První setkání: Magor

Ach, tohle PS je jedno z těch, ze kterých se mi svírá srdce. Ale nebojte, i přes hořký začátek se dočkáte dobrého konce.

Sherlockova osamělost má dvě stránky. Za dobrých dnů ho chválí za jeho bystrost. Když má ale horší den, pak je sám sobě úhlavním nepřítelem.

 

Magor

(7.)

 

 

Sherlock celkem často mluví sám se sebou. Taky si odpovídá. Uslyšíte různé věci podle toho, kdy ho zaslechnete.

Když má dobrý den, nemá většího fanouška, než je on sám. V těchto dnech uslyšíte, jak se chválí za ohromující dedukce, jak si všiml nepatrných vodítek nebo jak se obdivuje za výrazy, které použil.

Když má špatný den, zjistíte, že je svůj vlastní úhlavní nepříel (někteří lidé je mívají), který má sklon k jízlivým invektivám, když si špatně vyloží společenské podněty, přehlédne očividné, nebo když mu dojdou slova.

„Neříkej ani slovo, magore.“

Dneska je nebezpečný večer. Po tom, co mu zakázali přístup k dalšímu případu – proč nemůže najít slova, aby ho pochopili? – je plný sebeobviňování a nadávek. Takže když ta žena u stolu vzadu okrade muže, se kterým je na rande, Sherlock se otočí stranou, sleduje, jak Angelo obsluhuje zákazníka, předstírá, že nic nevidí.

Ale Sherlock vidí.

Vidí, že je ta žena silně nalíčená, jako by měla masku, co skrývá nudu, vztek, lítost. Vidí, že ten muž je totálně v háji: unavený, horlivý, rezignovaný, utrápený, plný úzkosti. Vidí jeho spravovaný kabát, odlupující se lak z deset let starých bot, vlasy, které nutně potřebují ostříhat. Nemůže si dovolit to, co se mu ta žena chystá udělat.

Nedělej to, magore, prostě to nedělej.

Když Sherlock myslí ano, nějak se stane, že řekne pochybuju. Když myslí nemáte zač, zamumlá jak příhodné. Takže pokud se pokusí tomu muži říct, že se ta žena omluví, aby šla na toalety a pak se chystá s jeho peněženkou odejít zadním vchodem, Sherlock nějak ví, že by mu řekl Dobrý bože, chlape, jste úplně slepý?

Takže místo toho si Sherlock strašně vynadá a sleduje věci v odraze okna, a když ta žena vstane s úsměvem na tváři, on vstane taky.

**

John ví, že to rande nejde moc dobře, protože ona se nepřestává usmívat, a taky ví, že nejde dobře, protože se ani nepodívala na jídelní lístek a navíc odstrčila tu malou svíčku stranou, a taky proto, že už je to pár minut od chvíle, co vstala a odešla.

Co John vůbec neví, je, jak se má přestat snažit. Protože když nepozve tu barmanku z kavárny nebo nezačne si povídat s ženou ve frontě za ním nebo když nezíská číslo na sekretářku své psychiatričky, nic se mu neděje.

Ale to je v pořádku, je to všechno v pořádku.

John bude dál chodit na rande, která si nemůže dovolit, bude v hospodě často kupovat rundy, a protože John ví něco o sázení, tak ví, že tohle všechno je jen o pravděpodobnosti: Čím častěji bude zkoušet štěstí, čím víckrát bude riskovat, tím spíš něco vyhraje, ne?

Nebo ne?

„Co?“ John mrkne, podívá se na muže stojícího nad sebou. „Promiňte, neslyšel jsem -“

„- na chodníku před restaurací,“ řekne cizinec, a to ve chvíli, kdy si John všimne svojí peněženky v mužově natažené ruce.

John vstane, ale peněženku si nevezme. Místo toho se zamračí na muže před sebou a několik dlouhých, trapných sekund si myslí, že je na tom něco divného, ví, že přehlédl nějaký důležitý faktor, špatně pochopil –

A najednou si John uvědomí, že ten muž lže. A proč. Střelí pohledem k dámským toaletám a svalí se zpátky do kóje se slovy: „Ach, do prdele.“

Sherlock se zamračí, položí peněženku, ukročí zpět… a ztěžka si sedne na židli, která tam předtím nebyla.

**

Angelo Ferlinghetti se umí pohybovat nepozorovaně. Být neviditelný, když vykrádal dům, bylo velmi užitečné, ale je to ještě lepší, když je teď vedoucí restaurace.

Židle, svíčky, bezplatné kávy nebo koláče – všechno tohle se nepozorovaně objevuje po jeho restauraci, vždy u stolu, kde se dva lidé nacházejí nad propastí, na hraně  něčeho, co musí říct, když dělají něco, co udělat musí, nebo za nebezpečných nocí, za nocí, kdy jsou lidé kvůli pokusům a omylům už téměř vyčerpaní. To je čas, kdy se má stát něco dobrého, cokoli, jen malinká pomoc…

„Jmenuju se John,“ řekne John, konečně uklidí svou peněženku. „Děkuju.“

Sherlock se předkloní, jako by snad chtěl vstát z té kouzelně se objevivší židle, zamračí se, mrkne a otevře pusu, ze které na okamžik vyklouzne jazyk, několikrát zafuní, nafoukne se a zamumlá jednu věc a pak další a v tu chvíli se John naklonil blíž a – dá to docela práci a musí se soustředit a pečlivě poslouchat, ale nakonec John slyší, co ten muž tiše a opatrně vyslovil, jako by pro něj řeč byla něčím novým a sladkým a zvláštním.

„Jmenuju se Sherlock,“ řekne Sherlock, „a nemáš zač.“

O pár hodin později jim Angelo přinese nějaký dobrý koláč. A svíčku.

 

**

Atlin Merrick, Well Met (Freak)

DALŠÍ První Setkání

*

Advertisements

10 komentářů Přidejte váš

  1. Katy napsal:

    Tak nějak začínám zjišťovat, co všechno mi uniklo 🙂 A že to byla nádherná jednorázovka… taková ta, co se z ní na chvilku sevře srdce, ale na konci člověk nezabrání úsměvu 🙂

  2. katka napsal:

    och , nádhera existují chvíle kdy bych Sherlocka adoptovala a rozmazlovala

  3. mim napsal:

    luxusný kúsok, presvetlil môj narodeninový deň, vďaka 🙂 🙂 🙂

  4. Thea napsal:

    Angelo a Mike, to jim tam fakt musí narvat víc amorků, aby jim to konečně došlo?
    po dni plném učení mi to opravdu bodlo, děkuji 🙂

  5. Tinka napsal:

    A takhle se boří pevné základy logického uvažování… 😀 jednoduché, krásné, famózní 🙂 (Angelo jsi úúžasný)!!

  6. Liss napsal:

    Krátké, ale výstižné. Jak popis Sherlocka, tak i Johna. Oba dva měli „své“ dny- plné bolesti, zármutku, smutku a zoufalství. Ale svítá na lepší časy. Nyní budou (doufám 😀 )převládat jiné dny (noci)- plné nespoutaného sexu 😀

  7. helsl napsal:

    Pořád říkám, že ti dva jsou stvořeni jeden pro druhého (proto je mi Mary trnem v oku), a tahle povídečka to vystihuje s ohromující přesností. A Angelo je chytřejší (vnímavější), než by do něj člověk na první pohled řekl. Moc se mi to líbilo, díky.

  8. kamivon napsal:

    zkrátka takový dvě ztracený existence, ale ve dvou se to táhne líp a nakonec když máte někoho, kdo vám rozumí, tak už nejste ztracení 🙂
    krásné, díky

  9. Leylon napsal:

    Ach,to bolo taaaaaak sladké. Dakujem, zachránila si ma pred úplným zbláznením sa nad politológiou 😀

  10. squire napsal:

    Tak tenhle se mi fakt fakt líbil.

    Občas z Atlin vypadne fakt dobrý kousek charakteristiky.

    Bezchybný překlad, jako vždycky:)

Necháte mi komentář?

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s