První setkání: Nevytahuj… se

Sotva lezu, nemůžu polykat, za poslední tři dny jsem spotřebovala skoro tři krabice kapesníků (výrobce tvrdí, že v jedné je 100 ks… no nevim.) a všechno mě neskutečně irituje, i vlasy mě bolí, a to. Každý. Zvlášť.

Přesto víc, než mě štve tenhle blbej bacil, co si na mě zased, je fakt, že jsem za poslední týden nebyla s to něco přidat na JL+.

A tak skrz skleněnou clonu v očích zasedám za noťas a překládám další První setkání, protože Atlin Merrick – a teď už i pod svým skutečným jménem, protože mi konečně dorazila její kniha, viz panel vlevo – má ten dar, zvednout mi náladu z propastných hlubin. Dokonce si troufám tvrdit, že i přes obsah kapitoly mi po dobu překladu klesla teplota někam k momentálně příjemné sedmatřicítce.

tahle kapitola Prvních setkání je skvostná už i tím, že se dá většina věcí zachovat a neztratit překladem! Jupí! Tak si to užijte, tentokráte v obchodě, kde John bojoval se samoobslužnou pokladnou, než se objevil moudrý všeuměl Sherlock. 🙂

Nevytahuj… se

(17.)

 

„Měl byste použít obě ruce.“

Sherlock Holmes umí být skutečně nápomocný.

„Ale tou pravou pohybujte pomaleji.“

Zapomeňte na to.

„To pak budete hotový o třicet procent rychleji.“

Není nápomocný.

„A pokud se nejdřív dobře předpřipravíte, pak se to procento zvýší na třicet osm.“

A přesto Sherlock věří tomu, že všichni mají právo znát jeho názor.

„Protože skončit rychleji, o to přece jde, ano?“

Ale Sherlock se mýlí.

John Watson strávil mnoho let v armádě. John se vypořádal se svým spravedlivým dílem velkých pablbů toužících po pozornosti. Naučil se, že nejlepší způsob, jak je umlčet, je předstírat hluchotu.

„Vím, že mě slyšíte.“

Nicméně, občas John udělá výjimku. Ach, božínku, ano. Pokud mu rupne poslední namožený nerv, John Watson je vskutku ochotný věnovat těm velkým pablbům veškerou pozornost, po níž prahnou. I když ne zrovna tak, jak to čekají.

John si olízne rty a zazubí se na cizince, co stojí ve frontě za ním. Pokyne ke svým potravinám u samoobslužné pokladny. „Tak to udělejte,“ vydechne jemně k tomu muži. „Udělejte mi to.

Cizinec ani nezaváhá. Přistoupí rovnou ke čtečce a sáhne po lahvi vína.

„Ano, takhle. Ukažte mi, jak to s těma svýma velkýma rukama děláte.“

Sherlock se na nepatrný okamžik pozastaví. Žena, co je další na řadě, se rozhlédne kolem, jestli to ostatní taky slyšeli. Pokradmu vytáhne svůj mobil a začne na něj nahrávat video.

„Počkat!“

Všichni: Sherlock, kolemjdoucí pokladník i ta žena, se zastaví.

„Říkal jste… že bych se měl nejdřív předpřipravit.“

Sherlock Holmes na toho malého muže pohlédne úkosem. Ten malý muž si znovu olízne rty.

„Chci říct, chtěl bych vám usnadnit to, že mi to děláte.“

A v tu chvíli to Sherlockovi konečně dojde. Přimhouří oči.

„I když vás nechci moc honit.“

Sherlock se rozhodne, že si počká na to, jak se to dál vyvine.

„Když jsem sám a dělám to, rád to dělám pomalu.“

Sherlock pozorně naslouchá a skenuje a balí další víno, nějaký sýr, mléko.

„Rád se všeho dotýkám.“

Ta poslední věta zapříčinila, že se Sherlockovi pod rukama rozuteklo neskutečné množství jablek.

„Rád po věcech přejíždím svými… prsty.“

Sherlock se moc nezaobírá pravidly. Normálně ho nerozhází, naskládat červená jablka se zelenými a žlutými a zadat je pod jediným kódem.

„Někdy se i předkloním -“ hluboký nádech a jemný, velmi blízký výdech, „- a čichám k věcem.“

Nicméně, občas Sherlock udělá výjimku. Pozorně poslouchá a pečlivě zadá kód pro jedno jablko.

„I když se lidé dívají.“

Fronta se rozrostla. Dívá se šest lidí. Tři z nich ani nemají žádné potraviny.

„Možná právě proto, že se dívají.“

Sherlock chybně zadá kód pro třetí jablko. Přemýšlí o tom, jestli to udělal schválně. Nebo náhodou. Právě teď si není jistý, co z toho by ho popudilo víc.

„Máš rád, když se dívají?“

Sherlock upustí jablko. Bylo to jediné zelené jablko v celém nákupu. Na chvilku se kvůli tomu cítí provinile. Teď ten muž nebude mít žádné zelené jablko.

„Muž jako ty… Vsadím se, že máš rád, když tě lidé sledují.“

Ten malý muž teď stojí přímo za ním. Sherlock tápe po dalších jablkách. Žena za ním uvažuje, jestli její telefon zvládne zaznamenat veškeré zvuky.

Sherlock teď ví naprosto přesně, kam až tohle zajde… pokud to dovolí, tak až k němu do baráku. Rozhodně to nechá zajít až tam. A to tak, že všechno zapře.

Sherlock odloží jablka. Otočí se k tomu malému muži. Pak Sherlock udělá tu svou Sherločí věc.

„Vím, jak strašně vážně bereš svou heterosexualitu, vím, že máš reputaci hodnou Lotharia, jen tak mimochodem i vím, že jsi před dvěma minutami v téhle frontě s někým flirtoval.“

Oba muži se krátce zadívají na ženu s telefonem. Žena se usměje a zamává prstíky jedné ruky na pozdrav.

„Pak tu máme tu tvoji pečlivě oholenou tvář, to, jak máš zastrčenou košili, to drahé víno, ale levný sýr – máš rande s… se svojí šéfkou? Což znamená, že tenhle malý flirt je jen trik a nemáš v úmyslu se na mě vytasit, jak příhodně říkají Američané. Takže, můžeš se přestat snažit obelstít mě, nebude to fungovat.“

John měl jednou přítelkyni, která mu říkala, že je John perverzní. Nebyl spokojený s přesčasy jako lékař, tak šel a přidal se k armádě, aby mohl riskovat svůj život tím, že bude zachraňovat ostatní.

Tehdy, stejně jako teď, John nesouhlasil. Potřebuje… nebezpečí není to správné slovo, nikdy ani nebylo… Potřebuje… vzpruhu. John potřebuje nějakou stimulaci, očekávání.

Vzrušení.

Sevře čelist, olízne rty, nasadí no nekecej, vážně? výraz a vytáhne se na špičky, a pak se John Watson nakloní k Sherlocku Holmesovi a –

 

**

To je celý?

Nejlepší kamarádka Bethany Reederové jí vytrhla telefon z ruky, zírala na poslední rámeček přehrávaného videa a zašeptala, jako by jí pukalo srdce: „To nemůže být celé, Beth. Prosím, řekni mi, že to není celé.“

Bethany Reederová se podívala na svou nejlepší kamarádku. Pak na svůj telefon. Pak na svoji kamarádku. Tiše zamumlala, jako by puklo její srdce: „V tu chvíli mi chcípla baterka.“

Bethany se dívala na svoji kamarádku. Její kamarádka se dívala na ni, jako by bylo její srdce naprosto na cucky. Bethany se podívala stranou. Bethany přemýšlela. Rozhodla se.

Naklonila se ke své kamarádce a zahihňala se, jako by najednou byla trošku opilá, a pak tiše řekla: „Ale tak nějak jsem leccos napsala. O tom, jak si představuju, co dělali po tom polibku. Chceš si to přečíst?“

 

**

 

Atlin Merrick, Well Met (Chip Away)

DALŠÍ První setkání

**

Advertisements

16 komentářů Přidejte váš

  1. Kayla napsal:

    Pri tejto poviedke som si musela dávať najviac prestávok na rozdýchanie smiechu 😃 Fakt diki, ani nechcem vedieť ako som vyzerala. A John ? V tom ako dostať Sherlocka do rozpakov je fakt král. A Sherlock v rozpakoch ? Úplne si viem predstaviť ako sa tváril 😃
    PS: Vyzdrav 😉

  2. kamivon napsal:

    parádní kousek , tohle se vážně povedlo 😀 😀 😀
    díky a přeju brzké uzdravení 🙂

  3. tes napsal:

    Hm po dlouhé době sem zavítám a už po mě rodiče řvou za záchvaty smíchu. No já tam být tak je stoprocentně začnu hecovat. 😀 Krásné dík

  4. Thea napsal:

    já nemůžu :DDDD tohle byla absolutní špica, kdyby mi zdechla baterka tak asi spáchám harakiri 🙂

  5. DarkPony napsal:

    Po tomto preklade mám chuť presťahovať sa do Londýna a stať v radoch v každom obchode 24/7. Ste skvelí! 🙂

    1. miamam napsal:

      Hehe, no takhle si můžu představovat, že na ně v nějakým tom Tescu narazím a budu svědkem podobného setkání… Představy mi nikdo nevezme, no ne? 😀 Dík 🙂

  6. helsl napsal:

    Jaký do rozpaků? Sherlock si začal. Být za nima v té frontě, tak dostanu smíchy škytavku. Oni jsou prostě dokonalí. Děkuju.

    1. miamam napsal:

      Já bych určitě taky škytala, ale spíš nedočkavostí. A pak bych je bez špetky studu stalkovala, abych zjistila, jak to bylo dál… A vůbec, jak je možný, že Bethany za nimi vlastně nešla?? Nechápu 😀

  7. katka napsal:

    nikdy bych nevěřila že u pokladny se dá zažít takové svádění a potom že nakupování je nuda

  8. Liss napsal:

    To je snad ta nejdvojsmyslnější povídka jakou jsem kdy četla. A cítím se stejně rozervaně jako ta kamarádka, v takovém momentu to utnout… Blbé mobily, nevydrží ve chvílích největší nutnosti! 😀 Atlin nás umí pořádně potrápit, jen co je pravda! Těším se na další Setkání, ve kterém snad vše vydrží 😀 A přeji Ti brzké uzdravení, ve společnosti JL se člověk prostě musí léčit jedna báseň 🙂

  9. squire napsal:

    Tak tohle mě naprosto rozsekalo smíchy!

    Btw bacily jsou na překlad nejlepší, já mám zánět dutin a jsem ve třetině DDD….

    1. miamam napsal:

      Nejspíš proto, že bývám fakt vzácně nemocná, mě to pak vždycky dokonale skolí a otráví, takže obvykle nejsem schopna ani vést domácnost :D. Ale když už klesnou teploty, tak je to lepší. 🙂 Díky

  10. Leylon napsal:

    no tak to teda bolo ! 😀 😀 😀 Komu niet rady, tomu niet pomoci… ako niekoho môže napadnúť niečo TAKÉTO?
    Ako vidím, nie som jediná, koho posadli bacily – len sa nám rýchlo vylieč 🙂 Toto mi pekne pozdvihlo náladu, môžem sa vrátiť s novou chuťou k neprebratému učivu *povzdych* kto môže dobrovoľne študovať chémiu? 😛 😀 (ja určite nie 😀 )

    1. miamam napsal:

      Hihi, zrovna tady mezi námi na JL+ se najde pár opravdu nadšených chemiků!!! A nemyslím tím Sherlocka :)). Ale je fajn, že jsem ti mohla zpříjemnit nepříjemné učení. 🙂

  11. Tinka napsal:

    Tak to bylo famózní.. John teda válel 😀 líbí se mi jak dokáže mnohdy tak rozvážného Sherlocka dostat do rozpaků.. 🙂 je v kočkování prostě mistr. A Sherlock? Opět nezklamal. (jinak přeji brzké uzdravení a děkuju mooc :-))

  12. Yuki-chan napsal:

    *smíchy se válím pod stolem a nemůžu přestat*
    SUPEEEEERRRR!!!! 😀 😀 😀 😀

Necháte mi komentář?

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s