Sherlockovi knoflíci (crack!fic)

První crack!fic, ha! 😀 Ne, vážně, tohle je opravdu jen taková ujetá kravina, která se vztahem Johna a Sherlocka nemá nic společného, je to vlastně… povídka o knoflících Sherlockovy košile.

(Ehm, cože?…)

Jo. Přesně tak. Protože – viděli jste tenhle obrázek???Sherlockovi knoflíci

(Kdyby Sherlockova košile mohla mluvit… „Já už to… nezvládnu!“ „Ne! Nemůžeš to vzdát, ještě ne!“)

 

Už jsem ten obrázek kdysi viděla, jenže teď ho na fb pověsila Jenny ze skupiny Sherlock CZ/SK s poznámkou, že na to chce vidět fanfic, no… a tohle se prostě nějak… stalo. 😀

Snad vás trošku pobaví ;-).

 

Sherlockovi knoflíci

 

„A pak jsem mu řek, jestli si nechce dát pořádně do dírky, jenže on mě odbyl, že už toho má plný nitě -“

„Hele, sklapni, plasťáku, nikoho z nás nezajímá, co se tvoje podřadná bavlna snažila dokázat,“ odsekl kulatý knoflík z hladké rohoviny a jeho kolegové z tmavě fialové vysokojakostní košile zamručeli na souhlas. Plastový knoflík z kostičkované košile z Tesca uraženě odfrkl, až se mu nepatrně zachvěly obě dírky.

„Aby vám náhodou nepraskly nitky, snobi,“ zavrčel naštvaně plasťák.

„Co si to dovoluješ!“ křičeli rohovinoví knoflíci jeden přes druhého směrem dolů ke složené levné košili, která ležela na dně skříně pod nimi. „My aspoň máme úroveň! Vždyť jsme na míru, ty podřadný ropný produkte!“

„No jasně, úroveň. K čemu potřebujete úroveň? Jako košile jste strašně nepohodlná, viděl jsem vás na vašem chlapovi. Jste moc těsná, ten chudák se nemůže ani pořádně najíst, aby se do vás zvládl oblíknout. Nás si můj chlap koupil proto, aby mu bylo příjemně. A taky JSME příjemná a pohodlná košile, což se o vás říct nedá.“ Plasťák se ušklíbl a celá jeho košile se jemně nadmula, jak každá nitka souhlasila s jeho tvrzením.

Tmavě fialová košile ještě víc potemněla, jak se urazila. Rohovinoví knoflíci se snažili vymyslet pádný argument, ale všichni věděli, že má plasťák víceméně pravdu.

„Aspoň máme pevné nitě! A švy nám taky jen tak něco nenatrhne,“ bručel první rohovinový knoflík, který se na plasťáka prve obořil.

Dveře skříně se otevřely a dovnitř nahlédl Sherlock. Všichni knoflíci ani nedutali, napjatě čekali, co se bude dít. Hedvábné, bavlněné a dokonce i jedna flanelová košile se uvolnily, podvědomě vyrovnávaly pokřivené nitky a přežehlené lemy. I přes to všechno chvástání se fialová košile se všemi knoflíky neslyšně pomodlila, aby měl muž chuť obléct si něco jiného, než ji.

Ramínka se lehce rozhoupala, jak se muž probíral košilemi, pak si všiml složené košile na dně skříně. Sklonil se, uchopil ji oběma rukama a zamyšleně se zamračil, palcem krátce přejel po plasťákovi, který mlčel jak zařezaný a šokovaně ťuknul o Sherlockův nehet. Tohle přece nebyl plasťákův chlap. Po zhodnocujícím pohledu se ale plasťák uklidnil, tohohle muže by taky v klidu oblékli. Fialová košile se nejdřív zhrozeně nafoukla (Je snad muž nemocný?Vážně uvažuje nad touhle kostičkovanou hnědo-zeleno-smetanovou ohavností?), ale zároveň tiše doufala, že se dveře zase zavřou a muž prostě odejde…

Sherlock strčil složenou košili zase zpět a natáhl se po ramínku s fialovou košilí. Uvolnil dva vrchní knoflíčky z dírek a stáhl ji plynulým pohybem z ramínka.

„Připravte se! Dneska jsme na řadě my!“ sykl první knoflík. Ve vzduchu byla cítit nervozita, každý knoflík v řadě ještě naposled kontroloval pevnost nitě. Dírky trpělivě čekaly, až splní svůj účel. Košile spokojeně zašuměla a zašustila, jak vklouzla na pevné mužské tělo.

„Tři, dva, jedna, neflákat se! Držet! A hlaste se!“ volal zeshora dolů první knoflík, zatímco si Sherlock nic netuše zapínal košili.

„Druhý!“ houkl druhý knoflík, když ho pevné prsty prostrčily dírkou.

„Tř-třetí!“ vykoukl skrz dírku třetí knoflík.

„Kdyby ten první jen jednou držel klapačku, on přece nikdy makat nemusí!“ zabrblal tiše čtvrtý knoflík a zaťal zuby, držel pevně. Trochu si oddechl, dírkou prolezl jen tak tak. „Čtvrtý!“ ohlásil se, když byl na svém místě.

Další knoflíci se hlásili a za chvíli už byl muž oblečený, vykročil do nového dne. Jemná tkanina košile s každým jeho pohybem mírně klouzala sem a tam po jeho těle, vrněla tiché spokojené hmm, jak oceňovala opakovaný dotyk pevného trupu a hladce tvarovaných paží. Někteří knoflíci nad tím vzdycháním otráveně protočili oči, ta fialová látka byla vážně trochu úchylná. Třetí knoflík se zachvěl námahou. Měl se ohlásit už dřív, vážně měl… kdyby to byl udělal, už by měl teď pěknou, novou, pevnou nitku a zůstat na svém místě by mu pak nedalo tolik práce. Jenže on si po posledním čištění řekl, že to ještě zvládne. A teď, ach, krucinál…Teď bude muset vydržet celý den a to už cítil, jak se mu začínají chvět nitkovité ručičky.

„Co je to s tebou?“ sykl čtvrtý knoflík po zhruba prvních dvou hodinách dnešní směny. „Pořád slyším, jak hekáš.“

„Mám… problém,“ přiznal třetí knoflík po chvíli. „Potřeboval bych nové nitě,“ zafuněl.

Čtvrtý knoflík se zhrozeně orosil.

„To nemyslíš vážně! Teď?!“ zeptal se šokovaným hlasem.

„Hmmm…“ zaúpěl třetí knoflík.

„Přestaň si pořád stěžovat,“ křinul druhý knoflík. „Já tu mám taky práce nad dírku!“

„Ticho tam dole! Soustřeďte se!“ sykl první knoflík.

„Hah…hah… Dělám, co… můžu…“ odpověděl třetí a čtvrtý si nervózně zkousl spodní lem.

„Nevzdávej to, třeba nás za chvíli odhodí do prádla! Nikdy nevíš!“ povzbuzoval třetího čtvrtý a zabral svými vláknitými bicáky víc k sobě. Dírka pod ním se neklidně prohnula, ale on vytrval, držel vší silou, aby aspoň trochu ulevil třetímu.

Jenže muž košili ani po hodině nesvlékl. A uběhla další hodina.

Třetímu knoflíkovi už vytrvale stékaly drobné stružky rohovinového potu po skráních, střední nitka už byla úplně durch propocená. Sténal a úpěl vytrvale, až to slyšely i ostatní knoflíci a tušili, že pokud si muž košili brzo nesundá, dojde ke katastrofě. Dokonce i spodní bílý knoflík schovaný pod poklopcem se doslechl, co se děje nahoře, a neklidně se ošil.

„Hej, první! Udělej něco, prokristapána!!!“ kníkl napjatě čtvrtý a první se probral z opojného nicnedělání, začal s fialovou tkaninou projednávat strategický plán. Látce se sice vůbec nelíbilo, co měla pro záchranu celku udělat, ale přesto se soustředěně celá nakrčila, až každé jednotlivé vlákno hluboce vydechlo a zbytky aviváže ulpívající na všech nitích se odpařily. Celá látka pak se smutným zašuměním zhrubla a zkrabatěla, což mělo mít na tělo muže nepříjemný drásavý a kousavý efekt. Knoflíci bez dechu čekali. Za jak dlouho ze sebe muž tuhle košili serve? Muselo to být strašně nepříjemné, takovéhle odírání a škrábání…

Sherlock se několikrát mírně ošil. Ta košile je dneska nějaká… divná. Hrubá. Hm, hrubá? Ošil se znovu, zamračil se. Skelný pohled, Sherlock nevědomky pootevřel ústa. Ztvrdly mu bradavky.

„Já už to… Nezvládnu!“ procedil skrz skřípějící zuby třetí knoflík.

Čtvrtý ucítil, jak se mu do očních dírek valí slzy zoufalství. Pokud povolí třetí, je dost pravděpodobné, že ani druhý, ani čtvrtý, nezůstanou na svém místě. Veškeré pnutí se přenese na ně dva a to prostě nemůžou přežít.

„Ne! Nemůžeš to vzdát! Ještě ne!“ vzlykal srdceryvně, jenže to už slyšel, jak látka proklouzává křečovitým sevřením třetího knoflíku, drobné nitky se napínají, až se jedna po druhé trhají…

„Prosím! Buď silný! Ty to zvládneš!“ volal teď druhý knoflík, protože mu konečně došlo, že následky odpadnutí třetího ponesou všichni ostatní.

„Ach!“ vykřikl třetí.

Okamžik ticha. Čas zmedovatěl. Třetí cítil, že se blíží jeho konec a celý jeho život se mu promítl před očima.

Jak z kvalitního rohu oddělili první kolečko.

Jak jej leštili. Brousili.

Pak přišla první dírka. Druhá.

Jak se s mnoha ostatními knoflíky ocitl na úžasném místě – u krejčího. Napjaté čekání u pohovorů, zda právě on jako jeden z mnoha skončí na hedvábné fialové košili, a ano! Dostal se do užšího výběru!

Sloužil dobře. Sloužil dlouho. Příliš dlouho.

„Sbohem, bratři. Konečně budu volný!“ vydechl naposled, než poslední vlákno puklo, a pak se kostěný knoflík první jakosti ztratil v čase a prostoru, zmizel. Jeho obšitá dírka se rozplakala, hořekovala s celým svým bytím roztaženým do nepěkného, prázdného kosočtverce.

Čtvrtý a druhý knoflík zoufale vykřikli, pnutí přenesené na jejich bedra je rychle vyčerpávalo.

Všichni knoflíci vzlykali a volali svého ztraceného bratra.

A Sherlock se zastavil uprostřed davu, zamrkal, překvapeně se podíval na místo, kde mu chyběl třetí knoflík.

Už ani ty košile na míru nevydrží tolik, co dřív, pomyslel si znechuceně.

Advertisements

21 komentářů Přidejte váš

  1. Kat napsal:

    Ahoj , vždyť ta fialová košile je neskutečná zrůdnost.Jak to říkali Ti Knoflíci od košile z Tesca ani najíst se nemůže……Velmi dobře napsáno , ještě by měl přijít John a tu košili na Sherlockovi roztrhat. Boží povídka mám ji ráda.

  2. djsheala napsal:

    tohle je opravdu crack? Je to naprosto boží 🙂 awwwww 🙂 takle dobře jsem se nepobavila od doby když jsem četla Vetinariho se Smrtěm.

    1. miamam napsal:

      😀 Děkuju, jsem ráda, že se líbilo 😉

  3. Liss napsal:

    Udržet Sherlocka oblečeného dá mnohem víc práce než by se řeklo 😀 Jsem toho názoru, že by měl Sherlock chodit co nejvíce rozhalen. Společně s Johnem. Jeho knoflíci by to zajisté také ocenili 😀

    1. miamam napsal:

      hehehe, myslím, že nejvíc bychom to stejně ocenily(-i, pokud sem zabloudí i nějaký muž:-P) my… ^_^

  4. azraelka napsal:

    Jenom jsem napsala, že pravopisně správně by to byly knoflíky, protože mi přišlo celkově divné slovo knoflíci. Pravopis máš určitě v pořádku, na čárky taky nejsem expert.

  5. azraelka napsal:

    Fakt vtipná povídka 😀 Nedávno jsem ten obrázek viděla na módním pekle, ale vůbec mě nenapadlo, že z toho někdo stvoří takové drama. 🙂

    Připomínka: Podle mě by to měly být Sherlockovy knoflíky.

    1. miamam napsal:

      Dík za připomínku, ale fakt ne. Jsou a budou to knoflíci, jakožto živoucí sort of bytůstky, a ne nějaký přihlouplý knoflíky, kousky plastu nebo rohoviny, co si jen tak mlčky sedí tam, kam je někdo našil… 😀 Takže je to opravdu záměr. Jsem ráda, že se povídka líbila 🙂

      1. azraelka napsal:

        Pokud to bereš takhle, tak asi jo. Já to beru čistě z pravopisného hlediska.

        1. miamam napsal:

          I tak, pokud jsou „knoflíci“, budou vždycky SherlockovI, a s tím se veze celá povídka. Jestli jsi toho tady četla víc, mohla by sis všimnout, že i/y mi fakt nedělají problém 😛 (narozdíl od čárek, se kterými jsem občas v koncích :D)

  6. kamivon napsal:

    chudáci knoflíci 😀
    skvělá povídka

  7. Porcelandoll napsal:

    Tak to byla jedna z nejlepších povídek, opravdu jsem se od srdce zasmála

  8. katka napsal:

    taky mi těch knoflíku bylo líto asi by měly založit odbory

    1. miamam napsal:

      Odbory! Tak to jsi mě dostala 😀

  9. Akkarra napsal:

    Ou, to bylo smutné. Chudinka knoflíček. 😦 Ale taky to bylo opravdu neskonale zábavné. 😀

  10. Baru napsal:

    😀 😀 😀 super!

  11. squire napsal:

    Tak teď jsem se nasmála jak už dlouho ne:) Připomnělo mi to jednu z Arianiných 221B, kde John pronáší smuteční proslov za knoflíky, které nevydržely. Výborná práce! Cracku není nikdy dost!

    1. miamam napsal:

      Jsem šla normálně prohrabávat její 221b povídky a jo, jak jsem zjistila, tuhle jsem kdysi četla, pak jsem ji zapomněla, i když jsem si ji vložila na ffnetu mezi oblíbený, ale pak jsem se jí vyhýbala obloukem, protože ten název a obsah (byť zdůrazňuje, že jde o crack) mě děsil tím, že jde o opravdu něco vážného, co se bere nevážně… O.o Tahle moje crack blbost ale prostě vychází jen z toho obrázku 😛 Jsem ráda, že se líbilo 😉

  12. katyka napsal:

    Toto bolo úžasne uletené, ale proste perfektné 😀 Aká dráma 😀 Neuveriteľne som sa pobavila, ešte by ma zaujímal náhľad do života knoflíkov pri divokom sexe 😀 Fakt skvelé, ďakujem za zdvihnutie nálady takto ráno 🙂

    1. miamam napsal:

      CHA! Tak mám dojem, že to by byl rovnou krvavý horor, thriller, jak by knoflíky lítaly na všechny světové strany! 😀 Dík 😉

    2. helsl napsal:

      Při divokém sexu je nejlíp se svlíknout úplně, ne? Nemuselo by totiž zůstat jen u utrhaných knoflíků, zvlášť u nepříliš odolných materiálů. Taková častější obnova šatníku by mohla přijít na pěkné peníze…
      Ovšem počíst si o tom by bylo OHROMNĚ zajímavé.

Necháte mi komentář?

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s