Mini příběhy pro Tumblr: Správné a špatné

Měla jsem chuť zas na nějakou ňufací krátkou povídku od Atlin Merrick, a tahle „kapitola“ mini příběhů mi přišla přesně tak akorát.

Protože když se Sherlock něčeho bojí, když ho něco trápí… A když pak přijde John… Tak takové jednohubky se mi čtou moc hezky. Třeba budete mít podobný pocit. 😉

 

Správné a špatné

(34.)

 

Sherlock ví, že je to špatné, chápe, že jeho potřeby jsou sobecké, a je si celkem jistý, že by neměl říkat vůbec nic, že tohle je něco, co by udělal John, a on chce být jako John, někdy, jen někdy, chce se chovat jako on kvůli Johnovi, ale není si jistý, že to zvládne, není si jistý, že by měl kvůli tomuhle nechat svou velkou nevymáchanou pusu zavřenou a ano, má velkou pusu v každém smyslu toho slova, a on to o sobě ví, a ta myšlenka, že ji nechá zavřenou, ho napadla asi jen dvakrát v životě, takže v tom není zrovna dobrý a upřímně ani nechce být a –

Sherlock zaklapne notebook, odstrčí ho přes stůl, rázuje po obýváku, sem a tam a tam a sem a přemýšlí a přemýšlí o jediné věci.

Nechoď.

Tohle není něco, co by měl Johnovi říct, až se vrátí domů. Ví, že neříct to by bylo správné.

Nebuď tak závislý, tak náročný, tak majetnický. Nebraň Johnovi, aby dělal to, co John chce dělat. Buď hodný, Sherlocku. Zvládneš to? Aspoň trochu? Můžeš se o to aspoň pokusit?

Nechoď.

Tohohle se Sherlock každé Vánoce bojí: John odejde… někam. Tuhle a tamhle má nějaké vzdálené příbuzné. Moc o nich nemluví, ale má ty provinilé pocity, jako mají i ostatní lidé: aby je aspoň na chvíli viděl, aby byl ‚zodpovědný‘.

Nechoď.

A Sherlock neslídil (protentokrát), potřebuje tenhle e-mail od klienta, ale místo toho e-mailu je tu tohle, Johnův prohlížeč s otevřenou záložkou letů British Airways a…

„Ahoj, Šípková Růženko.“

Sherlock zamrká z gauče, překvapený, že vlastně usnul. Pomalu se schoulí do klubíčka, aby ta slova, všechna ta slova, aby je zadusil v sobě, všechna ta hloupá, hloupá…

„Nikam nejedu,“ řekne John, protože je to taky vnímavý muž a uvědomuje si, že nechal svůj notebook otevřený a že tenhle nádherný hlupák vyvodil hloupé dedukce.

John si je celkem jistý, že je to špatné, je špatné ignorovat vzdálenou rodinu, kterou ani neměl moc rád. Je si docela jistý, že by měl za nimi zajet, ale neudělá to, nikdy to neudělal, a ani to neudělá. Každé svátky se dívá na tabulky odletů a každé svátky ho to donutí vyběhnout z bytu a chodit venku tak dlouho, dokud si neutřídí myšlenky. Dokud neutřídí tohle.

John vyleze na gauč, na Sherlocka.

Tohle. Tohle není špatné, není to sobecké.

Roztáhnout paže a nohy, obejmout jimi, držet pevně.

Tohle? Tohle, co je teď, právě mezi nimi dvěma?

Tohle je správné. Oni jsou v pořádku.

Oni jsou rodina.

 

**

Další Mini příběhy v sekci Moje překlady.

Atlin Merrick, Right and Wrong

Advertisements

23 komentářů Přidejte váš

  1. Vlk napsal:

    Tak to bude bezvadně žůžácké.
    Gábina Fůrová.

  2. Vlk napsal:

    Děkuji na neskutečněkrát za tuhle nádhernou mini povídku.
    http://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/kryl-karel/dekuji-8360

    1. miamam napsal:

      ;-)… Ještě jich pár přibude, časem… 🙂

  3. Ljena napsal:

    Krásně se to četlo.
    Takovi jednorázovečky mám ráda.Ty, kde je Sherloc ten sobecký, kdy si uvědomuje, že by měl Johna nechat být… A potom přijde John a utvrdí ho v tom 🙂

    1. miamam napsal:

      Asi tak 😀 Díky…

  4. Katy napsal:

    To bylo vážně pěkné 😀 Atlin Merrick mám ráda 😛

    1. miamam napsal:

      mňó, ehm, já ji mám ráda opravdu hodně (i ty její čuňárny, ha :D), ale když jsi ji četla, tak chápeš, že díky stylu, jakým píše, není skoro možné překládat její povídky… (právě až na tyhlety mini příběhy…a ještě mám zálusk na jiné její povídky, ale to uvidíme, až jak mi odepíše na mail, jestli budu moct překládat :-P) Ď 😉

      1. Katy napsal:

        Ano, vím o čem mluvíš 😀 A taky jsem si jistá, že ti povolení dá… Teda ještě jsem od nikoho neslyšela že by mu autor nedovolil překládat… Spíš se u těch ehm deset let starých překladatel občas nedočkal odpovědi 😀 Což asi nebude Atliin případ 😛

  5. katka napsal:

    mám ráda když jsou takhle mazliví

    1. miamam napsal:

      já taky, ňuf 🙂

  6. mimi napsal:

    Milučká jednohubka…pohladila dušu, díky

    1. miamam napsal:

      V to jsem doufala 🙂 Díky

  7. Lucie napsal:

    To byla krása. Takovéhle jednohubky, ale klidně i 100x delší povídky, bych mohla číst pořád.
    Děkuji za super překlad.

    1. miamam napsal:

      Podobné komenty snad vezmu, přeložím, a odešlu Atlin. Protože by ji to potěšilo minimálně tolik, jako teď mě 🙂 díky

  8. helsl napsal:

    Ano, roztomilé a přesně, jak to má být. Vystačí si spolu a nepotřebují žádný rušivý element, který by je rozděloval. Škoda, že na to nepřišli i Moffat s Gatissem.

    1. miamam napsal:

      Třeba na to ještě opožděně přijdou… 😉 (aspoň mi nezbývá, než doufat…)

  9. Desire napsal:

    Miluji minipříběhy!
    Nic nerozzáří špatný den tolik, jako taková krásná milá povídka. :3
    Oni jsou rodina. ❤ Jen to a nic víc…
    Díky moc! 🙂

    1. Vlk napsal:

      Ta poslední věta mi vehnala slzy do očí a jsem za ně ráda.
      Gábina Fůrová

    2. miamam napsal:

      Přesně ^_^ děkuju 🙂

  10. Gabriela Watson napsal:

    Tohle je tak… člověk přijde vyřízený z práce… a pak si přečte tohle a srdíčko taje… Děkuji!
    Děkuji za tuhle nádheru!
    S láskou Salazaret

  11. kamivon napsal:

    krásné,
    díky moc

  12. Liss napsal:

    Moc roztomilá jednohubka 🙂 Sherlock a jeho obavy související s osamělostí a John vyvracející je svým typickým uklidňujícím způsobem 🙂

Necháte mi komentář?

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s