Povídky z tumblr: Jednou ráno

Už nesčetněkrát jsem na tumblr narazila na drobné johnlock ficlety, které mě totálně rozložily; od autorů, kteří se třeba psaní ani moc nevěnují, ale někdo nebo něco je inspiruje k malinkým povídkám… Nechápu, proč mě už dřív nenapadlo je překládat, ale lepší pozdě než nikdy!

Ve sbírce Povídky z tumblr bude všechno možné, něžné, slashové, emo, vtipné, sexy, křehké… Na co narazím, a u čeho si tentokrát řeknu, že to přeložím (a ne jenom přečtu, lajknu a rebloggnu :D) – a co pochopitelně dostane souhlas k překladu, ostatně jako všechno tady.

Tahle povídka to prostě nakopla, musela jsem ji sem dát. Křehká. Pre-slash.

 

Jednoho rána John vysloví něco, co vůbec neplánoval. Někdy prostě tělu vládne srdce, a ne mozek.

 

 

 

Jednou ráno

Jednoho dne mu to prostě uklouzne.

To je v pohodě, nic se neděje, nejspíš to ani neslyšel, ale je to venku.

Právě snídají, jako obvykle, předtím, než John půjde do práce. Vajíčka, toast, adekvátní bílkoviny, aby Sherlock nezkolaboval, protože je to tvrdohlavý hňup; kafe, přesně tak, jak ho oba mají rádi – všechno je jako obvykle. Je klid, jako obvykle.

Sherlock je potichu, až na chroupání toustu a příležitostné obracení stránky jeho novin, které pročítá nemožně rychle a s tak nějak znuděným výrazem. A John je taky potichu, ale z jiného důvodu. Je potichu, protože sleduje. Sleduje Sherlocka, když se chová takhle, krotce a klidně, a když se nevzteká a neřve nad nějakým případem nebo experimentem. Je tiše, protože Sherlock je tiše, a John tyhle chvíle společného ticha miluje.

Sherlock ještě není oblečený, takže je pořád ještě tak nějak měkký spánkem. Jeho vlasy jsou pocuchané a roztomile rozházené, tváře rozehřáté, jeho pohyby jsou líné a jemné a John jen pozoruje, prostě se dívá na tuhle jemnou stránku Sherlocka Holmese před sebou a pomyslí si

Chci se ho dotknout

Právě tak, takhle jemně, jako vyznívají tahle rána, se John chce natáhnout přes stůl a odhrnout vlnitou kadeř z hladkého čela toho mladšího muže, nebo snad pohladit cestičku po bledém hřbetu jeho ruky. Možná by tu ruku mohl políbit. Možná…

„Přijdeš pozdě,“ řekne Sherlock, ale zní to duchem nepřítomně a věcně, ale pořád tak měkce, tak tiše povědomě, a John přikývne, ale pořád se drží toho svého snu, co měl před chvilkou, i ve chvíli, kdy popadne svůj kabát a i ve chvíli, kdy sebere klíče ze stolu, ruka už skoro přejede po Sherlockově – je tak blízko – než se otočí ke dveřím.

„Jo, k večeři dáme čínu?“

„Mm.“

„Budeš jíst taky.“

„Ano, ano,“ odmávne ho a John chce, aby ho to teplo v jeho útrobách pohltilo a aby roztál a pak řekne, aniž by nad tím přemýšlel a aniž by to chtěl:

„Tak fajn, uvidíme se později, lásko.“

Dveře se zavřou, ale John se nepohne. Stojí v hale, paralyzován tím, co mu vyklouzlo z úst, ta náhlá zrada srdce a mysli, a jeho tvář je horká a rudá a on přemítá, jestli by měl vejít zpátky dovnitř, omluvit se, zavtipkovat, předstírat, že něco zapomněl…

Zamíří dolů a zavolá taxi, vydechne, uvidíme se později, lásko, a přemýšlí, jak moc nahlas tohle řekl.

A Sherlock sedí, noviny v rukách, i když jeho oči nepřejíždí přes ta nekonečná, jaksi nesmyslná a omílaná slova v řádcích. Prostě zadržuje dech a pořád a pořád a v jeho uších a za jeho očima se to pořád ozývá, jako šepot, a když konečně vydechne, je půl jedné.

„Uvidíme se později…“

 

 


 

PŮVODNÍ FICLET: buckleupandhunkerdown – It slips


 

 

 

Advertisements

13 komentářů Přidejte váš

  1. Wretched Angel napsal:

    Tahle reakce je tak netypicky Johnovská až je vlastně typicky Johnovská. Někdy drsný týpek, co by všechny zmlátil na jednu hromadu a někdy prostě taková ňuchňa, které nelze odolat.

  2. Gabriela Watson napsal:

    Nebylo to krátké ani dlouhé. Prostě tak akorát. A ve všech slovech byla Velká pravda jejich lásky. Nádherný příběh. Tak moc reálný a skutečný až to bere dech!
    Děkuji. Sal.

  3. Liss napsal:

    Wait… What? Kde je pokračování? To přece musí mít dohru!! Kde je autor? Ať se s ním můžu ručně vypořádat pokud to nedokončí! 😀 Ale jsem pro více tumblerovských povídek, jen ať nejsou všechny v tomto stylu, děkuji 😀 😀 🙂

    1. miamam napsal:

      Ono jejich kouzlo tkví právě v těch otevřených koncích (i když tohle je teda extrém, za jehož hranice nehodlám moc často zacházet :D), protože když něco takového dočteš, tak jen rozostřeným zrakem zíráš na displej/monitor a hlavou ti běží, jak to bude dál… 🙂

  4. katka napsal:

    jako kouzlo jedno jediné slovíčko a jakou má sílu

  5. helsl napsal:

    Jen víc takových! Tak sladkou chuťovku bych mohla mít třikrát denně.

  6. Leylon napsal:

    Je jedna ráno. Akurat som docestovala z Prahy- vy česi teda mate byt na co hrdy, je to nadherne miesto- a ked som narazila na tento kusok… prosty uzas. Jemne ako pierko a predsa… nedivim sa, ze sa ti tak zapacila. Dakujem za krasny preklad, tesim sa na poklady o ktore sa s nami este podelis 😉

  7. Yuki-chan napsal:

    Ach Johne… ❤ 🙂 To bylo tak něžné, tak dokonalé pohlazení…
    Děkuji za to. 🙂 a budu se těšit na další 😉

  8. Ljena napsal:

    Tohle tak krásně pohladilo po duši 🙂
    Díky za to.

  9. SlashPrincess napsal:

    Tak nevím, jestli byla adekvátní reakce výbuch smíchu. 😀 Možná ještě pozůstatky po včerejším kašpárkovi, u kterého jsem se dusila a několikrát jsem musela přestat číst, abych to vůbec zvládla.

    Ach Johníku, já bych tě snědla. ❤ 😀

    Skvělý kousek, budu se těšit na další. 😉

    1. miamam napsal:

      Co by ses nezasmála, ona je to přece jen trošku trapná chvilka 😛 Díky 😀

Necháte mi komentář?

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s