squire: Za tyhle kraviny ho neplatí dost (3/3)

Závěrečná část povídky, u které není rozumno konzumovat nápoje. Nicméně dneska nebude taková neředěná sranda jako posledně. Už proto, že Jim Moriarty je takovej hajzlík a navíc se zjevně nebojí ušpinit si ruce Johnovou krví…

(ale skončí do dobře, nebojte! :D)

 

 

Za tyhle kraviny ho neplatí dost

 

Část třetí

 

Před dvěma měsíci a dvěma pokusy o atentát na Mycrofta by John neměl sebemenší šanci. Teď ale, když ho zastavil rozložitý chlap a zeptal se ho na cestu, zatímco opodál lelkovalo auto, hned se měl na pozoru. V tu chvíli, kdy se ho ten muž pokusil chytit, mu podkopl nohy a nabral ho kolenem do obličeje. Popadl injekční stříkačku, kterou ten muž držel schovanou za zády, a zabodl mu ji do krku. Další muž vyskočil z auta a namířil na něj zbraň. John zvolna zvedl ruce a nehýbal se. Druhý muž se pomalu blížil, ale když se na chvilku zastavil, aby strčil nohou do svého bezvědomého kolegy, John mu odrazil ruku se zbraní a dal mu pořádnou ránu pěstí do brady.

Musel čekat deset minut, než se první z nich probral. Jaká ztráta času. Pět minut z toho času věnoval prohledání jejich auta a našel v něm vestu plnou výbušnin.

Když první útočník mátožně přišel k sobě, zjistil, že mu na čelo míří zbraň.

John se chmurně pousmál. „Teď zavoláš svému šéfovi a řekneš mu, že mě máš. A potom mě za ním zavezeš, ať už je kde chce.“

 

oooOOOooo

Bylo to pořádné nadělení a samozřejmě že uprostřed toho všeho byl Sherlock.

„Za tohle mi zdvojnásobíte plat,“ zasyčel do telefonu, naštvaný z toho, že po něm Mycroft chtěl hlášení o stavu, když by se měl věnovat zachraňování Sherlocka.

„Máte to mít,“ odpověděl Mycroft neobvykle rychle. „Teď poslouchejte. S nejméně dvěma odstřelovači na prvním podlaží a s Moriartym v přízemí se Sherlockem je to situace, kam nemůžete naběhnout jen se dvěma lidmi jako zálohou. Vyčkejte dalších deset minut a budete mít k dispozici celý tým.“

John protočil oči a plížil se blíž k zadnímu vchodu. „To vím. Vždyť jsem vám to sám řekl. Ale my nemáme deset minut. Moriarty začne mít podezření, když se jeho muži neukážou, a kdoví co by provedl Sherlockovi, kdyby zjistil, že má po parádě. Už tak jsme se příliš zdrželi.“

Mycroft se zostra nadechl. „Když tam vlezete příliš brzo, aniž byste zároveň odzbrojili všechny ostatní, zahráváte si se Sherlockovým životem.“

„Budete prostě muset věřit, že své práci rozumím,“ řekl John a vypnul mobil. Tušil, že za to draze zaplatí.

Dost blízko na to, aby odpověděli a dorazili na místo současně s Johnem, byli jen Ramosová, Jones, a Lee. Druhý tým byl na cestě, ale Johnovi vypršel čas, zatímco obhlížel bazén a lidi v něm. Lee musel zůstat v autě se zajatci a jako hlídka, kdyby dorazil ještě někdo z Moriartyho lidí. Což znamenalo, že s Johnem mohli jít jen Jones a Ramosová.

Otočil se k Ramosové. „V těchhle situacích máte víc zkušeností než já. Máte velení.“

Ramosová přikývla. „Musíme vyřadit odstřelovače, aniž by si toho nepřítel dole všiml. Přesuneme se nahoru. Já vpředu, Jones nás kryje.“

Zamířila k oknu, které John předtím vypáčil. John měl bojový výcvik a zkušenosti ze speciálních jednotek, ale většinu let v armádě strávil jako doktor. Ramosová na druhé straně byla v těchhle v situacích jako ryba ve vodě od té doby, co nastoupila k armádě. Nebylo žádných pochyb o tom, kdo tu byl lepší.

Proklouzli oknem vzadu. Tohle místo sloužilo pro plavecké tréninky a menší soutěže. Bazén se nacházel v přízemí, a budova byla otevřená až po střechu do výšky tří poschodí. Záměr byl, aby lidé stojící v chodbách okolo vyšších poschodí mohli sledovat dění v bazénu. Podle jejich odhadu situace a úhlů laserových teček na Sherlockově hrudi museli být v prvním patře alespoň dva odstřelovači.

To okno si vybrali kvůli blízkému schodišti, po kterém teď neslyšně šli nahoru. Štěstí bylo na jejich straně. Jeden odstřelovač stál zády k nim na okraji schodiště. Měl pušku, namířenou dolů. Ramosová naznačila Jonesovi, aby ho sejmul, a Johnovi, aby šel doleva, zatímco ona pokračovala vpravo. Protože byli jen tři, neměli jinou možnost než se rozdělit, aby celou oblast vyčistili, jak nejrychleji to půjde.

Jak se John vzdaloval, zahlédl Jonese popadnout zezadu toho chlapa, tiše ho zneškodnit a zároveň přitisknout pušku k zábradlí tak, aby s rámusem neupadla na zem.

John se držel ve stínech a pohyboval se rychle a při zemi, aby neposkytoval velký cíl. Museli jednat rychle. Bylo možné, že si někdo všimnul zmizení jedné laserové tečky, když Jones vyřadil svůj cíl. Jones chytře nastavil hledí zpátky, ale to chvilkové zmizení mohlo vzbudit pozornost.

Akustika v otevřeném prostoru budovy byla úžasná. Přes hučení adrenalinu v uších John dokázal rozeznat Sherlockův hlas a pak ještě jeden, který musel patřit Moriartymu.

„Vezmi si je,“ uslyšel říkat Sherlocka a to bylo hloupé, protože to znamenalo, že Sherlock nechává Moriartyho přiblížit se k sobě, dost na to, aby mu mohl něco podat. Proč, proč, proč?

„Á, tohle. Raketové plány.“ Moriartyho hlas syčel v panujícím tichu. John zaťal zuby a plížil se vpřed, oči na stopkách po dalších odstřelovačích. Buď si Sherlock udělal kopii Bruce-Partingtonových plánů, anebo to jen předstíral, že je má. Po všech těch potížích, kterými si prošel, Johna překvapilo, že by Sherlock předal Moriartymu plány jen tak. O co mu šlo?

Moriartyho hlas najednou vybuchl s ozvěnou: „Nuda! Ty jsem mohl mít už dávno.“

Ozvalo se šplouchnutí, jak něco spadlo do vody. Fajn. Jestli Moriarty právě hodil plány do bazénu, o jeden z Johnových problémů míň. Díky Bohu za padouchy, kterým dokonale hráblo.

„A co teda chceš?“ vyslovil Sherlock to, co běželo hlavou i Johnovi.

„Víš, co se stane, když mi nedáš pokoj, Sherlocku?“ zanotoval Moriarty.

Nudu v Sherlockově hlase dokázal John rozpoznat i z jiného patra. „Nech mě hádat. Necháš mě zabít.“

John v duchu zaklel. Ne proto, že Sherlock jako vždycky řekl nějakou blbost, ale protože se právě díval na siluetu nečekaného nepřítele. Během svého prvotního průzkumu na Sherlockovi viděl jen dvě tečky, a doufal, že to znamená jen dva odstřelovače. Tenhle úsek chodby byl přesně nad místem, kde ti dva dole stáli, a tak tenhle odstřelovač ani nemohl mít zacíleno. Díval se směrem k hlavnímu vchodu do budovy a pušku držel volně v ruce.

Samozřejmě se ho museli zbavit. Bylo příhodné, že neměl zacíleno, protože John neměl ponětí, jak Jones zvládl vyřadit svého odstřelovače, aniž by mu upadla puška do přízemí. Jones musel mít v záloze jednu ruku navíc. Nebo tři.

Rozhovor pod nimi pokračoval. „Zabít tě? Ale ne. To by bylo moc jednoduché. Jo, jednoho dne tě stejně zabiju, nechci to ale uspěchat. To si šetřím pro zvláštní příležitost. Ne ne ne ne… když nepřestaneš čmuchat, spálím tě. Vypálím ti srdce z těla.“

Moriarty byl naprosto vyšinutý pošuk. A ze Sherlocka nevypálí nic, leda přes Johnovu mrtvolu.

„Byl jsem z dobrých zdrojů informován, že žádné nemám.“

Ach, Sherlocku.

Odstřelovač, na kterého John zíral, si opřel pušku o zábradlí a začal si prohrabávat kapsy. To byla příležitost, kterou John potřeboval. Neslyšně se přiblížil, bleskurychle ho popadl pod krkem a odtáhl ho od zábradlí. Muž sebou zmítal a snažil se setřást Johnovo sevření, ale John pevně držel a jen uhnul tváří, aby nedostal hlavičku. Zdusil pár vlastních heknutí, když ho ten chlap párkrát nabral loktem do žeber, ale nemusel to snášet dlouho. Bez přísunu vzduchu muž brzo přestal zápasit a pomalu zplihl. John ho držel ještě o několik vteřin déle, aby si byl jistý, že to jen nepředstírá, a pak ho pustil.

„Oba víme, že to není tak docela pravda,“ zapěl Moriarty. „Moji chlapci nám přinesou tvoje srdce v dárkovém balení, právě teď!“

Počkat, to zamýšlené rukojmí byl přece John. Copak Moriarty mluvil o něm?

Kruci, teď na to neměl čas. Zrovna se chystal jít dál, když zazněl výstřel. Odkudsi zprava. Ramosová. Padly další dva výstřely a pak se ozval zvuk tříštěného skla. John bleskově zvážil situaci. Jestli byla Ramosová mimo, její odstřelovač mohl zasáhnout Sherlocka. Ale i kdyby byl mimo ten odstřelovač, Sherlock byl pořád dole ve společnosti psychopata.

„To je proti pravidlům!“ vyvřískl Moriarty.

Čas Johnovi vypršel.

Odhadl Moriartyho polohu z toho, odkud zaznělo to zaječení, a přehoupl se přes zábradlí. Bylo to jen jedno patro a dopadl na nohy, překulil se do kotoulu, tělo hnané setrvačností. Tu polohu odhadl možná až moc dobře, protože do někoho narazil, a společně padli k zemi. Hlavou to vzal o zem a ostře to zabolelo. Když se otočil proti tomu člověku, do kterého se zamotal, ocitl se tváří v tvář křenícímu se šílenci.

„Ahoj, pejsánku,“ řekl Moriarty a bodl Johna do břicha.

„Johne!“ vykřikl Sherlock, ale John neměl čas se po něm ohlížet.

Heknul bolestí a ruku sevřel okolo Moriartyho zápěstí, protože ten chlap byl možná geniální zločinec, ale nebyl to voják. Moriartyho ruka povolila, když ji John zprudka stisknul, a pak Moriarty s překvapením pustil nůž úplně. John si vytáhl nůž z břicha, otočil ho a vrazil ho Moriartymu mezi žebra jedním pohybem, hladkým a rychlým jako blesk.

Moriarty měl pravdu. Měl ve tváři výraz překvapení, a John si ho opravdu užíval.

I když ne moc dlouho.

John ho odhodil stranou a klopýtavě se postavil. Kdosi další do něj zprudka narazil a on už se chystal k zápasu, když tu ucítil objetí dlouhých paží a známý hlas v uších.

„Johne! Johne, jsi v pořádku?“ Sherlock panikařil.

Byla to dost možná ta nejhloupější otázka, kterou kdy Sherlock měl, a John mu to hodlal navždycky pravidelně připomínat. Pokud přežije.

Zavěsil se Sherlockovi za paži a táhl ho k východu, klopýtaje tak rychle, jak to jen šlo. Bolest v břiše mu začala vystřelovat do celého těla a ruku měl kluzkou krví. „Nejsem v pořádku. Právě mě bodli, ale musíme se odtud dostat. Můžou tu být další. Zálohy jsou na cestě, Jones by tu měl být každou chvíli, ale Ramosová může být mimo. Lee nás může krýt venku. Mám zbraň, vytáhni mi ji.“

Slova se mu slévala, a to nebylo dobré. Točila se mu hlava a bolest přestával cítit. To byly špatné známky.

U bočního východu ho Sherlock přitiskl ke zdi a zatlačil mu na ramena. Už i tak jemný stisk stačil na to, aby klesl na podlahu, nohy už ani necítil. Adrenalin z něj vyprchával, a z náhlé ztráty krve se dostával do šoku. Věděl to, ale nebyl na to čas.

„Potřebuješ krytí,“ vyhekl na Sherlocka, který se k němu přikrčil.

„Zmlkni. Potřebuju zastavit tohle krvácení, a myslím, že máš otřes mozku.“ Sherlock zněl nejistě i přes důraz svých slov. „Musíme jen pár minut počkat, protože ty bys sem nenaběhl bez povolání dalších záloh a ty už nemůžou být daleko. Mycroft má svoje lidi všude.“

John na něj zíral. „Budou tu do šesti minut. Možná do pěti, už nevím.“

Už nestíhal vnímat čas, pošeptala mu jeho doktorská stránka. To nebylo dobré. Jak dobře se Moriarty trefil? Rány do břicha obvykle nebyly smrtelné, když se jim dostalo rychlého ošetření, pokud se ovšem neinfikovaly, což bylo dost možné, teroristi si obvykle zbraně nedezinfikovali, a na bitevním poli byla okamžitá pomoc dost daleko…

„Johne! Neusínej! Nesmíš –“

„Sherlocku,“ zašeptal. Jak se tu Sherlock vzal?

„Zůstaň se mnou!“ nařídil mu Sherlock. „Musíš zůstat se mnou.“

Svět se Johnovi rozplizl před očima. Zavřel je a zašeptal: „Promiň.“

 

oooOOOooo

Johna probral zvuk pípajících přístrojů. Tělo se mu vznášelo na známém obláčku léků na tišení bolesti a on vzdal díky Bohu za moderní medicínu a drogy. Pak pomalu a namáhavě rozlepil oči. Byl v nemocnici, což čekal. Co nečekal, byl pár šedých očí, zírajících na něj poměrně zblízka. Instinktivně cuknul rukama a zjistil, že ho Sherlock za jednu drží. Než stačil mrknout, ocitl se mu před ústy pohárek s brčkem, a John si poslušně srknul studené vody. Na vyschlý jazyk a poškrábaný krk to byl přímo balzám.

„Tohle už nikdy nesmíš udělat,“ sežehl ho Sherlock pohledem. Jeho tmavé kudrny byly v povstaleckém zmatku a jeho obvykle bezchybný oblek byl pomačkaný. Výsledný efekt mu kupodivu velice slušel.

„Dám všem kriminálníkům vědět,“ zachrčel John.

Sherlock se zamračil. „To udělej.“

„Jsi v pořádku?“ zakrákal John.

„Ty jsi – ty jsi snad na hlavu. Ty jsi ten, kdo leží v posteli s ránou z žaludku a s otřesem mozku a –“ Sherlock se zarazil pod Johnovým upřeným pohledem. „Jeden odstřelovač mě trefil do paže. Bylo to jen škrábnutí, ale upustil jsem zbraň. Dřív než mi mohl Moriarty něco provést, přihrnul ses tam ty a naprosto zbytečně jsi ohrozil svůj život. O sebe jsem se mohl postarat sám. V boji muže proti muži jsem výtečný.“

Sherlock byl pořádně v ráži, a zcela zřejmě naznačoval, že John nebyl až tak výtečný v boji muže proti muži, ale to Johnovi moc nevadilo. Všechno, co slyšel po slovech „jen škrábnutí“, bylo bla bla bla. Zachránil Sherlocka, zastavil Moriartyho, a to mu stačilo.

„Ty mě vůbec neposloucháš,“ trucoval Sherlock.

„A proč bych měl? Ty nikdy neposloucháš mě.“ Cosi Johna napadlo. Volnou rukou si promnul obličej. „Ostatní? Ramosová a Jones?“

„Jsou v pořádku. Ramosová to schytala, ale není to vážné. Toho druhého taky trefila, ale utekl, když vyskočil z okna. Říkala, že ho poznala, a podá ti hlášení později,“ odrecitoval Sherlock.

Ten odstřelovač musel být třída, když trefil Ramosovou a ještě utekl. Johna napadlo, jestli by to přežil, kdyby se s ním setkal on místo ní.

Ale teď byl v nemocnici s ranou v žaludku a Sherlock Holmes ho držel za ruku, a všechno ostatní mohlo počkat, teď když věděl, že jeho lidé jsou v pořádku.

Stiskl Sherlockovi ruku. „Takže… tvoje srdce, jo?“

Ty neskutečně tvarované rty se stáhly dolů. „Nemůžu za to, co říkají vyšinutí zločinci.“

„Aha. To je smůla. Myslel jsem si, že když jsem něčí srdce, mám nárok na zvláštní prémie. Třeba jako polibek potom, co mě někdo bod –“

Sherlock se sehnul a zprudka ho políbil. Bylo to neohrabané a podbarvené zoufalstvím a nejlepší věc, kterou John zažil za posledních pár let. Zesláblou rukou prohrábl Sherlockovi vlasy a spokojeně zamručel.

„Prosil bych, abys sexuálně neobtěžoval mé zaměstnance, Sherlocku.“

Sherlock se odtáhl a na rtech mu pohrával úsměv i přes přítomnost jeho úhlavního nepřítele. Otevřel ústa, ale John ho předběhl.

„Oficiálně jsem na nemocenské, Mycrofte. A jestli nechcete sledovat, jak vašeho bratra zlíbám do bezvědomí, tak byste měl během příštích tří vteřin zmizet,“ řekl a nespouštěl oči ze Sherlockova rostoucího úsměvu.

Když slyšel, že Mycroft se zafuněním odchází, stáhl Sherlocka dolů pro další polibek. Tenhle byl mnohem hladší, vlhčí. Po pár minutách se odtáhl a se zadostiučiněním obdivoval Sherlockovy zrudlé rty.

„Myslím, že pracovat pro mého bratra je moc nebezpečné. Měl bys popřemýšlet o výpovědi,“ řekl Sherlock a dechu se mu nedostávalo jen maličko.

John pozdvihl obočí. „Já myslím, že bych byl mnohem víc v bezpečí, kdybys ty omezil ta svá tajná setkání se zločinci.“

Sherlock se kousl do rtu – sebe, ne Johna, což bylo prostě nefér. „Možná, kdybych tě měl nablízku, abys mě od těch špatných tendencí držel dál…“

„No nevím,“ řekl John. „Požitky z práce pro vládu se mi celkem líbí.“

Sherlock se sklonil a zamumlal do jeho rtů: „Nech mě předvést ti některé z mých požitků.“

Vtípek to byl laciný, ale John se stejně usmál. Ještě Sherlockovi nemusel říkat, že jeho místo u Mycrofta je jen dočasné, jen šest měsíců po tom, co Anthea porodí. Pak by nikdo nedokázal zabránit tomu, aby se Anthea ujala své staré pozice.

Nebylo na škodu, aby se Sherlock musel trochu snažit. Aspoň ještě chvilku.

 

oooOOOooo

–Vždycky poznáš dobrou čínskou restauraci, pokud se podíváš na dolní třetinu kliky. SH

–ne nepoznas. To si vymejslis.

–Vždycky taky uhodnu přísloví v koláčku štěstí. SH

–uz nelzi!! 😀

–Pojď se mnou na večeři a dokážu ti to. SH

–vyzvedni me a mas to mit

–Budu u tebe v sedm. SH

 

 

**

INFO o povídce

Advertisements

13 komentářů Přidejte váš

  1. Cora napsal:

    Svižná, vtipná a hřejivá detektivní komedie; moc pěkně se to četlo a ještě líp se usínalo… díky za překlad, prima kousek to byl.

  2. kamivon napsal:

    nádherná povídka , díky moc 🙂

  3. Katy napsal:

    Úžasné! 😀 *myslel jsem, že jako něčí srdce mám nárok na zvláštní prémie – jako třeba polibek* vážně skvělá povídka. Johnova odvaha za ten polibek určitě stála. A Sherlock… no, jen ať se ještě posnaží, nemůže mít přece všechno zadarmo, že 🙂
    Držím ti palce s dalšími překlady 😉 Katy

  4. Tinka napsal:

    Krása.. Dokonalost.. Nemám slov. 😀 miluju líbání Sherlocka s Johnem 😉 *úsměv od ucha k uchu *

  5. katka napsal:

    tahle povídka vážně nemá chybu , prostě jsem si jí zamilovala děkuji a těším se na další

  6. PharLap napsal:

    Nechtěla jsem se vyjadřovat napřed, když už jsem pro jednou věděla jak to celé dopadne. Ale když už jsme na konci (škoda, že to není delší, ale zase na druhou stranu, v nejlepším se má přestat…), tak můžu říct i svůj názor 🙂
    Tahle povídka je ÚŽASNÁ!
    Vtipná, nápaditá a má správný náboj. John je správně vtipný a odvážný (ale popravdě i trochu hloupý… Jako fakt. Mohlo ho napadnout, že Moriarty bude ozbrojený….), a Sherlock je prostě Sherlock 😀
    Ale jinak sečteno a podtrženo – ÚŽASNÝ! 😀
    Děkuju :3

  7. helsl napsal:

    Roztomilé, vtipné, patřičná dávka napětí, prostě senzační. Nejvíc jsem si vychutnala, že aspoň tady je Moriarty definitivně a nezpochybnitelně mrtvej. Bylo to fakt prima, díky moc.

  8. Wretched Angel napsal:

    Tohle je tak nádherně vtipné a sladké a celkově ňuchňaté, že z toho nemůžu. Prostě… OTP feels na obzoru. Moc děkuji za překlad, v češtině z toho mám snad ještě lepší pocit:)

  9. Liss napsal:

    Culím se nad těmi posledními částmi tak, jako v minulé kapitole John nad Sherockovými smskami 😀 Ale Sherlock měl pravdu, John skutečně velmi zariskoval, kdyby byl Moriarty jen o trochu schopnější, mohlo se stát nevyhnutelné… Naštěstí je Moriarty mrtvý (snad doopravdy!) a Johnovi rekonvalescenci zpříjemní neohlídatelný a neobyčejně pohledný bratr jeho zaměstnavatele. Kvůli něčemu takovému by se nechalo pobodat asi více lidí 😀 Skvělé zakončení mini-kapitolovky, najdi takových víc, prosím! 🙂

  10. Thea napsal:

    páni 🙂 vždycky mě dokáže dostat, jakej je Mycroft kazišuk a nikdy mě nepřestane zajímat, co je tak zvláštního na dolní třetině klik dobrých čínských restaurací 🙂 díky za překlad

    1. Kat napsal:

      Jsou víc vyleštěné od rukou a rukávů , hladké od opotřebení

  11. Leylon napsal:

    Ach jaj,uz som to citala ale itak sa neviem prestat smiat… preklad i napad je proste trieda. Dakujem 😉

  12. squire napsal:

    Díky, Mio, za publikaci, překlad jsem si užila a moc mě těší reakce.

Necháte mi komentář?

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s