Na Hraně: 4. část 1/2

A začínají se nám kapitoly čím dál víc prodlužovat, proto už tuhle rozděluju napůl. Jak jste si všimly/i, tentokrát bez hesla, přesto aspoň jako varování: přečtěte si tagy (štítky) u kapitoly. Ale pokud jste přežily dosud, přežijete dost pravděpodobně i to, co se bude odehrávat teď a v příští půlce kapitoly.🙂

Děkuju vám za úžasnou odezvu ve formě komentářů! ♥

oOo

 

Na Hraně: 4. část (1/2)

 

Počítej vady

 

 

„Pane Archere, až napočítám do tří, zastřelte doktora Watsona.“

Co?

Sherlockovým uším, vycvičeným houslemi a všemi odstíny hlasu řečeného doktora Watsona, zní John tak šokovaně, jako někdo, kdo ví, že za malou chvíli zemře. A to se o nějakých deset minut dřív pral se svým spolubydlícím na ulici.

Kvůli . Kvůli té ženě, která je oblečena do jeho kabátu, jako si holka z prváku obléká svetr svého kluka.

Nepřípustné.

„Neznám ten kód,“ řekne Sherlock Američanovi, co tomuhle velí. Lže celkem pravidelně, ale tentokrát ne, což by mělo být naprosto jasné.

„Jedna.“

„Já… ten kód… neznám.“ S takhle minimální jazykovou bariérou by opakování a přehnaná artikulace měla snad zajistit porozumění, i když jde o tohohle idiota.

„Dvě.“

„Ona mi ho neřekla, neznám ho!“ zakřičí, použije sílu hlasu, aby zakryl něco, co by mohlo znít jako panika. Američana to nijak neohromí.

„Každou chvílí vám to hodlám uvěřit.“

Což znamená: až Johnův přízemní-ale-nezbytný mozek bude rozstříknutý na krémovém koberci Ireny Adlerové. Podívá se na ni, protože se nemůže podívat na klečícího Johna se zbraní na zátylku.

Žena skloní pohled.

???????

To, jak uhne očima, je zjevně důležité, ale on nemá ponětí proč. Sherlock za chvíli uvidí, jak John zemře. Ztratí Johna, který nepřežil v Afghánistánu průstřel ramene proto, aby zemřel  tady, takhle, teď. Místo aby jeho život závisel na Sherlockovi – jak by taky měl – tahle žena má Johnův život ve svých rukách

(rucepažeramenatrupdívej)

Ach.

Jen tak tak neprotočí oči, ale teď – Američani mají zbraně. Právě teď. To jim je dávají rodiče už při porodu?

„Tři.“

„Ne!“

Odvodí její míry, ale něco mu říká, že dokonce i nahá Irena Adlerová je zahalena vrstvami falše. Po dalším mnohoznačném pohledu se při otevírání sejfu odehraje pěkně sehraná choreografie. Irena předvede svůj um sebeobrany, a zatímco pistolí srazí posledního Američana, Sherlock štípne její mobil. John odběhne zkontrolovat tu dívku v bezvědomí a žena požaduje svůj telefon zpět.

Odmítne, samozřejmě. Vyhrál ho, možná ne zrovna férově, ale jak se říká, všechno je fér. Tohle sice není láska, ale rozhodně je to válka. No, když říká válka, spíš taková potyčka – kterou vyhrál – jemně řízlá určitým vzrušujícím  prvkem. Výhrůžkou. A Johnův život je zachráněn. Krev se v něm vaří, jako předzvěst velkolepého popřípadového sexu.

Jenže Irena Adlerová nehraje fér.

Nejdřív mu do paže vrazí jehlu, trefí shluk nervů, a ke všemu do něj něco vstříkne.

Pak ho svou dlaní šlehne po tváři.

Tohle je povědomé, být zákeřně udeřen, zatímco se jeho krevním oběhem vesele rozpíná narkotikum. Ale ty okolnosti tak povědomé nejsou, žena, co má vlasy vyčesané jako nějaká šlechtična, s údery a taktikou nějaké kurvy. To je znepokojivé a koktejl zmatení a flashbacků přivozených drogami a bolestí ho srazí na kolena.

„Dej mi ho.“

„Ne.“

Zůstává v jeho rozmazaném zorném poli, vydává povely, ale nedosáhne na ni. Chytré. „Dej mi ho!“

Jeho svaly pod účinkem drogy ochabují, ale ona si cení téhle věci co má v ruce takže jí to nedá kde je John?

Donutí své tělo, aby poslouchalo jeho rozkazy, a utáhne sevření. „Ne.“

„Pro kristapána.“ Zavlnění kabátu jeho kabátu to vždycky vypadá takhle když se v něm pohybuje ach to je krásné pak: „Řekla -“

Do kůže zabalená skelná vata prosviští vzduchem. Prudká oslepující bolest se rozlévá jeho ramenem.

Aspoň to není to rameno pulsující kvůli útoku jehlou, která byla plná velmi kvalitního sedativa, jak ho jeho tělo ujišťuje.

„ – jsem – “

Molekuly kyslíku ječí, jak jsou prudkou rychlostí rozraženy, pohyb bičíku, který ovládá žena, z níž vyzařuje úzkost a strach a vzrušení a bezbožná radost. Dopad biče spustí ozvěny ječícího zvuku vzduchu v jeho vlastních nervech.

Nehodlá proti téhle ženě prohrát. Závisí na tom příliš mnoho.

Dopadne poslední rána.

„ – pusť to.“

Jeho prsty se chvějivě rozevřou a Sherlock upustí telefon. Ale když ho droga svými prsty obalenými ve vatě konečně stahuje do strnulosti, nesní o Ireně, ale o Johnovi –

John ve vestě Moriarty ji odpálí John přestane existovat

neklid před domem pak John ve dveřích se svýma jemnýma rukama a všímavýma očima

John má zbraň namířenou na krk Irena ani nemrkne pan Archer stiskne spoušť

John drží bič, ale neřekne ani slovo.

 

Když se probere ve své posteli, jeho kabát visí na háčku na dveřích. Poprvé během jejich neobyčejného vztahu Sherlock nemá vůbec chuť na sex po případu.

Vyhrála. Člověk nerozebírá své prohry, natož aby je oslavoval. John to chápe, samozřejmě, až na to, že vlastně nechápe vůbec nic.

Když pak uvidí Lestradea, polovina Yardu se srocuje kolem něj, zatímco jim Lestrade přehrává video ze svého telefonu: Sherlock jako úžasné, slintající, oblblé hovado. Když Sherlock vrazí hlavou do rámu dveří u taxíku a John se snaží vměstnat Sherlockovy dlouhé neposlušné končetiny do vozu, všichni se začnou smát. Sherlock beze slova vezme ten telefon, smaže video, podá ho zpět.

Všichni ztichnou. „Blbče,“ někdo zamumlá, a není to Anderson ani Donovanová, nebo ten technik, co vypadá jak vajíčko.

„Jen si dělali prdel,“ řekne John v taxíku na cestě domů.

Sherlock neřekne nic.

„Kdyby tě neměl rád, tak by neudělal tohle,“ pokračuje John. „Tohle prostě… chlapi dělají.“

Sherlock se na něj podívá. Johnovy snahy vysvětlit podstatu lidského chování jsou přinejlepším nudné a přinejhorším rozčilující. Tohle je ten druhý případ. Prohrál, někdo to pak nahrál a on je předmětem posměchu.

„Kdyby tě rád neměl, tak by to už dávno pověsil na YouTube.“

Sherlock se znovu podívá ven z okénka.

**

 

O několik měsíců později ten telefon přijde poštou. Zasranou poštou. Tolik povyku okolo a ta podělaná ženská svěří ten posraný krám posrané Královské Poště.

Displej mobilu zobrazuje I AM  _ _ _ _ LOCKED. To je ale užitečné. Tak promyšlené. Tak rozčilující. On tenhle telefon odemkne, a až ho odemkne, vyhraje jedno kolo. Ale pak si pohrává s různými kombinacemi a správné možnosti ubývají jedna po druhé.

John říká, že by to měl nechat být, mohl by to nechat jít, pokud by se snažil, ale tahle strategie je úplně špatná. Člověk se prostě neskloní před psychopaty, sociopaty, rváči, arogantními spolužáky, matkami, bratry, co jsou britskou vládou, nebo dominami. Člověk nikdy nesmí ohnout hřbet. Člověk vyhraje tak, že dokáže, že je chytrý, chytřejší než protivníci. Tím, že zvítězí, získá svobodu od manipulace, od povinností, od omluv.

Pak se ta žena objeví u něj v bytě, prosí o ochranu, nabízí hádanku k rozluštění.

Vyřeší ji.

A jako… poděkování? … Uznání? … Zvrácenost? … se ho snaží svést. Pozná to, protože fyziologické odezvy jsou stejné jako u Johna. Zvýšený puls, rozšířené zornice, mělký dech… Všechny pravé signály sexuálního zájmu, ale není to úplně ono. Protože ona není John.

Když tak zírá do jejích očí před zapáleným krbem, uvědomí si ten rozdíl. On na ni nereaguje. Reaguje na Johna. Jeho odezva rozpaluje tu Johnovu a ta Johnova zas jeho.

John.

Jeho jméno se stalo něčím víc než jen zvukem, co se hodí pro upoutání jeho pozornosti. Znamená to něco víc než pojď sem potřebuju tě podrž to otevři tohle olízni mě tady ANO.

Od té noci v klubu byl sex něčím úžasným. John jako celek je dokonce užitečnější a víc fascinující a pozoruje víc než dřív. Je to intenzivní cyklus sexu, soutěživosti a vítězství. Jak tahle věc mezi nimi doutná, Sherlock ví, že Johna Watsona nebude mít nikdy dost. Protože nikdy úplně nepochopí celého Johna Watsona.

 

**

 

Ale pak… Pak ho odvezou k letadlu plnému mrtvol, kde mu Mycroft vysvětlí, jak byl podveden, využit a zmanipulován Moriartym. Skrze tu ženu. Zničil jeden z Mycroftových plánů, nastavených léty opatrně střádanými informacemi, a Irena Adlerová, co si samolibě užívá toho, že má zpět svůj telefon, je teď v pozici, kdy by mohla do zdraví britského národa dost zasáhnout.

Jak se ukáže, je to válka. Pokud neodemkne její mobil, Sherlock prohraje.

I AM  _ _ _ _ LOCKED.

Co by žena, která použila své míry k tomu, aby zamkla svůj trezor, použila k tomu, aby zamkla –

(zamknoutpokojzamknoutdveřezamknouttruhluaklíčcojetenklíčkjejímuzámku) –

Ach. Ach.

To přece nemůže být tak jednoduché, tak směšné, tak sentimentální. Nejdřív její míry a teď tohle? Ani John by nepodlehl sentimentu do takové míry.

Vytrhne jí mobil z ruky, zadá kód. Obrazovka se odemkne. Podá to bezbranné zařízení Mycroftovi a vezme si svůj kabát.

I AM SHERLOCKED. Vyhrál jsem.

„Ta večeře mě mrzí,“ řekne bez zájmu a odchází.

Johnovi by se to líbilo. Vždycky ho peskuje, že zapomíná na zdvořilosti. Sherlock to nemyslí vážně, stejně jako nemyslel vážně, když žádal Molly o odpuštění. Testoval různé formy náklonnosti, dokud nenalezl tři nejefektivnější k tomu, aby uklidnil Johna: hlazení po vlasech nebo pokožce; polibky na rozloučenou a na přivítanou; Sherlockovo milé chování k ostatním. Náklonnost na dálku. Nevidí v tom žádný užitek, ale funguje to.

 

**

 

Na zpáteční cestě do Baker street přemítá o té hádance. Moriarty byl za tímhle vším, měsíce a měsíce čekání, sledování, zkoušení různých strategií a návnad. Vybral si tuhle ženu, s těmi jejími sklony, schválně? Aby ho vyzkoušel z jeho slabostí? Poddal by se tomu?

To je zajímavá otázka.

Rozumí jejím motivacím. Dávají perfektní smysl, potřeba naprosté kontroly, naprosté dominance. Motivace jejích klientů postrádají jakékoli racionální vysvětlení. Toužit po vjemech – to chápe. Koneckonců je drogově závislý. Co nechápe, je touha po ztrátě kontroly. Lidé jsou obecně dost nepochopitelně stupidní, ale proč by se někdo dobrovolně odevzdal? Co pro ně ta žena dělá, že si to nemůžou obstarat sami?

Proč tahle žena?

Je to rozptylující.

Je to úplně stejné, jako s tou pilulkou od taxikáře, a Moriartym a Johnem.

Rozebírá to, snaží se to zařadit, rozebrat a identifikovat jednotlivé části, a ta naprostá nejasnost problému otupuje jeho mozek. Příliš mnoho možností. Potřebuje, aby byl schopný znovu myslet. Potřebuje vědět. Potřebuje jasnou mysl.

 

Příštího dne napíše Johnovi.

Kup lano. SH

Na co?

Aspon ctyri metry. SH

Jsem v praci.

Vecer to bude stacit. SH

Obchody budou zavreny, az pujdu z prace.

Sala bude pripustnou alternativou. SH

Na tu taky jen tak nenarazim.

Ctyri. SH

Ne.

Jakakoli barva. SH

O.o

Co to je? SH

To je smajlik. Jako🙂 nebo😉 nebo😛. O.o = zvedam jedno oboci, abych naznacil: „Vazne, Sherlocku? Koupit saly az pujdu z prace? To si ze me delas prdel?“ Tvuj preferovany zpusob komunikace je psani smsek. Jak to ze to nevis?

Protože je to hloupé a k ničemu, stejně jako se pokusit o záměnu Johnova výmluvného obličeje za symboly. Stráví několik minut pokusy o vytvoření smajlíku, který by se podobal Výkřiku od Edvarda Muncha, než se rozhodne, že má lepší věci na práci.

Hedvabnou. SH

Pro krista pana proc?

Nemam rad polyester. SH

Je velmi taktilní. John není, nebo možná léta nošení uniforem otupila jeho pokožku. Sherlock je mimořádně citlivý, a John to dobře ví.

Na to se neptam, Sherlocku.

Sherlock nechápe, na co se John v první řadě vůbec ptá. Možná se ptá kvůli penězům.

Mas moji platebni kartu. SH

Ignoruju te.

John ho očividně vůbec neignoruje. John není schopný ho ignorovat. Po chvíli bádání Sherlock přidá na nákupní seznam další položku.

Drogerie: dezinfekce, antibioticky krem, aloe. SH

Jezisi. Co jsi proved?

Odpovez, Sherlocku.

Sherlocku, odpovez mi.

Sakra odpovez nebo nejak donutim Lestradea, aby te zkontroloval.

Delikatni hemoglobinovy experiment. Prestan me otravovat. SH

Ještě chvíli o tom přemýšlí. Není nutné být nějak delikátní, tak pošle poslední sms.

Lano, ne saly. SH

 

**

 

Když se John vrátí domů, v ruce nákup, bručivě mumlá o tom, jak musí vyřizovat pochůzky, zatímco je jeho práce stejně důležitá jako Sherlockova, když se musí platit nájem a nakupovat jídlo. Neomaleně pustí tašky na kuchyňský stůl. Sherlock všechno vytahá ven a lahvičky a lana hodí na svou postel vedle svého bičíku. Když se vrátí do obýváku, John už si sundal kabát. John se natáhne po Sherlockových pažích a vykasá mu rukávy, až odhalí jeho zápěstí.

„Ježíši, co je to za smrad? Je to něco z lednice? Co jsi udělal s nákupem?“ ptá se ostře, otočí Sherlockovy ruce dlaněmi vzhůru, pak dolů.

„Nejsem zraněný.“

John k němu zvedne pohled. „Třicet osm smsek za celý den, ale nemůžeš se dokopat k tomu, abys mi řekl, že ten nákup už nepotřebuješ.“

„Nepotřebuju to teď,“ řekne Sherlock s přehnanou trpělivostí. Otočí se ke své ložnici. „Budu to potřebovat za pár hodin. Budeš potřebovat mít pevnou ruku.“

John jde za ním. „Co se chystáš udělat tentokrát?“

„Lepší otázka je,“ řekne Sherlock, zatímco dezinfikuje svůj bičík, „co se tentokrát chystáš udělat ty, Johne?“

John se podívá na bičík, na aloe gel, lano, antibiotickou mast, potom na Sherlocka. Jeho mozek je normální, ale bystrý, takže mu to netrvá dlouho, než si spočítá jedna a jedna.

„S kolika dominami si myslíš, že se ještě setkáš, Sherlocku?“

„Když vezmu v potaz kombinaci sexu, násilí a lidské obsese erotikou, jsem celkem překvapený, že jsem na nějakou nenarazil dřív.“

„To je fakt,“ řekne John. Opře se o zárubeň dveří, postoj příliš uvolněný, aby byl opravdu uvolněný. „Chtěl jsi, aby na tebe použila ten bičík?“

John žárlí. Je to zbytečná emoce, nehodí se k jeho obličeji. Sherlock nechce ji. Tak vyumělkovanou, tak spikleneckou, tak teatrální. Tak chtivou. Jak by někdo v její přítomnosti mohl přemýšlet?

„Jsi bisexuální, Johne. Já ne.“ Není si jistý, jaký termín vlastně postihuje jeho sexualitu, ale ať už je to cokoli, nezahrnuje to Irenu Adlerovou. „Navíc, ona ten bičík na mě už použila.“

Teď má Johnovu plnou pozornost. Sherlock je tak nesoustředěný, tak znuděný a otupělý tímhle vším. Žádné rozptýlení ho dostatečně nerozptyluje a možná, že to, co se stalo, znamená, že přichází o rozum

přicházípřicházípřichází –

„Víš, co jsem tím myslel.“

„Ne. Nechci, aby na mě praktikovala svoje řemeslo. Nechci promyšlenou scénu, kde připustím, že jsem zlobil a kde bych žadonil o potrestání,“ řekne netrpělivě. John umí oddělit Sherlockovy rozčilující zvyky od tohohle. Nebude zbit proto, že nechává hlavy v lednici nebo že ponižuje Molly nebo že se neobtěžuje po sobě uklízet.

„Ty prostě chceš, abych tě zbičoval.“

Spálí tohle ten nakyslý strach, tu dunící hrůzu? Očistí to jeho mysl od vzpomínky na zbraň přitisklou na Johnův zátylek, zatímco ten Američan počítá tím plochým, nosovým přízvukem? Udělá to věci ostřejší, dokonalejší, jasnější?

„Ano.“

„Jako experiment.“

„Ano.“

„Nejsem si jistý, že někdo s tvojí minulostí by tohle měl dělat, Sherlocku.“

„Nebuď nervózní. Po tom klubu jsem si jistý, že budeš v pohodě.“

Johnův obličej se ještě víc stáhne do sebe. „Takže žádné hry. Žádné fantazie. Prostě bolest. Kdo rozhodne o tom, kdy to skončí?“

„Ty.“ Je to pokání, svým způsobem. John by to nikdy neřekl, ale Sherlock musí zaplatit za to, kým je.

 

**

DALŠÍ

info o povídce

14 komentářů Přidejte váš

  1. mim napsal:

    Predchádzajúca kapitola bola hodne intenzívna. John, mierny a pokojný podľa Sherlockovho názoru, odrazu prejavil svoju vojenskú časť osobnosti; a Sherlock zistil, že ho to:
    1.) nenudí,
    2.) že sa mu to páči,
    3.) John ho nikdy neomrzí,
    čo sa prejavilo/ odrazilo v jeho myšlienkových pochodoch na začiatku tejto kapitoly.

    Minulá kapitola bola od istej miery zlomová, John si desivo jasne uvedomuje, že Sherlocka miluje aj s jeho pokriveným /skresleným chápaním vzťahov a reality spôsobeným drogovou minulosťou a skúsenosťami; na strane druhej ho toto vedomie ničí a zvnútra duševne rozkladá. So 100% istotou vie, že to, čo so Sherlockom má, a jeho rozhodnutie zostať s ním bude mať následky, ktoré ich oboch spália na popol. S každým Sherlockovým rozhodnutím (či už ohľadne Moriartyho alebo sexu, v tejto kapitole) John vnútorne umiera……. a otázkou je dokedy to vydrží…..

    Sorry, že pridávam komentár až po dvoch kapitolách. Ja tým, že viem do čoho idem, čítanie kapitoly vedome odkladám až kým nemám tú správnu náladu; a potom ma to „vcucne“….a to je iba začiatok…
    Díky za preklad🙂

    s láskou
    mim

  2. Liss napsal:

    Irene mám ráda, jediná žena, která dokázala Sherlocka pokořit. Kdyby Sherlock neměl být s Johnem, tak potom s ní. Ale tady je spíš za otravnou babu, která ohrožuje životy (hlavně Johnův), hraje si na velkou hráčku a ještě ke všemu se paktuje s Moriartym. Tak nějak jsem doufala, že je bude právě Irene zaučovat😛

    1. miamam napsal:

      Zdá se, že NoStraightLine shipuje johnlock do té míry, že nedokáže s chutí zachovat Irenu tak, jak ji zobrazili Mofftiss. (Inu, moc se jí nedivím, je to pořád lákavá – možná – konkurence.🙂 ) A zaučení, jak se zdá, ani nebude nutné… jen počkej na sobotu.🙂

  3. Kayla napsal:

    Fakt suprové😀 presne ako tes. Stále dúfam, že to skončí optimisticky a šťastne😀

  4. PharLap napsal:

    OK. Takze suma sumarum.

    ‚Irene? Nevyhovujici
    John? Jak by sam rekl ‚Oh Boze, jo!‘
    Hmmm…
    Budu potrebovat jezdecky bicik… A lano… A vsechny ty ostatni veci… Snad se nebude ptat. Ale na druhou stranu je to John… Uz vim! Bude to prekvapeni!
    I kdyz nevim jak to vezme… Nedokazu si ho takhle predstavit… Hmmm… Dominantni John (*chloupky postavujici se do pozoru na tom nebezpecne dlouhem bledem krku a oblych zadech*) Na druhou stranu bar… Uvidime… Napisu mu SMSku…‘

    Asi tak… A co ten konec? Takhle to stopnout v nejlepsim! Myslim, ze mluvim za vsechny, kdyz podotknu, ze by nas tech par radu navic nezabilo😉 Ach… Dekuju nemuzu se dockat 2/2

    1. miamam napsal:

      Hííí, nepíšeš si náhodou s někým RPG??? :)) vypadá to přesně jako z role-play na Johnlock :-)) Taky děkuji😉

  5. katka napsal:

    skvělé jen si nedovedu Johna představit s bičíkem jak mrská Sherlocka , naopak jo ale s Johnem mám v tomhle směru potíže

    1. miamam napsal:

      Ach, tak já si to představit dokážu, a nejen kvůli nadcházejícímu dílu. Pár takových vydařených ff jsem už četla v angličtině.🙂 Díky😉

  6. SlashPrincess napsal:

    Och páni. To jako vážně? Bičík na Shelyho? Někdo zná mé choutky… Popravdě jsem podle tagů čekala nějaké žárlivé scény s Irene a Sherlock je místo toho hodný kluk, co prosí o výprask od Johna.❤

    Nepřipadáš si krutá, když to takhle utneš?😦😀 Teď budu muset uspokojit své perverzní bičíkové potřeby jinde, protože do příští soboty fakt nevydržím.😀 Ale i přes všechno to mučení jsem Ti za tuhle povídku a vše ostatní stále neskonale vděčná.❤

    1. miamam napsal:

      Nj, trochu si připadám jako Lady Kruťas, jenže ono je toho textu ještě dost a dost a finální úpravy jsou vždycky velmi vysilující😀 Snad to bude stát za to. Ještě že existuje tolik perverzně-bičíkových povídek, co? Hahaha😀 Děkuju!😀

  7. tes napsal:

    Šklebím se na celé kolo jak 13ti letá puberťačka. Že bych taky vytáhla svůj bičík? Je to čím dál lepší😀 Už se těším na pokračování

    1. miamam napsal:

      I ty jedna😀 nj, už jen pár dní… B-)

  8. Leylon napsal:

    ach… láme sa, Sherlock sa láme spôsobom, ktorým by vôbec nemusel. Jeho analytická myseľ to nechce priznať, ale ten okamih, keď mal John zbraň pri hlave ho vydesil. Alebo to aj priznal, áno, priznal, ale tým svojim zvráteným spôsobom. Žiada od Johna trest za to, kým je, aj keď to vôbec nie je potrebné, pretože John ho prijíma takého, aký je. Namiesto toho, aby si proste s Johnom sadol a porozprával sa, namiesto toho, aby ho proste držal, držal, držal… je to tak smutné. zatiaľ to nedokáže, pretože aj cez svoju genialitu tomu nerozumie. Behajú mi z toho zimomriavky po chrbte. Kam sa hrabú 50 odtieňov šedej o zlomenosti. TOTO je toho pravá ukážka.
    Výnimočné dielo. Desivé dielo.
    A nádherný preklad.
    Ďakujem ti.

    1. miamam napsal:

      Kriste pane, ty tvoje komenty jsou vždycky tak výstižný! Dokonale postihnou to, co si o tom sama myslim.🙂 Nemám slov, hahaha, ano, LÁME SE, prostě skvěle řečeno. Nic není ztracené, lidé se dokážou změnit, když opravdu chtějí… A Sherlock to tady ještě vědomě neví, ale chce to. Děkuju ti ♥

Necháte mi komentář?

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s