PharLap: Muž z mých snů

PharLap znáte díky (nejen) johnlock ilustracím, třeba pod povídkou Kam padají hvězdy, ale teď napsala něco tak podobně snového, že čas vydání dávám takhle navečer. Je to jako pohádka, hořkosladká a s nadějným koncem.

Protože když mají dva muži ten samý sen… tak se nakonec určitě musí setkat. Že ano?

(Ehm. Ehm… Tohle je takový malý šťouchaneček z mé strany, že by si tahle povídka zasloužila pokračování… Kdo se ke mně přidá? Přesvědčíme autorku?? :D)

 

Muž z mých snů

 

John

Znáte ten pocit, když se vám opakuje stále ten stejný sen? Kdy cítíte takovou osudovost, nebo chcete-li, pocit, že jste měli něco udělat, ale neudělali jste to? Kdy vám útroby svírá neúprosný pocit, že je něco špatně a vy jste jediní, kdo to může změnit?

Tak právě tohle prožívám. Jsem ve válce, a tak občas nespím vůbec a pak, další noci jsou děsivě bezesné, ale když mám to štěstí a můžu spát v relativním klidu, zdá se mi stále jeden jediný sen.

 

Vidím chlapce, nebo spíš mladého muže, nemůže být o moc mladší než já, ale zato je o dost vyšší, oblečeného do ošoupané mikiny, džíny pevně obepínají úzké boky. Hlavu má mírně skloněnou a většinu obličeje zakrývají dlouhé černé kudrliny, ale ani ty nedokáží skrýt pronikavé, ledově modré oči, zářící v jeho sinalém obličeji, jako démanty zdobící šíji bohaté dámy. Nikdy jsem jim podobné neviděl…

Jemně tvarované rty, jako uhnětené z poddajné hlíny láskyplnými prsty dávného mistra, pečlivě dotváří pevný, ale zároveň značně otřesený výraz jeho tváře. Jako by dlouho něco hledal a nenacházel. Vypadá sice mladě, ale jeho tvář a především oči vypovídají, že byl svědkem neskutečných věcí. Snad neměl lehký život, či osud si s ním pohrává jako vítr se stéblem trávy, ale začíná se lámat. Ničí sám sebe.

Povytažený levý rukáv jeho kdysi drahé mikiny odhaluje řádku vpichů od jehel. Přesné a pečlivé.

 

Kráčí směrem ke mně. Pomalu ale jistě, hypnotizuje mě pohledem. Jakmile ale dojde přede mne, svalí se na kolena. Chvíli jen tak klečí a hledí mi do očí, ale za chvíli skloní hlavu k hrudi a rozpláče se. Je to hluboký, ale tichý, srdceryvný pláč. Jako by ho zadržoval celé roky, snad celý svůj život. A tak se skloním se a obejmu ho. Zdá se to jako jediná správná věc. Přitiskne se mi pevně k tělu, ale nepřestává plakat. Je to jako bych ho právě poznal, a přitom ho znal celé roky. Jeho pláč pomalu ustane a celý zmožený se mi složí do náručí. Kdykoliv ho však chci opustit, zmizí, a já jsem opět sám v prázdné místnosti beze stěn. Sám a ztracený.

Vždy mi padne k nohám a potřebuje pomoc, ale já nemám, co bych mu dal a nevím, jak mu pomoct. A tak ho zklamávám a ztrácím. Jediné, co mi zbyde, je pocit viny a touha něco změnit. Něco napravit. Napravit nějakou dávnou křivdu na někom, koho to stále bolí a trápí. Jako stará jizva. Snad je to ten mladík z mých snů. Bolí mě ho takhle vidět. Zoufalství zkalené smutkem, vtepané do srdce viktoriánské sochy z bílého mramoru.

Je vlastně krásný. Nemyslím v tom starém ošoupaném oblečení a v tomto stavu, ale kdesi hluboko v jeho očích je dobro. Skryté hluboko za tím závěsem, který okolo své osobnosti tak snaživě vytváří. Ale ne to předstírané dobro usmívajících se masek, které skrývají úskočnost a lži k dosažení vlastního sobeckého cíle, ale takové to pravé dobro. Dobro člověka, který je ochoten obětovat svůj život pro to, v co věří. Toho, kdo se věčně tváří jako chladný cínový vojáček bez srdce, ale ve skutečnosti v jeho hrudi bije to nejlepší srdce, jaké jen může mít. Hrdina z dávných dob v černé zbroji. Ostré lícní kosti v jinak úzkém obličeji vytváří dojem, že má člověk šanci vidět něco nadpřirozeného. Plachého fauna uvězněného ve špatném těle a špatné době. Jemné rty, spíše padnoucí dívce z exotických krajů, jako by byly přímo stvořené k líbání. Pomalu a něžně, nebo divoce a s ohněm v srdci. Girlandy lesklých černých vlasů na pohled zvou k tomu, abys do nich zabořil prsty a nechal je jimi propadat jako hebký satén. Jeho pleť zkropená slzami voní po dešti a větru a moři a dobrodružstvích, po nichž odmala touží. Duše malého chlapce v těle o moc větším, než mu náleží. Hlava plná bláznivých nápadů o pirátech a astronautech nebo tak něco.

 

Když se probudím, přemýšlím o tom. Musí to mít nějaký smysl, nějaký důvod.

Nejsem věřící, ale věřím, že je něco mezi nebem a zemí. Že máme nějaké poslání, nějaký úkol. Takže věřím, že i tohle má nějaký důvod. Že má nějaký smysl, že stále sním o mladíkovi ztraceném v čase. O osobě, které přinesu klid. Která čeká, až se vrátím, najdu ji a pomůžu jí. Čeká stále, nebo už jsem svou chvíli propásl? Nebo co když už jen začínám bláznit? Nevím, ale jedno vím jistě. Pokud někdo takový je a čeká na mě, najdu ho a neopustím. Cítím, že to tak má být. Zní to sice bláhově, ale cítím, že se naše životy mají protnout. Brzo. Ale do té doby mě bude ve snech navštěvovat mladík s ledovýma očima a jemně řezanými rty, aby konečně našel to, co hledá.

 

Sherlock

Je úžasné, jaké věci lidský mozek dokáže. Tak například sny. Je vědecky dokázáno, že se nám ve snech objevují zážitky a podněty z předchozího dne, ale to naprosto nedokáže vysvětlit mé sny. Opakují se. Ne, že by se jich opakovalo více, jen jeden jediný a ten nahrazuje veškeré.

 

Zdá se mi o muži v uniformě vojáka. Jen tam tak stojí, rozhlíží se a pak si mě všimne. Jdu přímo k němu, ale mé nohy jsou zvláštně nepoddajné a podlomí se vždy, jakmile dojdu k němu. Je malý, takže moje hlava spočívá na úrovni jeho pasu. Pohlédnu mu do tváře. Má úžasné oči. Modré jako rozbouřené moře a stejně tak divoké, ale zároveň z nich čiší teplo jako v létě při západu slunce, kdy poslední teplé paprsky hladí vychládající zem. Má kuráž vepsanou do tváře, ale úzké rty lemované vráskami dokazují, že se umí i smát. Určitě má krásný úsměv. Rozkošný nos a velké uši ve spojení se střapatými vlasy barvy písku vytváří dojem, že máte co dočinění s ježkem a ne člověkem, který je schopen zabíjet.

Celkově je maličkatý a tak mu helma na hlavě spíš visí, než aby ji pevně obepínala, zato zbytek uniformy dojem chlapce v tátově klobouku zcela vynahrazuje.

Oblečení vyfasované v armádním skladu, jako by úmyslně skrývalo kvality tohoto malého muže, a jen mírně rozhalená bunda poodhaluje, kolik toho skrývá. Ale i přes to všechno, přes kůži barvy sójového mléka a rty jako vyřezané do měknoucího másla mě na něm nejvíc uchvacují oči. Člověk by se v nich nejraději utopil při první vhodné příležitosti. Nechat se jimi zmítat a zemřít s prvním bleskem, když upadneš v nemilost jejich majitele. Je až k hrůze, jak rychle se mé jinak chladné uvažování změnilo v rozbředlý sentiment. Radost milenců, zkázu válečníků.

 

Klečím a skloním hlavu. Nevydržím další pohled, pohled očí, jejichž nositele/majitele nikdy nebudu mít, sesypu se. Jindy pro mě není těžké skrývat city, ale tváří v tvář jemu toho nejsem schopen. Rozpláču se. Není proč, ale najednou se mi chce. Je to jako zalít poušť. Tak dlouho jsem neplakal… Sehne se a obejme mě. Najednou nemá helmu, a tak cítím na svém temeni jeho bradu, a ne chladnou přezku z oceli.

Je to úžasné!

Jeho kůže voní potem, prachem, sluncem a pouští. Je to tak jiné, než co znám, než cokoliv, co jsem kdy poznal. Najednou mám pocit konečnosti. Jako by všechno najednou bylo tak, jak má. Nejraději bych byl jen tady a teď. Zemřít a už se nikdy neprobudit, jen tu tak ležet v jeho náručí. Všechno je to tak děsivě skutečné, až začínám mít pocit, že to nebylo jen pouhé přání, já skutečně zemřel a tohle je nebe. Nikdy jsem si ho takhle nepřestavoval, ale pokud je, tak vypadá takhle.

Mám dojem, že chce odejít. Zavrtí se a vlepí mi krátký letmý polibek. Snad si to ani neuvědomil… A pak jsem sám. Je to, jako by tu nikdy nebyl, a pokoj je zase prázdný a temný. Tedy pokud to vůbec je pokoj. Nic tu není a stěny jsou v nedohlednu, alespoň já je nevidím. Jediné světlo právě zmizelo, nechajíc mě napospas temnotě.

Cítím ji kolovat v žilách. Drogu, která mi slibovala potěšení, ale čím je, ve srovnání s tímto? Proradná mrcha se svůdnými rty. Kdo nepoznal vojáka, neví, co je láska. Ani já to nevěděl. Kdo říká, že láska na první pohled je slepá, ten ať znova zváží svá slova. Já se zamiloval s prvním snem. S první návštěvou anděla v uniformě, přislíbil jsem mu své srdce a tak teď žádné nemám. Bije v hrudi co nejblíže tomu jeho. Sladit tak dech a tlukot v jeden, až nebude znát rozdíl, jedno hlasité tikání velkých hodin. Odbíjejí náš čas. Až dotikají, čas skončí. Jak ten jeho, tak ten můj. Ruku v ruce. Být mu tak blízko, jak jen to jde. Cítit jeho horké dlaně a sametové rty, ochutnat ho. To by byl úžasný experiment. Poznat lásku a chtíč a touhu, která je jistá jako dech, jako den a noc. Cítím ji uvnitř a naplňuje mě, až braní drog nemá význam. Jsou ničím ve srovnání s tímto, s jeho dechem na mé kůži a vůní jeho těla. Toužím být hoden jeho lásky. Přestanu s drogami a najdu ho. To bude mé životní poslání. Najít vojáka z mých snů. Anděla se zbraní.

 

**

 

19 komentářů Přidejte váš

  1. lia napsal:

    absolutně úžasné

    1. PharLap napsal:

      Děkuji mnohokrát😀

  2. Yuki-chan napsal:

    Toto bylo neuvěřitelně, neskutečně, krásné, něžné a od srdce… Jemnost každého slova, touha prýštící z každé věty, nespoutaná vášeň každého odstavce… :3
    I já se přidávám k Mie a ostatním se svým šťouchnutím pro pokračování🙂
    Ti dva se musí potkat, seznámit, spatřit sen, který sní a jež se stane skutečností v okamžiku, kdy se uvidí🙂
    Neskutečná povídka!

    1. PharLap napsal:

      Dekuji mnohokrat! :3 :*

  3. helsl napsal:

    To bylo tak fantasticky nádherný, že prostě nenacházím slova. Jsem naprosto unešená a paf. Moje první myšlenka po přečtení byla, že jejich reálné setkání musíš napsat po svém, že to bude ještě lepší než v seriálu. Ale tak, jak to říkáš, to má svou logiku, to musím uznat, i když Tebou popsané setkání bych si přečetla ráda. Moffat zdaleka není tak poetický, něžný a osudový, takže tu možnost vlastní verze tak docela nezavrhuj, zkus o tom aspoň popřemýšlet. Zájem by byl, to sama vidíš.
    A sedm věcí máš připravených? To je báječná zpráva! Nechci tlačit na pilu, ale pohni, jo?

    1. PharLap napsal:

      Pani! Dekuju mockrat!
      No, nevim jestli by pokracovani bylo na stejne urovni. Radsi to nechci moc pokouset😀
      Nicmene, mam rozepsanou povidku o prvnim setkani, o jejiz pohadkovosti rozhodne nebude pochyb. John vypravi sve male dceri pohadku o rytiri a princi :3 (Nemohla jsem si pomoct, trocha spoileru nezaskodi😀 ) Takze nemusis mit strach, ze bys o TSiP podle me prisla😉
      A co dal? Srdceryvne AU, o kterem radsi ani nemluvit nebo kapitolovka o tom, jake by to bylo kdyz by John dostal amnezii. To a jeste mnohem vic, ale vse zalezi na Mie a jestli chcete vy, aby to vyslo😉

      1. helsl napsal:

        Jistěže chceme! Odpověď na tuto otázku Ti musela být jasná ještě dřív, než jsi ji položila; to je jako by ses ptala, jestli zítra ráno vyjde Slunce. A pochybnosti o Mie taky nejsou namístě, má příliš dobré srdce, než aby nás připravila o skvělý čtenářský zážitek; to bys jí, byť neúmyslně, křivdila. Věřím, že její stránky jsou Ti otevřené dokořán stejně jako srdce nás čtenářů. Ostatně i ona si jistě ráda počte.
        Předem díky Tobě i jí, strašně se těším.

  4. DarkPony napsal:

    Preboha, potrebujeme pokračovanie. Viem, že umelci tvojej úrovne majú právo v najlepšom prestať ale my, obrovskí nadšenci teraz môžeme akurát zo striech skákať. (viem, au) Čo iného budeme bez našej dávky snu preneseného do reality robiť?

    1. PharLap napsal:

      Umelci me urovne? To jsi me pobavila!😀 Neboj, tohle rozhodne neni moje posledni povidka, ackoliv pokracovani s nejvetsi pravdepodobnosti nebude. No, muzes (tedy pokud Mia dovoli) se tesit na podobne ladenou kapitolovku a nekolik dalsich jednorazovek co mam na sklade😉 Jen o jedno prosim, neskakejte z zadnych strech. Diky😀

      1. DarkPony napsal:

        Občas naschvál pomením rod, v ktorom píšem nech sú tí, čo ma oslovia zmätení, ale po pravdivosti ťa musím opraviť na *pobavil.😀 Tak takto jemne poupravím moje zle schované vydieranie: Nebudeme skákať zo striech ak Mia dovolí publikovanie ostatných veldiel.

  5. Liss napsal:

    Wow… No páni… Prostě… Já nemám slov… A to se mi opravdu nestává!😀 Za to „utnutí“ bych na Tebe chtěla být hodně naštvaná, ale nejde to vzhledem ke zbytku povídky. Takhle popsat ty dva, jejich pocity, okolní vjemy a přirovnání (ježek mě moc pobavil🙂 ) je um a vyžaduje přirozený talent. A ty ho rozhodně máš, jak v kreslení, tak i v psaní. Líbí se mi témata Tvých povídek, taková něžná, melancholická a zasněná (doslova). Byla by velká škoda nechat ty dva o sobě jen snít. Musí se setkat, to snění není jen tak, musí to být osud. Prosím, dopřej jim šťastný konec, kde spolu budou prožívat život, kterému se ani ten nejkrásnější sen nevyrovná. Děkuji za krásné čtení, a už se velmi těším se na další!🙂

    1. Liss napsal:

      Omlouvám se, až po napsání svého komentáře jsem si přečetla Tvou odpověď na pokračování a máš pravdu, to pouto, které si vytvořili ve SiP není samosebou, takhle by se k sobě úplně cizí lidé nechovali. Oba dva sebou byli fascinováni (i když tak zpočátku vypadal jen John) a udělali pro sebe mnohem víc, než by se dalo považovat za standard, vzhledem k tomu, že se skoro neznali. Ale oni se vlastně znali- a o tom nám vyprávíš právě Ty.

      1. PharLap napsal:

        Dekuji mnohokrat! *cervena se*

  6. Leylon napsal:

    tááák,
    poviedka je úžasná. Tu skutočne nie je možné polemizovať. Hlavne opis Sherlocka ma vo veľkom chytil za srdce – je prosto neuveriteľný. Jedinú možnú výhradu by som mala možno voči tomu koncu- Sherlock dobrovoľne sa vzdávajúci drog kvôli snu, niečomu nepotvrdenému, to je už trochu pritiahnuté za vlasy- ale okrem toho nemám čo vytknúť. Taktiež sa pripájam k šťuchancom, kiežby autorka napísala pokračovanie! Tí dvaja by sa prosto mali stretnúť. Za rovnako snových okolností ale tentoraz v skutočnosti. Ach…
    Ďakujem za krásny literárny bozk na dobrú noc🙂

    1. PharLap napsal:

      Dekuju, a jsem rada, ze se libi😀 Popravde receno, dost jsem o tom premyslela. Jak vime, Sherlock prestal brat drogy, ale proc? Fetaci obvykle neprestavaji jen kvuli nevlidnosti okoli. Sherlock asi potreboval poradnou ‚facku‘ ve forme takhle emotivniho zazitku. Nikdy predtim se nezamiloval a najednou je blaznive zamilovany do predstavy. Je silne racionalni a najednou se mu zdaji nevysvetlitelne sny, ve kterych je tak zranitelny. Asi jen potreboval motivaci. Nerikam, ze prestal ze dne na den, jen ho to mohlo nakopnout k tomu, ze brani drog ve sve podstate nema vyznam. A kdyz byl tak ztraceny, asi se upnul k jedinemu co mu zbyvalo, k odhodlani najit muze ze svych snu. Prece jen ty sny musely mit nekde zaklad, ne? A pokud ti i ted prijde me vysvetleni premrstene, porad je to AU, no ne?😉
      Jeste jednou diky :3

  7. katka napsal:

    bylo by to úžasné kdyby měli šanci se setkat přece jenom Sherlocka to jejich snové setkání zachránilo

    1. PharLap napsal:

      Setkaji se😉 A nezachranilo je vlastne oba?

  8. Terka napsal:

    No WOW!! Přidávám se k miamam a posílám šťouchaneček i z mé strany, jelikož jestli se ti dva nesetkají a nedají dohromady, tak budu ječet zoufalstvím. Parádní povídka, která, jestli se rozvine, si získá ohromnou oblíbenost, jelikož je to TAK.SKVĚLE.NAPSANÉ!

    1. PharLap napsal:

      Dekuju moc krat, ale asi te musim zklamat. Pokracovani s nejvetsi pravdepodobnosti nebude. V nejlepsim se ma prestat😉 Ale ani tak te nenecham na holickach, protoze vim jak to bude pokracovat a klidne ti to prozradim. Tohle totiz neni zas tak uplne AU. Je to spis nahled pred zacatek TSiP. John i Sherlock nekoho potrebovali aby meli motivaci a nic nevzdavali. Aby se mel John proc vratit, a aby Sherlock vedel, ze neni zas tak uplne sam, nebo ze mu samota neni zas tak dokonale souzena. A prave proto se TSiP odehrava tak, jak se odehrava. Najednou to dava smysl. Oba se vice mene znaji, ale ani jeden nema tuseni, ze se znaji navzajem. Proto ty pohledy, kdyz se poprve potkaji, proto se Sherlock snazi udelat takovy dojem, proto si oba pusti k telu naprosto ciziho cloveka, proto John pro Sherlocka zabije. Najednou to vsechno dava smysl, kdyz se nad tim zamyslis.
      Nakonec neni co dal vypravet. Neni proc psat pokracovani. Ale neboj, neni vsem dnum konec a tohle rozhodne neni moje posledni povidka (Mam rozpracovanych, napsanych nebo navrhnutych dalsich 7 )😉

Necháte mi komentář?

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s