squire: Za tyhle kraviny ho neplatí dost (2/3)

Druhá část správně praštěné povídky🙂. Všechno nemůže být úplně ideální, že? Zvlášť, když se do věcí začne míchat Jim z IT…

 

Za tyhle kraviny ho neplatí dost

 

Část druhá

 

„…takže hledáte člověka, který pravděpodobně sloužil v armádě…“ Zrak Sherlockovi zaletěl mezi policejní auta odstavená opodál vedle budovy, ve které právě někdo zastřelil taxikáře. Mezi všemi těmi lidmi pobíhajícími okolo stál John, naprosto nenápadný. Cosi Sherlocka polechtalo na pozadí myšlenkových procesů, zatímco stále mluvil: „… s nervy z oceli…“

Popisoval muže, kterého měl přímo před očima. John tam stál mezi blikajícími auty, po vojensku vzpřímený, a přesto vypadal jako neškodný malý mužíček.

Sherlock rázem zastavil proud své výmluvnosti. „Vlastně, víte co, ignorujte mě.“

Lestrade se podivil. „Co prosím?“

„Ignorujte, co jsem řekl. Jsem – v šoku, asi.“ Byla to trapná výmluva, ale zrovna měl hlavu plnou zajímavějších věcí. Lestrade z něj zkoušel dostat víc, ale Sherlock byl příliš rozptýlený na to, aby ty nesmysly snášel nějak dlouho. Nakonec z něj Lestrade vymámil slib, že zítra zajde na stanici.

Sherlock kráčel vstříc Johnovi, který se nenuceně rozhlížel okolo, jako kdyby si vůbec nedovedl představit, co se tu stalo. Bylo to nanejvýš pozoruhodné. Nikdo si nebyl vědom, kdo se to skrývá v jejich středu, že tenhle mrňavý chlapík v huňatém svetru a staré bundě je právě ten ostrostřelec, po kterém pátrají.

Uvítal ho lichotkou. „Dobrá trefa.“

Jenže John vypadal, že chce hrát roli nevinného okolojdoucího. „Jo, to musela být, skrz to okno.“

„Oho, sám víš nejlíp,“ nechtěl to Sherlock nechat být. John si jen odkašlal a odvrátil pohled. Sherlockovi najednou došlo, že pro většinu lidí dnešní události nebyly asi zrovna běžnou náplní večera. „Jsi v pořádku?“

John k němu vzhlédl a neuhnul očima. „Jo, ovšemže jsem v pořádku.“

„Právě jsi zabil člověka,“ zatlačil na něj Sherlock.

„Jo. Já – je to tak.“ John se zarazil. „Ale nebyl to moc dobrý člověk.“

To byl takový eufemismus, až se Sherlock musel usmát. Otočil se k odchodu ze scény zločinu. „Ne, to fakt nebyl.“

John se mu držel po boku. „A popravdě příšerný taxíkář.“

To Sherlocka vyprovokovalo k smíchu. „Jo, opravdu mizerný. Měls vidět tu trasu, kterou mě sem vezl.“

„Viděl jsem. Sledovací tým si na to dost stěžoval.“ Nad Sherlockovým výrazem se taky rozesmál. „Ale nech toho, tady se nemůžeme chechtat. Je to scéna zločinu, přestaň.“

Sherlock se usmál, nadšený touhle chvilkou souznění. „To tys ho zastřelil, ne já.“

A přesně v tuhle chvíli z černého auta, kolem kterého procházeli, vystoupil Mycroft a všechno pokazil. Sherlock si toho auta ani nevšiml, jak se cele soustředil na Johna. Což bylo směšné. Samozřejmě že John všechno nahlásil Mycroftovi, a samozřejmě si Mycroft nedovedl pomoct a strčil do toho ten svůj velký nos.

„Vidím, že se dobře bavíte, chlapci,“ pravil Mycroft tím svým popuzujícím, pánovitým způsobem. „Takže jsi vyřešil další případ, Sherlocku. Jaký to zájem o veřejné blaho. Jenže o to ti doopravdy nejde, že?“

„Jak tohle nekonečné rejpání snášíš každý den, Johne?“ zeptal se Sherlock a střelil po Mycroftovi jedovatým pohledem.

Mycroft se podlézavě usmál. „Takže už si tykáte? Víš, John pracuje pro mě. Máme přátelský vztah s naprostým minimem půtek.“

„Kromě mizerných bezpečáků,“ zamumlal John.

„Na tvoje žvanění není nikdo zvědavý, Mycrofte,“ rozčílil se Sherlock.

Mycroft vzdychl. „Tenhle malicherný spor mezi námi je prostě dětinský. Vyžádá si oběti. A víš, co to dělá s máti.“

„Já ji rozčiluju?“ Sherlock planul zlostí. „Já? Já nebyl ten, kdo ji rozčílil, Mycrofte!“

Mycroft se na Johna popuzeně podíval. „Vždycky byl takový nedůtklivý. Víte, jak u nás vypadají Vánoce?“

„Ani si to nechci představovat,“ odvětil John a protočil oči. „Podívejte, co kdybyste se vrátil do auta, dřív než Sherlocka klepne pepka. Což by byla hanba po tom všem, co mě stálo zachránit mu život.“

Sherlock zabručel: „Ano, jdi pryč, Mycrofte. A nezapomeň vynechat dezert. Vypadá to, že zase tloustneš.“

„Naopak, hubnu,“ zafuněl Mycroft a nastoupil do auta. „Předpokládám, že se brzy uvidíme, Sherlocku. Pojďme, Johne.“

„Za chviličku. Potřebuji si se Sherlockem promluvit o bezpečnostním riziku,“ řekl John a zavřel za ním dveře.

„Musel jsi na něj vytahovat jeho váhu? S tou poslední dietou se fakt snažil.“

Sherlock se mračil. „Tak běž a utěš ho, když tě to tak bere za srdce.“

John vzdychl. „Víc mě bere za srdce to, co mi provede Anthea, jestli Mycroft zase začne vyšilovat kvůli váze.“

„No…“ Sherlock se cítil trochu jak vyplísněný školák, ale odmítl se stydět kvůli tomu, co řekl. Moc. „Jaké bezpečnostní riziko?“

„Chystal ses spolknout tu zatracenou pilulku, že jo?“ šel John rovnou k jádru věci, o které si chtěl promluvit.

Sherlock to odmávl. „Jasně že ne. Hrál jsem o čas. Věděl jsem, že se ukážeš.“

John pozdvihl obočí. „Ne, nevěděl. To je přece tvoje, ne? Riskuješ život, abys dokázal, jak jsi chytrej.“

„Proč bych to dělal?“

„Protože jsi pitomec.“

Sherlock se musel usmát. Nestávalo se často, aby si mu někdo dovolil tohle říct do obličeje, a už vůbec to nebývalo podbarveno takovým zalíbením. „Měl bys jít, aby tě Mycroft mohl vyzpovídat, co se tu vlastně stalo.“

„Jako kdyby ti kdy záleželo na tom, co chce Mycroft,“ odvětil John, ale popošel na druhou stranu auta. „Pro dnešek už sériové vrahy vynechej, Sherlocku.“

A s tím jeho malý ostrostřelecký strážný anděl vklouzl do auta a Sherlock zůstal sám, přemýšleje o tom, co by měl udělat, aby ho zase uviděl.

Taky potřeboval svézt zpátky do Baker Street. Jezdit v policejním autě se mu nelíbilo, a tak se musel vystavit dalším možným vraždícím taxikářům a vzít si taxi.

 

oooOOOooo

Sherlock nemohl pochopit, proč bylo tak těžké na Johna zapomenout. Vypadal naprosto všedně, a přesto v něm byly podivné, skryté hlubiny. Přitahovalo to jeho zájem. Jak Mycroft dokázal přesvědčit takového člověka, aby pro něj pracoval? Z toho druhu práce, který u něj měl, se John přece musel nudit.

Musel to zjistit.

 

oooOOOooo

–Jak rychle se podle tebe začne v poušti rozkládat tělo? SH

–kde jsi vzal tohle cislo?

–Odpovídat otázkou na otázku je nevychovanost, Johne. SH

–Jo, a vybral jsem ti kapsu na ulici. Měl bys být opatrnější. SH

–vazne se ptas byvaleho vojenskeho doktora se zkusenostmi z boje na mrtvoly na pousti?

–To nebylo dobré? SH

–zrovna moc ne

–okolo osmi hodin ve dne, dele v noci. zalezi na vlhkosti.

 

oooOOOooo

–Ale postřelili tě. SH

–???

–V Afghánistánu, nedělej hloupého. Opravdu jsi byl raněn. SH

–ano, do ramene

–Věděl jsem to. SH

–ne nevedel ty zatraceny lhari

–Do levého. SH

–tos uhodl

–Nikdy nehádám. SH

–ale jo, nezapominej na ty pilulky v tom pripadu vrazdiciho taxikare

 

Bylo to flirtování? Doopravdy s ním John flirtoval? Sherlock nevěděl, co si o tom myslet. Jeho tělo pro něj znamenalo jen transport, a své fyzické potřeby zanedbával roky. Zaplést se s Johnem, mít jeho robustní tělo k dispozici, kdykoliv by si vzpomněl, by věci zkomplikovalo. Mohl by ale zjistit, co se schovává pod těmi svetry, mohl by si uložit do paměti tvar jeho jizvy. Jestlipak by ho John nechal přejet po ní prsty, možná i jazykem –

Hmm. Jo. Definitivně by se to zkomplikovalo.

Jasně, a ještě ani nepřišel na to, jak moc se John jako Mycroftův asistent nudil. Ale pracoval na tom.

 

oooOOOooo

–jaky je nejrychlejsi zpusob jak nasrat Mycrofta aniz bys zminil jeho vahu?

–Přerovnej všechny jeho pera nebo kravaty, tak aby nebyly srovnané podle barvy a druhu. SH

–fungovalo to skvele. Dik! Mas to u me.

–Tvůj nedostatek diakritiky je skvrnou na tváři země. Co ti Mycroft provedl? SH

–pracoval prescas ctyri dny v kuse coz znamenalo ze ja taky a jeste jsem celil Antheinym stiznostem na mobilu

–Je to otrokář. Měl bys dát výpověď. SH

–a co bych asi tak delal pak? O chirurga s trasem v ruce se nikdo nepretrhne

–Mohl bys dělat asistenta mně. SH

–videl jsem stav tveho uctu. Nemuzes si me dovolit.

 

Do háje s Mycroftem a jeho přístupem k vládním fondům.

Taky si nebyl jistý, jak se vlastně dostal od zjišťování míry Johnovy nudy k pokusu odlákat ho od Mycrofta. Měl by se vrátit zpátky k tomu zjišťování.

 

–Co vlastně děláš jako Mycroftův asistent? SH

–kdybych ti to rekl musel bych te zabit

–To máš ve smlouvě? To je trochu příliš i na Mycrofta. SH

– :-O s tim tvym nedostatkem popkulturnich znalosti budeme muset neco udelat

 

John s ním definitivně flirtoval, liška jedna podšitá.

 

oooOOOooo

–nevysel jsi z bytu sest dni. Co jis?

–Dal ti Mycroft do smlouvy starost o moje zdraví? SH

–ne, ale prace s nim bude peklo jestli se zacne strachovat o to, ze by jeho bratr mohl sam doma umrit hlady

–Blbost. Po třech dnech bez jídla jsem sotva na umření. Už jsem vydržel mnohem déle. SH

–proc nic nejis???

–Jak jsi řekl, neopustil jsem byt po šest dní. Jídlo mi došlo po třech. SH

–proc nevylezes ven a nejake si nekoupis???!!!

–Nuda. SH

–Všechno mě nudí. SH

–Přál bych si, abych mohl opravdu umřít hlady už po třech dnech. SH

–NUDA! SH

–posilam ti humanitarni balicek

–Nechci. SH

–smula

 

oooOOOooo

 

John o něj měl evidentně starost. Sherlockovi se cosi třepotalo v žaludku.

Musel to být hlad.

 

oooOOOooo

John ho evidentně nenáviděl.

Poslal mu humanitární balíček po Mycroftovi.

Po značném dohadování a štěkání jeden na druhého vyšlo najevo, že Mycroft nepřinesl jen jídlo, ale také složku s případem, který mu chtěl předhodit.

„Nemám čas,“ odmítl ho Sherlock ze zvyku. Na Mycroftovy nabídky sotva kdy reagoval. Byly to jen trapné pokusy vtáhnout Sherlocka do bratrova světa, k důstojnějšímu zaměstnání. K mnohem důstojnějšímu a neskutečně nudnému zaměstnání. Jeden Holmes vyplýtvaný na takovou nudu byl až dost.

Mycroft vzdychl. „Zapomeň na ty svoje skopičinky. Tohle je v národním zájmu.“

„Jak jde dieta?“ popíchl ho Sherlock a pak se trochu zastyděl, když si vzpomněl, že následky ponese John.

„Fajn,“ odvětil Mycroft. „Vraťme se k věci.“

Sherlock si pohrával s houslemi. „Když tě to tak zajímá, proč si to nevyšetříš sám?“

„Ne ne ne, nemohu se vzdálit na tak dlouho z kanceláře, a navíc, případ jako tenhle by znamenal moc… pochůzek.“ Mycroft poslední slovo vyplivl jako obzvlášť nechutné sousto.

Sherlock protočil oči. „Na pochůzky máš vlastní pohůnky.“

Mycroft ho zamyšleně pozoroval. „Ne, nemyslím si, že by na to bylo vhodní. Nicméně, k tomuto případu přidělím Johna. Ne na plný úvazek, samozřejmě, ale budu po něm chtít pravidelná hlášení, takže se s tebou bude muset setkávat osobně skoro každý den.“

Sherlockovy ruce na vteřinku ztuhly, ale i tak kraťoučký moment ho prozradil. „Proč by mě to mělo zajímat?“

„Ale prosím tě, Sherlocku. Čekáš, že ti uvěřím, že ho bombarduješ textovkami pro nic za nic? Ten chlap se hihňá nad každou novou zprávou, jako kdyby byl znova na střední, a vidím, že tebe to nebere o nic míň. Mít důvod popovídat si tváří v tvář je přece dobrá věc.“

John se hihňal nad jeho textovkami? Nad kterými? Když mu Sherlock posílal dedukce lidí z Mycroftovy kanceláře založené na podrobnostech, které mu John poslal? Nebo když se s ním podělil o výsledky experimentu o srážlivosti slin post-mortem? Ten byl přece chytrý. Na Johna to asi udělalo dojem. Možná by na něj udělalo dojem, kdyby osobně viděl, jak Sherlock vyřeší případ.

Sherlock věděl, že ho Mycroft manipuluje, ale ani mu na tom nezáleželo, když před sebou měl vyhlídku na setkání s Johnem bez nutnosti mít nějakou chabou záminku. Mohl by mu sdělit své dedukce osobně, a vidět, jak ho to ohromí, a možná by mu pak John znova řekl, že je úžasný.

Sherlock se pokusil předstírat nezaujatost. „Jestli tu hodláš zůstat a rýt do mě, dokud to nevezmu, můžeš tady tu složku rovnou nechat a jít pryč. Podívám se na ni, až budu mít čas.“

Nemusel ani vzhlížet, aby věděl, že se Mycroft ušklibuje.

 

oooOOOooo

Ve složce byly informace o Bruce-Partingtonových plánech – protiraketová obrana, jak inovativní, zív – a samozřejmě všechno přísně tajné. A samozřejmě že se nějaký poskok z nižší úrovně utajení poflakoval po Londýně s plány na USB, nechal se oddělat, a USB se vypařilo. Nad úrovní inteligence lidí okolo sebe si někdy Sherlock vážně zoufal.

Byl si jist, že to vyřeší – hned jak se tím začne zabývat.

oooOOOooo

Pak naproti přes ulici vybuchl byt.

 

oooOOOooo

Všechen čas mu teď zabral ten mnohem zajímavější případ, který začal pěti pípnutími ze známého růžového telefonu. John se párkrát stavil, aby se poptal na stav vyšetřování Bruce-Partingtonových plánů. Jenže Sherlock měl moc práce, a tak Johna zlanařil k tomu, aby mu přidržoval věci, anebo mu podával telefon z kapsy kabátu, který měl zrovna na sobě, zatímco hleděl do mikroskopu. John se k tomu báječně hodil. Sherlock by se na něj rád soustředil víc, a zapracoval trochu na svých nedávných nápadech a představách, ale ten případ mu nešel z mysli. Na pozadí všech těch důmyslných případů se tyčil temný stín, který se poprvé objevil v případu vraždícího taxikáře: Moriarty.

 

oooOOOooo

Hádali se. Sherlock nevycházel z úžasu, že mu na tom záleží natolik, aby odpovídal.

 

–Zachrání je, že se budu trápit? SH

–ne

–Pak tu chybu nebudu dělat ani nadále. SH

–a to ti nedela potize, ze ne

–Ne, vůbec. To jsi zjistil až teď? SH

 

Dvacet minut mu nepřišla žádná odpověď a celých těch dvacet minut se Sherlock užíral. Měl by se soustředit na třetí signál, měl by se snažit vyřešit tuhle vraždu. Ale všechno, na co dokázal myslet, bylo, že John byl nešťastný. A že je to jeho vina. Pro ten závěr neměl žádný důvod, absence odpovědi v SMS konverzaci mohla znamenat cokoliv. John byl koneckonců v práci, mohl se zrovna věnovat nějakému nesmyslu pro Mycrofta.

Jenže Sherlock věděl, že to není pravda. John nikdy nezapomněl odpovědět, vždycky Sherlockovi dal vědět, že musí končit. Sherlock věděl, o co se tu jedná. Chtěl to nechat být, protože se nemohl změnit, dokonce ani kvůli tomu, že se John zlobil. Byl, kdo byl. Ale přesto si nemohl pomoct a napsal další zprávu.

 

–Zklamal jsem tě. SH

–skvela dedukce

 

Divné bylo, že ho John zase chválí, ale to nebylo to, co Sherlock chtěl slyšet.

 

–Nedělej z lidí hrdiny. Hrdinové nejsou, a kdyby byli, já bych mezi ně nepatřil. SH

–nechci z tebe hrdinu. Jen dobreho cloveka.

 

Sherlock neměl ponětí, co by na to měl říct.

 

–musim jit

 

To Sherlocka oprostilo od nutnosti odpovědět. Nevěděl proč, ale stále mu trvalo déle, než by čekal, vrátit se k případu a přestat myslet na Johnova poslední slova.

 

oooOOOooo

Všechno vyřešil. Porazil Moriartyho, což ostatně čekal. Případ ztracených Bruce-Partingtonových plánů vyřešil taky, jen tak mimochodem, ve chvíli, kdy šel navštívit rodinu oběti. Na Johna udělalo dojem, když mu Sherlock předal USB s plány, a pečlivě naslouchal jeho dedukcím. Po bouřlivých chvilkách během případu byli spolu konečně zase zadobře. Rozloučili se s úsměvem a popichováním a pak se Sherlock vrátil do 221B s plánem, jak zase odejít, aby si ho Johnův sledovací tým nevšiml.

 

oooOOOooo

V zápalu hry se hnal pořád vpřed a nepřemýšlel, i když si dobře pamatoval Johnovo zklamání a mlčící telefon, když mu ukázal svou temnější, chladnější stránku.

Takže se vrátil na začátek. Byl na bazénu, kde poprvé potkal vraždu, kde Carl Powers přišel o život. Kruh se měl uzavřít a Moriartyho úklady měly skončit tam, kde začaly.

Jenže všechno bylo špatně.

Moriarty byl Jim. Jim z IT. Ten gay s vykukujícím spodním prádlem, který chodil s Molly a snažil se sbalit Sherlocka.

Naletěl mu. A kdyby jen to.

Moriarty se zazubil a s potěšením se rozhlédl ze strany na stranu. „Pro naše zúčtování jsi vybral perfektní arénu, ale načasování jsi trochu zvoral. Tvůj mazlíček tu ještě není, víš? Umí se tak zažrat do práce.“

Sherlockovi se rozbušilo srdce rychleji, když mu došlo, co tím Jim myslí. Pořád měl čas, určitě měl. Vytáhl svou zbraň, kterou si sehnal od svých ne zrovna zákonných kontaktů. „Potom myslím, že s tímhle jsi počítal taky.“

„Ale nebuď směšný!“ vykřikl Moriarty a tleskl. „Přece to nechceš zabalit tak brzo, ne? Ještě před velkým finále? Tvůj pejsánek tu není!“

Druhou rukou Sherlock vytáhl mobil a vytočil Johnovo číslo. Moriarty se jen usmál, přihopsal o pár kroků blíž, a zanotoval: „To ti je na hoooouby, Sherlocku. Nevezme to!“

Nikdo to nebral. Sherlock strčil telefon zpátky do kapsy a zaťal zuby, aby s ním namísto toho nemrsknul na podlahu. „Co jsi s ním provedl?“

„Jenom jsem pro něj zařídil nový ohoz. Trošku ho vyfešákoval, jeho vkus je tak nudný. Musí vypadat k světu, než se naposledy utkáme, ne?“ řekl Moriarty a rozpřáhl ruce.

„Mohl bych tě zabít dřív, než dorazí.“ Sherlock přitlačil ukazováček na spoušť. Nikdy ještě nikoho nezabil, ale měl pocit, že Moriartyho by odpravil bez zaváhání.

Přes podlahu přeletěly dva červené flíčky a slily se na Sherlockově hrudi. Moriarty se usmál. „Jen malinké připomenutí, aby ses s tou stříkačkou držel na uzdě. Mám tu své lidi. Když umřu, umřeš taky, a potom vezmou telefon a tvůj drahý John Watson bude na tisíc kousků.“

Sherlock se zhluboka nadechl. „Stejně nás nenecháš naživu. Tak co kdybych tě rovnou zastřelil?“

Moriarty napodobil užaslý obličej. „To by sis pak mohl užít výraz překvapení v mé tváři. Protože to by mě doopravdy překvapilo, Sherlocku. Vážně. A taky tak trošku… zklamalo.“ Usmál se, skoro něžně. „Ale nemyslím si, že to uděláš. Neužil by sis to moc dlouho. A John by nikdy nezjistil, co se stalo, nikdy by se neprobudil z té dřímoty, kterou jsem mu naordinoval. Ani by se nevzepjal k poslednímu zbytečnému odporu.“

„A co když lžeš,“ řekl Sherlock. „Kdybys měl Johna, už by tu byl.“

„Jak jsem řekl, naplánoval jsi to tu moc brzy. John bývá v práci déle než od devíti do pěti, milánku,“ řekl Moriarty s trucovitým výrazem. Najednou ho vyrušila hlasitá, na nervy lezoucí písnička. Protočil oči, svěsil ramena a vytáhl telefon. „Můžu?“

„Jasně,“ zavrčel Sherlock.

Moriarty naštvaně vzdychnul, vzal hovor a okamžitě se mu zvedla nálada. „Aha. Takže ho máte? Výborně. Pošlete ho sem, hned jak přijedete,“ zaštěbetal s dementním úsměvem a ukončil hovor. „Finále za chvíli začne, Sherlocku. Není to tááák vzrušující?“

 

**

INFO o povídce

DALŠÍ

 

 

12 komentářů Přidejte váš

  1. kamivon napsal:

    krásný, zábavný, paráda🙂

  2. Wretched Angel napsal:

    Tohle je prostě dokonalost, takovéhle povídky bych mohla číst pořád a neomrzelo by mě to. Já už to sice četla, ale jak už jsem říkala, tohle bych mohla číst neustále. Krásně napsané, moc děkuji:)

  3. Liss napsal:

    „Jimovi z IT“ bych i fandila, jen kdyby nebylo toho bombového „ohozu“. Mezi Johna a Sherlocka se nesmí nikdo plést- Mycrofta bohužel skousnout musí a Moriartyho vlastně také😀 Smála jsem se nad smskami a neustálým bratrským špičkováním, Holmesovic hádky nikdy nezklamou. Těším se na poslední část🙂

  4. helsl napsal:

    Skvělá povídka – napínavá, zábavná a určitě s dobrým koncem, tak přesně to má být. Navíc intervaly mezi kapitolami jsou snesitelné; já myslím, že je to na jedničku s hvězdičkou a obrovským poděkováním.

    1. squire napsal:

      Díky a taky děkuji Mie za publikaci

  5. Katy napsal:

    John perlí a Sherlockovy snahy získat jeho pozornost jsou k nezaplacení🙂 Jen z toho konce mě teď trochu mrazí…
    Skvělý překlad, těším se na pokračování🙂

  6. katka napsal:

    čím dál lepší tada pokud to ještě jde jen teď ty nervy

    1. squire napsal:

      Jooo, Moriarty na scéně, nervy v kýblu🙂 díky

  7. Radka napsal:

    John se hihňá jako středoškolák… ta představa je super… Sherlockovy smsky rozhihňaly i mne🙂

  8. Thea napsal:

    prostě úžasné, miluji už jenom představu hihňajícího se Johna🙂

  9. DarkPony napsal:

    Áááááááá, hrozne super, napínavé, roztomilé *mozog nestíha spracovať všetky prívlastky* a všetko zároveň! Ste skvelá stránka!

    1. squire napsal:

      Díky! Mia je jedinečná, a tyhlety stránky jsou nejlepší.

Necháte mi komentář?

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s