O kapitánu Johnu Watsonovi, genetice a dalších praštěných věcech

Sherlock je čím dál rozladěnější kvůli tomu, že John neustále potkává své expartnery… Možná by tak naštvaný ani nebyl, kdyby se ty bývalky nechovaly jako svízelné přítuly 😛 A kdyby je John jen pozdravil a šel dál, místo toho, aby se jim vrhal do náruče. Doslova.

Ten John prostě není normální. On je vážně jak z jiného světa.

Crack!fic 😉 Crossover Torchwood. Ale jenom trošku :).

 

O kapitánu Johnu Watsonovi, genetice a dalších praštěných věcech

 

 

John měl rád sex.

Sherlock to věděl. Akceptoval to, protože spolubydlící musí navzájem přijmout svoje rozčilující zvyky. Jako třeba to, když jeden nechá špinavé boty na ragby někde, kde by to mohlo kontaminovat experiment s plísní. Nebo když jeden ukradne jeho housle a schová je v komíně. Nebo když se jeden potuluje po bytě úplně nahatý.

(Ten poslední zvyk nebyl až tak rozčilující, jako spíš… rozptylující.)

Ale tohle už začínalo být směšné.

„Jak ses měl? Je to už věčnost, co jsi doteď dělal? Je z tebe teda ten doktor?“

John se zasmál, až se v koutcích očí objevily vrásky. „Zpomal, Liso. Já nikam nejdu.“

Sherlock protočil oči a statečně zadržel povzdech. To byl klíčový problém, tohleto: John prostě nemohl přejít ulici, aniž by nenarazil na nějakou bývalou partnerku.

Sherlock vzdal pokusy o to dělat si seznam, protože jich byla děsná spousta. A vždycky chtěly mluvit s Johnem, zbytečně zdržovaly Sherlocka, když měl přitom mnohem lepší věci na práci.

(Ignoroval ten malý hlásek, který říkal, že by prostě mohl Johna nechat na ulici a jít si po svém.)

Co bylo nejvíc matoucí, pořád se Johna dotýkaly. Objímaly ho a poplácávaly po paži a líbaly ho, jako by byl stále jejich. A docela dost z nich i naznačilo, že by byly víc než svolné obnovit vztah.

Sherlock velmi pečlivě nepřemýšlel, proč ho to znepokojovalo.

Konečně, poslední polibek a roztoužené: „Sbohem, Johne,“ a žena odešla.

John sledoval, jak odchází, pohled rozněžnělý a trošku zklamaný. Strčil ruce do kapes, naklonil hlavu k Sherlockovi. „Za tohle promiň. Můžeme?“

Sherlock zavrčel a odkráčel, kabát za ním dramaticky povlával. John při té podívané potlačil zubatý úsměv a vydal se za ním.

Zatímco to střihli Hyde Parkem, šli mlčky. Sherlock po očku koukl na Johna, nemohl si pomoct, ale byl zvědavý.

„Zdá se, že s nimi máš neobvykle dobrý vztah.“

„Cože?“

„Se svými bývalými přítelkyněmi,“ objasnil Sherlock. „Z mých zkušeností vyplývá, že lidé obvykle nejsou tak rádi, když vidí své ex.“

„Jo, no, snažím se rozcházet v dobrém. Měl jsem je rád, nechodil bych s nimi, kdyby to tak nebylo, tak se rád ujistím, že jsou šťastný.“ John pokrčil rameny. „Taky dost pomáhá, že obvykle máme fantastický sex na rozloučenou.“

Sherlock mrkl.

„Nemá smysl, aby to rozcházení bylo ošklivé a rozhádané, když si místo toho můžeš skvěle zasouložit,“ dodal John rozjařeně.

Sherlock znovu mrkl.

Naštěstí dorazili na místo činu dřív, než Sherlock musel odpovědět. Rozhodně odsunul jakékoli myšlenky na Johna stranou a ponořil se do klidu vraždy a chaosu.

**

„Tohle je přesně něco pro tebe. Dekapitovaný stavař, jeho přátelé ho dnes ráno našli na jeho parcele. Forenzní zatím nic nenašli.“

„To proto, že najímáš idioty,“ řekl Sherlock nepřítomně. Měl vyndanou svou lupu a studoval mužovy nehty na rukou. „Nějací svědci?“

„Tak nějak.“

To Sherlocka přimělo vzhlédnout, i kdyby jen kvůli tomu jeho pohledu, co říkal jsi ještě větší idiot, než jsem si myslel, který věnoval Lestradeovi.

„Chce říct, jak můžeš mít ‚tak nějak‘ svědka?“ přeložil John.

Lestrade si povzdychl. „Jeho kámoši možná něco viděli, ale nechtějí mluvit. Nemyslím si, že mají policii moc v lásce.“

Sherlock ladně vstal a s kliknutím zavřel svou lupu. „Potřebuji s nimi mluvit.“

Lestrade si odfrkl. „Jen si posluž.“

Lestrade je zavedl ke skupině nevrle vypadajících mužů. Ten největší a nejnevrlejší z nich stál před Donovanovou, ruce zkřížené na prsou a mračil se.

„Podivejte, nic sem nezahlíd, tak co kdybyste se přestala vyptávat.“

„Nic jsem nezahlédl,“ opravil ho Sherlock kysele.

Ten muž se na něj zašklebil. „A kdo ste sakra vy?“

Protentokrát se Donovanová zatvářila, že ho ráda vidí. Rychle si s ním vyměnila místo a mumlala: „Vy dva si jeden druhého zasloužíte,“ a odkráčela pryč.

Sherlock si prohlížel muže před sebou. Bylo mu téměř čtyřicet, ženatý, dvě děti, jedno z nich je mladší než jeden rok. Taky je ten muž dvakrát těžší než Sherlock a paže má silnější než Sherlockův krk.

„Lžete,“ pronesl Sherlock. Když se ten muž naježil, dodal: „Ach, ne o tom, že jste nic neviděl, to je očividné, že ne. Ale víte, kdo něco viděl.“

Muž se nafoukl a tak nějak se ještě zvětšil. Bylo to téměř znepokojivé.

„Jo? Proč si seš tak jistej, ty jeden hňupe? Nic na mě nemáš.“

„Proč jsi si tak jistý, pokud dovolíte. Uvědomuji si, že anglický jazyk je pro váš mrňavý mozeček příliš složitý, ale snažte se přece trochu.“

Muž zařval a rozmáchl se po něm. Sherlock s opovržením uskočil a chystal se uhnout před druhou pěstí stejně snadno, jenže se na toho muže vrhlo něco malého a rychlého a srazilo ho k zemi.

John přirazil mužův obličej k zemi, koleno přitisklé mezi jeho lopatky.

„Udělej to ještě jednou a tu ruku nějakou dobu nebudeš moct použít,“ řekl, hlas tichý a smrtelně vážný.

Okamžik ticha, kdy se policisté snažili přiřadit toho jejich tichého, klidného doktora k tomuhle chladnokrevnému vojákovi, a Sherlock uvažoval nad podivným přívalem tepla ve své hrudi.

Lestrade si nakonec odkašlal.

„Jako zaměstnanec Scotland Yardu se cítím povinován říct ti, že útok je protizákonný.“

John se na něj zamračil, ale nechal toho muže být. Muž se vyškrábal na nohy a prudce se otočil dokola, vrčel a nadával tak, až se někteří nováčkové v řadách policejních důstojníků začervenali. Zmlkl uprostřed slova, když se pořádně podíval na Johna.

„Johnny?“

John zamrkal.

„Same?“

Sherlock se podíval na Johna, na jeho nepatrné zrůžovění ve tvářích. „Ach prokristapána -“

Ten muž – Sam – se zavýsknutím přitáhl Johna do medvědího objetí, téměř ho zvedl ze země.

John se zasmál a praštil ho do ramene.

„Pusť mě, ty vole!“

Lestrade zíral z jednoho na druhého, zatímco ten muž prudce drbal Johna pěstí ve vlasech.

„Vy se znáte?“

„Intimně,“ zamumlal Sherlock téměř neslyšně.

„Jo, my jsme – nech toho!“ John odehnal ruku, co byla skoro stejně velká jako jeho hlava. „Hráli jsme spolu ragby pro Blackheath.“

Sam ztěžka objal Johnova ramena. „Co tady děláš? Myslel jsem, že seš doktor?“

„To jsem. Taky, hm, pomáhám policii, když mám čas. Teda spíš můj přítel to dělá. To je ten, kterýho ses snažil složit.“

Sam pozvedl obočí, zatímco se díval na Sherlocka. „Přítel, jo?“

„Sklapni.“ John do něj strčil. „Takhle to není.“

„Jasně že ne, Johnny.“ Sam mu pocuchal vlasy. „Jak ti můžu pomoct?“

„Neviděl jsi něco divnýho?“

Sam si promnul bradu. „Ne, ale já tu včera nebyl. Ale Charlie jo.“ Otočil se a zařval na chlapy, co lelkovali kolem. „Hej, Jacku! Najdi Charlieho a přiveď ho sem, jo?“

„Díkes, Same.“

„Pro tebe cokoli, Johnny.“

John se na něj zazubil, takový jasný a šťastný úsměv, a Sam roztál. Na jeden příšerný okamžik si Sherlock pomyslel, že ten přerostlý blboun Johna políbí.

Ke své nesmírné úlevě ten muž jen poklepal Johna po rameni. S tichým „Rád jsem tě zase viděl, Johnny,“ se odloudal pryč.

John zabořil ruce do kapes svého kabátu a pohupoval se dopředu a dozadu na patách. Sherlock k němu došel a naštvaně zazíral.

„Co je?“ zeptal se John dotčeně.

„To jsi,“ zeptal se Sherlock škrobeně, „souložil s půlkou Londýna?“

John protočil oči. „Nebuď směšný, Sherlocku. Tak dlouho v Londýně nejsem.“

Sherlock zazíral. „To byl vtip?“

John odešel.

„Johne?“

**

Mycroft byl uprostřed řešení velmi delikátní situace. Minulý týden strávil tím, že zdvořile hovořil s jihoafrickou velvyslankyní. Byla chladná, soustředěná a dávala najevo asi tolik emocí, jako cihlová zeď. Celé ráno trávili slovními hříčkami a slalomem v minovém poli konverzací a pokračovali v tom skoro až do oběda.

Poslední věc, kterou by teď potřeboval, by byla, aby jeho bratr vtrhl do soukromého salonku velmi exkluzivní restaurace.

V duchu si vytvořil poznámku o tom, že musí vyhodit bodyguardy.

„Sherlocku, právě mám velmi důležitou schůzku -“

„Kam jsi to dal?“

„Dal co?“

„Ty víš co!“

Mycroft si povzdychl a odmávl svoje muže.

„Omlouvám se, paní velvyslankyně. To je můj bratr Sherlock. Obávám se, že dobré chování není jeho silná stránka.“

Velvyslankyni cukl koutek. „To je docela v pořádku, pane Holmesi.“

Ach, ona si tohle užívala! Mycroft statečně potlačil touhu uškrtit svého bratra.

„Sherlocku, ať už jsem podle tebe udělal cokoli, můžeme to probrat později.“

Sherlock zkřížil paže, ve tváři neústupný výraz.

„Nenuť mě, abych přikázal svým mužům, aby tě odsud vyvlekli, Sherlocku. To by bylo velmi nepatřičné.“

Velvyslankyně z toho měla dobrý den. V její tváři se nepohnul jediný sval, ale Mycroft to poznal.

„Amahle?“

Tři hlavy vzhlédly. John stál nervózně ve dveřích a váhavě se usmíval.

Ve zlomku vteřiny, kdy se na ni Mycroft nedíval, něčí tělo vpadlo do místnosti a nahradilo to velvyslankynino. Alespoň to bylo jediné možné vysvětlení, na něž Mycroft přišel – jinak si nedovedl vysvětlit, proč se velvyslankyně, jíž začal podezřívat, že je nějakým pokročilým androidem, začala usmívat, jako by byly zároveň Vánoce, její narozeniny a Imaginární Den, Kdy J. A. R. Vyhrála Světový Pohár.

Mycroft musel připustit, že z toho byl mírně nervózní.

„Johne! Sawubona!“

Vztáhla ruce a John přešel k ní a přátelsky je stiskl. „Sawubona, Amahle. Jak jsi se měla?“

„Dobře, Johne. Velmi dobře.“ Zářivě se na něj usmála. To skutečně udělala.

Mycroft si odkašlal. „Chápu to správně, že vy dva jste se již setkali?“

Velvyslankyně se na něj ani nepodívala.

„Ano. To ano.“

„Jak?“ zeptal se Sherlock zostra. „Nic v záznamech o tvé službě nevypovídá o čemkoli v Jižní Africe.“

„Kdy jsi viděl moje -“ John zavrtěl hlavou. „To je jedno. Nechci to vědět. Na fakultě jsme měli takový program. Strávil jsem léto v Kapském městě, a tam jsem potkal Amahle.“

„Ano. Měla jsem velké štěstí, že jsem poznala Johna Watsona.“ Láskyplně si  ho prohlížela, a do prdele práce, její pohled něžněl způsobem, který byl Sherlockovi už celkem povědomý.

„Dobře, to by bylo, odcházíme.“ Sherlock popadl Johna za flígr a začal ho odtahovat pryč.

„Co – Sherlocku!“ John zabořil paty do podlahy. „Co to děláš?“

Sherlock se na něj zamračil. „Nebuď tupý, Johne. Vraždy se samy nevyřeší.“

„No, tak mě aspoň nech, abych se rozloučil. To se tak dělá, víš?“ Johnův tón řeči dával jasně najevo, že to nebyla prosba.

Sherlock ho jen nerad pustil. Zkřížil ruce na prsou a otočil se zády, rozhodně neposlouchal, jak si John a velvyslankyně mumlají sladké nesmysly. A naprosto jistě neslyšel víc než jen letmý polibek.

„Měj dobrý život, Johne.“

„Ty taky, Amahle.“

Ruka se dotkla jeho lokte a Sherlock odkráčel, aniž by se ohlédl. John ho dohnal, šel po jeho boku, známý a hřejivý.

Už byli napůl cesty zpět do Baker Street, než Sherlock konečně explodoval. „Afrika, Johne?“

„A co je s ní?“

„Nestačí ti ošukat celou Británii, musel jsi to dělat i s Afrikou?“

John pokrčil rameny. „Mezi jinými.“

Sherlock se zastavil na místě. „Co?“

John šel dál a zavolal přes rameno: „Souložil jsem na třech kontinentech, Sherlocku. Někdy by ses na to měl zeptat Billa. Má spoustu historek.“

„Já – Ty – Cože?!“

**

Bill Murray na svém blogu označil Johna jako „nenechavého chlapce“.

To. Je. Fakt. Slabé. Slovo.

Ozvalo se další obvyklé: „Johne! Johne Watsone, jsi to ty?“ Vysoká žena přiběhla blíž, za ruku táhla nějakého muže (manžela, šťastně sezdaní už deset let, žádné děti, dva psi).

Co bylo méně obvyklé, bylo to, jak se vrhla na Johna a začala ho líbat.

Tedy, ne, líbat nebylo to správné slovo. Začala ho požírat zaživa, jednou rukou svírala jeho krk a druhou pevně tiskla jeho zadek. A John vydával slastné zvuky a nadšeně jí oplácel, se svým jazykem dělal něco, kvůli čemuž naprosto neslušně zavzdychala.

Sherlock na ně zíral s otevřenými ústy, rozpolcený mezi tím, že by měl Johna od ní odtrhnout a poukázat na to, že její manžel stál právě tady, a tím, že jeho obličej získával nebezpečný nádech rudé.

Muž se vrhl vpřed a odtrhl svou manželku, pak přirazil Johna ke zdi. Sherlockovi páteří proběhla vlna vzteku a on udělal jeden výhrůžný krok vpřed.

Ten muž vrazil své koleno mezi Johnova stehna a nepřestával ho ucicmávat k smrti.

Sherlock málem zakopl o vlastní nohu.

Zíral, přilepený na místě, žaludek se mu svíral, jak se ten výjev proleptával jeho mozkem: John, temně vzdychající, hlavu zvrácenou, jemně přiráží proti noze jiného muže. Jedna z mužových rukou zmizela mezi jejich těly a John vydal hluboké zavrčení, které proběhlo rovnou k Sherlockovým slabinám. Pak je John přetočil a strčil mužovi ruce pod košili. Jen bůh ví, co udělal pak, protože kolena toho muže se podlomila a určitě by spadl, kdyby ho John nebýval přišpendlil ke zdi. Velké ruce bojovaly s Johnovým poklopcem a Sherlock věděl, že ten muž byl jen pár vteřin od toho, aby klesl na kolena, aniž by věnoval pozornost šokovaným kolemjdoucím nebo konstáblovi, co si je podezřívavě prohlížel z druhé strany ulice.

Sherlockovo vidění zahalila rudá mlha.

Už byl takhle blízko od toho, aby je násilně oddělil od sebe, když se John zaklonil a jemně se od něj odtáhl. Olizoval si opuchlé rty a zazubil se na ten páreček.

„Nazdárek, Mary, Ryane. To teda bylo přivítání.“

Mary se zasmála a objala Johna.

„Copak nám to můžeš mít za zlé? Neviděli jsme tě celou věčnost!“

Sherlock se zamračil. Vykročil vpřed, strčil Johna za sebe a hrozivě se napřímil. Ten párek polekaně nadskočil a zazíral na něj, jako by si ho teprve teď všiml. John protočil oči a stoupl si vedle něj.

„Nevšímejte si ho, ještě ho nemám vycvičeného. Mary, Ryane, tohle je můj spolubydlící, Sherlock Holmes. Sherlocku, tohle je Ryan a Mary Bensonová. Moji staří přátelé.“

„Přátelé,“ řekl Sherlock nevýrazně.

Ryan se na něj zazubil. „Z univerzity.“ Natáhl ruku a rozcuchal Johnovy vlasy. „Tenhle chlápek dal mě a Mary dohromady. Dlužíme mu strašně moc.“

John dobrácky zafuněl a plácl ho po ruce. „Nech toho. Tolik jsem toho zase neudělal.“

Sherlock je pozoroval s přimhouřenýma očima.

„Vám nevadí, že měl sex s vámi oběma.“

Většina lidí by se ohradila, nebo by se aspoň tvářili rozpačitě. Tenhle pár se zářivě usmál.

„No jo, Johnny si myslel, že by nám to spolu šlo dobře, tak nás pozval do svého bytu zašukat si.“ Ryan se podíval na svou ženu s hlubokým citem v očích. „Okamžitě jsme spolu začali vycházet.“

Sherlock se podíval na Johna, pak na ten pár a zpět na Johna. John se jemně usmíval.

To neudělal. To prostě… Proč by to?… Totiž, není to hygienické. Jistě ne. To jako všichni najednou?

„Myslím, že termín, co hledáš, je ‚trojka‘,“ poradil John.

Mary si nostalgicky povzdechla. „Byl jsi mezi námi tak krásný.“

Ale dobrý bože, pomyslel si Sherlock zhrozeně.

Ryan si odkašlal.

„Když už o tom mluvíme, jsi teď s někým?“

Ach. Bože.

John byl v pokušení. Sherlock to poznal z toho, jak si olízl rty a koukl na ně zpod svých řas. Sherlockovo srdce sevřel úplně jiný druh hrůzy.

Přesně ve chvíli, kdy se ho Sherlock chystal popadnout a utéct s ním, si John povzdychl a váhavě zavrtěl hlavou. „Promiň. Jsem… No, je to teď trochu komplikované.“

Byli zcela jasně zklamaní, ale přijali to. Po několika dalších pozvánkách na večeři a přání všeho dobrého se rozešli.

Sherlock a John pokračovali zpátky do jejich bytu. Sherlock byl zticha, jeho mysl úplně bzučela, jak pobírala tyhle nové informace o Johnovi. Neměl by být překvapený, přece věděl, že John má velmi liberální pohled na sex. Ale pak, Sherlock si neuvědomil, že by byl až tak liberální. A co říkala ta žena. Myšlenka, jako utržená ze řetězu, se prohnala hlavou: John vzdychá a napíná se mezi dvěma těly –

Jeho hlavou se prohnala prudká bolest.

**

Před očima mu vesele poletovaly bílé flíčky. Sherlock mrkal, až za nimi uviděl Johnův ustaraný obličej.

„Sherlocku?“

Ležel na zádech na chodníku. John klečel vedle něj, ruce kousek od jeho obličeje.

„Sherlocku, slyšíš mě?“

Sherlock hekl a snažil se posadit se.

„Nepokládej stupidní otázky, Johne.“

Starost nahradilo podráždění a John zavrtěl hlavou.

„No, aspoň že tvoje okouzlující osobnost zůstala nedotčena.“ John mu pomohl posadit se a uhladil jeho vlasy z obličeje. Jemně se dotkl Sherlockova čela. „Nemotá se ti hlava, nedělá se ti špatně?“

Sherlock naštvaně odmávl jeho ruku pryč. „Jsem v pořádku.“ Když se na něj John pochybovačně zahleděl, dodal: „Vím, co bych cítil při otřesu mozku. Nemám otřes mozku.“

John se na něj zamračil. „Dobře. Ale budu tě sledovat.“

„Jak myslíš.“

Kolem nich se utvořil malý hlouček a jedna mladá žena se ptala, jestli má zavolat ambulanci.

„Ne, to je v pohodě. Jsem doktor, zvládnu to.“ John mu pomohl na nohy a Sherlock si uvědomil, že se o něj na pár vteřin opírá.

Dva teenageři před nimi se hihňali. Sherlock přimhouřil oči a prohlížel si lidi kolem něj. Někteří se jeho pohledu vyhýbali, jiní schovávali uculení. Jeden postarší muž se rovnou smál.

„Johne, co se stalo?“

Odmlka. Sherlock se otočil, aby se na něj podíval, a viděl, že John zírá na zem, jako by to byla ta nejzajímavější věc na světě.

„Johne?“

„Ty… no.“ John se na něj krátce podíval, koutky úst sebou poškubávaly.

Sherlock na něj naštvaně zazíral.

„Narazil jsi do lampy.“

Dlouhá chvíle ticha, narušená jen smíchem toho muže.

„Něco tě rozptýlilo?“ navrhl John nápomocně.

Sherlockův pohled byl najednou plný ledu. Přitáhl si kabát k tělu a odkráčel pryč.

**

John nevzhlédl od svého počítače.

„Proč na mě tak zíráš?“

„Hm?“ Sherlock se vynořil z myšlenek. „Jak zírám?“

„Jako bych byl místo činu.“

„Ah.“ Sherlock se opřel o opěrku svého křesla. „Snažím se přijít na to, co hledáš u sexuálního partnera.“

John zamrkal. „Jasně. Proč?“

„Setkal jsem se s několika tvými expartnery. Jejich vlastnosti se velmi různí a já se snažím zjistit, jestli je tu nějaký typ.“

„Aha.“

„Přesně tak.“

„Takže?“

„Takže co?“

„Jaký je můj typ?“

„Svolný. A s pulsem.“

„Díky,“ řekl John suše.

„Věřím, že vhodný termín pro tebe je ‚štětka‘.“

„Hej!“

„To je výstižné slovo, ne?“

„Podívej,“ zavrčel John a s prásknutím zaklapl laptop, „mám rád sex. Jsem v něm dobrý a rád dělám lidem dobře. Jsem naprosto zdravý dospělý člověk s naprosto zdravým sexuálním apetitem. Tak jdi do hajzlu.“

John popadl svůj notebook a zamířil do svého pokoje.

„Jak moc dobrý?“

John se zarazil. „Cože?“

„Říkáš, že jsi v něm dobrý. To říká ale většina lidí, nikdo nechce připustit, že jsou v posteli hrozní.“

Sherlock přimhouřil oči a naklonil hlavu. „Takže jak dobrý vlastně jsi?“

John se otočil a velmi pomalu si ho prohlédl od hlavy až k patě. Sherlockovi se zadrhl dech v hrudi a John se usmál, pomalu, líně, hříšně.

„Velmi.“

A s tím odešel. Sherlock zůstal sedět sám, v krku sucho a kalhoty mu byly těsné.

**

 

Problém byl, že John neměl sex. Tedy aspoň podle toho, co Sherlock věděl.

Byl sice se Sarah, ale ten vztah vyšuměl dřív, než se dostali přes gaučový stupeň. A potom se John ani nesnažil najít někoho jiného. Příležitostně flirtoval, ale spíš ze srandy, než aby měl jiný cíl, a nikdy nepřijal nabídky.

A že měl, k Sherlockově rostoucí nevoli, mnoho nabídek. Tolik, že se Lestrade a jeho banda veselých idiotů na Johna začala dívat se směsí zmatenosti a údivu. Někteří konstáblové si dělali poznámky.

Sherlock byl vytržen z myšlenek, když John doťapal do kuchyně. Byl voňavý ze sprchy, pořád vlhký a rozehřátý, a neměl na sobě nic, až na vřelý úsměv.

Sherlock se k němu rychle obrátil zády a nevšímal si ho.

„A tobě taky dobré ráno,“ řekl John vesele.

Jak John prošel za ním, Sherlock zachytil vůni jeho vody po holení. Ne, to nebyla voda po holení, ale něco jiného. Těžké pižmo, co se jemně ovinulo kolem Sherlockovy mysli a zklidnilo jeho smysly, zadusilo jeho myšlenky v hebkém sametu. Myslí mu proplouvala představa hlazení vrnícího tygra,  zatímco měl Sherlock kožené rukavice. A válení se v hedvábném pyžamu v egyptském povlečení.

„Sherlocku? Sherlocku!“

Sherlock pomalu mrkl a uvědomil si, že se jeho zrak nechce zaostřit.

První věc, které si všiml, byla, že byl nějak zvláštně vlhký. Jako by držel vlhký ručník. Nebo svého nahého spolubydlícího.

Jeho nos byl navíc zabořený v Johnových vlasech a nijak zvlášť jemně tiskl svoji erekci k Johnově zadku.

„Ehm.“

John si povzdychl a zavrtěl hlavou.

„Ne, promiň, to je moje chyba. Občas si zapomenu něco vzít.“

Sherlockův mozek byl zahalen více testosteronem, než zvládal pobrat, takže mu to chvíli trvalo, než si uvědomil, co John vlastně říká.

„To takhle voníš přirozeně?“

John se začervenal. „Jo. Víceméně.“

Sherlock položil svou bradu na zraněné rameno, nevědomky utáhl sevření své paže okolo Johnova pasu. „Tak proto vždycky nosíš kolínskou, i když jsme doma sami.“

„Jo.“ John přešlápl a opřel se o Sherlockův hrudník. „Je to, no, myslím, že tomu můžeš říkat feromony. Zvládnou lidi nabudit. Kolínská je dobře zamaskuje, nebo aspoň pořádná voda po holení. Je to sice dost drahá záležitost, ale lepší, než aby mě někdo povalil pokaždý, když vystrčím hlavu ze dveří.“

„Mm,“ Sherlock rozptýleně zahučel. Šťouchl Johna svým nosem za ucho a jemně ho kousl na šíji.

John se zachvěl a zaklonil hlavu, odhalil hrdlo. „Sherlocku.“

Sherlockův mobil se rozezvonil.

John málem upadl, jak ho Sherlock najednou pustil. Celkem rozladěně sledoval, jak Sherlock přehopkal obývák a popadl svůj mobil.

„To je Lestrade. Stala se vražda.“ Sherlock se rozjařeně zazubil a pohupoval se na špičkách nohou.

„Pořád nějaká vražda. Budem za chvilku stejně děsný jako Státy,“ zavrčel John. „Půjdu se teda oblíknout.“

„Zkus si pospíšit, Johne,“ řekl Sherlock mimoděk, už psal odpověď. „Chci se tam dostat dřív, než Anderson zničí místo činu.“

John zafuněl a šoural se do schodů. Sherlock počkal, dokud neslyšel, jak se Johnovy dveře zavřely, pak si povzdychl a promnul si čelo.

Byl génius. Vídal a dával do spojitosti věci, které normální lidé, se svými mrňavými mozečky a omezenou myslí, nikdy nechápali. Věděl, proč John nelovil partnery.

Už celé měsíce.

John čekal na Sherlocka.

John čekal na Sherlocka.

A Sherlock, dle svých reakcí na Johna (které oscilovaly mezi zuřivostí, žárlivostí a nekontrolovatelnou majetnickostí až k hřejivému chvění, o němž se ke své hrůze domníval, že je srovnatelné s běžnou lidskou reakcí na štěnátka a koťátka), ho chtěl taky.

Ale vztahy byly složité a požadovaly víc snahy,než kolik byl Sherlock ochotný dát. On a John byli v pohodě tak, jak jsou teď, nemělo cenu to kazit jen kvůli souloži.

A nezáleželo na tom, jak je John v posteli dobrý.

Absolutně skvělý, pokud se to dá určit podle jeho bývalých partnerů.

Sakra.

**

 

Sherlock dumal nad tělem před sebou.

Lestrade zkřížil ruce. „Máš pro mě něco?“

„Není to maska. Snad nějaký typ plastické chirurgie, ale se současnými technologiemi není možné dosáhnout tak jemných detailů.“

„Jo, to mi došlo, když jsem našel zatracenýho rybího muže.“

Sherlock ho ignoroval a odloupl ploutev. „Tady byla natržená, v tomhle řasení, ale hojilo se to. Podívej, tady je strup. Tohle není prostetika, je to skutečné.“ Sherlock si dřepl, oči mu svítily. „Nový druh. Fascinující.“

„Jo, paráda.“ Lestrade si povzdychl. „Ježíši, tohle zabere takovýho papírování!“

John se k nim přiloudal s veselým: „Sally mi vyprávěla, že jste chytili tvora z Černé laguny.“

Lestrade mávl k tělu. „Tak se podívej sám.“

John koukl Sherlockovi přes rameno a ztuhl. „Aha.“

Sherlock se otočil a ostře se na něj podíval. „Aha?“

„Hm, no jo?“

Sherlock se postavil a tyčil se nad Johnem. „Nejsi překvapený.“

„Jasně že jsem, je to -“

„Ne,“ zarazil ho Sherlock. „Běžná reakce by byl šok, těsně následovaný popřením. Ty jsi skočil rovnou k fázi přijetí, což mě vede k jedné otázce. Proč?“ Sherlock přikročil blíž a zíral do rozšířených modrých očí. „Ty to poznáváš, že ano?“

„Počkat!“ Lestrade si Johna podezřívavě prohlížel. „Ty jsi někdy něco takového viděl?“

John pod tím dvojitým rentgenovým pohledem nervózně přešlápl.

„Tak nějak. Chci říct, viděl jsem fotky. Myslím, že se jim říká čtverzubci?“

„Čtverzubci,“ řekl Lestrade bezvýrazně.

„No, víc ti neřeknu. Oficiální tajemství a tak všechno.“ John si promnul zátylek. „Jestli tě to utěší, s tímhle si nebudeš muset dělat starosti. On už tu bude za chvilku.“

„On?“

Na místo se vřítilo velké černé SUV a s uširvoucím zaskřípěním brzd zastavilo. Sherlock s náznakem zvědavosti sledoval, jak se ven vyvalila nesourodá skupinka lidí, tahali vybavení, které nikdy předtím neviděl.

„Hej!“ Donovanová jim zastoupila cestu. „Bez prověrky sem nesmíte.“

Muž v čele skupiny se usmál a ukázal jí odznak.

„Kapitán Jack Harkness, Torchwood tři. Máme prověrku. I když -“ jeho hlas se změnil v temné vrnění, „bych to s vámi rád víc probral.“

Donovanová mrkla a pomalu přijala odznak. Dlouho na něj zírala, jako by si snažila vybavit, jak se mluví anglicky.

„Jo, tohle… Všechno vypadá v pořádku.“

Harkness na ni mrkl.

„Děkuji, seržantko.“

John měl tvář zabořenou ve dlaních. Sherlock po něm mrkl, pak se podíval zase na Harknesse. Mířil jejich směrem, kabát za ním dramaticky povlával.

Lestrade si odkašlal a předstoupil.

„Detektiv Inspektor Lestrade. Tohle vyšetřování mám na starosti.“

Muž se okouzlujícně usmál.

„Kapitán Jack Harkness. My už to teď převezmeme.“ Podal mu ruku a přejel blýskajícím pohledem po Lestradeově těle. Lestrade zrůžověl a potřásl mu rukou, možná ji držel o něco déle, než je obvyklé.

Harknessův zubatý úsměv byl najednou naprosto neřestný.

„I když, pokud tu chcete pobýt jako moje pomocná ruka -“

„Ale nezačínej zase!“ vyštěkl John.

Harkness sebou překvapením trhl, pak se mu po obličeji rozlil upřímný úsměv.

„Johnny!“

Sherlock skoro už frustrovaně zařval, když Harkness Johna objal a políbil ho na temeno. To jako vážně? Na každém místě činu? Johnovi přece jednou musely dojít zásoby jeho bývalých!

Jeden z Harknessova týmu, malý, naštvaně se tvářící muž, se cítil nejspíš podobně, protože začal nadávat.

„Zatraceně, Harknessi, přestaneš tu osahávat svýho bývalýho a dáš se už do práce?“

„Owene,“ zamračila se jedna z žen. Podle přízvuku byla z Walesu.

„Nedívej se na mě tak, za to může ten kluk!“ Owen ostře pokynul k mladému muži, jedinému, který měl na sobě oblek. „Kdyby ho uspokojoval, tak bychom se nemuseli zabývat tím, že flirtuje s čímkoli, co má puls!“

Mladý muž ani nevzhlédl z místa, kde rozbaloval pytel na tělo.

„Můžu tě zabít tolika způsoby. Nikdy tvoje tělo nenajdou.“

„Huh.“ Johnův hlas byl tlumený, jak byl přimáčklý k Harknessově kabátu. „A to jsem si myslel, že lidi už nemůžou být tak hrozní.“

Harkness se zasmál a pocuchal Johnovi vlasy. Sherlock sevřel ruce do pěstí a připomněl si, že vrhnout se na dalšího muže jen kvůli žárlivostí poháněnému hněvu bylo pod jeho úroveň.

„Ianto, Owena nezabíjet, dokud ti nedám svolení. Owene, hádej, kdo bude příští měsíc čistit Janetinu celu?“ Harkness zavolal přes rameno.

Owen upustil svoji výbavu a zaklel.

„Proč jako, protože si nemůžeš svoje ruce nechat jednou pro sebe?“ Přidupal k nim a zašklebil se, když se John vymanil z Harknessova sevření.

„I když s tímhle jsi to moc nevyhrál, co, Harknessi? Není to zrovna hezoun.“

Sherlockův hněv našel nový cíl.

„Sklapni, Owene,“ odpovědel Harkness líně. Objal Johna kolem ramen a přitáhl ho k sobě. „To je můj syn, John Watson. Johnny, tohle je Owen Harper. Taky je doktor.“

„To mě teda těší,“ řekl John suše. „Prosím řekni mi, že tě táta nepouští blízko k lidem.“

Co?

Počkat, cože?

„Váš syn?“ Donovanová se dívala z jednoho na druhého. „Ale nemůže vám být jen o něco málo víc než jemu!“

Harkness se zasmál a světácky mrkl.

„Super geny, zlato. Johnny přebral po své matce, naneštěstí. Její strana rodiny vypadá, jako by už v pětadvaceti patřila do domova důchodců.“

„Dík, tati.“

Harknessův tým si vyměnil pohledy.

Sherlock ani nedokázal rozluštit smysl jejich tiché komunikace a ani se nijak zvlášť nesnažil. Tenhle nový poznatek o Johnu Watsonovi byl prostě zarážející. Nejen že Harkness lhal, ale Donovanová dokonce zvládla upozornit na ten nejnápadnější fakt. Harkness v žádném případě nemohl být Johnovým otcem, pokud se tedy nedokázal vracet časem a nebo našel fontánu mládí.

A navíc byl Američan.

„A kdo jste vy?“ Sherlock zamrkal, když se všech těch sto osmdesát centimetrů výšky prakticky natisklo k jeho tělu a přerušilo tok jeho myšlenek.

„Můj spolubydlící. Sherlock Holmes.“ Na Johnově hlase bylo něco zvláštního, ale Sherlock nemohl přijít na to co. Jeho mozek jaksi nefungoval správně.

„Sherlock, jo?“ Harkness si ho prohlédl od hlavy k patě a Sherlock měl nejasný pocit, že ho ten muž ani tak nesvlékal očima, jako že si spíš dělal porno nahrávku. „Jednoho Sherlocka jsem znal. Strávil jsem s ním tři dny v hotelovém pokoji, ani jsme nevyšli ven.“

Sherlock vydal zvuk, podezřele podobný zakňourání. Harkness se předklonil blíž, a dobrý bože, on svoje feromony, nebo co to vlastně bylo, ani nezkoušel maskovat, protože Sherlocka převálcovala představa nefalšovaných, do hedvábí oděných tygrů.

Harkness se zazubil a přistoupil blíž a Sherlock jen bezmocně zíral, jak se jeho rty přibližovaly, blíž, a ach, Johnův táta se ho chystá muckat, a nebude to fakt trapné po tom, co konečně ošuká Johna-

John mezi ně vstoupil a pevně Harknesse odstrčil. Sherlock si uvědomil, že dneska je už podruhé přilepený k Johnovi, jednu paži okolo jeho pasu a druhou okolo ramen. Kolísal mezi držením „ať je ten zlej, zlej chlap daleko ode mě“ a držením typu „tvůj otec mě dost nevhodně vzrušil a právě teď si tě chci vzít tady na tom chodníku“.

John s jistými obtížemi zkřížil své ruce a zamračil se na svého otce.

„Nech toho,“ zavrčel.

Harkness se na něj zraněně podíval. „Jen jsem ho chtěl pozdravit.“

John pozvedl obočí, tohle ho nepřesvědčilo.

„Tohle jsi říkal těsně předtím, než jsi se vyspal s mým spolubydlícím na univerzitě. A s půlkou rugbyového týmu.“

Owen si odfrkl.

„Jen půlkou?“

„No, Johnny se už předtím vyspal s tou druhou polovinou. Nemohl jsem mít sex s nimi.“ Harkness nakrčil nos. „To by bylo divný.“

John protočil oči.

„Jo, to je fakt ta divná část na tom všem.“

Policisté a Harknessův tým se střídavě dívali na otce a syna, jako by byli diváci na nějakém zvlášť divokém tenisovém mači.

„Pane?“ Muž v obleku se vmísil do hovoru. „Nerad vás přerušuji, ale čtverzubec zkapalňuje. A prosakuje do země.“

„Ach, sakra. Tak fajn, děcka, zpátky do práce.“ Harkness tleskl rukama. „Owene, Gwen, pomozte to Iantovi zapečetit. Toshi, zkontroluj čtečkou oblast, ujisti se, že tu nemáme jiná překvapení.“

Jakmile Harknessův tým dostal rozkazy, dal se do práce. Policisté stáli opodál a sledovali je pohledem v různých stupních zamyšlenosti až po obecné co-to-kurva-je.

Harkness se zastavil, aby pocuchal Johnovi vlasy. Taktně se vyhnul dotyku Sherlocka, což bylo o to impozantnější, protože Sherlock byl k Johnovi přitisklý jako příliš přátelská chobotnice.

„Rád jsem tě zase viděl, Johníku.“

„Já tebe taky, tati.“

„Jestli někdy budeš v Cardiffu, zastav se.“

„To udělám.“

Harkness se předklonil a dal Johnovi pusu na čelo. Jak se narovnával, zachytil Sherlockův pohled a mrkl.

„Přeju skvělý sex!“

Sherlock jen zíral, zatímco Harkness svižně odcházel s mocným zaplesknutím kabátu. John se v jeho náručí zavrtěl a zaklonil hlavu, aby se na něj podíval.

„Um, Sherlocku? Nevadilo by ti, kdybys mě pustil?“

Sherlock se podíval na Johna, na Harknesse, zpátky na Johna. S povzdechem plným porážky se odmotal od Johna a přejel si rukou po obličeji.

„Fajn. Fajn! Pojďme mít sex.“

**

 

Sherlock zíral na strop.

„Ach.“

John vydal spokojený zvuk a rychle se přisunul blíž. Uvelebil se svojí hlavou pod Sherlockovou bradou a přehodil paži přes jeho hrudník.

Sherlock zkusil znova začít větu.

„Je to vždycky takové? S tebou?“

„Hm, jo.“ John ospale ňuchal svým nosem do jeho krku. „Říkal jsem ti, že jsem velmi dobrý.“

„Ah. Ano.“

Sherlock nemohl myslet na cokoli jiného, co by mohl říct, a konec konců, záleželo na tom?  Byli v Johnově posteli a John byl přitulený po jeho boku, uvolněný a uspokojený a hřál. Pokoj čpěl sexem a Johnovými feromony a Sherlock cítil, jak jeho pták sebou zaujatě škubl.

Což bylo směšné. Už mu nebylo sedmnáct, obvykle mohl až za docela dlouhou dobu. A to nepočítal fakt, že už se udělal dvakrát.

John si povzdychl a přehodil nohu přes Sherlockův pas. Sherlock polkl, když jeho pták poskočil proti Johnovi, přímo za jeho koule. John tiše vzdychl a jemně přirážel, dokud se Sherlockova špička nedotýkala jeho dírky.

Těsné, kluzké dírky, v níž byl Sherlock před pár minutami až po kořen. John byl pravděpodobně stále uvolněný z toho brutálního šukání, co předvedl Sherlockovi. Všechno, co musel Sherlock udělat, bylo vklouznout dovnitř.

Sherlock sebou trhl, když se během pár vteřin jeho pták změnil z celkem zaujatého v tvrdý jako skála. John se uchechtl a naklonil se k němu, aby ho dlouze, hluboce políbil.

„Dáme další kolo?“

„Ach, bože, ano.“

 

 **

 

INFO O POVÍDCE

cyerus, Captain John Watson, Genetics, and Other Crazy Things

**

 

Advertisements

17 komentářů Přidejte váš

  1. Wretched Angel napsal:

    Tak tahle povídka mě neskutečně pobavila, moc děkuji za prvotřídní překlad. Víc crossoverů do českého Johnlocku!

    1. miamam napsal:

      😀 když se najde nějaký, co mě takhle zaujme, tak ho samozřejmě dodám… 🙂 Díky 🙂

  2. Thea napsal:

    bože můj, já tuhle povídku absolutně miluju 😀 prvotřídní překlad

  3. mím napsal:

    Fajny preklad 🙂 myšlienka Jacka ako Johnovho otca je mimoriadne podnetna 🙂 🙂 Sherlock nemal šancu odolať 🙂 Dik.

  4. Leylon napsal:

    ach, zas môj komentár spadol do spamu? 😀 😀 😀

    1. miamam napsal:

      bohužel O.o ale nejsi v tom sama 😀

  5. DarkPony napsal:

    Teda…zakuckal som sa od smiechu pretože 3:45 ráno nie je čas kedy môžem zbľačať na celý dom. Nemôžem nájsť slová, stratili sa niekde medzi začiatkom príbehu a zmienke o Torchwoode. Každopádne bohovský preklad, za super výber dostávaš zlatého bludišťáka!

    1. miamam napsal:

      Dík za ocenění 😀 😀 😀 😉

  6. Liss napsal:

    Ou máj gád!! 😀 Na to se nedá nic říct. Kdo zná Jacka (minimálně z Doctora), tak ví co je ten pacholek zač. A tady je vykreslen naprosto perfektně. Stačí jen aby řekl: ,,Hi, I’m captain Jack Harkness.“ a nejen ženy okamžitě jihnou. On by nalomil i Mycrofta 😀
    Už je to delší dobu, co jsem viděla Torchwood, ale po téhle povídce se na něj asi brzo zase kouknu a oživím si všechno, co tam Jack prováděl 😀 Vlastně díky Jackovi jsem přišla na to, že když se spolu dva sexy chlapi líbají, tak se mi to docela dost líbí 😀 A pokud by byl John Jackovým synem, tak by se tím hodně vysvětlovalo. Děti si vybírají partnery podle rodičů. A když je váš taťka vysoký, charismatický a nosí dlouhý sexy kabát, tak je jasné, že se zamilujete do někoho velmi podobného. A mimochodem, potkat Johna, tak se na něj taky ihned vrhnu, protože on je prostě typ k „uňuchňání“ 😀

    1. miamam napsal:

      Přesně, přesně, hormony-nehormony, stejně bych dopadla jako ta velvyslankyně 😀 Díky 😉

  7. squire napsal:

    Ježišmarjá tys přeložila tohle!!! Tohle je jedna z mých nejoblíbenějších crackfics, ever!!! Naprosto do kolen mě vždycky dostane hláška „Do they know each other?“ – „Biblically…“ :-DDD Tak to jsem se zase jednou poveselila:))

    1. miamam napsal:

      Tak tohle jsem musela při překládání googlit a trochu mě štve, že jsem nevymyslela lepší překlad téhle repliky… ale tak co už. 😛 Díky 🙂

      1. squire napsal:

        Náhodou jsi to přeložila skvěle! Ono by to šlo přeložit doslovně, jenom trochu mnohoslovně (česky se v Bibli překládá „to know a woman“ jako „poznat ženu“). jenže tenhle význam už většina lidí čtoucích gay fanfic asi znát nebude a tak bys spíš čtenáře mátla:))

  8. Leylon napsal:

    😀 no toto ma dostalo 😀 milujem Torchwood, celú poviedku mi John velmi silne pripominal Jacka a ked sa na konci stretli… oi, to bola sila! 😀 rada by som poznala story za tym- ako sa stretol John a Jack… v tejto poviedke si boli v rolach zvodcov absolutne rovni, chudak Sherlock. Nuz ale takyto John sa mi paci- John svetaznaly a nezavisly… musel Jackovi rozumiet perfektne. Vazne.
    milujem taketo crossovery 😀
    P.S. preberam sa k zivotu s projektom o ktorom vies- menej zahadne tak aby som nic neprezradila covilistom to napisat neviem 😀 aj ked moja beta ma asi zabije… 😀
    Vdaka za krasny preklad. Dostala si ma- tak ako vzdy :* :*

    1. miamam napsal:

      Už týden mám rozepsaný mail, tak je fajn, že jsi napsala sama 😀 😀 Jsem moc zvědavá a těším se!!! A díky 🙂

  9. katka napsal:

    nejvíce mě rozesmálo s pulzem a svolný to znamená dost velký výběr ale aspoň to Sherlocka dostalo do ráje přece jenom Sherlock bývá v určitých věcech nerozhodný

    1. miamam napsal:

      :)) jsem ráda, že pobavilo 🙂

Necháte mi komentář?

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s