Když se stane něco nevysvětlitelného

Jedna povídka inspirovaná tou druhou. Obě jsou vskutku silným zážitkem v ratingu M+. V jedné dostane Sherlock ránu proudem a probudí se v jiném světě, ve druhé otevře krabičku zápalek a probudí se v jiném těle. Asi vám došlo, že jde o AU. Hahaha 😀

 

 

Začnu povídkou od splix, která nakopla emmu k napsání té její povídky.

Method Act

Musím předem upozornit, že tahle povídka obsahuje poněkud kontroverzní párování, takže pokud vám byť jen trošičku vadí Shercest/Mycest/Holmecest (setkala jsem se s různými označeními pro pár Sherlock/Mycroft), byť je jen naznačované a nijak explicitně popsané, srolujte níž na druhou povídku. (bahahaha, teď mi došlo, že je taky více méně kontroverzní, viz níže, nicméně my, slashisté, jsme lidé vcelku tolerantní, že? Takže silnější výrazy než kontroverzní používat nebudu 😉 )

Druhá věc, kterou mnozí lidé taky zvlášť nemusí, je párování skutečných osob. (Podle mého názoru to není ani tak nepříjemné ke čtení, jako spíš hodně matoucí; jakmile se do toho člověk jednou pustí, už bude ty herce spárované v různých úrovních bizarnosti vidět pořád. Ať už je pak Guardian přistihne in flagranti s někým úplně jiným, než jak jsou v povídkách spárovaní, budete si říkat, že ON podvedl JEHO a fuj, jak vůbec mohl?!?! :D) V téhle povídce je to skutečně velmi šťavnaté! Takže Ben C. s Tomem Hiddlestonem; tentýž s Markem Gattissem… Šmarjá :D… Podívejte se na tagy, než to budete číst, fakt. Je tam úplný houf lidí, co spolu flirtuje a spí pohlaví nepohlaví… 😀

poznámka: draft k tomuhle článku jsem psala pár dní před tím, než bylo oznámeno Benovo zasnoubení… hm, stejně to podle mě neodradí „Hiddlesbatch“ fanoušky 😀

A teď už k povídce.

 

Byt 221B může být skutečně nebezpečné místo k životu. To je samý experiment, kyselina, zapušené prostory… A staré elektrické rozvody.

Sherlock jako pragmatický génius sice mohl předvídat zásah proudem z prehistorické zásuvky, ale určitě nečekal, že až se probere z chvilkového bezvědomí, ocitne se v naprosto jiném Londýně! Co víc, tady v tom Londýně ho neznají jako Sherlocka Holmese, protože ten je jen fiktivní postava, kterou stvárnil Benedict Cumberbatch, jemuž jako by z oka vypadl, hehe! Až na ty neučesatelné vlasy. A špatnou pleť. A vůbec…

Hm, když se probral Sherlock v Londýně, kde znají akorát Benedicta, co se asi stalo s původním Benedictem?…

Chvilka napětí… (elektrický vtípek, hihi)

 

Benedict Cumberbatch si vlastně jen chtěl zavázat tkaničku, když málem shodil filmařské stojany a zachytil se o kabel… A když se probere, je v bytě 221B, skutečném bytě, ne jen mezi kulisami, zírá na něj Martin… Totiž vlastně JOHN, jak si po chvíli musí velice nerad připustit, a on sám je uvězněný v Sherlockově těle… které je dost podobné tomu jeho tělu, jenže on tady ku*va nemá co pohledávat a kdo si z něj udělal p*del???! (Benedict prostě sprosté výrazy používá častěji než Sherlock)

Každý z těch dvou prožije následující dny ve světě, o jehož existenci dosud neměli nejmenší tušení. Oba pořád nemůžou zcela uvěřit svému neštěstí, protože být svéhlavý génius v těle někoho, koho obletuje půlka planety a stejně tak půlka Londýna ho pronásleduje po ulicích (a pro krista pána, co to je? Místo 221B Baker Street je TADY nějaké trapné muzeum Sherlocka Holmese?!), je sakra záhul! A co Benedict? Sherlock je pro něj role, jak se má asi pořád jen chovat jako Sherlock? Nakolik je tenhle Londýn plný Sherlockových nepřátel?? Řeknu to tak: na 100 %. Benedict zjistí, že tady Moriarty vážně existuje, takže je nejspíš dost v hajzlu, protože on jen hraje, sakra! Není génius!

Uf…

Kdyby Moriarty zašel jen na kafíčko a zase se vytratil, snad by se to dalo ještě nějak přežít (hyperventilovat v koupelně 221B, zatímco se Moriarty rozvaluje v křesle, je jedna možnost přežívání). Jenže Benedict četl scénář, ví, co se má stát v epizodě s Irenou Adlerovou ještě před tím, než se to v téhle verzi Londýna vlastně stane. A tak udělá velkou hloupost, sehraje ještě geniálnějšího génia, než jakého normálně hraje. Irenu Adlerovou „odhalí“ dřív, než k tomu mělo vůbec dojít, a události se pak začnou dít jinak, než jak se v seriálu měly stát. Irena Adlerová je mrtvá.

Benedict pochopí, že pokud se z tohohle světa nedostane zpět domů, bude brzo mrtvý taky.

A mezitím Sherlock…  Sherlock pozná Martina Freemana, který se vůbec nepodobá jeho Johnovi. Je takový měkčí, sprostější, trapně se obléká… Na mobil mu neustále chodí zprávy od lidí, které v životě neviděl a ani nemá zájem je poznat. A pak je tu TWH… Tom. Hiddleston. Můj bože, s tímhle mužem že prý normálně spí? A tajně? Vždyť je to změkčilá bábovka. Dobře, půjde s ním na večeři – ach bože, jeho přátelé u té večeře jen žvaní a žvaní, přízemní lidé, navíc většina z nich Toma nenávidí, a přitom si hrají na jeho kamarády… Hm, zajímavé, i když maximálně trojka, Tomovi přišly výhrůžné dopisy. Nuda. Dull.

UF!…

Stejný čas, dvacet čtyři hodin od probuzení, oba omdlí jak špalci a proberou se najednou v nějakém neurčitém místě – takže Benedict potká Sherlocka. Po prvotním nevěřícném šoku se snaží vyměnit si zprávy a novinky z opačných světů, než je opět pohltí tma a oni se proberou… pořád v těch špatných Londýnech.

Ben prosí, aby se Sherlock postaral o Toma a aby vyřešil případ s vyděračem. A Sherlock, k jeho vlastnímu nekonečnému údivu, přichází na to, že mu John vlastně velmi, velmi chybí. Takže představa, že je tenhle jemný a ztřeštěný Benedict na jeho místě ho moc neuklidňuje, Moriarty by ho slupl jak malinu, kdyby měl byť jen tušení.

Benedict začíná být zoufalý. Jediný, kdo by mu v tomhle špatném Londýně mohl ještě pomoct, je Mycroft.

A (ku*va!) tenhle Mycroft je asi tak o milión procent děsivější než když ho hraje Mark, panebože!!! 😀

 

Přestože jde ze zjevných důvodů o AU, jsou tu naprosto VÝJIMEČNĚ zachyceny a popsány charaktery postav! Pochopitelně nemůžu soudit, co se týče těch „skutečných“ postav (Marka G., Martina F., Benedicta atd), ale dle různých videí s jejich rozhovory se jim to dost dobře blíží. 🙂 Sherlockovo ostré myšlení je vskutku úchvatné, John je prostě skvělý John, Mycroft, jak už jsem zmínila, je totálně creepy děsivá figura téhle povídky, a Moriarty!!! Panebože, potkat ho, tak se asi počůrám strachy :D…

Doporučuju, abyste překously/i i ty narážky na uplynulý ne zrovna košer vztah dvou bratří, protože celkový příběh je strhující. Po dlouhé době to byla povídka, do níž jsem se začetla, a i když nebyla dokončená, sledovala jsem její půlroční přibývání s nadšením a nedočkavostí, kam se příběh vyvine!

 

 

Ukázka:

John was right.

It wasn’t just that Moriarty was waiting outside the loo – though that was a factor, obviously, and its own entirely different and worrisome and possibly highly poisonous kettle of fish. Benedict had never been excessively modest about his intellectual capacities, but he didn’t have Sherlock-level mental gifts, and dealing with a brilliant psychopathic consulting criminal was slightly more than he was capable of even thinking about at the moment. What was more important was that John was right – he had a job to do, in a really weird way, and that John was counting on him. Counting on Sherlock, but since Sherlock was in Benedict’s London possibly fucking Benedict’s boyfriend and ignoring threatening letters for fuck’s sake –

Okay. Deep breaths, and calm blue oceans. Deal with that later. Nothing you can do about it right now.

It was time to move forward. He didn’t want to, he was tired and unhappy and he’d fucked things up irrevocably, but there was no room for retreat. John needed him. Trusted him. Sherlock. And if John trusted Sherlock, then maybe Sherlock was trustworthy. Even if he ignored John’s eyes. John Watson, who had Martin Freeman’s face – wonderful, foul-mouthed, blunt and grumpy Martin – but whose heart was altogether different.

„Would you two ever be open to a kiss?“ Mark had asked once. „It wouldn’t be much more than that, and who knows if we’d do it at all, but I’m throwing the possibility out there.“

Martin had shrugged. „Yeah, why not?“

„Would you really do that?“ Benedict had wanted to know. „That’s a pretty big liberty to take, God knows how Arthur Conan Doyle fans would react, let alone casual viewers, and if it felt like it came out of nowhere that would be sort of a stretch. You’d have to build up to it –“

„Ben,“ Mark had said gently, laughing, „it’s not set in stone. I’m just asking.“

A flush had crawled up Benedict’s neck and stained his cheeks. „Right. Right. Yeah. Yeah, I’m fine with it.“

But he hadn’t been totally fine with it, even though Martin, straight Martin, had accepted it with no problem at all. Had that ambivalence bled through somehow? It was an intriguing thought –

John opened the door and held it for Benedict. He led the way down the hall and into the front room, where Jim Moriarty had seated himself in Sherlock’s chair once more.

„Well, well,“ Moriarty said, his dark eyes agleam in his white face. „Feeling better?“

„What the hell do you want?“ Benedict snapped. Moriarty on top of everything – delightful.

„That’s gratitude,“ Moriarty returned brightly. „I brought you water and everything. You could at least offer me a cup of tea. Or maybe Dr. Watson can get it if you haven’t quite recovered from your swoon. Corset too tight?“

Benedict rolled his eyes in genuine exasperation and leant against the mantel. „You won’t be staying long enough for tea.“ He wouldn’t sit; he wanted to maintain some logistical position of power, though Jim unfortunately didn’t seem to care.

„You’re a terrible host, Sherlock.“

„I don’t feel much of an obligation to be a generous host to people who break into my flat.“

„Hm. You’ve got a fair point, I suppose. Well. Down to business then, I guess.“ Moriarty crossed one leg over the other at the knee. „We’ve got some left-over problems to deal with, you know. Do you remember what I told you at the pool – what would happen if you continued to meddle in my affairs?“ He folded his hands together and smiled up at Sherlock, the smile of a patient teacher encouraging the slowest pupil in the class.

Benedict tensed. He wanted to parrot Jim’s lines back at him, inflection and all, but Sherlock wouldn’t proceed that way. „Can’t quite remember. You said so much that night.“

Moriarty’s smile thinned. „Try, dear.“

Benedict gazed into Jim’s eyes for a moment, those fathomless black pools of malice. He felt a strange icy fear coiling round his spine. „Let me think. Something about burning the heart out of me.“

„You don’t seem to believe me. But I warned you, didn’t I, Sherlock? You can’t say you weren’t warned.“

„True,“ Benedict said with a shrug. Spit it out, goddamn it.

„That little stunt you pulled today, for example. With Miss Adler’s mobile.“

The phone. It was still in his pocket; he had to force himself not to touch it. Lestrade had given it back to him, and Benedict had confirmed that he would give it to Mycroft. He hadn’t had the energy to do that. Did Moriarty know? Would he try to remove it forcibly, or –

Oh, God!

„It was you,“ Benedict whispered. „You killed her.“

„Duh! Took you long enough,“ Moriarty cried happily. „Of course, I’ve got to back up and correct you just a teensy-weensy bit. I didn’t do it. Told you, I don’t get my hands dirty. I ordered it done. That said, I wouldn’t have minded watching. She had those big baby blues – I’d have liked to see them buuulge as she was fighting for her last breath.“ He widened his eyes and made a show of clawing at his throat with his hands. „Aaack!“

„You’re a sick fuck,“ John said. He was standing behind his chair, and Benedict saw his hands curling into fists.

Moriarty ignored John. „Whew!“ he said, settling back into the chair. „Now you’re up to speed. Good.“

 

Fakta na závěr první části čtenářského deníku:

Autor: splix

Počet slov: 136K +

Počet kapitol: 20

Link na povídku ZDE. Povídka je dokončená.

 

**

 

 Inexplicable

 

emmagrant01 (od níž jsem překládala Papírky a betuju její další povídku A Cure For Boredom) je moje oblíbená spisovatelka fanfiction. Nejen že umí zachovat charaktery postav tak, jak je známe, ale naprosto nenásilně jim vnutí dělat něco, co na BBC rozhodně nedělají… 😀

V téhle povídce začala scénou, kterou jsme viděli jen velmi krátce – když Sherlock v S3E2 Znamení tří vyprávěl o vtipných/divných případech, zmínil se i o Inexplicable – nevysvětlitelném. Krabička zápalek, v níž nebylo  nic, jen z ní vycházelo zvláštní světlo. Takže, scéna: Sherlock otevře krabičku, John se jde zvědavě podívat, co to je, při tom se dotkne Sherlocka…

A oba se o chvíli později proberou, každý v těle toho druhého.

Teď se chvilku zamyslete a představte si, co všechno se svým tělem během dne standardně děláte… LOL!!!

Sherlock i John se snaží napodobit to, co před výměnou udělali, detail po detailu, ale není to nic platné. Zpátky to jaksi nejde. Začnou s vyšetřováním, co se vůbec původnímu francouzskému desetibojařovi přihodilo, a jestli se náhodou nakonec nezbláznil právě proto, že se někdo ocitl v jeho těle… A během vyšetřování si samozřejmě John i Sherlock na „sobě“ všímají věcí, které předtím neměli šanci vidět. Nebo ochutnávat, když už jsme u toho – epizodku s kafem, které si John normálně nesladí, ale jelikož momentálně „vlastní“ Sherlockův jazyk, tak si tam musí dát malý kopeček cukru, fakt nezapomenu :D…

Ani za celý den se jim nepodaří přijít na něco kloudného… a dorazí Mary. (Nezapomeňte, že tahle povídka je kvasi vystřižená scéna ze Znamení tří!) John v Sherlockově těle to ukecá, jako že jejího snoubence potřebuje při obtížném případu a nejhorší pohroma – to, že by Sherlock v Johnově těle odešel s Mary k nim domů – je prozatím zažehnána.

Ani do večera se jim nepodaří přesunout se zpět do vlastních těl… a tak jdou spát. Do stejné ložnice, pro jistotu. Co kdyby se ráno probudili, a ono to třeba samo odeznělo?…

Neodezní.

Sherlock se navíc probudí s typickým mužským ranním problémem, a vzbudí kvůli tomu Johna, aby od něj dostal svolení se s tím vypořádat…

Ehm.

Jo, tady začíná ta explicitnější část. Jděte si to přečíst, slibovala jsem, že Čtenářský deník bude psaný nevinně. 🙂

Mary nakonec stejně přijde vyzvednout svého skoro-muže, a protože je to velmi chytrá žena, sečte si jedna a jedna – rozházená postel v Sherlockově ložnici, kde chtěla Johnovi nechat tašku s oblečením, napovídá leccos. Zpovídá nejdřív „Sherlocka“ (Johna v jeho těle), co to má znamenat, a pak z koupelny vyjde i „John“ (Sherlock v Johnově těle). Padne několik úžasně napsaných slov, takže se John dozví o Sherlockových citech a obráceně (jo, trochu zmatek), a Mary nakonec podezřívavě pozoruje oba dva a nachytá je na úplnou hloupost… Díky čemuž si potvrdí, že její snoubenec doslova není ve své kůži, ale v úplně cizí…

Sherlock pak o Mary pochopí něco, co dosud nevěděl, a John… John stále nechápe vůbec nic.

A jestli jste dosud skřípali/y zuby, že je tu Mařena ( 😉 ) a že to celý bude naprd a kdesi cosi, pak vězte, že tahle Mary, byť je nejdřív poněkud rozladěná z Johnova podvodu, se nakonec ukáže jako správná johnlock shipperka. V tomhle vidím tu kontroverzi – Hehehe – přijde vám běžná představa, že budoucí manželka kývne na to, aby všichni tři…nebo i jen oni dva…prostě… Cokoli? 😀

Podle Mary teď ale není čas na to, probrat, jak to s nimi třemi bude do budoucna. Protože ví, co způsobilo výměnu, musí co nejrychleji zajistit nápravu… Ta holka má teda ale známosti, co? Zatím dá oběma mužům svolení k čemukoliv, o čem se jí pak ale nebudou stydět vyprávět, a spěchá hledat pomoc.

Tak, a zbytek je na vás. Nemůžu vyzradit úplně všechno… 😉 Jen, že tahle povídka je tak trošinku svým způsobem crossover… Ale vy na to třeba přijdete ;-).

 

Ukázka:

Sherlock stepped out of John’s jeans and kicked them aside. „Oh, for fuck’s sake. You’ve spent the day in my body, and you’ve eaten, pissed, farted – masturbation is just another normal bodily function.“ He looked down at John’s underpants and frowned.

„Do us both a favor and leave them on.“ John sighed and leaned against the doorframe. „I still don’t know how you can sleep right now.“

„Isn’t it glorious? This is one part of being in your body I plan to enjoy.“ He tugged back the duvet on the bed and slid into it with a happy sigh. „Is this all right, or would you prefer the other side?“

„I… sorry?“

„Or don’t sleep, if you like, but you should know I only slept three hours last night, so you’re due.“

„You want me to sleep here? With you?“ John felt his face heat: Sherlock was capable of blushing after all, it seemed. It was a good job the lights were dim in here.

„The upstairs bedroom no longer has a bed, and you know how wretched the sofa is to sleep on.“ Sherlock paused and looked up at him. „It’s not as if it’s the first time we’ve shared a bed.“

John looked away. „That was different. We were out of town for a case. This is all just… weird.“

„Yes, it is. Pyjamas are in the top drawer if you want them. I usually sleep naked these days, though.“

John closed his eyes. That was definitely a bit of information he didn’t need at the moment. Pyjamas, then. He stripped off Sherlock’s clothes, leaving them in a pile right next to his own on the floor, thank you very much, and pulled on pyjamas that were softer than anything he could remember having on his skin in a long time.

He switched off the light and made his way to the bed in the darkness. He’d never so much as sat on this bed before now. The mattress was a bit firmer than he preferred – in his own body, at least. All bets were off at the moment. He turned onto his side facing away from Sherlock and tried to relax, but the events of the day spun in his head, replaying themselves, new details standing out each time. He couldn’t quiet his mind for more than a few minutes, and it was infuriating.

Worst of all was the soft rhythmic breathing next to him – in John’s body, Sherlock was having no difficulty sleeping. Half an hour went by, and then it had been a full hour, and then the clock on the bedside table read 1:00. He was exhausted, but unable to lull himself to sleep.

He finally sat up and picked up his phone. Maybe a mindless card game would help. Or a book – he had some stored in his Kindle app.

Sherlock shifted next to him. „S’matter?“

John sighed. „I can’t turn your brain off.“

Sherlock made a chuckling sound. „M‘ not having that problem.“

„Some advice would be helpful, you know.“

„Should’ve had a wank in the shower.“

John closed his eyes. „Anything else?“

Sherlock turned toward him and snuggled under the duvet. „Turn off the phone. The light will interfere with your body’s melatonin production. Try thinking about something repetitive and tedious, like counting as high as you can in another language or reciting the elements in reverse order of atomic number.“

John looked down at him, at his own face pressed into the pillow. It was going to take a very long time to get used to seeing Sherlock this way. „I’ll try.“

 

Fakta na závěr:

Autor: emmagrant01

Počet kapitol: 6 (dokončená)

Počet slov: 34 K+

Link na povídku ZDE.

Advertisements

13 komentářů Přidejte váš

  1. mim napsal:

    poviedka Inexplicable prečítaná……dojmy…intenzívne….výmena tiel je veľmi nápaditá myšlienka a
    v prípade Johna a Sherlocka to vedie k mimoriadne zaujímavým situáciám  …..zistili o sebe mnohé veci a utriasli svoje city….a do toho prišla Mary….najprv chlapcov riadne „podusila,“ ale napokon sa prejavila ako charakterná tolerantná žena  s veľmi delikátnymi kontaktmi , no a ten koniec…..ja neviem, trochu mi pošramotil celkový dojem, ale to je vec názoru….vrele odporúčam. Díky mia 
    PS. Poviedka sa číta veľmi dobre, avšak niekedy má človek trochu chaos kto je kto (najmä pri explicitných scénach), ale ináč v pohode 

    1. miamam napsal:

      Pravda, trochu matoucí, nejspíš i proto, že angličtina nerozlišuje „jeho/svůj“, takže musíš přemýšlet, o kom to vlastně mluví, když říká třeba „his hands grabbed his arse“… um. To byl jen příklad. 😛 Ale jsem ráda, že i přes ten (brutální,chjo) konec se ti to líbilo 🙂

  2. Leylon napsal:

    paráda.Hlavne ta druhá ma zaujala – emmagrant ma nesklamala svojou poviedkou Just a kiss, neskutočne som si to užila. Toto by mohlo byť tiež veľmi dobré… a taktiež tá prvá, príde mi dejovo dosť komplikovanejšia ale o to krajšia…. dala si mi úžasné typy a vďaka tebe sa dostávam k veciam, ktoré by som inak vôbec nenašla. Ďakujem 🙂

    1. miamam napsal:

      Emma umí, emma jede! 😀 A s těmi tipy – nápodobně, zlatíčko! Taky bych se jinak nedostala k tomu tématu… vždyť víš, jakému. 🙂

      1. Leylon napsal:

        tak to teda hej. akurát som to celé dočítala… veľmi veľmi dobré, zábavné a zaujímavé ale ten koniec… ach. akosi to tam presne pasuje ale predsa to človeka strašne škrie. 😀 Veď mi čitatelia si musíme navzájom pomáhať, no nie? 😀 😀

  3. Liss napsal:

    Obě povídky zní tak parádně, že se už snad konečně překonám a začnu s louskáním anglických textů. I když jako možný překlad do budoucna by to nemuselo být marné, co myslíš? 😀 🙂

  4. Radka napsal:

    Elektrický vtípek 🙂 ten mne pobavil… nestíhám číst věci do školy (představa, že do ledna k dějinám SSSR přečtu těch 5 knih, když každá má cca 800 stránek je asi mimo, ale jsem u druhé)… takže další důvod proč se tím nestresovat, stahuji a mažu na chatu 🙂 tam nestáhnu ani ň 😀

    1. miamam napsal:

      😀 Odpočívat se musí, a odpočívat četbou ti naprosto schvaluju! 🙂

  5. PharLap napsal:

    Tak tedka jsi me hodne pobavila 😀 Mam takovy dojem, ze asi prekonam svuj strach ze cteni v anglictine a pustim se do toho. Geronimo! 😀

    1. miamam napsal:

      Jestli nejsi moc zvyklá číst anglicky, tak se pusť nejdřív do té Inexplicable. Je to snadnější aj než u té druhé povídky. Držím palec 😉

  6. Katy napsal:

    Jeee! 😀 Obě vypadají famózně. Zbývá ještě nahrát do mobilu… Jak to tak vidím, zítra té škole moc nedám… 😀

    1. Desire napsal:

      Made my day! :’D já dneštní školu vidím úplně stejně… Díky bohu, že jsem nešla na gympl. Ta druhá povídka vypadá naprosto luxusně. Lék od Emmy jsem už četla,. 🙂 doufám, že tahle bude stejně dobrá. 🙂

      1. miamam napsal:

        ó ano, emma má prostě charakteristický rukopis a jsem přesvědčená, že se ti to bude taky líbit 😉

Necháte mi komentář?

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s