Hloupého trkni!

Chí, konečně se dostávám ke druhému avizovanému překladu – tentokrát doufám, že se vážně dobře pobavíte. Protože už při překládání jsem se dost dobře nasmála i já :-).

John má s Gregem Lestradem odjet na konferenci do Skotska… Konferenci, na níž měl jet původně Sherlock, jenže ten to odmítl. Ke svému zděšení a vzteku zjišťuje, že John odjíždí s Gregem (nezadaným… atraktivním…) docela rád!

Netuší, že je to tak trochu bouda na něj – i když vlastně ne tak úplně.

No, a ke všemu i Greg zjistí, že všechny cesty fakt vedou do Skotska… a to platí i pro Mycrofta Holmese.

 

 

Hloupého trkni!

 

 

„Tohle prostě zakazuju.“

„Haha. Nevěděl jsem, že máš smysl pro humor, kámo. Měl bys ale trochu zapracovat na té formulaci… Větší důraz na tom slově zakazuju.

„Jednou přijde den, Lestrade, kdy si někdo uvědomí, že tvoje schopnosti ani v nejmenším neodpovídají tvé výplatě, a ty budeš převelen na mnohem vhodnější post. Třeba jako uklízeč v klecích psovitých šelem tvého druhu.“

„Já asi pýchou puknu. Ach, děláš vtípky, přesně jako všechna ostatní děcka! Počkej, vezmu si foťák. Tuhle chvíli musím zaznamenat.“

„John s tebou nejde, a to je moje poslední slovo.“

„Posledně Johnův mozek ještě pracoval sám za sebe a on byl docela schopný dělat vlastní rozhodnutí, i když jak dlouho to tak ještě bude, když žije tady s tebou, no, nad tím radši nechci moc přemýšlet.“

„Gregu! Ty už jsi tady? Ještě nemám úplně sbaleno.“

Sherlock probodl pohledem malý kufr, který John položil na gauč. Měl sto chutí ho podpálit silou své extrémně dožrané vůle.

„V klidu, Johne. Vlak ještě nějakou chvíli nepojede. A Sherlock a já se spolu skvěle bavíme. On si procvičuje svůj komediální um a já jsem jeho divadelní kritik.“

„Ach, prima. Jsem rád, že se vy dva bavíte. Bude se tam konat ten seznamovací večírek? Co budeš mít na sobě? Nechci před tvými kolegy vypadat jako trouba.“

„Žádný dress-code. Ať si vezmeš cokoli, bude to fajn. Všichni se budou zajímat o to, co řekneš, ne co máš na hrbu.“

Pokusy vznítit Lestradea silou své extrémně dožrané vůle byly stejně marné, jako u Johnova kufru, ale Sherlock si byl celkem jistý, že někde poblíž leží zápalky, a on má přístup k hořlavým rozpouštědlům.

„Dobře, tak si vezmu tu novou košili, co jsem si nedávno koupil. Sherlock o ní ani neřekl, že je otřesná, takže mi musí fakt slušet.“

„Tak to jsem rád, že jsem si nakonec do báglu strčil ten černý svetr. Nechtěl bych tě ztrapnit svou chatrnou výstrojí. Hele, co když zaběhnu dolů a seženu nám kafe? Sherlocku, chceš něco?“

Lestradeovu smrt.

„Kdyby ano, silně pochybuju, že bys mi to byl schopný zajistit.“

„Ty jsi takovej cukrouš. Za chvilku jsem zpátky.“

John jen zavrtěl hlavou a vešel zpět do své ložnice, aby si sbalil hygienické potřeby. Ani trochu ho nepřekvapilo, že se za ním do místnosti snesl i jeden obří kosák.

„Johne, ty s Lestradem nepojedeš.“

„Jsou to tři dny konference ve Skotsku, ne dva týdny v Provence. A on přece nejdřív chtěl, abys s ním jel ty! Mluvit o tom, jak konzultanti pracují s místními, aby se věci urychlily… Mělo to být něco, po čem by ses úplně vrhnul. Sehnal peníze, aby pokryl výdaje za tebe a všechno.“

„Je to směšná ztráta mého času.“

„No, tvoje smůla, moje štěstí. Myslím, že to bude zajímavý, a protože je to dovolená zadarmo, nehodlal jsem to odmítnout, když mě požádal, abych jel s ním. Poté, co jsi mu řekl, ať si to strčí někam.“

„Nemůžeš odejít.“

„Hm, tak se na to podíváme… Moje nohy fungují, takže celkem snadno dojdu na vlak. Sherlocku, proč jsi tak proti tomu, abych jel na pár dní pryč?“

„S Lestradem.“

„Jo… a?“

„Je rozvedený.“

„Stejně jako půlka Londýna. Co to s tím má co společného?“

„Navíc je naprosto neschopný najít si náhradu za svou manželku.“

„Ok, musím připustit, že poslední dobou je celkem na suchu, ale to je spíš o tom, že není připravený se vázat, než  že by nedostával žádné nabídky. Věř mi, muž jako Greg má spoustu nabídek, když je někde venku v hospodě. Muži a ženy na něj stojí frontu, jak včelky na květinku. Mrzutou a chlastounskou květinku, ale umíš si to představit.“

Ah, Sherlock se tvářil velmi nemile. John se musel zasmát, jak se detektiv uměl zažrat do nejmenších detailů, když probudily jeho zájem.

„Tobě přijde atraktivní.“

„To jsem neřekl. Řekl jsem, že jakmile se jednou odhodlá mít nějaký milostný život, tak ho taky mít bude.“

„Nejedeš.“

„Protože Greg není ošklivý chlap?“

„Přesně.“

„Jo, jseš padlej na hlavu. Nebyl jsem si jistý, ale teď už jo. Nechám ti zřídit pohodlný pokojík v útulném cvokhausu na venkově. Bude tam pěkně a ticho, spousta ptáků a věcí, se kterými si můžeš popovídat.“

„Tvoje schopnost nebýt vtipný je uchvacující.“

„Greg si myslí, že jsem vtipný, a protože on je ten, s nímž budu trávit příští tři dny, budu předstírat, že jsem tvůj ignorantský názor ani neslyšel. Teď, pokud mě omluvíš, musím si zabalit pastu na zuby.“

Průvan od kosákových křídel zacuchal Johnovy vlasy. Velmi spokojeně se usmál. Tohle bude sranda.

**

„Pořád nemůžu uvěřit, že se ti podařilo tohle zatáhnout z fondu NSY, Gregu.“

„No, stejně mě posílali pryč, tak nebylo tak těžký přesvědčit je, aby přidali i něco na Sherlocka.“

„Fakt jsem si nemyslel, že by jeho směrem chtěli házet nějaký peníze, když jde o… o Sherlocka.“

„Myslim, že jsem jim jasně připomněl, že když on odjede pryč, tak nebude tři dny v Londýně. Ještě si pamatuju ty toužebné úsměvy.“

„A když zjistili, že s tebou nejede?“

„Kdo říká, že jsem jim to řekl? Krom toho, on jede do Skotska, tak se to vyřešilo samo. Už jsi ho zahlédl?“

„Ne, ještě ne, vypadá to, že dneska jede vlakem úplně každý. Počkej… Ale to mě poser. Má na sobě blond paruku!“

„Ale no tak, Johne. Ne snad tu, ve které vypadá jako skandinávská školačka?“

„Přesně tu. A je oblečený jako student z vysoké. Tohle není moc povedený. Dal bych mu tak 6 z 10 za tenhle převlek.“

„Myslim, že by se hádal, že nepotřebuje svůj nejlepší převlek, když ses po něm v první řadě neměl ani koukat.“

„No jo, ale někoho bude zajímat, proč se po nás ten vysoký blonďák dívá s vražedným pohledem. Než tohle skončí, tak by mohl skončit v base.“

„To by nám fakt překazilo plány.“

„Máš svůj odznak, že jo? Pro případ, že ho budeš muset nechat zatknout za pokus o vraždu šíleným převlekem?“

„Mám ho, ale nemysleme na nejhorší. Vlastně nevypadá ani z půlky tak špatně jako lidi, co chodí kolem, takže možná by měl dostat nějaký bonusový bod. Ah, měli bychom už jít. Měl bys udělat něco, co ho podráždí.“

„Jako co?“

„Hm… Aha! Prohrábni mi trochu vlasy. Jako bys mi je upravoval. To ho dožere.“

„Jako tohle?“

„Jo, to je přesně ono. Právě nakopl sloup lampy.“

„Doufám, že si nezlomil prst. To by byla ta poslední věc, kterou bych se teď chtěl zabývat… Jeho Veličenstvo s bolavou nohou. Ale víš, máš vážně hebký vlasy.“

„Vážně?“

„No jo, myslel jsem, že budou spíš jak dikobrazí ostny, ale, fakt, jsou vážně… ok, čas nastoupit do vlaku.“

„Jo, to bude nejlepší. Máš se snažit, aby on žárlil, ne abych tě já praštil za to, jak se mě snažíš dostat do postele.“

„Pravda, kdybys mě praštil, tak bychom nebyli moc přesvědčiví.“

„Zkus si to zapamatovat.“

**

„Uh, to je fakt trapný. Ne!  Neotáčej se, ty hloupej doktůrku. Jen se podívej z okna. Nemůžeš přehlédnout jeho odraz, teda pokud nejsi slepý.“

„Zrzoun! Kde vůbec přišel k zrzavé kudrnaté paruce?“

„Tuhle jsem ještě neviděl, takže si ji musel schovávat na něco speciálního. Měl bys být poctěn.“

„Byl bych poctěn, kdyby dělal něco krom toho, že mi dělá ze života peklo.“

„Chudák John a jeho vyhořelá romance.“

„Sklapni, ty vole. Zkus si žít s někým, kdo po tobě neustále hází Chci-tě-ošukat-do-bezvědomí pohled, a přitom to nikdy neudělá, i když mu  odpovíš svým No-tak-na-co-ještě-čekáš olíznutím rtů! Myslel jsem, že jsem se při naší první společné večeři vyjádřil docela jasně, a on se schoval do ulity jako krab, a od té doby nevylezl.“

„Až na ty oči.“

„Přesně! Přesně jako ti krabi, s očima na šťopkách, co na tebe jen zírají, ale ty se k nim přiblížíš a oni schovaj všechno dovnitř a na dveře pověsí Zavřeno.“

„A kazí ti rande.“

„Kokot. Sherlock Holmes je kokot neskutečných rozměrů.“

„Ne, jen doufáš, že Sherlock Holmes kokota neskutečných rozměrů.“

„No, vlastně bych preferoval něco průměrnýho. Je to univerzálnější. A líp se s tím pracuje.“

„Vkusný. Velmi vkusný. A schopný.“

„Čemu se tak tlemíš? Tváříš se, jako bys pózoval pro nějaký chlapský magazín, a Greg Lestrade není to nejlepší jméno pro příštího světového top modela.“

„Právě nás pozoruje a teď… Doufám, že to nebyla drahá knížka, který právě utrhl obálku.“

„Sherlock v tom hotelu vybuchne, že jo?“

„Můžem jen doufat. Už kvůli tobě.“

**

„Pořád je zrzavej. Aspoň si nevzal další převlek. Tři ponižující paruky v jednom dni by příroda fakt asi nezvládla. Nerad bych se vrátil domů a zjistil, že se pod jeho postelí otevřela červí díra. Doufal jsem, že si s ním v té posteli nějak užiju, než bude vsáknutý do jiné dimenze. Máš u sebe papíry o naší rezervaci?“

„Ano, drahý. Můžeš mi je vytáhnout z kapsy, pokud si myslíš, že z toho náš chlapec začne mít pěnu u huby. Stejně mám plné ruce kufrů.“

„Fajn, ale stůj a nehýbej se. Nechci sáhnout po ničem, po čem by nikdo z nás dvou nechtěl, abych sáhl.“

„Kapsa u bundy, ty vole.“

„Ach, moje chyba… tady. Co dělá?“

„Škube listí z toho umělýho stromku, za kterým se schovává. Stoupni si kousek blíž ke mně a… a teď to byla malá větev. Propichuje si s ní svoji nohu. Myslim, že má trochu masochistický sklony.“

„Hmmm… Nic, s čím bych si už někdy hrál, ale jsem vždycky otevřený novým zkušenostem. Pojď se zapsat a sehnat něco k jídlu. Mám hlad jako vlk.“

„Jsi si jistý, že nejdřív nechceš zajít na pokoj?“

„Snažíme se, aby žárlil, ne aby dostal mrtvici.“

„Promiň, Johne, nikdy mi moc nešlo chodit po té pomyslné čáře mezi životem a smrtí.“

„No jo, ani mně ne, tak uděláme z večeře něco nezapomenutelného.“

„Pokud mi nejdřív koupíš pití.“

„Objednám ti pintu.“

„Radši dvě, jsem přístupnější, když jsem opilej.“

„Něco, co jsem fakt nepotřeboval vědět.“

**

„Ta nejpodivnější věc je, že skutečně .“

„Blbý, že si nemůžeme pořídit fotku do vašeho svatebního alba. Ale když má zase ty blonďatý vlasy, bál bych se, že by můj foťák propukl v pláč.“

„Víš, celej tenhle trik stranou, je to docela fajn. Je to celá věčnost, co jsem se naposled dostal z města a… Zbožňuju ho, ale sem tam mít pauzu je vážně dobře.“

„Jestli se ti to povede, Johne, tak budou pauzy dost obtížně zařiditelné, víš?“

„No jo, ale aspoň budu mít lepší pozici pro vyjednávání o dnu volna, sem tam. ‚Sherlocku, jdu navštívit kámoše a budu s ním celý den. No to určitě, Johne! Žádná návštěva, žádnej orál, Sherlocku. Tak si to užij, Johne.‘ Myslím, že najdeme sladké příměří.“

„Myslim, že to povede k tomu, že jeden druhého zmlátíte do bezvědomí. Nebo ušukáte jeden druhého do bezvědomí. Nejsem si ještě jistý, co z toho… Hej, počkej s tou rybou. Ne, na té vidličce, ty blbe. Jo, a teď mi ji dej do pusy.“

„Z té vidličky chci ještě jíst, víš.“

„Nemám černou smrt, tak dělej… Ach, to je ňamka. A… obrň se. Už je tady.“

„TOHLE OKAMŽITĚ PŘESTANE!“

„Johne, proč nás tahle blonďatá žena obtěžuje při večeři?“

„Pokud budu nucen doprovodit tě ven, Lestrade, a naučit tě lekci slušného chování, tak to bude lekce, kterou si jistě zapamatuješ a nikdy nezapomeneš!“

„Ta dívka mi vyhrožuje, Johne! Možná mě za chvilku udeří svou kabelkou!“

„Sherlocku, můžeš být prosím zticha? Sedni si a…“

John někdy zapomíná, jak je jeho detektiv vlastně silný, ale rychle si to připomenul, když ho Sherlock vytáhl na nohy a táhl ho restaurací k – jak pevně doufal – Sherlockově vlastnímu pronajatému pokoji. Někdy byla ta klasická klišé opravdu ta nejlepší…

**

Lestrade počkal, dokud Sherlock a John nebyli z dohledu, než se rozesmál a naznačil servírce, aby mu doplnila skleničku vínem. Perfektní… Musel připustit, že byl skeptický, když John nadhodil tenhle kousek, ale bylo to perfektní. Sherlock odmítl pozvánku, John ji přijal a začaly se dít věci. Jedinou otázkou zůstalo, jestli se John doopravdy zúčastní téhle nudné konference, nebo jestli bude zaneprázdněn mnohem příjemnější zábavou.

„Ach, počkejte, děkuju, ale já piju to levné z karafy…“

„Myslím, že můžeme přistoupit k mnohem vytříbenějším ročníkům, detektive inspektore.“

Nikdo neměl takový hlas, až na… Proč Mycroft Holmes skládal svoje dlouhé, štíhlé tělo na židli, kterou John právě opustil?

„Pan… Pan Holmes?“

„Mycroft, prosím. Nevidím důvod, proč trvat na formalitách. Konec konců, tohle je oslava, že? Můj bratr konečně přišel k rozumu a to je dojímavě vzácná událost. Myslím, že bych to měl nechat změnit na nějaký státní svátek. Označit to jako Den Osvícení, nebo tak něco, a pobídnout občany, aby tančili a skotačili, jak je libo.“

„Počkat… co tím myslíte, oslavu? Nemám tušení, proč je Sherlock vlastně tady a…“

„Jste tak loajální přítel. Jako by vaše a Johnovy motivy nebyly nad slunce jasnější, už od začátku. Tedy, pro někoho s dobrým zrakem, jako jsem já. To jste vážně věřil, že vaši nadřízení byli nadšení vydat tolik potřebné peníze, aby Sherlocka, ze všech lidí právě jeho, poslali na profesionální konferenci? Kde by dost pravděpodobně způsobil mezinárodní krizi, jejíž rozřešení by trvalo desetiletí?“

„To vy?“

„Jak říkáte, já. Nejte jediný, kdo začal být otrávený Sherlockovou nechutí jednat a Johnovou nerozhodností vzít jednoduše věci do svých rukou. A teď si oba užíváme odměnu, neníliž pravda? Oni si užijí svého šťastně až do smrti, tedy tak šťastně, nakolik můžou, když jde o Sherlocka, a my už nemusíme vídat protažené obličeje a srdce lámající povzdychy. A ochutnejte to víno. Věřím, že ho shledáte uspokojujícím.“

Lestrade usrkl a… uspokojující nebylo to správné slovo – orgasmické by byl lepší výraz, a z Mycroftova malého úsměvu Lestrade věděl, že tu myšlenku vyslal přímo do mozku Holmese staršího.

„Je vážně dobré. Vlastně nejsem žádný vinař, obvykle mám jedno k večeři, ale tohle je něco, co bych klidně popíjel celý večer u nějaké dobré knihy.“

„Což je způsob, jakým si ho i já rád užiji. A jaké je moje štěstí, že jsem v blízkém podniku obstaral příjemný pokoj, který je velmi dobře uzpůsoben podobným večerům.“

„Ach, to se máte. Já sám nejsíš brzy půjdu k sobě. Zítra brzo ráno začíná jedna prezentace, na kterou chci jít a…“

„Myslím, že zjistíte, že se mýlíte.“

„Um… Ne. Mám s sebou program…“

„Předpokládám, že toto je původní program. Obávám se, že vaše konference byla odložena na příští týden. Vskutku neočekávaná věc, zjistit, že existuje podezření o nedostatečnosti elektrické instalace. Byla by tragédie, kdyby jedni z našich nejlepších policistů zhynuli při požáru elektrického vedení.“

„Což se nikdy nestane, protože kabeláž je naprosto v pořádku.“

„Ale jeden si nikdy nemůže být zcela jistý, dokud neproběhne řádná inspekce.“

„Skvělý. Proč byste něco takového proboha zařídil? No, tak to je konec mých malých prázdnin. Zítra zpátky do Londýna, a určitě mě příští víkend nenechají jet znova.“

„Návrat nebude nutný, když jste momentálně, i když dočasně, přiřazen k malé, řekněme, komisi, abyste projednal spolupráci mezi agenturami. Je to velmi důležitá schůzka, takže opravdu doufám, že ji vezmete vážně.“

„Úžasný, fakt skvělý. A kdo je v té tak zvané komisi?“

„To budeš ty. A já.“

**

„Jsi v pořádku, Gregory?“

„Já a… ty?“

„Ano.“

„A… nějaký určitý důvod, proč byla tahle komise právě teď svolána?“

Lestrade sledoval nejmocnějšího a nejnebezpečnějšího muže západního světa usrknout vína a položit sklenku jemně na stůl, než se podíval přes stůl s velmi jasným jiskřením v očích.

„Protože existují i jiné důvody, proč jsem začal být frustrovaný.“

Možná jindy, možná někde jinde, a Lestrade by se zasmál, jak šíleně to znělo, ale právě toho dne a na tomto místě a díky tomu jemnému výrazu v Mycroftově tváři něco s velmi příjemným kliknutím zapadlo na své místo.

„Nekoná se to první oficiální setkání komise snad právě v tom příjemném pokoji v nedalekém podniku, kde čeká i lahev kvalitního vína?“

„Ach, velmi dobře. Jsi vskutku prohnaný nepřítel.“

„A kolik vína bude třeba prolít, abyste mě považoval za spojence, pane Holmesi?“

„Kolik vína bude třeba prolít, abys mi začal říkat Mycrofte?“

„Nejspíš to budeme muset zjistit. Někdy potřebuju trochu toho přesvědčování, abych přijal nové myšlenky.“

„No není to náhoda, že jedním z mých velkých talentů je přesvědčovat?“

„Doufám, že to není jediný velký talent.“

„Chraň Bůh. Mám v plánu ti předvést všechny své vlohy. Dvakrát.“

„To by mělo pomoct. Ale, pokud to i tak můj mozek nepřesvědčí, no… Do třetice všeho nejlepšího.“

 

 

**

originální povídka: Sometimes you need a push – od EventHorizon na ao3

 

Advertisements

23 komentářů Přidejte váš

  1. Gabriela Watson napsal:

    Krátký. Ale naprosto trefné! Smyslné… vtipné… něco, co jsem při dnešku moc potřebovala 🙂
    Děkuji!

    Sal.

    1. miamam napsal:

      Chi, já díky 😉

  2. DarkPony napsal:

    Vážne chcem Mycrofta za brata teraz. Ďalšia vec, ktorú chcem je mať na hrobe vytesanú podobu Sherlocka v parochni škandinávskej školáčky. Umriem veľmi skoro, kedže sa smejem ešte pol hodiny po prečítaní. Nezvládam sa nadychnúť, takže moje asi posledné slovo je adresované tebe: GE-NI-ÁL-NE!

  3. Wretched Angel napsal:

    Smála jsem se celou povídku od začátku do konce. Tato povídka byla tak skvělá, že by se určitě zařadila do mých top deseti jednorázovek:D
    I když tady byl Sherlock třeba maličko ooc, bylo to tak skvěle napsané, až jsem přemýšlela nad tím, jestli by se takhle choval, ale je to Sherlock, který nás vždycky překvapí, že?
    Moc děkuji za překlad:)

  4. Lucie napsal:

    Přiznám se, že John na mě svou mluvou a projevem působil dost „nejohnovsky“. Lastrade byl výborný. Děkuji za přeložení.

  5. Dargleew napsal:

    Je opravdu ulevujícií se po všech těch nudných povinostech zasmát, díky 😉

    1. miamam napsal:

      🙂 je fajn, že v tom nejsem sama :))

  6. helsl napsal:

    S Johnem a Gregem je vždycky sranda a Mycroft je tak roztomilý. Jen se mi nechce věřit, že Sherlock by zvolil tak ponižujícně snadno prokouknutelné přestrojení; on byl mistr převleků a nedal by se tak lehce nachytat. Ale pobavila jsem se jako už dlouho ne a nejprimovější je, že to dobře dopadlo.

    1. miamam napsal:

      Ale tak tohle je takový více méně crackfic, takže skopičiny a praštěnosti na prvním místě… 🙂 Díky 🙂

  7. Liss napsal:

    Ten Mycroft je liška podšitá 😀 Kuplíř, ale nic nedělá pouze pro dobro druhých, ale také si chce přihřát polívčičku… Tuhle povídku si budu asi číst velmi často, protože o 180° zvedne náladu! Sherlock jako blonďatá školačka a žárlivka, s červí dírou pod postelí a dvěma druhy pohledů 😀 John jako provokatér, inspektorův falešný svůdce a chorobný olizovač rtů 😀 Takových povídek víc a víc a víc!!! 😀

    1. miamam napsal:

      Je to taková prdlá povídka, ale taky mě strašně bavila 😀 Možná ještě něco od EventHorizon v budoucnu přeložím, protože je velmi plodná a čte se dobře 😛 Díky 🙂

  8. katka napsal:

    Řvala jsem smíchy ti čtyři nemají chybu

  9. SlashPrincess napsal:

    Bože, tak tohle bylo něco. 😀 John s Gregem, kteří mluví jako dláždiči, Sherlock v blond paruce a svádějící Mycroft, vražedná kombinace na entou. 😀 Díky moc, úžasná povídka. 🙂

  10. Yuki-chan napsal:

    „Pokusy vznítit Lestradea silou své extrémně dožrané vůle byly stejně marné, jako u Johnova kufru, ale Sherlock si byl celkem jistý, že někde poblíž leží zápalky, a on má přístup k hořlavým rozpouštědlům.“

    Ta věta mě dostala… vlastně celou dobu jsem tu předváděla všechny možné i nemožné stupně smíchu a záchvatů a Den Osvícení tomu všemu dodal korunu… Mycroft je vskutku… Mycroft 😀
    Absolutně nepřekonatelné 🙂

  11. Tinka napsal:

    Páni nemám slov. Chvílemi jsem se culila jako blázen a v další chvíli řvala smíchy. 😀 nikdy mě neomrzí žárlivý Sherlock… A Mycroft jak se ukázalo to zase všechno zařídil. 😉 tak moc mu přeji lásku. Oběma bráškům Holmesovým.. Dle mého mínění by nadcházející série měla být ve velkém spojení s láskou… Povídka perfektní jako vždy ❤

    1. miamam napsal:

      Děkuju 😀 já tuhle kombinaci taky vážně můžu, tak nějak mi to k nim sedí 🙂

  12. squire napsal:

    Tak Mycroft odhodlaný vyhlásit Den Osvícení jako státní svátek mě dostal do kolen.

    Jo, melas pravdu, četla jsem to, ale dávno již tomu, takže jsem se zase smála jak blázen. Perfektní

    1. miamam napsal:

      To jsem ráda, že pobavilo i v češtině 😀 dík 😉

  13. Leylon napsal:

    Neviem prestať so záchvatmi smiechu, a to teda vážne. No to teda bolo! Chlapci to vymysleli parádnr a Sherlockove reakcie boli ako vytrhnuté z komédie… ale povedzme si na rovinu, tak mu treba 😀 Greg pekne zažiaril a Microft to nakoniec krásne zaklincoval… 😀 ďakujem za parádny preklad :*

    1. miamam napsal:

      Díky, jsem ráda, že se líbilo :3 🙂

Necháte mi komentář?

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s