Noční trilogie, část druhá: Noční hlídka

221B Baker street, ložnice, uprostřed noci. A kromě Johna je v ní ještě Sherlock, jako noční hlídka.

oOo

Část druhá: Noční hlídka

 

Pokoj je tichý. Slyším jen Johnův dech. Vidím, jak se mu hrudník pravidelně zdvihá a opět klesá. Je to uklidňující. Pozoruji v matném světle jeho spící obličej, nekonečně dlouho. A přesto, že ho znám nazpaměť, není vůbec nudný. Když zavřu oči, pořád jej vidím.

Pozoruju způsob, jakým se občas zachvějí jeho rty a oční víčka. Možná právě sní. Doufám, že to jsou šťastné sny. Když jsem u něj, nemá žádné noční můry. Před dvěma dny v noci se jeho oči najednou otevřely, zíral na mě a já zadržel dech. Po několika vteřinách se mírně usmál a znovu své oči zavřel.

Ani se vlastně neprobudil.

Trošku se na posteli posune a svou ruku položí vedle mého obličeje. Zadívám se na ni, jakoby fascinovaně. Nakloním se blíž, dokud o ni neotřu své rty. Zavřu oči. Na svých rtech cítím teplo jeho kůže. Něco se uvnitř mého těla rozbije. Ach, bože, to stačí.

Pomalu vstanu a stejně jako každou noc, uhladím pokrývku, abych po sobě nezanechal stopy. Stejně si toho nevšimne. Poslední pohled a pak odejdu z Johnova pokoje, stejně tiše, jako jsem sem zhruba před hodinou přišel. Vrátím se do své ložnice.

Přemýšlím, co by mi řekl, kdyby o tom věděl. Přemýšlím, jestli se jednou prostě probudí a uvidí mě tam, jak sedím vedle jeho postele, na sobě župan, nohy složené pod sebou do strany, hlavu položenou na zkřížených rukách na prostěradle, a sleduju ho, hlídám ho. Obávám se, že se to stane.

Doufám, že se to stane.

 

 

DALŠÍ

**

INFO o povídce.

**