Liss: Svědkova promluva

V první řadě chci poděkovat Mie, za to, že mi dala příležitost a zveřejňuje tu mou tvorbu. Jsem jí velmi vděčná za kritiku a betování. A vám čtenářkám děkuji za komentáře a připomínky, vezmu si je k srdci.  Vaše ohlasy mě povzbudily a snad i nakopnou mou múzu k dalšímu psaní

Takhle povídka je takovou rozvernou svatební jednohubkou, a tak jako předchozí je inspirována trailerem. Sherlock jako svědek? To vážně? V hlavě mi to šrotovalo jako o závod… Jak jsem se poprala se změtí slov rotujících mi v hlavě si můžete přečíst zde.

Upozornění: neobsahuje Johnlock (i když jisté pasážě by k němu mohly vést) a může vyvolat zvýšenou lítost k Johnovi 😀

 

Liss

**

 

Vsuvka od miamam: Tahle svědkova řeč mě bavila už napoprvé, narozdíl od té filmové… 😀 Užijte si to 🙂

Svědkova promluva

 

 

Sálem plným lidí se ozvalo zacinkání. Oči desítek hostů se upřely na osobu stojící u hlavního stolu. Sherlocka Holmese. Hlasitá mluva pomalu přecházela do šepotu, až nastalo ticho.

Sherlock se po všech rozhlédl. Kdyby měl přede všemi mluvit o nějakém případu, tak by mu to nedělalo nejmenší problém. To z něj vždy mluvil génius, který se nezdráhal dát na odiv své dedukční schopnosti, díky nimž vyřešil i ty nejzapeklitější zločiny a ještě by při tom shodil (ne)práci policie.

Jenže teď měla promluvit jeho lidská stránka. A on neměl nejmenší ponětí co říct. Proč ho John ustanovil svým svědkem? Ano, jistě, pořád je ještě naštvaný. A tohle je trest. Vždyť mu mohl svědčit Stamford, zná ho už od vysoké. Měl by co říct, určitě na kolejích zažili spoustu vtipných momentů. Ale o čem měl mluvit on? O řešení případů s Johnovou pomocí? Možná by to bylo nejlepší, vyhnul by se určitě trapným situacím. Ruka, ve které držel sklenici se mu potila. Všichni napjatě očekávali, co řekne.

 

Nejvíc napjatý byl John, který si v hlavě přehrával hororové scénáře, o kterých by tak Sherlock mohl mluvit. Ale jednou už se rozhodl, že Sherlock bude jeho svědkem, tak musel zatnout zuby a čekat, co z toho vysokého idiotského génia bez špetky empatie vypadne. Když o tom přemýšlel, tak koho jiného si jako svědka mohl vybrat? Sherlock byl jeho nejlepší přítel, i když se s ním neznal tak dlouho jako s jinými lidmi. Mohl si vzít za svědka Stamforda nebo někoho dalšího z bývalých spolužáků či spolupracovníků z armády. Jenže když začal pomýšlet na svatbu s Mary, tak mu v hlavě vyvstalo Sherlockovo  jméno. A to v té době ani netušil, že je naživu, takže to bral jen jako pouhý sen, který se nikdy nesplní. Když se pak Sherlock objevil, tak si John ani nepomyslel, že by neměl být na jeho svatbě. Jejich vztah sice nebyl ještě takový jako před dvěma lety, ale John věděl, že Sherlock musí být ten, kdo mu bude v osudný den krýt záda.

 

„Ehh… Mmm… Vítám vás tu všechny,“ vykoktal Sherlock. Skvělý, teď vypadá jako totální blbec. Koutkem oka zamžoural na Johna. Ten měl nepřítomný výraz. Nejspíš přemýšlí, jestli ho utnout hned nebo po několika dalších trapných frázích.

„Jsem Sherlock Holmes, svědek ženicha. A připadla na mě ta milá povinnost promluvit o Johnovi.“ Slovo „milá“ musel vyslovit s velkým sebezapřením. Zhluboka se nadechl. Bude prostě upřímný, i když je to to, co všechny bezesporu děsí. Ale jinak to prostě neumí. Nebude říkat žádné otřepané fráze, které se na svatbách říkají. Bude mluvit upřímně. Tak tedy začal a slova se mu na jazyk nabízela sama. Až příliš snadno.

,,S Johnem jsem se seznámil před čtyřmi lety. Jevil se mi jako ideální spolubydlící, který měl sice psychosomatické bolesti nohy a homosexuální sestru s alkoholovou minulostí, ale vypadal jako muž s pevnými nervy, který snese všechny mé manýry a výstřednosti. Někoho takového jsem hledal velmi dlouho a jsem rád, že v Johnovi jsem ho našel.“

 

Hosté se po sobě rozpačitě podívali. John si podložil rukou hlavu. Ten kdo by teď přišel do sálu, by asi přemýšlel, koho si John vlastně vzal. Přesto John nic neudělal, sice věděl, že to bude jen horší, ale byl také strašně zvědavý na to, co si od Sherlocka ještě vyslechne.

 

 

„John byl zpočátku absolutně nevnímavý k čemukoli. Musel jsem ho spoustu věcí naučit. Jak si všímat detailů a jak číst v lidech, podobně jako jsem to udělal s ním při našem prvním setkání. A musím říct, že John se učil rychle. Byl vnímavější a ještě k tomu mě neustále zahrnoval lichotkami. Své schopnosti prokázal už při našem prvním velkém případu. Nebýt jej, byl bych už mrtvý. A i poté mi několikrát zachránil život. Jistě, bylo to tím, že jsem mu dal tolik užitečných lekcí, díky kterým předvídal bezprostředně mi hrozící nebezpečí. Ale i tak prokázal obrovskou oddanost, jakou jsem u nikoho jiného nezažil.“

 

John se usmál. Netušil, že by o něm mohl Sherlock takhle mluvit, a ještě takhle veřejně. Takto by promluva klidně mohla skončit. Ale to by nebyl on.

 

„Teď jsem vyzdvihnul Johnovy schopnosti, které ale absolutně postrádal, když si hledal partnerku. A že to byl usilovný lov! Za tu dobu, co jsme spolu bydleli si přivedl vysoký počet ženštin, které nazýval přítelkyněmi. Absolutně nechápu, jak si je vybíral, ale žádná z nich nebyla chytrá ani ničím jiným zajímavá. Nejspíše měly jiné kvality, které John oceňoval. Byl dlouho sám a tak měl jisté potřeby, které mu zatemňovaly zdravý úsudek.“

 

John zvažoval, jestli bude lepší Sherlockovi do břicha zapíchnout nůž na krájení dortu, či ho zardousit látkovým ubrouskem. Nakonec se jako nejlepší možnost jevil útěk otevřenými dveřmi na terasu. Snad už to horší nebude.

 

„To mi připomíná, že si o nás spousta lidí myslela, že když spolu bydlíme, tak jsme spolu také jako pár. John se to všem snažil usilovně vyvracet, ale nezdálo se, že by někoho přesvědčil. Šlo to těžko, když každý jeho vztah zkrachoval právě kvůli tomu, že dal vždy přednost mě. Což mi vlastně lichotí, když na to koukám takto zpětně.“

 

Greg se naklonil k Molly. „Už chápu, co jsi myslela tím, jestli si John vybral správného svědka.“

 

„Já nikdy romantický vztah neměl, neviděl jsem důvod, proč bych ho měl mít. Nikdy jsem ten koncept lásky nechápal. Ale díky Johnovi jsem ho pochopil.“

 

John si nebyl jistý, co přesně slyšel, ale pro jistotu se v tu chvíli chtěl probodnout a zardousit sám. Mary se s vysoce zvednutým obočím zahleděla na Sherlocka, stejně jako celý sál. Mycroft jen zavrtěl sklopenou hlavou.

 

Sherlockovi to, co řekl, došlo o několik vteřin později než ostatním.                    „Nemyslel jsem to tak, jak to nejspíš vyznělo. Mne John sexuálně nepřitahuje, několikrát jsem ho viděl nahého a nevzbudilo to ve mně pocity, které by se daly popsat jako vzrušení. Tím ale rozhodně neříkám, že by se John neměl čím pochlubit.“

 

Jestli se to snažil zachránit, tak to mělo asi takový účinek, jako kdyby už do pořádně hořící vatry hodil dynamit namočený v benzínu. Mary těkala očima z Johna na Sherlocka a zpět. John vypadal, že se chce být ještě menší, než už byl, a nejlépe úplně zmizet. Sálem se rozléhal víceméně vyděšený šepot. Mycroft přemýšlel, že se raději nenápadně vzdálí z místnosti.

 

„Já… já…“ Sherlock byl v koncích. John ho určitě zabije. Ale než to udělá, tak ho bude mučit. Pomalu a velmi bolestivě.

Zavřel oči aby si utřídil myšlenky. Nadechl se.

„Chtěl jsem vlastně říct, že když jsem nafingoval svou smrt, tak se s tím John vyrovnal jen díky Mary. Když jsem ji poté poznal, tak jsem pochopil proč. Je to velmi impozantní žena. A já jsem jí velmi vděčný za to, že přivedla zpět k životu toho starého dobrého Johna a nenechala ho utápět se v depresích, do kterých jsem ho dostal. Nebyl jsem dobrým přítelem, ale chtěl bych to napravit, pokud mi dá šanci.“

Podíval se na Johna, který byl už málem sesunutý pod stolem. Maryin předchozí vyděšený výraz se změnil na úsměv. John se na něj podíval s kamenným výrazem na tváři. Pak mu cuknul koutek a vybuchl smíchy. Celý sál ho následoval. Mycroft, který už pomalu couval, si oddychnul, stejně jako Molly, paní Hudsonová a Greg.

„Ty jsi vážně idiot, víš o tom?“ strhnul John Sherlocka zpět na židli.

„Uvedl jsem tě do hodně trapné situace. Omlouvám se, prostě jsem jen mluvil, co mi přišlo na jazyk. Nepřemýšlel jsem. Nejspíš poprvé v životě.“

John mu položil ruku na rameno.

„Za to bych ti vlastně měl poděkovat, co? Žes byl absolutně upřímný. Udělal jsem dobře, že jsem tě chtěl za svědka. Lepšího v pravdomluvnosti bych si přát nemohl. Ale na uvádění mě do trapných situací budeme muset zapracovat, nechci ani vědět, o čem bys ještě mluvil.“ Oba se tomu zasmáli a přiťukli si.

 

 

 

Reklamy

16 komentářů Přidejte váš

  1. Kat napsal:

    Tohle je vážně skvělé 😀

  2. PharLap napsal:

    *bezmocně se třepe zadržovaným smíchem*
    ÚŽASNÝ! NAPROSTO ÚŽASNÝ!
    Dokážu si dokonale představit, že by jeho řeč vypadala takhle. Byla by bezesporu zábavnější!
    No a „Tím ale rozhodně neříkám, že by se John neměl čím pochlubit.“ jsi mě úplně odrovnala. Tleskám! Jen tak dál 😉

    1. Liss napsal:

      Doporučovala bych smích nezadržovat (není to zdravé :D), ale pokud sis povídku četla někde na veřejnosti, tak chápu, že „šílený“ smích by přitáhl nežádanou pozornost 😀 Moc moc děkuji za chválu, to si snad ani nezasloužím 🙂 Sherlock měl spoustu možností, co při svědkově řeči vypustit z úst, a jsem ráda, že má verze sklízí skoro větší úspěch než ta Moffatovská 😀 Hlavně jedna pasáž, jak vidím 😀 Ráda bych pokračovala, jen nevím, jestli se mi ještě někdy povede něco tak humorného a uvolněného. V neděli se tu totiž objeví něco zcela jiného …

  3. Desire napsal:

    No popravdě. Cítila jsem se poměrně trapně i za Johna. Jedna z takového druhu povídek, kdy se musím otočit pryč od počítače, zhluboka dýchat a uklidňovat se, že pokračování přece nemůže být tak hrozné. 😀
    Možná to až příliš prožívám, ale stejně jsem si u části, kde se John ‚určitě má čím pochlubit‘ nemohla pomoct. 😀
    Povídka je sice krátká ale skvělá! 🙂
    Rozhodně pobavila a zlepšila večer. Díky za ni! 🙂

    1. Liss napsal:

      Když jsem to psala, tak jsem si sama říkala, jestli nejsem k Johnovi příliš krutá, protože takové ztrapnění před přáteli a i cizími lidmi si přece nezaslouží! 😀 Ale já vlastně za nic nemůžu, to Sherlock!! Nebyl by to on, kdyby neřekl něco, co on sám pokládá za neškodnou poznámku, ne tak ale „obyčejní“ lidé. Nic z toho co řekl nemyslel zle, jen chtěl upřímně vylíčit Johnův život za dobu, co ho znal (a to se mu povedlo do nejmenších detailů :D). Ale John znemožnění risknul a nelitoval 🙂 Děkuju za komentář, jsem ráda že jsem Ti zlepšila večer, a s prožíváním povídek to máme stejně 🙂

  4. helsl napsal:

    Kdybys dělala Moffatovi konzultantku, mohl být seriál (nebo aspoň tenhle díl) mnohem větší sranda. Bylas Sherlockovými ústy dokonalá. Být na té svatbě přítomná, tak při větě „Tím ale neříkám, že by se John neměl čím pochlubit.“ spadnu smíchy ze židle, protože to nemá chybu.
    Přesně jak říká Katy, nemusíš ještě psát žádné porno, když si na to dosud netroufáš; stačí jemný náznak, my jsme chytré holky a ledacos si domyslíme, neboj.
    Doufám, že to nedohledno hodně zkrátíš, když už na čtvrtou sérii musíme čekat takovou dobu, tak nás aspoň Ty netrap, pokorně prosím.

    1. Liss napsal:

      Být konzultantkou ďábla? Bůh chraň! 😀 Děkuji za kompliment, i když to dokonalé vystihnutí Sherlocka … Není to spíš důvod k obavám? (Hlídejte si zdi, neváhám do nich střílet!) 😀
      Děkuju holky za podporu v budoucí tvorbě, moc si toho cením. Hřeje mě na duši, že povídky nevyčpívají do ztracena a je zájem o pokračování. Už v příští díle, který uzavře seriálovou trilogii si jemné náznaky určitě najdete, o to se nebojím 🙂 A rozhodně vás nechci trápit, ale víte jak to je- když něco CHCETE dělat, tak se objeví milion věcí, které MUSÍTE udělat. Ale než začne 4.série (protože upřímně, bude to určitě později než předpokládáme, známe ty dva naše arci padouchy :D), tak se určitě něčeho mého ještě dočkáte 🙂 Děkuji ti helsl za krásná slova. Zlepšila jsi mi dost vyčerpávající den 🙂

  5. Little Britophile napsal:

    Tak tohle mě fakt pobavilo. Výbuchy smíchu na sebe plynně navazovaly, potoky slz smíchu. Skvělá práce Liss! Pokračuj! 😀

    1. Liss napsal:

      Děkuju moc! Za Tvou reakci jsem nesmírně ráda, doufala jsem, že pobavím, ale že tedy až tak mě příjemně překvapuje 😀 Budu se snažit, jen příště toho smíchu mnoho nebude (tak mě snad nebudete všichni proklínat :D)

  6. Yuki-chan napsal:

    😀 Velmi vtipně napsané 🙂 Opravdu jsem po každé větě očekávala, co dalšího ze Sherlocka vypadne. Jak už řekly holky přede mnou, tohle byla vtipnější verze dojemné, děsivé upřímnosti a přátelství vládnoucí mezi těmi dvěma, kterou jsme viděli v díle. Děkuji 🙂

    1. Liss napsal:

      Já děkuji, jsem ráda, že má verze promluvy baví 🙂 A trochu dojemnosti se na konci najde, i když je fakt, že to filmové objetí tomu chybí.

  7. Leylon napsal:

    Pekná prácička, to sa teda musí nechať. Pri originálnom príhovore som bola v prvom rade neskutčne dojatá- bola to pre mña dobrá kombinácia Sherlockovej desivej úprimnosti, brilantnosti ale aj priateľstva. Toto bola poludstenejsia verzia pri ktorej som sa nemohla prestat smiat. Dakujem 😉

    1. Liss napsal:

      Moc moc moc děkuji Leylon 🙂 Od Tebe si pochvaly velmi cením, protože u Tvých povídek se sotva odvažuji dýchat a na konci jen kroutím hlavou, jak někdo dokáže tak užásně psát. Doufám, že se Ti bude líbit i následující povídka (i když v té do smíchu nikomu moc nebude).

  8. Katy napsal:

    😀 Nejsem si jistá, jestli je tohle řeč, kterou bych chtěla slyšet zrovna na své vlastní svatbě, ale bylo to perfektní 🙂 Jo, dokonce bych řekla, že lepší než originál, tam bylo totiž dost věcí, které jsem se musela nutit překousnout…
    Mimochodem jsem opravdu ráda, že jsem u čtení nic nepila, protože bych si asi zaprskala obrazovku 😀 Chvílemi jsem se děsila (těšila) co to ze Sherlocka ještě vypadne 😀 Takže super. Těším se, co sis pro nás ještě přychystala 😉
    ps. Jestli se můžu zeptat (pokud to tedy není tajné) plánuješ nějaký johnlock jako opravdu ‚johnlock‘?

    1. Liss napsal:

      Sherlock řekne co si myslí, na následky nehledě 😀 a pouze masochista (Johne? :D) by chtěl Sherlocka jako řečníka na svatbě 😀 Moc mě těší, že promluva pobavila, protože to byl její účel 🙂 Příští neděli vás čeká uzavření trilogie, ovšem to se v takovém veselém duchu neponese. Taky vás trochu musím potrápit emocemi :)) Pak už nic do zásoby nemám, mám rozpracované 2 povídky, ale dokončení v nedohlednu 😦
      Co se týče Johnlocku, hned první komentář u minulého článku byl o jeho nedostatku. A jak jsem už odpovídala, tak na pravý JL ještě nemám kuráž, takže zatím zkouším obyčejné povídky a možná časem… 🙂 Proto jsem zde přidala upozornění, abyste nebyli po přečtení zklamané absencí JL.
      Děkuji za komentář Katy, snad se bude líbit i příště 🙂

      1. Katy napsal:

        Neboj, ta absence JL mi tady překvapivě nechybí. Ona tu vlastně je, i když jen v takové nenásilné, asexuální podobě 🙂
        A nemusíš hned přece psát nějaký explicitní johnlock 🙂 takový lehký preslash někdy taky krásně zahřeje na duši. Každopádně až zas něco stvoříš, moc ráda si to přečtu 🙂

Necháte mi komentář?

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s