Mini příběhy pro Tumblr: Bzzzzz

Hm, tuhle minipovídku z cyklu pro tumblr jsem sem prostě musela dát. Mám velkou slabost pro zmínky o dětství Sherlocka+Mycrofta, a tady jsou chlapci ještě bratři bez rozepří. Snad si tenhle bonbónek užijete jako já. ^_^

Sherlock je ještě dítě. V hlavě se mu toho děje najednou tak strašně moc, že je z toho chudák nakonec úplně rozčilený. Mycroft jeho stav velmi dobře chápe a pomůže.

 

Bzzzzz

(41.)

 

Začalo to, když byl Sherlock ještě malý chlapec.

Když ještě nebyl vysoký, když mu byly tři a čtyři a pořád si šlapal na jazyk, když se vzrušením rozčílil nebo mluvil příliš rychle, což bylo pořád. Tehdy, v těch starých časech, neznal slova pro ten zmatek ve své hlavě, nevěděl, že jiní lidé nevěděli, co bylo v pevně zabalených narozeninových dárcích nebo co se dělo za dveřmi ložnic, nevěděl, že ostatní nepřemýšleli, nepřemýšleli, nepřemýšleli tak strašně rychle a o všem, ale věděl, že je jeho hlava hlučná a hlasitá a jednoho dne dupl svou malou nožkou a z plných plic zaječel: „Bzzz!“

Jedenáctiletý Mycroft přestal kreslit, kreslit, kreslit periodickou tabulku, kterou si pamatoval nazpaměť, podíval se na svého sourozence a čekal.

Rudý v obličeji, chlapeček znovu zaječel: „Bzzzzzzzz!“

Mycroft si už dřív všiml těch náznaků, ale nebyl si jistý. Teď si jistý byl. Přikývl a natáhl k němu ruku: „Pojď.“

Podrážděný něčím, o čem ještě nevěděl, co to vlastně je, rozechvělý vědomostmi, k jejichž pochopení byl ještě moc malý, Sherlock znovu zakřičel to jedno slovo.

A Mycroft přikývl a zašeptal: „Ano. Bzzzzz,“ a Sherlock přikývl a ztichl a propletl malé prstíky s těmi velkými.

Nebe bylo modré, tráva na zahradě za domem už dávno vybledla do pšeničně žluté. Mycroft nesl svého bratra na zádech a po chvíli došli na tiché místo, kde Sherlock ještě nikdy nebyl, ale kam si během příštích týdnů vyšlape klikatící se cestičku. Došli na pole jejich sousedky, kde měla včelí úly.

Mycroft postavil Sherlocka na zem a ruku v ruce se přibližovali, opatrně a potichu, až nakonec klečeli u úlů. Další hodinu zírali na ruch okolo nich. Dýchali nosem a představovali si, že cítí med; a na dlouhou dobu oba bratři poslouchali a poslouchali, až je včely jemně a něžně uklidňovaly.

Ano, mumlaly včely, bzz. Bzzzzzzz.

 

**

Atlin Merrick, Wee Tumblr Fics – Buuzzzz

Další Mini příběhy

13 komentářů Přidejte váš

  1. Wretched Angel napsal:

    Tak toto byl naprostý vrchol vší roztomilosti. Sherlock a Mycroft jsou bratři, kteří jsou moje srdcová záležitost. Nádherná povídka, moc děkuji za tvou práci:)

  2. Katy napsal:

    Krásné🙂 takové něžné a roztomilé… A Sherlock s Mycroftem jako malí jsou vždycky skvělí🙂

  3. kamivon napsal:

    jé, ti dva jako děti🙂
    krásné, díky

  4. Ljena napsal:

    Tak tohle se krásně četlo. Pohladilo na duši. Děkuji🙂

  5. Tinka napsal:

    Jejich spory mě vážně baví, ale tohle je opravdu krásné pohlazení🙂 Nedovedu si představit že by spolu teď v dospělosti tak skvěle vycházeli.. Na to jsou si příliš podobní😀. Ale jako děti museli být úžasní. Mycroft zde ukázal a potvrdil slova jak moc velkou starost má o svého bratra. A Sherlock i když si to nechce přiznat v něm odjakživa měl vzor🙂

    1. miamam napsal:

      No právě! Souhlasím naprosto ve všech bodech!😀🙂

  6. helsl napsal:

    Moc ráda bych se dočetla, kdy, jak a proč se to mezi nimi pokazilo, když ten antagonistický vztah nemají odjakživa. Tato v seriálu dosud neobjasněná záhada mi vrtá v hlavě jako červotoč ve staré almaře. Že bys něco přeložila (existuje-li vyvětlující povídka) nebo napsala? Fakt by mě to zajímalo.

    1. miamam napsal:

      Tuhle záhadu jsem začala kdysi psát, ale je to tak bolestný a dlouhý, že jsem to nakonec pustila O.O Možná se k tomu tématu ještě někdy vrátím a pak by se to tu objevilo. Děkuju🙂

  7. Yuki-chan napsal:

    Naprosto se vším souhlasím s Liss🙂 vystihla to, co mi běželo hlavou jen co jsem dočetla…
    Jejich dětství a vztah, který spolu měli je něco, co si bez Atlin nedovedeme dokreslit🙂
    Ráda si přečtu víc takový sourozeneckých povídek🙂

  8. Liss napsal:

    Jak dokáže pár řádků pohladit na duši🙂 Současnost nenasvědčuje tomu, že by se ti dva měli vůbec někdy rádi, ale opravdu věřím tomu, že dětství bylo jiné. Mycroft jako starostlivý starší bratr dohlížející na svého malého, ale už i tak dost geniálního bratra. Atlin prostě umí, jestli píše více takových sourozeneckých povídek, tak bych si je tu ráda přečetla🙂

    1. miamam napsal:

      Hm, teď si žádnou nevybavuju, ani od Atlin, ani od nikoho jiného, i když vím, že jsem jich pár četla. Zabrouzdám do archívů a uvidíme, třeba něco zajímavého ještě najdu.🙂

Necháte mi komentář?

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s