovala. „Má svůj vlastní život. Je to doktor, proboha!“

„Je to můj doktor,“ upozornil ji Sherlock.

„Je to tvůj doktor a to znamená, že nesmí mít žádné jiné pacienty a musí ti být po ruce ve dne v noci?“ vyjela Sally. „Připadá ti to normální?!“

„Jak to s ním můžeš vydržet?“ Poslední otázka zřejmě nebyla určená jemu.

Sherlock otočil hlavu. Zajímalo ho, jak se John chystá vysvětlit jejich současnou situaci.

„Myslím, že jsme tady,“ řekl John.

 

oOOo

 

Čtvrť, před kterou je taxík vysadil, vypadala celkem luxusně. John využil příležitosti a zeptal se Sally na další otázky týkající se případu. Naštěstí se mu podařilo odvést řeč od toho trapného rozhovoru v autě.

Kráčeli k budově a Sally celkem ochotně odpovídala na jeho dotazy. John směrem k Sherlockovi tiše mumlal, kudy jít, a aby dával pozor, kam šlape.

„Pan Harbrook měl ze svého prvního manželství nějaké peníze, ale tenhle dům koupila zesnulá – měla značný svěřenecký fond, přestože na peníze nemohli sáhnout. Jejich příjem byl ale dostatečný na to, aby si tohle mohli dovolit.“ Mávla rukou, aby ukázala na všechen ten přepych kolem a zasunula klíč do zámku. „Pan Harbrook s dcerou žijí pořád tady, i když právě teď jsou venku. Ale obývák je označený jako místo činu,“ vysvětlila.

„Co se teď stane se všemi těmi penězi?“ zeptal se John – stále ještě přesvědčený, že manžel je jako podezřelý mnohem pravděpodobnější, než nějaká tajemná pohřešovaná chůva.

„Ach, dostane je on,“ řekla mu Sally. „Část půjde na charitu, ale zbytek je jeho.“

Vyměnili si pohledy.

„Věř mi, kdybych to na něj mohla hodit, udělám to. Ale má naprosto neprůstřelné alibi a neexistuje žádný důkaz, že by byla nějaká spojitost mezi ním a těmi uchazečkami o zaměstnání – jeho žena inzerovala pozice, zařizovala schůzky, všechny zápisy jsou psány jejím rukopisem a ona je jediná, se kterou zájemkyně mluvily. Zdá se, že jeho s tím vůbec nic nespojuje.“

Vešli do pokoje a Sally nadzvedla pásku. Když se pod ni shýbali, položil John ruku na Sherlockovo temeno, aby ho vedl.

Sally pokračovala.

„Ta chůva navíc zmizela spolu se šperky v hodnotě půl milionu dolarů a neznámým množstvím peněz v hotovosti – pan Harbrook si nebyl jistý, kolik přesně mu bylo ukradeno.“

 

Sherlock chtěl stát přesně tam, kde bylo nalezeno tělo oběti, zatímco John detailně popisoval celý pokoj. Od nábytku – nóbl, přes design – chladný, umění – moderní až po fotografie – všechny patřily holčičce, která na novějších snímcích vypadala na věk okolo tří let; a potom popsal i půdorys pokoje.

Na stolku ležel otevřený zápisník, ve kterém bylo pod slovem schůzka napsáno ‚Slečna J ‚, ‚Slečna B ‚, a tak dále. Nalevo od něj byl stojánek na tužky a vpravo ležely životopisy uchazeček. Byly tu všechny kromě životopisu patřícího tajemné slečně ‚Slečně K‘, která měla mít pohovor v poledne.

Sherlock se pak posadil do křesla, ve kterém v době útoku údajně seděla oběť, a John mu přečetl pitevní zprávu.

Ukázalo se, že vražedná zbraň už byla identifikována jako těžká socha, která obvykle stála na rohu stolu. Představovala dvě ruce držící zeměkouli.

„Vypadá to trochu jako Světový pohár,“ vysvětloval John, ale zdálo se, že Sherlockovy tyhle informace nejsou vůbec užitečné, takže se vrátil k věcnému popisu.

„Zranění odpovídají jedinému úderu vražednou zbraní. Oběť v té době seděla, takže velké použití síly nebylo zapotřebí. Pozice a úhel dopadu rány naznačují, že útočník byl pravděpodobně levák. Smrt nastala téměř okamžitě.“

„Popiš to tělo, Johne,“ požádal ho Sherlock s rukama spojenýma pod bradou. „Ignoruj, co už víš, nebo co si myslíš, že víš, a dej mi fakta.“

John znovu přelétl pohledem po zprávě a začal podrobněji zkoumat fotografie.

„Fajn. Žena, běloška, kolem dvaceti, možná třiceti let, asi sto šedesát pět centimetrů vysoká, vážila přibližně šedesát kilo. Má světlou pleť, blond vlasy a modré oči. Příčinou smrti byl úder tupým předmětem do hlavy. Na kolenou má oběť lehké odřeniny a na kloubu prsteníku levé ruky jsou patrné oděrky. Na konečcích prstů levé ruky má mozoly a nehty jsou tu o něco kratší než na pravé.“ Vzhlédl. „Je ti to k něčemu?“

„Ach, myslím, že ano,“ odpověděl Sherlock s úsměvem. „Řekl bych, že teď už je to jasné, ne?“

John a Sally se na sebe podívali. John pokrčil rameny a Sally obrátila oči v sloup.

„Chceš jít na nádraží?“ zeptala se. „Máme nahrávku té chůvy mířící k toaletám. Sledovali jsme ji na záběrech kamer z ulice, ale nedokázali jsme zjistit, odkud vyšla ven – možná budeš mít nějaké nápady?“

„Myslím, to by bylo naprosto zbytečné,“ řekl Sherlock. „Jedeme do márnice. A Sally, mohla bys přinést osobní věci oběti? A vzít s sebou i Lestradea?“

Sally vypadala zaraženě a tázavě se podívala na Johna, který znovu pokrčil rameny. Zdálo se, že Sherlock už na něco přišel, ale John neměl absolutně žádnou představu, co by to mohlo být.

„Tak proč potřebuješ detektiva inspektora Lestradea?“ zeptala se Sally. „Chystáš se mu to všechno vysvětlit, že?“

„Ach, ne,“ odpověděl Sherlock a samolibě se usmíval. Vstal a natáhl ruku k Johnovi. „Neřeknu mu nic.“ Otočil se, aby uchopil Johna za ruku a přitáhl si ho blíž. „John mu to ukáže.“

 

oOOo

 

Sally se od nich oddělila a zamířila zpátky do Scotland Yardu. Chytili si taxi a Sherlock téměř cítil Johnovu frustraci. Byl to zvláštní druh vědomí a nezdálo se, že má nějaký logický základ, ale přesto k sobě Johna přitáhl blíž a omotal kolem něj paži.

John si odfrkl.

„Chystáš se mi říct, o co jde?“ zeptal se. „Nebo chceš prostě počkat, až ze sebe před Lestradeem udělám naprostého idiota?“

Sherlock pokrčil rameny.

„Vím jen to, co jsi mi řekl,“ odpověděl. „Nemůžu se splést.“

„Jo, jasně,“ zamumlal John.

Sherlock se usmál; John v něj měl vždycky takovou důvěru. Samozřejmě, že byla naprosto oprávněná, ale i tak to bylo pěkné.

Sherlock si byl jistý, že už případ vyřešil, takže začal uvažovat o tom, co předtím řekla Sally v taxíku.

„Beru tě jako něco samozřejmého, Johne?“ zeptal se.

„Ano,“ odpověděl okamžitě John. Možná až trochu moc rychle, pomyslel si Sherlock.

Nechal svou ruku klesnout. John si povzdechl a lehce do něj strčil, aby ji vrátil zpátky.

„To není nic nového. Vždycky to tak bylo,“ vysvětlil a položil svou dlaň na Sherlockovo koleno. „Proboha vždyť jsi mě tu noc, co jsme se setkali, vytáhnul na cestu přes půlku Londýna, jen abych za tebe napsal esemesku.“

„A ty jsi tu samou noc zastřelil muže, abys mě zachránil,“ poznamenal tiše Sherlock.

„Ano.“

Zdálo se, že John dospěl k nějakému rozhodnutí.

„Takže to je v pohodě. Jo, máš mě za samozřejmost, ale jen proto, že jsem ti to dovolil.“ Stiskl Sherlockovo koleno a otočil se k němu. „Nemůžeš někoho využít proti jeho vůli. Je to moje volba.“

Sherlock si nebyl jistý, jak reagovat, ale cítil, že to pro Johna bylo důležité. Takže čekal.

„Mohl jsem toho taxikáře jen zranit, když jsem po něm střelil, ale neudělal jsem to,“ pokračoval John tichým hlasem. „Ohrozil tě a já jsem ho zabil.“ Na chvíli se odmlčel a potom přiznal: „Zabil bych sto takových taxikářů, abych tě zachránil.“

„I tehdy?“ Sherlock byl překvapený.

„Skoro od začátku,“ odpověděl mu John. „Nemohl bych ti ani říct proč.“ Pokrčil rameny. „Myslím, že jsem věděl, že mě přitahuješ – to bylo okamžité.“

„A zřejmé,“ dodal samolibě Sherlock.

„Jo, jasně. Fakt díky,“ pokračoval John. „Ale za tím vším jsem s tebou cítil něco jako spojení. Nebudu tomu říkat ‚láska na první pohled‘ protože to je směšné, vůbec jsem tě neznal. Bylo to spíš jako…“

„Poznání,“ souhlasil Sherlock.

 

oOOo

 

V době, kdy Lestrade a Sally vešli do márnice, měl John pořád ještě strach.

Nevěděl, co přesně od něj Sherlock očekává, ani jak by měl postupovat. Molly k nim dotlačila vozík a potom se rozplakala a zmizela, takže je tu zanechala spolu s tělem samotné.

Tahle situace Johnovi nepřipadala zrovna ideální.

Sherlock žádné takové pochybnosti necítil.

„No tak, Johne,“ pobízel ho. „Chci vidět tělo. No,“ dodal, „nebo alespoň ruce.“

John ho zrovna vedl ke stolu, když se s prásknutím otevřely dveře a vešel Lestrade s Donovanovou.  Sally s sebou nesla tašku, ve které nejspíš byly věci, o které ji Sherlock požádal.

Podívali se ke stolu, kde Sherlock pomocí prstů zkoumal levou ruku oběti.

„Co si o tom myslíš, Johne?“ zeptal se.

Lestrade ho přerušil.

„Doufám, že pro mě máš něco, co se dá použít,“ varoval ho. „Nebudu zrovna nadšený, jestli jsem se sem dolů musel vléct jen kvůli nějaké spekulaci.“

„Volal jsi nás, pamatuješ?“ upozornil ho Sherlock. „Johne,“ zopakoval. „Podívej se na tu ruku.“

John směrem k Lestradeovi zvedl ruce na znamení porážky a potom se přesunul k tělu a začal zkoumat dlaň oběti, jak po něm Sherlock požadoval.

„Dobře, fajn,“ potvrdil. „Kloub na prsteníčku je docela hodně odřený. Víc, než co bylo viditelné na fotografii.“

„Ale co ta ruka celkově?“ zeptal se Sherlock. „Napadá tě něco, doktore?“

John se na ni podíval znovu. Vypadalo to jako ruka. „No, na konečcích prstů jsou mozoly – možná, že hrála na nějaký strunný nástroj?“ odvážil se.

„Dobře,“ řekl Sherlock. „Pokračuj…“

John přemýšlel o hraní na hudební nástroje.

„Měla v tom docela výhodu, protože má velké ruce,“ řekl. „No, velké v poměru k velikosti jejího těla.“

„Výborně,“ řekl Sherlock, když začal Lestrade netrpělivě šoupat nohama. „Velké ruce a…?“

John se podíval dolů na vozík.

„Jo, a velké nohy,“ potvrdil. „Počkej; její chodidla nikdo nezmiňoval. Jak jsi to věděl?“

„Jakou bys řekl, že má velikost, doktore?“ zeptal se Sherlock a spojil ruce dohromady.

Sally prohledávala sáček s důkazy.

„Velikost šest,“ řekla a vytáhla černou botu na podpatku.

„Tak do toho,“ vyzval ji Sherlock. „Můžeš to zkusit.“

Sally podala botu Johnovi, který se o to pokusil, ale okamžitě vyšlo najevo, že je příliš malá.

„Tak tohle není zrovna Popelka,“ poznamenal Sherlock. „Dovolte mi představit vám pohřešovanou chůvu.“

Lestrade otevřel pusu.

„Pokud je tohle chůva, tak kde je potom Harbrookova žena?“ zeptal se. „A jak…“

„Vysvětlíš nám to, Sherlocku?“ vyzval ho John.

Sherlock se usmál.

„První fotografie místa činu ukazovala, že oběť na sobě neměla její boty – boty nemůžou spadnout takhle snadno a zvlášť ne obě. Takže k tomu musel být nějaký důvod. A taky snubní prsten jí byl těsný – byla vdaná jen tři měsíce, prsten jí měl perfektně padnout, takže… Bylo jasné, že s tělem je něco špatně.“

Užívá si to, uvědomil si John. Tohle byl Sherlock Holmes ve svém živlu. Byl to úžasný pohled.

„Potom tu máme místo činu,“ pokračoval Sherlock. „V pokoji byly fotografie, ale žádná z nich nepatřila manželce? Nebyla tam dokonce ani svatební fotografie. To je trochu divné. Dále, pera po levé straně zápisníku naznačují, že manželka byla levák, ale oběť byla jasně pravák…“

„Ehm…“začal Lestrade.

„Podívej se na prsty,“ přerušil ho netrpělivě Sherlock. „Hrála na kytaru: na pravé ruce má delší nehty, aby mohla brnkat, a na levé jsou nehty kratší a na prstech má mozoly, jak s nimi přejížděla po strunách. Závěr: oběť byla pravák.“

„Tak,“ pokračoval. „Když fakta neodpovídají vašemu řešení, pak je vaše řešení špatné. Pitevní správa naznačuje, že útočník je levák – manželka je levák. Spojte si to… Paní Harbrooková zařizovala pracovní pohovory s chůvami. Nejdřív vybrala uchazečky, které jí byly vzhledově podobné, potom si zvolila nejlepší kandidátku, udeřila ji do hlavy a vyměnila si s ní oblečení. Tady se ale vyskytl problém – oběť měla velké ruce a nohy. Nemohla jí obout boty a tak je musela nechat vedle těla. Ale prsten byl svatební, dělaný na míru – oběť ho musela mít na prstě, takže se jí ho vražedkyně pokoušela navléct násilím. Proto jsou kolem kloubu prsteníku viditelné odřeniny.“

„Úžasné,“ řekla Sally. Všichni se na ni otočili a ona se rozkašlala. „Ehm, myslím, proč by to dělala? A jak ji najdeme?“

„Navrhoval bych sledovat manžela,“ odpověděl Sherlock. „Identifikoval tělo, takže je jasné, že v tom jeli spolu – říkala jsi, že její peníze byly ve fondu, takže se jich nemohli dotknout?“

„To je pravda,“ řekl Lestrade. „Kdyby zinscenovali falešnou sebevraždu bez těla, museli by na peníze čekat roky. Ale protože šlo o vraždu, dostali by je rovnou.“ Zavrtěl hlavou. „Ten chlap se mi od začátku nelíbil. Chladnokrevný bastard.“

„Chudák malá holčička,“ dodala Sally.

John přemýšlel. Věděl, že se Sherlockem to je ztráta času, protože jeho vlastní dedukce byly všechny téměř nevyhnutelně špatně. Ale tentokrát si nemohl pomoct a uvažoval.

Otočil se k Lestradeovi.

„Co se stalo s jeho první ženou?“ zeptal se.

„Zatraceně!“ řekla Sally.

 

 Další

 

19 komentářů Přidejte váš

  1. Katy napsal:

    Nemáš zač. Taky děkuju🙂
    Katy

  2. Hanička napsal:

    Už jsem se nemohla dočkat🙂
    PARÁDA !! děkuju

  3. kamivon napsal:

    taky jsem nedočkavě vyhlížela další kapitolu, tak za ní děkuju🙂 Sherlockův průzkum Johnova břicha je super a evidentně jim funguje i spolupráce při vyšetřování🙂
    krása

    1. Katy napsal:

      Děkuju🙂
      Katy

  4. Eliška napsal:

    Čekání je sice náročný na nervy, ale rozhodně to stojí za to🙂 Masáž byla úžasná, ale Sherlock, kterému připadá nefér, že sám nedostal moc prostoru k průzkumu, a hned využil příležitosti, byl snad ještě roztomilejší!🙂 No a Sally, která nebere ohledy, to je přesně to, co potřebuje🙂
    Díky moc!

    1. Katy napsal:

      Nemáš za co😀 Jsem ráda, že jste na mě po tak dlouhém čekání ještě nezanevřeli😉
      Katy

  5. Kayla napsal:

    Ja som si myslela, že to už nebude pokračovať. Som bola smutná, no inak si mi vylepšila náladu😀. Prosím pokračuj v tejto poviedke, strašne sa mi páči. ĎAKUJEM ZA NOVÚ ČASŤ😀

    1. Katy napsal:

      Neboj, budu pokračovat🙂 Trošku mi to trvá ale rozhodně NEMÁM v plánu končit😉
      Děkuju
      Katy

  6. Saku-chan napsal:

    Paráda! Konečně další kapitola :3 Tady jsem si oblíbila Sally, což je… zajímavý😄 Umřu, jestli další kapitola nebude brzo °_°

    1. Katy napsal:

      Doufám ze přežiješ ale jo, měla by být dřív😉 děkuju
      Katy

  7. Terka napsal:

    Ano konečně!! Už jsem se bála, že jsi to přestala překládat, takže jsem byla moooc happy, když jsem tu dnes viděla další kapitolu. Tahle byla skvělá, dost se mi líbila ta dedukce. Moc se těším na další!!!! (a docela by mě zajímalo, jestli se na konci Sherlockovi vrátí zrak.Hmm. :D)

    1. helsl napsal:

      To víš, že vrátí, Terezko, nemůže se nevrátit. Mia sice umí být krutá (Půlnoční, Poslední waltz), ale TAKOVEJ saďour není, aby na svém webu uveřejnila něco, co by dopadlo tak strašně špatně. Aspoň doufám, že to by jí výčitky svědomí nedovolily.

      1. miamam napsal:

        Máš pravdu, TAKOVEJ sadista nejsem ;-D

      2. helsl napsal:

        Myslela jsem si to a je uklidňující mít to oficiálně potvrzené; díky moc.

    2. Katy napsal:

      Neboj nepřestala jsem překládat, jen jsem toho v poslední době měla docela hodně… Snad už to budu stíhat líp…
      No a na ten konec se nech překvapit no ne?🙂

  8. Liss napsal:

    Mám na jazyku stejná slova jako Sally. Skončit to v takhle napínavém momentu! A ještě to čekání! To mi nedělej, na Tvůj celý svět jsem se hrozně těšila a pak na něj čekat tak dlouho mě ničí. Ale dnešní díl byla skvělý, Sherlockovo ranní zkoumání Johna bylo moc roztomilé, jako puberťák objevující taje intimity (vždyť on vlastně takovým nezkušeným „puberťákem“ je). A nafingovaná vražda- já myslela, že chůvy jsou v ohrožení života jen v přítomnosti dětí😀

    1. Katy napsal:

      Děkuju🙂
      Jsem strašně ráda, za se ti Tvůj celý svět líbí🙂 přiznám se ze já ho miluju, ale to překládání mi občas trvá…😀 bohužel nemůžu prosedet celý den u počítače, i když bych určitě chtěla… Snad už to bude přibývat rychleji, no😀
      Katy

  9. Domča napsal:

    Najkrajsi narodeninovy darcek😀 zase raz uzasna kapitolka🙂 Sherlockovo zobudenie bolo uzasne🙂

    1. Katy napsal:

      Oh děkuju😉
      Tak narozeniny? Všechno nejlepší!😀
      Katy

Necháte mi komentář?

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s