Poprvé venku

Protože o Vánocích už třeba budete u příbuzných, posílám takový malý předvánoční dárek – překlad povídky od verityburns. Povídka má její typický rukopis, takže ano, bude tu slash, ale je tak křehce psaný, jako by vlastně ani nebyl excplicitní.

Na konci povídky je ještě krátká poznámka, kterou si nedokážu odpustit! Ale teď už…

 

John se po posledním případu zotavil z těžkého zranění, a tak se Sherlockem zajdou na vánoční večírek do Scotland Yardu. Tanec, zábava, důležitá rozhodnutí… Greg s ostatními kolegy nakonec zjišťují, že uzavírat sázky na tyhle dva se vážně vyplatí.

 

 

Poprvé venku

 

 

Lestrade se opřel o zeď, plastový kelímek s pochybně vylepšeným punčem držel volně v ruce a rozhlížel se po prostoru před sebou. Sherlock Holmes se dobrovolně dostavil na společenskou akci, neobvyklá událost.

No… dobrovolně je možná trochu přehnaný výraz. Následoval Sherlockův pohled a ani ho nepřekvapilo, že míří směrem k tanečnímu parketu, kde jeho přítel a v posledních třech letech také spolubydlící vesele křepčil a nijak zvlášť nedokazoval, že nedávno zažil těžkou životní zkoušku.

Pravda, přes levou tvář měl úplně novou jizvu, ale vybledávala, a soudě podle nadšení, s nímž momentálně roztáčel seržantku Kavanaghovou, která se hihňala, vlasy jí létaly ze strany na stranu a zubila se na něj, Johnova žebra se nejspíš už taky úplně zotavila. Johna měli rádi všichni.

Lestrade odstoupil ode zdi a zamířil si to k Sherlockovi. Jak procházel místností, s ostatními sem tam poklábosil. Když došel až k němu, Sherlock ho pozdravil, pokud se to dá tak říct, nepatrným ušklíbnutím, ale nepohnul se, pořád se opíral o sloup naprosto uvolněným postojem, který Lestrade stejně prohlédl.

„Obvykle se na takovýchhle vánočních akcích neukazuješ,“ začal Lestrade bez skrupulí. „Ne že bys nebyl vítaný, samozřejmě,“ dodal rychle.

Sherlock neřekl nic.

„Ty i John, přirozeně.“

Nic znělo nějak hlasitěji.

Lestrade se snažil vymyslet téma hovoru, ale nakonec se jen podíval k tanečnímu parketu. „Vypadá dobře,“ nadhodil a kývl k centru dění. „Chci říct líp.“

„Líp, než když jsi ho zachránil?“ zeptal se Sherlock. „Těžko mohl vypadat hůř.“

Lestrade sebou trhl, snažil se moc nevzpomínat. „Takže… tě sem prostě přitáhl, hm?“

Sherlock pozvedl obočí a střelil po něm přezíravým pohledem. „Jen zřídkakdy mě kdokoli někam přitáhne.“

„Tak proč jsi přišel?“ zeptal se Lestrade přímo.

Na chvíli se zdálo, že nedostane žádnou odpověď. Oba muži stáli bok po boku a sledovali toho třetího, který se teď bez rozpaků smál, zatímco ho skupinka mladých konstáblek učila nějaké složité taneční kroky.

„Poslední dobou nebyl moc často venku,“ řekl Sherlock nakonec.

Lestrade přikývl, myšlenky se proti jeho vůli znovu vydaly tou stejnou cestou a on přemýšlel, co vlastně mezi těmihle dvěma probíhá. Sázky se na jejich „odhalení“ prakticky ztrojnásobily. Bradsheet měl kasu u sebe a bral pět babek za přesný den odhalení, i když během týdne, kdy našli Johna, to zvýšil na padesát. Sázejících byla spousta, ale byli zklamaní. Když se ti dva znovu setkali, John neřekl nic kromě toho, že mu bylo „fajn“ a Sherlock se na něj po tom prvním slídivém pohledu sotva podíval. Lestrade byl nejspíš jediný, kdo měl podezření, že se na Johna Sherlock prostě podívat nedokázal. Během pár minut už odjížděli soukromou sanitkou pryč.

„Copak, žárlíme, magore?“ ozval se sarkastický hlas z druhé strany sloupu.

„Sally, alespoň se pokus o originalitu. Kdybys svoje invektivy měnila stejně často, jako své milence, život by byl o mnoho zajímavější.“

Sally vyprskla vzteky: „Já rozhodně ne-“

Sherlock ji letmo přejel očima, než se podíval stranou. „Začal bych u ‚spodního prádla‘, ale zdá se, že je to pro dnešní večer něco nepovinného.“

Sally znovu otevřela ústa, ale Lestrade ji zarazil. „Pokud byl tohle tvůj způsob zdvořilého pozdravu, Donovanová, tak se příští měsíc koná další kurz citlivého přístupu. Milerád tě na něj přihlásím.“

Když kráčela pryč, uvědomil si, že pozoruje její pozadí, dokud ho z toho nevytrhlo Sherlockovo tiché odfrknutí. Lestrade se začervenal a obrátil svou pozornost zpět na taneční parket.

„Ještě jsem ti nepoděkoval,“ vyhrkl Sherlock.

„Za co?“ zeptal se Lestrade a pak se mu podíval do tváře. „Ach. Jasně.“ Pokrčil rameny. „No, byl jsem jen pět minut před tebou, to není takový rozdíl.“

Sherlockovo ticho bylo dost výmluvné, a Lestrade si znovu vybavil, v jakém stavu našli Johna. Pět minut mohla být velmi dlouhá doba.

„Možná by sis chtěl zaplatit zítřek,“ zamumlal Sherlock.

„Co?“

Sherlock pokývl hlavou směrem k hodinám. „Je skoro půlnoc.“

Lestradeovy oči následovaly Sherlockův pohled, až uviděl minutovou ručičku blížící se k celé. Obrátil se zpátky, aby dostal nějaké vysvětlení, ale Sherlock byl pryč.

 

 

oOo

 

John byl hotový. Pořádně si to užil – tanec, klábosení, flirtování, i když to bylo jen hravé a nikam to nemělo navádět, prostě jen tak… Bylo fajn zase zažít „normální“ noc venku. Ale teď si jeho nohy začaly uvědomovat, že nejsou úplně v pořádku a že ten kelímek punče, který vypil, mu stoupá do hlavy. Rozhlížel se a hledal Sherlocka, oči přejely přes hodiny, když ukazovaly dvanáct.

Nový den. Další stránka kalendáře pryč, dál od toho, co se stalo, a co nevyhnutelně ovlivnilo jeho budoucnost. Povzdechl si, mávl místo omluvy k přátelské a činorodé skupince, se kterou strávil většinu večera, proklouzával mezi lidmi a mířil k okraji ke sloupu, kde naposled viděl stát Sherlocka.

Ale nebylo tam po něm ani stopy a John otáčel hlavou, v tlumeném světle se snažil co nejlépe prohledávat místnost, zatímco se mačkal skrz tancující dav, až jeho postup najednou zastavily teplé ruce, kterého ho zezadu chytily za pas.

Svoji okamžitou reakci potlačil dřív, než ho stačila ovládnout, a on se málem zaklonil a opřel, než se zarazil.

„Co to děláš?“ řekl přes hluk hudby.

Sherlock přistoupil blíž, až John podél svých zad ucítil teplo. „Není tohle společenská událost? Jsem společenský.“

„Budou kolovat řeči.“ Proti svému spánku ucítil Sherlockův úsměv a jeho oči těkly kolem nich, ale stáli uprostřed parketu a ostatní je zakrývali; oko klidu uprostřed bouře.

„Tak ať.“

„Sherlocku!“ John se pokusil otočit, ale stisk kolem jeho těla zesílil, jedna ruka sklouzla okolo pasu a přitáhla ho pozadu k Sherlockovi, druhá ruka se pohybovala nahoru přes jeho trup, až uchopila jeho zdravé rameno. Sherlock si sundal sako a manžety jeho tmavé košile byly vyhrnuté, bledá kůže jeho předloktí svítila v temnotě.

„Johne. Ty tohle chceš.“ Svými boky se pohyboval v rytmu hudby a John automaticky následoval jeho vedení, krátce zaklonil hlavu a opřel si ji o Sherlockovo rameno, prostě ho vnímal. Pak se odtáhl a otočil se k němu.

„Jenže ty ne.“

Sherlockovy ruce ho vlastně ani nepustily… jen se uvolnily natolik, aby se John mohl otočit. Teď ho však znovu přitáhly k sobě.

„Chci,“ zazněl u Johnova ucha tichý hlas. „Vždycky jsem to chtěl.“

Hudba se změnila, hrála pomalá skladba, tišší, lidé okolo nich se párovali, ale John nechával své ruce na Sherlockových pažích, udržoval vzdálenost.

„Vždycky jsi říkal, že je to moc nebezpečné. A já myslel… po tom, co se stalo… že tím spíš budeš neústupný.“

„Strávili jsme skoro tři roky předstíráním, Johne.“ Sherlockův hluboký hlas zněl jasně. „Tři roky, kdy jsem chodil vedle tebe, aniž bych se tě dotýkal. Tři roky obezřetnosti a odstupu. Tři roky tvých úsměvů, aniž by někdo věděl, že jsou kvůli mně. Tři roky mračení, a nikdo nevěděl, že jsou taky kvůli mně.“

„Myslím, že ti to moje mračení nejspíš připisovali, abychom byli fér,“ řekl John s úsměvem.

Sherlock se neusmál. „Nikdy ses nechtěl schovávat. To byla moje volba.“

„Ale já to chápu,“ přesvědčoval John. „Měl jsi str…“ odmlčel se, „obavy, že mě lidi využijí proti tobě. Tomu rozumím. Vždycky jsem to chápal.“

„Můžeš říct ‚strach‘,“ řekl Sherlock. „‘Strach‘ je určitě přesný. Ale ve světle nedávných událostí nevidím žádné výhody v tom, předstírat, že jsi něco míň, než jsi, když i to, čím se zdáš být, tě dokáže ohrozit, jak se zdá.“ Smutně se usmál. „Snad kdybych měl víc než jednoho přítele, pak bys tolik nevynikal.“

„No, dost určitě si nebudeš pořizovat víc milenců jen proto, abych zapadl.“

Sherlockovy rty sebou škubly. „Sally by se smála, kdyby tě slyšela. Vždycky předpokládá, že jsem z nás dvou ten majetnický.“

„Jo, no, není vždycky snadný vidět lidi, jak tě svlíkají očima. Možná kdybych to v sobě nemusel pořád dusit, nechoval bych se tak prudce hned, jak tě dostanu domů.“

„To by byla škoda,“ zavrčel Sherlockův hlas a John byl kvůli syrovosti téhle situace napjatý.

„Sherlocku, jsi si jistý? Za tři roky jsi ani jednou nezaváhal. To se tomu poddáváš jen kvůli tomu, co se stalo? Nechci, abys byl nešťastný.“

„Jakým způsobem se podle tebe poddávám?“ zeptal se Sherlock. „Nikdy ses mě nezeptal.“

John se na něj významně zadíval. „Ptám se tě pořád. Vím, jak dobře mě máš přečteného. Nepotřebuju slova na to, abys je slyšel.“ Zamračil se. „Po tom, co jsi mě našel…“

„Lestrade tě našel.“

Ty jsi mě našel. Poslal jsi Lestradea prostě proto, že byl blíž.“ Zavrtěl hlavou. „Bál jsem se, že se rozhodneš, že bych na tom byl líp bez tebe… Že se mě pokusíš od sebe poslat pryč.“

Sherlockova ústa se nakrčila. „Slovo pokusit se je dost trefné.“ Díval se na něj klidně. „Vím, co ke mně cítíš, Johne. Možná tu tahle možnost byla, tehdy, mezi tím, co jsem léčil tvoje kulhání a mezi tím, co jsem tě svedl, ale teď…“

„To nebylo zrovna dlouhý období, co?“

„Bylo dlouhé dost.“ Dívali se jeden na druhého.

„Raději budu v ohrožení, než bez tebe,“ řekl John a oba slyšeli slova, která nepoužil.

„Já to vím.“

John se zamračil. „Nekdy mě fakt štve být tak průhlednej. Ty na mě nikdy nežárlíš, že ne? To není zrovna lichotivý.“

„Nebuď směšný. Myšlenka, že bys mě byl schopný zradit je naprosto směšná.“

„Jo, hádám, že by mi dalo fakt práci tě oklamat.“

„To rozhodně není to, co jsem tím myslel,“ Sherlock přimhouřil oči. „Čehož jsi si dobře vědom.“ Jeho ruce se na Johnově pasu sevřely. „Možná se neznepokojuji tvým flirtováním, ale určitě si ho neužívám. Vždycky chci ty jejich úsměvy smazat tím, že tě políbím.“

„Vážně?“

„Vážně. A po dnešku to bude přesně to, co udělám.“ Usmál se, ale ten úsměv se rychle rozplynul. „Tohle není uspěchané rozhodnutí, Johne. Čekal jsem tak dlouho schválně, abych si byl jistý, že to není založeno na mém sklonu dopřát ti cokoli, co chceš, když jsem tě měl zpět.“

„To jsi mi vůbec neřekl!“

„Využil bys té vědomosti k tomu, abych ti dělal čaj.“

Johnův obličej roztál. „Stejně ten čaj děláš. Odmítal jsi případy, abys mohl zůstat se mnou, nemysli si, že to nevím.“

„Byly nudné.“ Sherlock se podíval stranou.

John to nechal být. „Teď jsem už v pohodě. Nedělej to, pokud to není něco, co chceš.“

„Je to rozumná volba. Pokud máš být stejně terč, tak aspoň bude jasné, že žádný útok nezůstane bez odezvy. Postarám se o to, aby nikdo nepochyboval o tvé důležitosti.“

John na něj zamrkal. „Co tohle znamená?“

„Jedno po druhém. Teď, nemyslíš, že bys mě měl políbit a ukončit spekulace, které začínají kolovat po místnosti?“

John se nerozhlédl, i když cítil rostoucí počet pohledů, co je sledovaly. Pomalá píseň končila a nahradil ji těžký rockový beat.

Tak jednoduchý to se mnou nebude,“ odsekl, štěstí v jeho obličeji nahradil nezbedný úsměv. „Nejdřív se mnou budeš muset tancovat.“

 

 

oOo

 

„Co to zatraceně…?“

Lestrade po očku koukl na Sally, pak se obrátil zpět k parketu.

„To snad…“ její ústa zůstávala otevřená, „… nemůžou být.“

Oba zírali před sebe, v davu chvilkami zahlédli mihnutí.

Seržantka Kavanaghová se objevila po Lestradeově boku. „Vidíte to, co já, nebo jsem měla moc punče?“

„Nemyslím si, že jsi ta, co je tu pod vlivem,“ řekla Sally. „Ten musí být sjetej.“

„Rozhodně tak vypadá,“ souhlasil Lestrade. „Ale jsem si dost jistej, že to, na čem jede, není ilegální.“

Dav se na okamžik rozestoupil, načež se pozvedly tři páry obočí.

„Já myslím, že tohle by to mohlo být,“ poznamenala Kavanaghová. „Krucinál, myslela jsem, že s těma dlouhýma nohama bude vypadat jak loutka, až se bude pokoušet tancovat.“

„Ale nevypadá,“ nato Lestrade.

„To teda vážně nevypadá,“ souhlasila Kavanaghová.

Sally mrkla. „Počkat. Kdo má teď kasu?“ Rozhlédla se. „Kde je Bradstreet?“

Lestrade se divoce zazubil. „Vypadá to, že děcka přece jen dostanou X-Box k Vánocům.“

 

oOo

 

Sherlock zavřel oči a uvolnil své tělo, až na své ruce, které sevřely Johnův pas, než sklouzly dolů po jeho bocích. Chodili spolu tancovat docela často, protože John to zbožňoval, ale nikam, kde by je mohli poznat a nikdy nevypadali jako obvykle. Potemnělé bary a malé kluby – poprvé je to kvůli případu zavedlo zrovna na diskotéku z devadesátých let.

Sherlock byl zpočátku velmi zdrženlivý, i přes Johnův výraz – nadějeplný, i když připravený na odmítnutí – kterému se dalo jen těžko něco upřít. Jeho prohlášení, že netancuje, bylo zadupáno připomínkou roků, kdy chodil kalit, což vedlo k prohlášení, že tancoval, jen když byl sjetý. Sherlock očekával, že tohle bude pádný důvod, vzhledem k tomu, jaký měl John postoj k ilegálním drogám, ale zamumlal jen „endorfiny“, aby ho připravil na moment, kdy ho krátce poté zatáhne na toalety. Pak už se zdálo být neomalené cokoli namítat.

Přitáhl si Johna blíž k sobě a předklonil hlavu, hluboce se nadechl a dovolil svým svalům, aby následovaly dunění, pohyboval se do rytmu, jednou rukou klouzal dolů k Johnovým bedrům a druhou stoupal nahoru mezi jeho lopatky. John ho skvěle následoval, jako vždycky. „Mysli na sex,“ radil vždycky John Sherlockovi, když si zpočátku stěžoval na trapné pocity. To doporučení se vyplatilo.

Teď Sherlock myslel na to, až se dnes dostanou domů, své naděje stavěl na zkušenostech. John byl vždycky svolný a vláčný potom, když byli někde tancovat. Toužil potěšit. Tahle myšlenka se zdála být příhodná, když se mu kolem krku ovinuly dvě paže. Rozhodl se, že začnou v chodbě, a John bude mít ruce přesně tak, jak teď – přitisknuté nad hlavou ke zdi a Sherlock je bude držet na místě jednou rukou. John se nebude vzpírat. Nebude bojovat o nadvládu. Dovolí Sherlockově druhé ruce, uchopit jeho čelist a zaklonit mu hlavu, a pak se k němu Sherlock skloní a John otevře svá ústa na souhlas a dovolí Sherlockovi vzít si, cokoli bude chtít. A Sherlock toho chtěl opravdu hodně.

„Nejdřív chodba,“ řekl Johnovi do ucha, pak se odtáhl, až viděl, jak se Johnovy zorničky roztahují. John přikývl. Košile se mu na zádech vytáhla z kalhot a Sherlock pod ni vklouzl rukou, zatímco se prsty sevřely v jeho vlasech. Kůže na Johnových bedrech byla horká a vlhká potem, a za hodinu nebo dvě bude přesně taková, až po ní bude klouzat jazykem.

Na parketu si Sherlock začínal být vědom dalších pohledů, co je sledovaly. Už dávno byli za hranicemi, které dodržují dva přátelé, co se chtějí dorozumět přes všechen ten hluk. Lidé, které znali, je pozorovali a začínali chápat, že Johnovo polovičaté flirtování nikdy, nikdy nepovede k ničemu dalšímu, protože byl bezpodmínečně zadaný a ostatní prostě neměli šanci.

Svou rukou se dotkl Johnova boku a pevně sevřel, druhou rukou ji napodobil na druhé straně. Nepatrně postrčil, odstrčil Johna dost daleko, až jeho prsty vyklouzly z Sherlockových vlasů a dolů na jeho ramena. Pohybovali se společně, perfektně v rytmu, Sherlockův pohled neuhýbal, když se dívali jeden druhému do očí, a Sherlock se ujišťoval, že fantazie běžící jeho myslí viděl i John.

Představa v jeho hlavě se přesunula do ložnice a on se podíval na Johnova ústa, která se pro něj okamžitě otevřela, tím svým mrštným jazykem si olízl rty. Pomalu. Udělá přesně to samé, až se dostanou domů, a Sherlock ho strčí na postel, až si sedne, pak se postaví před něj a bude čekat… zatímco John bude předstírat, že v tomhle pokoji vlastně nemá moc nad ničím. Bude předstírat, že je poslušný a dokonce i trochu nervózní, když nechá Sherlockův pásek zapnutý, ale rozepne mu poklopec, sáhne svými prsty, které se budou třást, dovnitř a pohladí Sherlocka přes spodní prádlo, až bude Sherlockovo vzrušení prosakovat skrz hedvábí, a pak jednoduše odtáhne látku stranou a skloní svou hlavu, oči vyzařující nadšení, že tohle smí udělat… podřídit Sherlocka jeho nejzákladnějšímu stavu, připomenout mu, že tady, na tomhle místě a s tímhle milencem, je celistvý a naprosto lidský… že je muž, jako kterýkoli jiný.

Sherlock se probere do reality a otočí Johnem, přitáhne si ho pozadu k sobě, drží ho těsně, bez jakékoli možnosti pro pochybnosti o nich dvou. Tu písničku, co hrála, ani neznal, ale měla takový neúnavný dynamický drive, který jeho náladu přesně vystihoval a ten rytmus se zdál být naprosto přirozený, jak tancovali. Sklonil svou hlavu k Johnově uchu, rukou přejel majetnicky po jeho břiše.

„A takhle to skončí.“ Během Johnova léčení byl k němu tak ohleduplný, ale dnes v noci byli oba připraveni na něco víc. Sherlock vdechoval jeho vůni a představoval si, o kolik mocnější bude, až bude nahý. Až bude na všech čtyřech a Sherlock ho bude otevírat svými prsty a jazykem, až bude John klít a žadonit, a on mu nedopřeje úlevy, dokud se Johnova slova nevytratí a zůstane mu na rtech jen Sherlockovo jméno. Teprve potom si Sherlock vezme, co mu patří, dobrovolně odevzdané a zoufale chtěné, milované, zbožňované.

Sevře Johna v náručí, hruď proti jeho zádům, zabořený hluboko v jeho těle, a vydoluje ze sebe veškerou svou sebekontrolu, aby tohle vydrželo co nejdéle, aby odkládal tu chvíli po extázii… Tu chvíli, kdy zase budou odděleně a kdy bude John pryč. Ale nikdy ne daleko, a Sherlock ho teď bude držet mnohem blíž.

John zaklonil hlavu, jeho ano naprosto jasné, aniž by řekl jediné slovo, a Sherlock uvolnil svůj stisk a znovu ho otočil k sobě a hudba začala slábnout, až si uvědomoval prostor, co je obklopoval a pozornost, kterou přitáhli k sobě.

A potom, na potemnělém tanečním parketu, s polovinou Scotland Yardu jako svědky, Sherlock Holmes konečně upustil masku, kterou nosil tolik let, a sklonil se, aby políbil jediného muže, kterého kdy bude milovat.

Ten potlesk byl ohlušující.

 

 

 

**

 

Poznámka:

Tuhle povídku jsem četla několikrát, a ještě víckrát jsem poslouchala PODFIC namluvený verityburns, takže při překladu některých pasáží jsem vyloženě slyšela tón jejího hlasu, což mi s překladem docela i pomohlo.

Co mě na téhle povídce ale nepřestane fascinovat, jsou okolnosti, za jakých vznikla.

V době, kdy totiž kreslířka Reapersun ještě stíhala kreslit i na přání, která jí lidi psali do zpráv na tumblr, si jedna osůbka prostě přála, aby Reaper nakreslila Sherlocka, jak svýma rukama přišpendlil Johnovy ruce ke zdi nad jeho hlavou a líbá ho… Reaper nakreslila slavný, fakt hodně profláknutý johnlock obrázek. A verity to inspirovalo k téhle povídce.

Chápete, co tím chci říct?

Jeden nenápadný človíček, jedna krátká prosba… a vzniklo něco úžasného, k čemu se spousta lidí neustále vrací.

Nikdy nepodceňujte svoje prosby, svoje nápady, detaily, které jste třeba vymysleli/y, obrázky, co kreslíte, písničky, co vymýšlíte, povídky, které píšete, nebo vůbec cokoli, co stvoříte. Nemůžete mít tušení, kdy vy sami/y budete inspirací pro něco většího.

 

Prožijte krásné Vánoce s těmi, na kterých vám záleží, nepřehánějte to ani s cukrem, ani s alkoholem, protože novoroční předsevzetí pak můžou být docela tvrdá, a prostě samou pohodu Vám přeju, VY MOJI ÚŽASNÍ DÁREČCI. 😉

Snad ještě stihnu vytvořit novoroční přáníčko, jako bylo na začátku roku 2014. 🙂

 

p. s.: písnička, která hrála během Sherlockova a Johnova tance, je tady.

**

INFO o povídce

Reklamy

23 komentářů Přidejte váš

  1. tes napsal:

    Oh konečně jsem se k tomu dostala. Ano přiznávám se naprosto vinná podvádím tenhle blog s jiným kde jsou povídky každý den nové. Jsem prostě nenažrané stvoření a dávám přednost české tvorbě, ale tahle povídka nezklamala. Takže dík

    1. helsl napsal:

      Cože? On existuje blog, kde je každý den nová johnlock povídka? Teď, hned honem okamžitě chci odkaz! Ne, samozřejmě uctivě a zdvořile prosím. Asi víš, co je to bojovat s absťákem, když člověk nedostane včas svou dávku, tak se slituj.

  2. mim napsal:

    Mia, preklad tejto poviedky je môj splnený sen. Prečítala som ju nespočetne veľa krát a vždy som si povedala že by stála za preloženie. Dakujem tisíckrát a prajem ti, aby si naše tajné priania plnila aj nadalej:)

  3. Desire napsal:

    Jéé! Moje oblíbená jednorázovka od Verityburns! :3 Skvělé a zrovna dnes!
    Taky mám naposlouchaný podfic, asi 50x verity má hrozně příjemný hlas,. 🙂 Dokonce jsem na ni kreslila fanart, buhužel kam se ztratil vážně netuším…
    I když se na to dívám stokrát ze všech stran, ti dva k sobě prostě patří. A zrovna tahle krátká jednorázovka, jakoby mohla být součástí celého jejich příběhu.
    Překlad je samozřejmě skvělý, stejně jako všechny ostatní, ale tím, že je to jedna z mých oblíbených mi přijde jednoduše vyjímečný. 🙂
    Jinak, přeju šťastné a pohodové Vánoce. Občas je mi blbé, že komentuju tak málo, (ehm. To by mohla být moje nové předsevzetí!) protože tenhle blog je naprosto úžasný a povídky na něm zrovna tak. Pevně doufám, že v tom budeš pokračovat a pořád té to bude bavit! :3 A taky ať ti jde i nadále psaní (i překládání) stejně úžasně, jako doteď. 🙂 Děkuji.

  4. katka napsal:

    Nádherný dárek vy to jinak ani neumíte a vybíráte samé úžasné věci které potěší na srdíčku děkuji , stejně mám pocit že největší radost měl Lestrade

  5. squire napsal:

    á, moje oblíbená povídka, snad první bookmark, co jsem kdy udělala! Paráda!

    Ohledně vzniku si dovolím ještě připodotknout, že krom onoho obrázku od Reapersun byl verityburns inspirací ještě požadavek jedné její kamarádky, která chtěla povídku obsahující „Johna, Sherlocka, a sex na záchodcích“. Což verityburns „obešla“ tímhle způsobem, ke značnému pobavení všech přítomných.

    Verity je prostě královna johnlocku a nám nezbývá, než jí popřát všechno nejlepší v jejím novém životě s br0-harry a tobě také krásné vánoce, mio!

  6. Liss napsal:

    Úžasný překlad. Nedokážu říct, jestli je úžasnější verity, že to vymyslela a sepsala nebo ty, že jsi to tak perfektně přeložila. Povídka je velmi intenzivní, i bez poslechu byl tanec mezi těmi velmi vzrušující a společně s ním to na ostatní muselo působit jako předehra k pořádnému porno sexu (kéž bych tam mohla být, vidět je a vsadit si společně s Gregem 😀 ). Mám ráda, když je Sherlock ten, kdo začíná a John mu (s nepříliš velkým odporem) podléhá. A zase tu máme nebezpečí jako stmelovací prostředek a jako podmínku uvědomění si, jak tomu jednomu záleží na tom druhém. I když jsou to lišáci podšití a balamutili všechny už nějakou dobu :))
    Tobě také přeji krásné a pohodové Vánoce s nejmilovanějšími a do Nového roku se těším na spoustu (minimálně) stejně skvělých povídek a překladů, s jakými jsme se setkávali v roce letošním. Jsem Tvému blogu vděčná za mnohé, ale to Ty víš 🙂 Budu se zase jen a jen opakovat: děkuju Ti za to co děláš, a doufám, že to budeš dělat co nejdéle. A těším se na příští sraz nás pozitivních! 🙂

  7. helsl napsal:

    Jak já miluju, když to dva skončí spolu, to Ti nemusím povídat, že, a letošní Vánoce jsou v tomhle směru luxusní. Užívám si to a budeš-li tak pokračovat, snad mi ani nebude vadit, že na další řadu seriálu musíme čekat ještě déle než rok. S takovouhle se bude čekat víc než příjemně. Je to nádherné, vděčný dík.

    1. miamam napsal:

      Úplně nutně jsem potřebovala nějakou takovouhle vzpruhu, jako je tahle povídka – i kvůli tomu, že teď v lednu žádný další nový Sherlock nebude; je to něco, u čeho jsem si úžasně odpočinula. A jsem strašně ráda, že se vám všem taky tak líbila. 🙂

  8. Katy napsal:

    Páni…. Zatraceně hot mi přijde jako slabé slovo, ale ono je to celkem přesné pojmenování. Tuhle povídku jsem četla… nesčetněkrát. A rozhodně souhlasím, i ten podfic (a ještě verityným hlasem!) je naprosto úžasný.
    Ta povídka toho má v sobě tolik… Má v sobě jednoduchost i propracovanost a hloubku. Je krásná, ale hlavně uvěřitelná. Naprosto jsem rozuměla Sherlockovým důvodům – tomu, proč chtěl udržet vztah v tajnosti i tomu, proč se s tím nakonec rozhodl skoncovat. A způsob, jakým je to všechno popsané, tak něžně a v náznacích a přesto jasně… Je důkazem toho, že příběh nemusí být třicet kapitol dlouhý a nepotřebuje složitou síť všelijakých zápletek, a přesto je dobrý a zanechává v člověku takový ten pocit… však víš, co myslím 🙂
    A tvůj překlad… Ach, jistě se budu opakovat, takže se omlouvám… 😀 Ale při čtení jsem ti to věřila – každičký řádek – a to už podle mě něco znamená. Prožívala jsem znovu svůj oblíbený příběh; byl stejný, ale přesto se lehce pozměňovalo to, jak jsem ho vnímala. A hlavně krásný, skvělý zážitek.
    Jsem opravdu ráda, že se tento příběh dočkal překladu, protože si to rozhodně zaslouží… I když na druhou stranu lituji, že jsem nebyla trpělivější a nenechala si jeho čtení na zítřek… Při všem tom štědrovečerním shonu by to bylo úžasné vytrhnutí od reality 🙂

    1. miamam napsal:

      o.o Děkuju… 🙂 Já si na ni brousila zuby už strašně dlouho, teď jsem se konečně rozhoupala :). A úplně stejně si myslím, že dobře napsaná jednorázovka může zůstat jednorázovkou. Tahle je přesně důkazem. 🙂 Díky 😉

  9. Yuki-chan napsal:

    Woooow….
    Tvářím se tak přiblbě, že to snad ani není možný 🙂 Toto bylo…. bylo to… bylo… nádherně neuvěřitelně sexy.
    A ten doslov – jak psala Leylon, nikdy jsem to tak nebrala, ani mě to nenapadlo. 🙂 S velkou pravděpodobností to zahrnu do svého novoročního předsevzetí.
    Ten obrázek… vůbec se nedivím, že verity inspiroval, doslova si o to říkal 🙂
    Děkuji za povídku, která mi doslova sebrala vítr z plachet. Přeji krásné Vánoce, bohatého Ježíška, spokojenost a rodinnou pohodu a také splnění všech snů, milá Mio. Zasloužíš si to 🙂

    1. miamam napsal:

      Děkuju za krásné přání 🙂 nejspíš, jak jste se tady, všechny svorně spojily v přáních, tak se mi to i vyplnilo :)…

  10. Dargleew napsal:

    Já upřímně Vánoce nemám v lásce, ale tobě a všem přítomným přeji, aby jste si je užili jak jen to je možné, (a i za mě. :D)

    1. miamam napsal:

      Já nemám ráda ten shon, ale kdo ano? O.o 😀 Ale nazdobený stromek a svíčky a to, že se sejdu s těmi, které mám ráda, je super. A k tomu ještě dárky… Vánoce mám prostě ráda. 😛 Třeba na nich jednou taky něco zvláštního najdeš 🙂

  11. Little Britophile napsal:

    No tak rodina Lestradeových bude mít letos hodně bohaté vánoce 🙂
    Ta povídka je geniální – vtipná, svěží a naprosto dokonalá na vánoční jednohubku před štědrým dnem. Překlad je taky skvělý. Děkuji mockrát a i tobě a všem tady přeji ještě jednom krásné vánoce!

    1. miamam napsal:

      Viď, má přesně takový ten náboj, který mám ráda, chvíli je tajemná, pak angsty, a pak přijde úžasné rozuzlení a fluffy závěr. ^_^ Děkuju 🙂

  12. FelicisPurple napsal:

    Absolutně pohlcující. Písnička luxusní. Splněný sen.

    1. miamam napsal:

      Taky myslím 🙂 Díky

  13. Leylon napsal:

    vau….

    vieš si predstaviť, ako priblblo sa po tomto usmievam, že? Bolo to nádherné a všehovoriace. Sherlock konečne spustil dole svoju masku a zábrany a to všetko okorenené typickým štýlom verityburns. Dostala si ma, to teda vážne – okorenila si mi sladkosť Vianoc. A tvoj doslov… je to na zamyslenie. Je to taká nekonečná reťaz – sme inšpirovaní a sami inšpirujeme… nikdy som to tak nebrala. Naša práca ako taká ma nedozerné následky…budem na to myslieť v budúcnosti, keď budem písať 🙂

    Ten obrázok je parádny. Niet div, že inšpiroval verity k niečomu takémuto.
    ďakujem za krásnu poviedku na oživenie po vianočnom varení a chystaní posledných darov. Krásne vianoce, mnoho darčekov ale hlavne blízkosť rodiny – a nech sa ti vyplnia všetky sny, drahá mia. Pretože ak si to niekto zaslúži, tak určite ty 🙂 🙂

    1. Leylon napsal:

      och, včera večer som si napočúvala podfic…. asi si vieš predstaviť, že to nie je práve najvhodnejší text pred spaním, že? 😀 😀

      1. miamam napsal:

        Hehe, no, jak se to vezme 😀 Je fakt, že verity prostě UMÍ svůj hlas správně používat, proto ty její podficy můžu skoro pořád dokola… 😛 škoda, že už dlouho nic dalšího nenahrála.

    2. miamam napsal:

      Děkuju za komentář i přání! 🙂 čtu a doháním všechno prakticky až ode dneška a ten blažený pocit, který jsem měla před Vánoci (jakože většina hořících restů je splněna) se nějak vytratil s tím, kolik tu vidím nových komentářů – obecně, na blogu. O.O
      A i když mentorování fakt nemusím a nedělám, zvlášť ne tady, tu poznámku jsem si nemohla odpustit. Všichni tady jste mi moc drazí na to, abych to nevypustila „z pusy“.

Necháte mi komentář?

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s