První setkání: Rychloseznámení

Kdo hledá, třeba i časem někoho najde…🙂 I kdyby to mělo být na rychloseznamce.

 

Rychloseznamka

(32.)

 

Ta žena u sloupu, ta, co se palcem neustále hladí po prsteníčku? Cizoložnice.

Ten chlápek, co postává u východu a co si mačká břicho? V delikátním stavu, před chvílí zvracel.

Ah, a ten velký muž, co nehybně stojí uprostřed místnosti? Odsuzující pohled a panovačný postoj? No co ten tu vlastně dělá…

John Watson zafuní smíchem. Jo, číst takovéhle věci z lidí je jednoduché. Ale pak, o to nejspíš i jde. Tady jsou muži a ženy odhaleni až na dřeň, je skoro nemožné vymýšlet nějaké podrazy, zatímco se snaží narychlo najít cestu k lásce.

Ale pak, co o tom John vůbec ví?

Tomuhle nezaměstnanému doktorovi by poslední dobou hrozilo rande jedině, kdyby byl někomu pohrozil. S úsměvem, přikývnutím a rukama sevřenýma za zády se tenhle bývalý voják na těchto každotýdenních rychloseznamkách loudá podél zdí, nic nečeká, nikoho neohrožuje a je připravený složit nějakého dalšího kokainem napudrovaného snobského vola, který se rozhodne házet židlemi, když mu dojde, že mu nikdo nenabídl telefonní číslo.

Krása tohohle melouchu spočívá v tom, že je dobře placený, má ho párkrát do měsíce a John si je celkem jistý, že díky němu začíná být dobrý v tom číst lidi. To by se mohlo hodit, až zase začne chodit na rande. Pokud zase začne chodit na rande.

John si všimne, že jeden z jeho koutků je obsazený vysokým stínem.

„Sundejte si kabát,“ řekne. Uvědomí si, že to znělo jako příkaz, tak se John zazubí, aby ukázal, že to příkaz není. „Budete vypadat víc k mání.“

Velký muž otočí hlavou a podívá se dolů na Johna. Odsuzující a panovačný najednou nejsou tak výstižné, přikloní se k naštvanému a hrubému.

„Ano, vidím, že jste celkem schopný otáčet hlavou.“

John na těchto událostech slyšel všecko možné. Křečovité lži i srdcervoucí otevřenost. Sledoval, jak se osamělí lidé  pohybují od stolu ke stolu, snaží se měnit hlas, výraz a své pravdy, zatímco chodí. Pochopil, že arogance a vztek často maskují potřebu a bolest.

„Máte pravdu, moje dny lovu jsou nejspíš dávno pryč.“

Sherlock se podívá zpět do místnosti, ale najednou nevidí lidi. Není zvyklý na… svolné souhlasy. A než si stačí rozmyslet, co na to říct, už to říká.

„Jste slepý? Ani se nesnažíte a – tamhle, ten blonďák? Polovinu večera se s vámi snaží navázat oční kontakt. A ta žena? Její úchylka na vojáky dosahuje neskutečných rozměrů, mimoto doufá, že neskutečných rozměrů je i váš -“

„Jasně, ano, díky za informaci, Poirote.“

„Sherlocku.“

John se podívá stranou od blonďáka, který, ano, právě teď nepokrytě zíral.

„Promiňte, cože?“

„To je moje jméno. Řekl jste mi -“

„Aha, hm, ahoj Sherlocku.“ John uhne stranou pohledem od ženy, která, ano, sklonila svůj pohled přímo na jeho – „Uh, jsem John.“

Sherlock je vždycky v koncích, když jde o zdvořilé zdvořilosti, tak pokývne bradou na štíhlou ženu v drahém kostýmu. „Daňová odbornice. Předstírá, že každá osoba je možný akcionář.“

Z Johnových úst unikne potěšené zahihňání dřív, než si usmyslí, že to chce udělat.

Sherlock se zazubí dřív, než si sám usmyslí, že to chce udělat, podívá se na snědého muže, jemuž už je hodně přes šedesát.

„Tenhle byl na tří stech dvanácti podobných rychloseznamovacích akcích.“

John se krátce nakloní do strany a svým ramenem jemně šťouchne do Sherlocka. „Ach prosím, pokračuj.“

Sherlock se na okamžik zaraženě odmlčí, a pak: „Hm… Tamhleta? Je vdaná, zasnoubená, chodí na schůzky a navíc je lesba.“

John nevkusně chrochtne smíchy. „Ach, přestaň.“

Sherlock přestane.

John do něj šťouchne ramenem. „Tohle všechno nemůže být pravda. Nikdo – co se děje?“

Sherlock otevře ústa, zavře je, zavrtí hlavou. „Nic.“

John začne obcházet místnost, Sherlock ho následuje. Když jsou na druhé straně, John se zastaví, pohodí bradou a zašeptá: „Co tahle?“

Sherlock se podívá na ženu. „Manžel zesnul před rokem. Nechce s nikým chodit, ale je osamělá.“

Tentokrát na to Sherlock čeká, a už je to tady, John ho zase šťouchne ramenem, ale teď jemněji… a je to pomalejší. Nakonec Sherlock řekne: „Prošel jsem?“

John vzhlédne. „Co?“

Sherlock pokývne k té ženě. „Ty ji znáš.“

John nad svou odpovědí, zdá se, přemýšlí, pak pokrčí rameny.

„Promiň. Nechtěl jsem tě testovat.“ Než Sherlock stačí cokoli říct, John dodá: „No, vlastně jo. Ale mám tu ještě jednoho.“

Sherlock přimhouří oči a uvědomí si, že čeká na další šťouchnutí toho pevného ramene.

Místo toho John pokyne bradou a řekne: „Ten muž tamhle. Co mi o něm můžeš říct?“

Sherlock zvažuje, že řekne to, co chce říct, ale neví, jak to říct, tak místo toho udělá to, co dělá vždycky: udělá to, co je jednoduché. Otočí se směrem, kterým se dívá John, a připravuje si, co říct o tom, co vidí.

Co vidí, je Johnův odraz v nedalekém zrcadle. John se usmívá, je tak malý a trpělivě čeká.

Sherlock otevře ústa, zavře je a pak, oči stále upřené na Johnův odraz, jemně promluví.

„Ten muž je osamělý. Cítí se být neviditelný. Snaží se až příliš. Ale to vůbec nic nemění. Pořád je neviditelný.“

Sherlock začne počítat. To nevyhnutelné „jdi do hajzlu“ musí přijít za pět, čtyři, tři…

John stojí nehnutě, výraz ve tváři nadšený.

„O kterém z těch mužů to mluvíš?“

Sherlock se podívá kousek stranou a uvědomí si, že v tom zrcadle jsou vidět oba.

Místo toho, aby odpověděl, Sherlock neohrabaně šťouchne svým ramenem Johna a zeptá se: „Kdo je Poirot?“

John se zazubí, začne znovu přecházet po místnosti, Sherlocka po boku. Ani jeden z nich o nadcházejících několika hodinách nesmýšlí jako o první schůzce, ale jak ten dobrý doktor začne Sherlocka Holmese narychlo seznamovat se staromódními detektivy, vyklube se z toho právě ta první schůzka. Ach, to tedy ano.

 

**

Atlin Merrick, Well Met (Up To Speed)

Ostatní PRVNÍ SETKÁNÍ

6 komentářů Přidejte váš

  1. kamivon napsal:

    krásný🙂
    ta sebededukce v zrcadle platící na oba…🙂
    díky za další úžasný střípek toho, jak se ti dva mohli potkat.

  2. Leylon napsal:

    Och, cakala som nieco krcovite a pritom to bolo tak jednoduche a prirodzene… a som rada ze ani z jedneho z nich tu neurobila autorka zufalca. Detail so zrkadlom ma dostal do kolien… dakujem za krasnu jednohubku, den je hned lepsi :*😉

  3. katka napsal:

    John je skvělý jeho zvídavost dokáže Sherlocka pěkně rozdovádět , děkuji je skvělé když ti dva se spojí

  4. Liss napsal:

    Dedukující John je roztomilý, ale ještě se má co učit. A od toho má Sherlocka. Ti dva se od sebe mohou naučit spoustu úžasných věcí. Od teď na rychloseznamku jen ve dvou, procvičovat se a neustále si ujišťovat v tom, jaké mají štěstí🙂

  5. PharLap napsal:

    Prave diky takovymhle rozkosnym hloupostem, ktere jsou mnohem hlubsi, nez se zdaji, si Atlin zamilovavam cim dal vic. Dekuju :*

  6. helsl napsal:

    Představa Sherlocka na seznamce mě ohromně pobavila. Přitom tam mohl být kvůli případu, někoho sledovat, určitě je to pravděpodobnější, než že by lovil spřízněnou duši. Ovšem John je jeho druhá polovina, takže se potkat museli, to bylo určeno osudem.

Necháte mi komentář?

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s