Velký O.N.

Už tu mám v překladech Sherlocka, co měl křídla a byl démon, a teď přicházím s okřídleným Johnem, který je anděl pomsty. Narozdíl od té první povídky je tohle crack!fic, takže i když to už je AU, berte to i tak s nadsázkou. 😀

 

John dostal na starost péči o Sherlockův život… Jenže takovouhle těžkou dřinu vážně nečekal, no fakt, toho chlapa chce každou chvíli někdo zabít!

p.s. John je sprostý jak dlaždič.

p.s.2. Ale stejně bych ho nejradši uňuchala 😛

 

 

Velký O.N.

 

 

Poprvé, kdy John Watson vidí Sherlocka Holmese, byl Sherlock právě sražen jedoucím autem.

„Kurva drát,“ řekne John, pak se podívá na své hodinky, povytáhne kolečko, kterým se nastavuje čas, a posune minutovou ručičku zpět. Auto se přemístí zpět po ulici, Sherlock padá vzhůru a pak jde pár kroků zpět po chodníku. Muž, který ho strčil – vypadá přesně jako najatý rváč, s velkými svaly, hustým obočím a s výrazem, který by pravděpodobně rozplakal jeho matku – jde pozpátku po ulici, dokud nezajde za roh.

„Tak fajn,“ řekne John a zamáčkne osičku zpět. Lidé se začnou opět pohybovat. Ten vrah je od Sherlocka vzdálený už jen pět stop a John ho srazí k zemi.

„Co to kurva!“ řekne muž.

„Ach, promiň, kámo,“ nato John. „S někým jsem si tě spletl.“

„A koho ses jako kurva chystal srazit?“ ptá se muž.

„Ach, však víš,“ řekne John. „To je taková hra, co hrajem s kámoši.“ Ten muž se na něj podívá, jako by byl John šílenec, což je vůči zabíjení Johnova svěřence pokrok. John po něm blýskne žraločím úsměvem a ten muž se na okamžik zarazí – John není anděl pomsty pro nic za nic.

„Tak pojď,“ řekne John, postaví se a natáhne směrem k muži ruku. „Šup na nohy,“ a vytáhne ho do stoje. Sherlock není nikde vidět. „Buď opatrný, kámo,“ řekne ještě. „Nikdy nevíš, kdy se objeví někdo, kdo tě srazí k zemi.“

„Zasranej šílenec,“ zamumlá muž, přikrčí se kvůli větru a rázuje pryč ulicí.

Když přechází silnici v další ulici, srazí ho auto.

„To ti patří,“ řekne John. Není to zrovna jako oheň dštící na zem, ale stačí to.

John odchází a hvízdá si.

**

Podruhé, kdy John vidí Sherlocka, někdo Sherlockovi drží hlavu pod vodou.

„Ježíši Kriste,“ řekne John, pak se podívá vzhůru a řekne: „Promiň. To mi uklouzlo,“  a vytáhne osičku na svých hodinkách. Scéna zamrzne.

John muže, který drží Sherlocka pod vodou, slušně nakopne do zadku. A proto, že ho takhle nakopl právě John, nepřestane nikdy padat.

„Užij si věčnost a to všechno,“ prohodí John. „Vážně sis měl líp promyslet všechno to vraždění a loupení.“ Sám vytáhne Sherlockovo tělo z vody a položí ho na záda.

„Tak jo,“ utrousí a znovu zamáčkne posuvné kolečko na hodinkách. Scéna se znovu rozběhne, ale Sherlock nezačne dýchat.

„Víš,“ začne John, „ty jsi vážně horší než všichni moji ostatní svěřenci, a to tě mám teprve tři dny.“ Poupraví Sherlockovo tělo, zakloní mu hlavu. „Ty budeš magnet na problémy.“ Začne stlačovat hrudník a dýchá za něj, dokud se Sherlock najednou prudce nezachvěje. John ho překulí na bok, aby mohl vyzvracet vodu, a je pryč dřív, než se Sherlock stačí podívat, kdo ho zachránil.

**

Potřetí ho John vidí, když Sherlocka někdo zabil elektrickým proudem.

„Musíme se přestat setkávat za takových okolností,“ řekne John, vytáhne mechanismus na hodinkách, zase – kvůli jednomu svěřenci to ještě nikdy nemusel dělat tolikrát po sobě v tak krátkém časovém rozmezí – a začne čas přetáčet zpět. Sherlock začne mít křeče, vzduch praská a je nabitý elektřinou, Sherlock znehybní a pak ti ničemové, co ho chytili, vyjdou pozpátku z místnosti.

„Možná bych tě měl nechat aspoň maličko připálenýho elektřinou,“ řekne John. „Snad by sis dal větší pozor.“ Chvíli nad tím uvažuje, pak si povzdechne. „Fajn, nejspíš ne.“ Zamáčkne mechanismus na svých hodinkách. Sherlock na něj omámeně zamrká; zornice jsou rozšířené, tvář ochablá. Rozhodně mu něco dali.

„Tak jo,“ prohodí John. „Čas jít, Sherlocku.“ Roztrhne řemeny, kterými byl připoutaný, a omotá svou paži kolem jeho těla. „Jejda,“ řekne, když ho zvedá ze židle. „Jsi kapku těžký na někoho, kdo vypadá jako zatracená kudlanka nábožná.“ Sherlock na něj mlčky zamrká a vydá bručivý zvuk zrovna ve chvíli, kdy dovnitř pomalu nakráčí ti neřádi, co Sherlocka sebrali z ulice.

„Hej!“ řekne jeden z nich – oba mají v rukách zbraně tak rychle, že John akorát stihne lusknout prsty předtím, než vystřelí. Začnou sebou zmítat a trhat a padnou na zem, zasaženi elektrickým proudem.

„Řekl bych, že je mi to líto,“ prohodí John a překročí je, „ale jsem si celkem jistý, že jste oba pěkní debilové.“ Sherlock znovu zabručí a John ho bez  dalších komplikací vytáhne ze skladiště.

„Tady asi žádný zatracený taxíky nebudou,“ řekne John. „Mám dojem, že se my dva trošku projdem.“ Napůl táhne, napůl nese Sherlocka po ulici, která má víc lamp prostřílených než rozsvícených. „Chápu, proč se ti tak líbí tahle čtvrť,“ řekne John. „Mnohem větší pravděpodobnost být zavražděný. Což je zjevně tvůj koníček.“ A najednou Sherlock úplně ochabne, mrtvá váha, skoro Johna stáhne dolů na chodník.

„Fajn, do prdele s tím,“ utrousí John a mávne rukou. Zpoza rohu vyklouzne stín, míří si to k nim. „Ale, podívejme, policejní auto.“ Mávne na to auto jednou rukou, druhou Sherlocka drží jakž takž vzpřímeně; auto zastaví a když se otevřou dveře, vystoupí nějaká černoška s nemožným množstvím kudrlin.

„Dobře,“ řekne černoška. „Jasně že je to ten magor.“ John přemítá, že by se stal na chvilku pomstychtivým, ale ona není v jeho oddělení.

„Prosím,“ začne John místo toho. „Myslím, že je raněný.“

Žena se na něj kysele podívá, ale řekne: „Jasně, dejte ho do auta,“ otevře zadní dveře a pomůže Sherlockovi naklonit se dovnitř – i když to bylo spíš postrčení. Zabouchne dveře a obrátí se zpět k Johnovi.

„A kdo přesně jste?“ zeptá se.

John na ni mávne jednou rukou. „Nejsem ten, koho hledáte,“ řekne, a ona má najednou prázdný výraz, pak se otočí a sedne za volant.

„Tohle by neměla být taková sranda, jenže je,“ prohodí John zamyšleně a zmizí.

**

John Sherlocka vidí počtvrté ve chvíli, kdy ho někdo strčil ze střechy.

„Tohle už začíná být fakt směšný,“ řekne John, vytáhne osičku z hodinek a znovu posune ručičku zpět. Sherlock padá nahoru ke střeše budovy, tělo se vyšponuje zpátky, dokud nestojí na samém okraji střechy, ve čtrnáctém patře, ruce pěkně svázané za zády.

„Ty elektrošoky byly aspoň kreativnější,“ poznamená John, když chytí muže a jeho kamaráda zločince, který strčil Sherlocka. „Nemůžu říct, že bych tohle poslední dobou vídal. Strkat lidi ze střech, to je prostě podpásovka. Člověk u toho ani nemusí zapojit hlavu.“ Pořádně je strčí a oba muži přepadnou okraj střechy. Nechá je, aby se zastavili až o chodník.

„Vidíte? To je důvod, proč byste tu neměli jen tak pobíhat a vraždit lidi,“ řekne. „Nikdy nevíte, kdy se ukáže anděl, aby vás strčil ze střechy.“

John odtáhne Sherlocka několik stop dál od okraje a pak mu rozváže ruce.

„Začnu ve tvém bytě nechávat poznámky,“ ucedí. „‘Snaž se, aby tě dnes nezavraždili.‘ ‚Nedělej nic, kvůli čemu by tě chtěli kriminálníci zabít.‘“ Chvíli nad Sherlockem přemýšlí. „Taky bys měl nejspíš koupit nějaký mlíko. Myslím, že tvoji spolubydlící tě jinak zabijou sami, pokud ho nepřestaneš pít, aniž bys ho nahradil novým.“

John ukročí zpět a zamáčkne kolečko hodinek. Scéna se zrychlí dopředu, ale John zmizí dřív, než se Sherlock stačí otočit a chytit ho.

**

Popáté John Sherlocka potkal, když mu někdo zlomil vaz.

„Teda, tohle je ještě horší, než ho shodit ze střechy,“ řekne John, vytáhne mechanismus z hodinek – už zas – a přetočí minutovou ručičku zpátky. „Víš jak, kdokoli může komukoli zlomit krk. Znám pár prepubertálních holek, který by pravděpodobně mohly někomu zlomit krk.“ Popadne Sherlocka – jeho krk teď vypadá tak, jak by pro tu chvíli měl vypadat – a odtáhne ho do bezpečné vzdálenosti od muže, co mu zlomil vaz tak, jako se lámou nevařené špagety. „Chci říct, ony očividně nejsou zrovna typický prepubertální holky,“ utrousí. „Nechtěl bys je pozvat na oslavu třináctých narozenin. Ale i tak by nejspíš přišly s něčím lepším než s tímhle.“

Chvíli pozoruje muže, co Sherlockovi zlomil krk. „Upřímně, tohle bude nejspíš větší průšvih, než za co to stojí,“ řekne, pak se postaví za toho muže a trhne jeho hlavou dokola. Složí se na zem, hlava se kinklá v nepřirozeném úhlu. John se znovu podívá na Sherlocka a pak dolů na toho muže.

„Jasně, ty bys tu asi neměl být,“ koukne na své hodinky. Bude potřebovat víc času než jen pár minut. „Můj audit bude stát fakt za hovno,“ povzdechne si a začne přetáčet čas zpět. Dá Sherlockovi hodinu, díky čemuž by měl být pěkně daleko od téhle budovy a dostatečně mimo vzpomínky kolemjdoucích, takže ho nebudou vyslýchat kvůli vraždě, až najdou to tělo.

„Měl bych se přihlásit k odvodům,“ zamumlá John. „Zpátky k vojákům. Umírali o moc míň.“

**

 

Když John vidí Sherlocka pošesté, někdo ho zastřelil.

„Fajn, seru na to,“ řekne John, přetočí čas zpět, tak akorát na to, aby Sherlock neležel rozvalený a krvácející na zemi. „Čas na nějaký to divadýlko.“ Podívá se vzhůru a dodá: „Za tohle fakt promiň. Ale něco už se s tím prostě musí udělat.“

John doširoka roztáhne křídla, skoro zabere celou místnost, protřepe je, aby se uvolnila, a vzlétne. Zastaví se akorát za Sherlockem a vznáší se nad ním. Odkašlá si a přivolá trochu toho světla a blesků, pak zatlačí zpět mechanismus na svých hodinkách.

„MALOVĚRNÍ,“ zaburácí a muž se zbraní se podívá nahoru a pak se zatváří, že nemá daleko od toho, aby se pomočil. „SESTOUPIL JSEM Z NEBES, ABYCH NAD VÁMI VYŘKL SOUD.“

„To mě poser Ježíši,“ řekne ten muž, upustí svou zbraň a prostřelí si kolena. Jeho kámoši gangsteři ho napodobí. Sherlock se otočí a zírá na něj. Kupodivu se nezdá, že by se chystal přikrčit. Ale on je vlastně ten typ muže, co se nechává šestkrát do měsíce vraždit, tak jen Bůh ví, čeho se vlastně bojí.

„JEDNALI JSTE PROTI JEDNOMU Z BOHEM VYVOLENÝCH POSLŮ,“ pokračuje John, a není to tak docela pravda, ale zní to o mnoho líp než ‚Už jsem fakt unavenej ze všeho toho odvražďování, už toho kurva nechte.‘ „UŠETŘÍM VÁS JEN PROTO, ABYSTE MOHLI PŘEDAT TUTO ZPRÁVU: TEN, KDOŽ UBLÍŽÍ SHERLOCKU HOLMESOVI, UBLÍŽÍ BOHU SAMOTNÉMU.“ John kvůli tomuhle bude v takových sračkách! Ale je to lepší, než odestát vraždu každého půl týdne. Bůh aspoň ocení, že John méně využívá čas. „NYNÍ JDĚTE, NEŽ MŮJ HNĚV NABYDE NA SÍLE.“

Muži se vyškrabou na nohy, vydávají přitom dost politováníhodné zvuky, a utíkají, jako by měli Peklo v patách. Což je relativně přesné.

Sherlock se stále dívá na Johna.

„Já v Boha nevěřím,“ řekne nakonec a John se začne smát, klesne zpět na zem a schová křídla.

„To je fakt dobrý,“ řekne John. „On pořád věří v tebe.“ Opráší se. „Navíc, zatímco jsem tady, můžu ti říct, že musíš fakt přestat lidi štvát tak, aby tě chtěli zabíjet. Příliš spotřebováváš Nebeské zdroje.“

„To je ode mě tak neomalené, že,“ utrousí Sherlock. Pozoruje Johna bystrýma očima. „Už nějakou dobu mě sleduješ.“

„Měsíc,“ připustí John. „Za tu dobu tě zabili šestkrát, mimochodem. Gratuluju k dosažení nového rekordu.“

„Jistě mě nemůžeš vinit za to, že jsem výjimečný,“ nato Sherlock. John zírá. Je si jen napůl jistý, že to byl vtip.

„Ježíši,“ vyhrkne – pak koukne nahoru. „Jasně, promiň, zase,“ a zpět na Sherlocka. „Ty seš vážně oříšek, víš.“

„To už mi říkali jiní,“ odvětí Sherlock. Chvilku nad Johnem přemýšlí. „Tvojí prací je, aby mě nezavraždili.“

„Ano,“ připustí John. „Ikdyž, prosím, neber to jako svolení k tomu, aby tě zabíjeli víc. Nakonec se to nebude dát vrátit.“

„Po tom tvém dramatu si umím představit, že pravděpodobnost úmrtí poněkud klesne,“ řekne Sherlock.

„To by ses divil,“ zamumlá John. „Nenuť mě to příště dělat uprostřed ulice. Dostaneme kázání.“

„Chvěju se nedočkavostí,“ řekne Sherlock.

**

Když John Sherlocka vidí posedmé, musí pouštět Boží hrůzu na celý blok.

„Co jsem ti říkal?“ ptá se John a Sherlock se na něj usměje tak, až John vážně přemýšlí o změně kariéry. Vojáci, pomyslí si, mnohem míň stresu.

„Možná mám rád tvoji společnost,“ řekne.

„Možná si jen přeješ zemřít,“ řekne John. „Jsi jako sebevražedná kočka. Prosím, nauč se prostě užívat si nějaký ten klid doma.“

„Nuda,“ řekne Sherlock. „Tvoje přítomnost nudná není.“

John na něj zírá. „Kvůli mně začínáš být závislý na božském adrenalinu,“ prohodí.

Sherlock se na něj znovu zazubí tak, jako před chvílí. „Tuhle vinu vážně nemůžeš hodit na nikoho jiného,“ řekne.

„Jasně,“ zamumlá John. „Jasně. Kdybych tě, řekněme, čas od času navštívil, pokusil by ses nějak přestat s tím, aby tě pořád zabíjeli?“

„Snad,“ řekne Sherlock. „I když to pochopitelně nemůžu zaručit.“

**

John vidí Sherlocka po osmé a všichni si myslí, že spolu chodí.

Když vezmeme v úvahu alternativu, nemá smysl se kvůli tomu dohadovat.

 

**

Info o povídce TADY.

Reklamy

24 komentářů Přidejte váš

  1. kamivon napsal:

    skvělá povídka, ale opravdu se nemůžu rozhodnout, který z nich je k poňuchňání víc 😀

    1. miamam napsal:

      Tak je vezmem oba najednou a umačkáme je dohromady… 😛 Díky 🙂

  2. Desire napsal:

    Jeeej! :3 to je tak neuvěřitelně milé. Ten konec je doslova úžasný,.
    That just made my day! :3

  3. Lyra napsal:

    Geniální, už dlouho jsem se takhle nepobavila. Johnovy sarkastické komentáře jsou špička a ty sprosté výrazy k němu v této povídce sedí. uhlídat Sherlocka musí být o nervy (i andělské). Well done. 🙂

  4. helsl napsal:

    Ráda bych věřila na Boha a anděly, kdyby to byla takováhle psina. John je prostě dokonalý, i když jako k andělovi mi k němu ty ostřejší výrazy moc nejdou, ale zase vzhledem k situaci jsou na místě. Tuhle práci dostal za trest? Protože uhlídat Sherlocka je fakt dřina. Nádherné počtení, vřelý dík.

    1. miamam napsal:

      Taky by mě zajímalo, co provedl, že mu dali zrovna Sherlocka… Mám dojem, že se tehdy nahoře pořádně smáli. 😀 Děkuju 🙂

  5. Katy napsal:

    Ta povídka je a vždycky byla úžasná… Taková jedna skvělá oddechová a já se nemůžu přestat usmívat 😀 Navíc překlad je skvělý. Vždycky mě to postaví do jiné, nové perspektivy… jiný úhel pohledu 🙂
    A ty Johnovy výrazy… 😀
    PS. Ta poslední věta na konci je perla 😉

    1. miamam napsal:

      Mňo, ta poslední věta by sakra měla inspirovat Mofftisse. 😛 Děkuju 🙂

  6. katka napsal:

    ´´skvěle jsem se pobavila prostě John neměl chybu a Sherlock jak jinak skvělý

  7. PharLap napsal:

    Oh… Bože! To je… To je naprosto neodolatelný! Jedna černá sebevražedná kočka jménem Sherlock a jedna sladká karamelka sprostá jako dlaždič. Může být něco lepšího? Jsem hrozně ráda, že jsme tě nakonec ukecali k tomu, abys to přidala tak brzy 😀

    1. miamam napsal:

      Hmmm, karamelka. 😛 Výstižné… Díky 🙂

  8. squire napsal:

    „Jsi jak sebevražedná kočka“ mě naprosto rozsekalo.

    Mám zas chuť udělat nějaký český překlad, kurnik šopa. Jen co dopíšu ten angst fest co mám rozdělaný, mám v merku fluff jednorázovou povídku s namol ožralým Sherlockem 🙂

  9. Leylon napsal:

    Ježíši…. och, ne, promiň 😀

    No týmto si ma dostala do kolien. absolútne a neodvolateľne. Je to tak úžasné! smiala som sa tak, ako už dlho nie – Johnove sarkastické komentáre k tomu všetkému nemali jedinú chybu. Proste to fakt nemá konkurenciu. nádherne mi to zlepšilo náladu po dlhom štúdiu. Ďakujem, ďakujem, ďakujem, ide sa čítať ešte raz! 😀

    1. miamam napsal:

      Hííí, to je super. *u* Díky 🙂

  10. Yuki-chan napsal:

    Svatá pravda, je to ňuňásková povídka 😀 Celé je to naprosto bezkonkurenční. A Johnovy komentáře jednoduše k tomu celému patří 🙂 Díky, díky, díky…

    1. miamam napsal:

      Já děkuju 😉

  11. Thea napsal:

    budu ňuchňat s tebou 🙂

    1. miamam napsal:

      ňucháme všichni, jóóó! 😀

  12. tes napsal:

    Nádhera takového andílka bych taky brala. Ani se Sherlockovi nedivím, že začal tak vyvádět aby ho zase viděl :p

  13. Liss napsal:

    K Johnovi peprnější výrazy patří a to i když je vyslanec boží. Celá povídka je skvělá, ale obzvlášť část s Johnem ukázaném v jeho pravé podobě, tomu se stále musím smát 😀 A ten konec … Sherlock se nechá zabít klidně stokrát, jen aby Johna viděl … No není to romantické? :))

    1. miamam napsal:

      No je, a proto se mi to taky líbí 😀 né, těch důvodů je samozřejmě víc, jeden z těch hlavních důvodů je neobvyklé spojení Johnovy trhlosti a jeho andělského bytí… Když je někdo anděl, tak je prostě svatoušek a ne TOHLE 😛

  14. Gabriela Watson napsal:

    Máš pravdu Miuško, John je k uňuňání! Merline! Bože! Ježiši! Já ho miluji…
    Ta povídky je taaaaak… to se snad nedá popsat jak je ňunísková. Budu ňuňat ještě hodně dlouho!
    Díky!
    Tvá Sal.

    1. miamam napsal:

      😀 hihi, a to je John jak kanál… 😛 Jsem ráda, že tě to tak rozněžnilo 😉

Necháte mi komentář?

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s