Na Hraně „3 a půl“ – BONUS díl

Nemusíte mít vyloženě načtenou sérii Na Hraně, ale pokud jste ji četli, víte, že můžete čekat velmi brutální a explicitní slash.

Vy ostatní berte předchozí větu jako varování, protože články už nehesluju.

 

Jde opravdu jen o bonusový díl, žádná zápletka se nekoná, prakticky je to jen PWP. Dějově zasazené mezi třetí a čtvrtou kapitolu – Sherlock s Johnem se vrátí z klubu domů a Sherlock i přes Johnův výslovný zákaz začne dělat blbosti s nabitou zbraní.

 

Na Hraně: část 3 a 1/2

 

Jisté schopnosti

 

 

Před hodinou…

 

„Lepší?“ zeptá se John, zatímco si obouvá svou levou botu.

„Bože, ano,“ zavrní Sherlock. Je uspokojený, vláčný. Ta energie v něm pořád ještě je, ale je utlumená. Je jako nějaká velká kočka, co se dobře nažrala.

„Takže až se dostaneme domů, nebudeš hned hledat moji zbraň?“ zeptá se John a utahuje tkaničky.

„Ach, možná budu,“ řekne Sherlock a ztlumí hlas. „Kapitáne Watsone.“

Tak strašně vulgární.

Jenže nebudou schopní vysvětlovat policii další střílení a bylo by naprosto stupidní promarnit Lestradeovu zásobu laskavostí na něčem, čemu se dá předejít. Jak zná Sherlocka, budou ty laskavosti ještě potřebovat.

„Udělej to a ošukám tě tak, jak jsi předtím chtěl,“ řekne John věcně a obuje si druhou botu.

Sherlockovi poklesnou oční víčka, řasy černé a husté proti jemně zčervenalým tvářím. Jeho tělem proběhne zachvění a John ucítí lehký třas. „Tak, jak jsi mi to dnes večer neudělal? Já na rukách a kolenou a ty do mě přirážíš?“

„Přesně tak,“ odpoví John zpěvavě a utáhne uzly, pak vstane.

V Sherlockových očích vzplane oheň, jak se tak dívá na Johna, rozvalený na gauči.

„Kristepane,“ řekne John. „Je to nelegální zbraň, ne erotická hračka, Sherlocku.“

„Holinky, hodinky,“ odvětí Sherlock vláčně.

 

 

Teď:

 

John ty dva poslední schody překoná jedním skokem a vtrhne do bytu mezi pootevřenými dveřmi. Sherlock stojí s pevně rozkročenýma nohama, ruku napřaženou a míří na zeď.

Dívá se na Johna a je živý, úplně hoří. Vždycky dostanu to, co chci.

John zakrouží svojí hlavou, aby uvolnil napětí v ramenou. „Řek sis o to,“ zavrčí.

Sherlock se usměje. Usměje se, sakra.

John zachytí dveře, co se odrazily ode zdi a zabouchne je. Jeho oči jsou stále přivyklé tmě z taxíku. Posuzuje situaci jen při světle pouličních lamp, co prochází skrz okna obývacího pokoje.

Zásobník je zasunutý. Pojistka je vypnutá. Sherlockův levý ukazováček se dotýká spoušti. To je zmetek.

„Nehýbej se.“

Sherlock nepatrně pozvedne obočí.

Přejde po koberci, až stojí přímo proti Sherlockovi. Sherlockovy oči pohlédnou dolů na Johna. Stojí s hrudníky téměř u sebe, Sherlock zády k oknu, John zády ke dveřím.

Sherlockova hlava je pořád mírně pootočená směrem, kam míří jeho pozvednutá paže, jeho nedominantní a tím pádem slabší paže. Podporovat jeho prudkou náladu nepomohlo, tak ho teď John přiměje, aby žebral a předal mu tu zbraň.

„Ani. Se. Kurva. Nehni.“

Zahákne svůj ukazovák za vrchní knoflíček Sherlockovy košile a zatáhne. Knoflík vyklouzne z dírky. Další knoflík s pinknutím odskočí do stínů u krbu. Poslední dva knoflíčky zapadnou pod gauč, jako by se bály zdržovat se někde blízko a být svědky exploze.

Sherlock otočí hlavu a zírá na Johna. Jejich pohledy se střetnou, John prudce rozepne Sherlockovy džíny a stáhne je dolů tak akorát, aby uvolnil jeho ptáka. John přejede kontíky svých prstů po Sherlockových koulích a spodní straně jeho pyje, až se Sherlockovi zachvějí nejdřív ramena, pak paže, a nakonec i konečky prstů. Jeho ukazovák na spoušti sebou cukne, uvolní se.

Zbraň je nabitá. Pojistka vypnutá. John tohle nikdy předtím nedělal, ani na to nikdy nepomyslel. Ale na Sherlocka je pěkný pohled, od klíčních kostí až po slabiny je odhalený a ujíždí na nebezpečí a na tom, že ho někdo pozoruje.

„Zmáčkneš tu spoušť a paní Hudsonová, policie a sousedi tu jsou jako na koni.“ John ho obejde a stojí za ním, nechá ho odhaleného komukoli, kdo by chtěl projít dveřmi od bytu, pak sevře svoji pěst kolem Sherlockova ptáka. „Jestli se to stane, jestli sebou jen trhneš, tak nedostaneš tohle.“

Tři pomalé, klidné tahy od žaludu ke kořeni a Sherlockova paže se napne. Vzduchem se nese tichý vzdech. John se opře čelem o Sherlockovy lopatky, vdechuje jeho vůni, kůže a pot a sex, chvíli přetahuje předkožku přes vlhkou špičku jeho ptáka a pak zase hladí po celé délce od shora až ke kořeni. Touha podlehnout je znát z každého zachvění, v každém samovolném trhnutí Sherlockových ramen a boků. Jeho dech se krátí a propocená látka zašumí, jak se pohne a svíjí na místě.

„Johne.“ Tichá prosba zjemní Sherlockův panovačný tón.

Ale to nestačí. „Ne,“ řekne John. „Jestli spustíš svou ruku dolů, než ti to přikážu, tak přestanu. Zmáčkni spoušť a přestanu taky.“

Sherlock narovná páteř, zpevní paži, ale John mu nepřestává klidným pohybem honit, každou chvíli ustane, aby ho zatahal za koule a ještě navíc masíruje jeho hráz. Čas se vleče, medovatí, až se nakonec Sherlockovo rameno silně zachvěje, jeho zápěstí se třese tak, až sebou hlaveň pistole škubne. „Johne, prosím.“

John neslýchá prosím zrovna často a za normálních okolností by tu zdvořilost ocenil, ale právě teď je tohle absolutní minimum ze všeho, co Sherlock musí udělat, aby dostal to, co chce. John neříká nic, jen přistoupí blíž a natiskne svoji erekci k Sherlockově zadku, zatímco vezme do dlaně jeho koule a hladí je. Sherlockovy boky sebou trhnou, zvrátí hlavu a z hrdla mu unikne zvuk děsivě podobný zakňourání.

„Prosím. Ach, prosím.

To Johnovu náladu trochu uklidní. „Udělej přesně to, co říkám. Prst ze spoušti.“

Sherlockův prst se přemístí na hranu na boku zbraně.

John pevně sevřel ruku a táhl nahoru, u špičky trochu stočil pěst. „Pojistku.“

Sherlock zapne pojistku.

„Hodnej kluk,“ řekne John. Sherlockův dech se zadrhne. John ho chvíli nechá čekat, než znovu promluví.

„Vyndej zásobník.“

Sherlock zvedne druhou ruku a nastaví ji pod zásobník, aby ho zachytil, když ho uvolnil, pak uvolní komoru zbraně.

„Podej mi to.“

Sherlock mu to podá. John hodí zásobník na stůl. Později vymyslí, kam tu zasranou věc schová.

„Dej mi mou zbraň.“

Sherlockova ruka se zbraní klesne. John ho odzbrojí, pak, čistě ze zvyku, sám zkontroluje pistoli, zatímco Sherlock zakrouží ramenem a protáhne si prsty. Závěr zpátky na místě, komora prázdná, zásobník na stole. John ji uchopí, prsty obemkne pažbu, ukazovák automaticky spočine na boku závěru. Teď už je z toho jen kus kovu ve tvaru pistole, užitečný akorát na louskání ořechů. Nebo vzrušení Sherlocka.

Spustí ruku držící Sig na Sherlockův pravý bok, pak druhou rukou obejme Sherlockovo tělo a vezme do dlaně jeho koule. Jsou stáhnuté blízko k tělu; na někoho, kdo se před hodinou udělal, jako by do něj vjel blesk, Sherlock je velmi, velmi vzrušený. John mu znovu pohoní. Sherlockova hlava se nepatrně otočí, podívá se dolů na zbraň v Johnově ruce, kterou má opřenou o jeho bok.

John tohle nikdy nedělal. Ani si to nepředstavoval.

Odtáhne svoji ruku a přitiskne hlaveň na Sherlockova bedra.

„Sundej si košili,“ řekne.

Sherlockova erekce spočívá na Johnově dlani, horká a objemná, takže John svými prsty celkem zřetelně cítí tepání krve, záškuby a trhnutí nahoru, puls preejakulátu. Sherlock si rozepne manžety, pohybuje se při tom velmi opatrně, pak vysvlékne své paže z rukávů a upustí košili na podlahu. Stojí, Johnovu zbraň pevně přitisknutou těsně nad oblinami svého zadku, a čeká.

„Na kolena.“

Sherlock se zhoupne dozadu, udržuje kontakt mezi svojí páteří a Sigem. Ježíši, jak je těžký, a jak se jeho tělo zavlní proti té zbrani, zatímco klesá na kolena! Hlaveň teď spočívá v jeho vlhkých, rozcuchaných vlnách na zátylku. Jeho ruce splihle visí podél boků a dívá se přímo před sebe.

John ho obejde zprava, až stojí přímo před ním. Zbraň jeho pohyb následuje, sklouzne přes Sherlockovu šíji až do důlku mezi jeho klíčními kostmi. John ji tam na chvíli nechá.

Byt je tichý a klidný. Paní Hudsonová šla spát a na Baker street už nejezdí žádná auta. John slyší svůj vlastní puls, jak burácí v jeho uších, ale taky vidí, jak se hlaveň Sigu nadzvedává s každým úderem Sherlockova srdce. Zrychlený, pomyslí si vzdáleně. Velmi zrychlený, ale teď nemá na to, aby počítal.

Zírá dolů, zatímco Sherlock zírá nahoru. Sherlockova erekce je potemnělá, špička vlhká, předkožka plně stažená. V Sherlockových očích není žádný stud, neskrývá touhu. Jen výzva, temnota v rozporu s jeho světlými duhovkami. Jsem toho schopný, a ty jsi hlupák, pokud to nevidíš.

Sherlockův jazyk přejede po jeho spodním rtu. Ať už byl ten pohyb vědomý nebo ne, John ví, kdy má využít příležitosti.

„Skvělý nápad,“ řekne, jako by Sherlock promluvil, což více méně udělal. Jasně a zřetelně. „Ruce za hlavu.“

Sherlock zvedne paže a ohne je v loktech, a bože, že je na něj ale pohled – nahý až po kyčle, svaly pod kůží pevné a snadno viditelné. To slabé světlo, co prostupuje okny obývacího pokoje, se odráží od tmavého kovu položeného mezi jeho klíčními kostmi. Proplete své prsty, vlnité vlasy mezi nimi sevřené. Aniž by John spustil pohled z Sherlockových očí, jednou rukou si rozepne pásek a poklopec. Jde mu to snadno a zbraň nechává ve stejné pozici pod Sherlockovým krkem. Když John odhalí svůj penis, Sherlock vydá jakýsi zvuk – příliš jemný na to, aby to byl vzdych a příliš zoufalý na to, aby to bylo cokoli jiného než touha.

John přejede svým žaludem po tom plném spodním rtu, až je vlhký. „Otevři.“

Sherlock poslechne. John přistoupí blíž a vklouzne dovnitř, hned prvním přírazem hluboko. Sherlock to zvládne, dělá to často, takže si je John docela jistý, že to, co z Sherlocka vymámí hluboké a tiché zamručení, kvůli čemu je Sherlock na hadry, je to, jak John položí ústí hlavně podél Sherlockovy čelisti, zatímco svým se ptákem dotýká Sherlockova patra.

„Saj,“ přikáže.

Sherlockovi se zachvějí řasy, ale poslechne. Na kolenou, s rukama za hlavou, nemá oporu, musí jen použít svoje ústa, a tak je použije. Jeho tváře se prohloubí, když se John odtáhne, olizuje uzdičku, když se John pozastaví, otevře a uvolní hrdlo, aby vtáhl Johna zpět. Johnovou páteří pulsuje touha. Do rytmu s přírazy hladí ústím zbraně Sherlockovy tváře, sleduje, jak se bledá pleť zbarvuje přímo nad tím matným kovem. Sherlockova kůže zčervenala třením, i když jsou jeho tváře kluzké potem.

Když našli společný rytmus, John pustí kořen svého penisu, položí svou dlaň na Sherlockovy vlasy, proplete do nich své prsty a zatáhne. Sherlock zavrčí. John tahá za Sherlockovy vlasy, dokud neotevře oči. Zorničky jsou doširoka rozevřené, rty napjaté, brada vlhká slinami. Nemá žádnou možnost kontrolovat Johnovy přírazy a vzhledem k tomu, jak se jeho oční víčka znovu rozechvěle zavřou, nemá ani potřebu to nijak kontrolovat. Při svém posledním přírazu John nakloní zbraň, až muška nepatrně škrábně Sherlockovu tvář, pak se odtáhne.

Ústa otevřená, oči zavřené, Sherlock poslepu hledá jeho ptáka, ale John ho pěstí svírající jeho vlasy narovná.

Sherlock otevře oči. Jako škrtnout křemenem u slámy, Johnovou páteří projede jiskra.

„Ježíšikriste,“ zamumlá.

Klesne na kolena, sedne si na paty. Jsou u sebe dost blízko na to, aby se políbili, ale jediný kontakt, který Sherlockovi dopřeje, je hlaveň Sigu, dře s ní podél jeho líce až k otevřené puse. Sherlockův jazyk se krátce objeví a on zasténá a bože, to je teda fakt úžasnej pohled, ale John pokračuje dál. Když zbraň sklouzává podél jeho hrdla, Sherlockova hlava se omámeně zakloní. Jsou vidět vystouplé šlachy a John jede zbraní dál po jeho hrudi, přes břicho, k jeho ptáku. Je temně rudý, trčí kolmo vpřed. John pokračuje podél něj, až jemně šťouchne a nadzvedne Sherlockovy koule. Sherlock zavrní a celý se zachvěje.

John se zapře o ruku svírající Sherlockovy vlasy a druhou rukou, držící zbraň, stáhne Sherlockovy džíny o něco níž. Jak tohle dělá, jeho zápěstí a vršek zbraně se letmo dotknou Sherlockových koulí a stehen. Sherlock vydává zvuky příliš vysoké na někoho, kdo běžně mluví barytonem, a příliš nevědomé na někoho, kdo by byl při smyslech.

Oči má zavřené, když se John předkloní a políbí ho. Na Sherlockových rtech je nepatrně cítit mazivo na zbraně. John teď přitiskl hlaveň k Sherlockově pánvi, její ústí podél napjatého penisu, zatímco svým jazykem vklouzne do Sherlockových otevřených úst. Stiskne spoušť, uslyší cvaknutí a cítí, jak Sherlock prudce vydechl vzduch z plic.

Sherlockovy oči se v mžiku otevřou.

John sebou netrhne, ale nechá ho, aby to pochopil sám: Jsi blázen, jestli si myslíš, že toho nejsem schopný.

John proti Sherlockovým rtům odhalí své zuby, postaví se, zbraň se vrací od ptáka stejnou cestou po těle nahoru. Sherlock má stále otevřená ústa a zakloní hlavu. John obejde Sherlockovy pozvednuté a pokrčené paže, v pěsti stále Sherlockovy vlasy. Na okamžik se zamyslí nad myšlenkou, že by mohl do Sigu vrátit zásobník a dát Sherlockovi to, co opravdu, vážně chce…

Ne.

John se zahledí na dlouhé prsty, těsně svírající divoké vlny vlasů. To, že Sherlock ani trochu neuvolní prsty, nemá v zásobě nic, žádnou sebeochraňující pojistku, není nijak překvapivé. John přitiskne zbraň na páteř Sherlockova krku a svou pěstí sevřenou v jeho vlasech ho obličejem natlačí na koberec. Sherlock se ani nepokusí tlumit dopad. Drží své ruce za hlavou a hekne, když dopadne lící na podlahu, ale ten prvotní šok se změní v tak erotický vzdech, že John musí zavřít oči a zatnout svaly podbřišku, aby si zachoval kontrolu.

Ten pohyb odhalí křivky Sherlockova zadku. Kůži má vlhkou potem a po bedrech se mu rozlévá ruměnec.

John pustí Sherlockovy vlasy, klekne si za něj, pak vytáhne lubrikant ze své přední kapsy. Otevřít ho jednou rukou je trochu ošemetné, ale zvládne to, rozleje ho trochu po prstech pravé ruky. Zaboří hlaveň Sigu k Sherlockově kostrči, zatímco jedním prstem vklouzne dovnitř. Sherlockovo tělo se celé chvěje. John se v něm pohybuje jen mělce, pak vtlačí druhý prst a začne otáčet zápěstím. Sherlock se zavlní a frustrovaně zakňourá.

John klepne zbraní o jeho záda. Sherlock zamrzne v pohybu. „Problém?“ zeptá se John.

„Chci…“

„Já čekám.“

„Chci roztáhnout nohy.“

John uznale zavrtí prsty v tom těsném prstenci svalů. „Takhle budeš těsnější,“ řekne, jako by jeho potěšení bylo to jediné, na co myslel.

Sherlockovou páteří proběhne záchvěv. „Prosím, můžu roztáhnout nohy?“

John zatahá za džíny. „Svlíkni si je. Buď dole,“ dodá, když se chce Sherlock narovnat.

Sherlock zahákne své prsty za džíny a boxerky a snaží se je dostat ke kolenům. To, jak s tím zápasí, je tak brutální a naprosto špatné a tak kurevsky sexy, kontrast mezi jeho nahým tělem, tváří stále přitisknutou ke koberci, a Johnem, který je úplně oblečený. Když už Sherlock nezvládne džíny stáhnout o moc níž, John použije svou volnou ruku, aby mu kalhoty a boxerky svlékl sám.

Pohladí svou dlaní oblinu Sherlockova zadku. „Tak do toho. Podíváme se na tebe.“

Ale nejdřív ach ježíši kriste kurva Sherlock znovu spojí své ruce za hlavou a poposune tvář po koberci. John z jeho pootevřených rtů a chvějících se řas čte naprostý klid. Teprve když jsou jeho prsty pevně na jeho zátylku, rozevře nohy od sebe a hluboce, dlouze, úchvatně vzdychne.

Johnovo srdce se chystá vyskočit z jeho hrudi. Nikdy… Nikdy by… ach kurva.

Přemístí se dopředu mezi Sherlockova stehna, rukou stiskne Sherlockova ptáka. Sherlock zavrčí. John ho chvíli honí, pak ho nechá plesknout zpět o Sherlockovo břicho. Další zvuk, co Sherlock vydá, je rozhodně vyšší, skoro zoufalý.

„Zapři se trochu,“ řekne John.

Všechny svaly na Sherlockových ramenou, zádech a pažích se napnou, když se opře svými lokty o podlahu, zatímco má ruce stále pevně sevřené za hlavou. Až s ním John skončí, bude mít na loktech i na kolenou spáleniny od koberce, ale to je Sherlockův problém.

John svou pravou rukou uchopí svého ptáka a pak vnikne dovnitř. Sherlock je uvolněný jen tak tak, je těsný, a John vklouzává dovnitř, dovnitř, dovnitř. Když je v něm úplně celý, hluboce vzdychne. Pomalu se odtáhne a přirazí, přesně, jak to má rád. Najde svůj rytmus, pomalu a tvrdě, hutné horko kolem jeho ptáka a hutná temnota v jeho mysli. Pach maziva na pistoli smísený s potem a sexem a Sherlock, svévolně vydávající vzdechy, ho zlomí.

„Níž,“ řekne, aniž by zastavil.

Sherlock roztáhne nohy tak, až to musí bolet v tříslech. John cítí, jak se šlachy v Sherlockových slabinách třesou, ale Sherlock stejně vyšpulí zadek dozadu a vzhůru, hledá ten správný úhel, aby John každým přírazem klouzal po jeho prostatě. Sig se smýkne po Sherlockově potem zbrocené pokožce. John se chytí jeho ramene, aby měl lepší páku, a přirazí svými boky vpřed, takže Sherlock nemůže nikam uhnout. Oba funí a prudce lapají po dechu, jako protipól pleskání jeho boků o Sherlockův zadek.

Ta šukačka, kterou jsem dneska nedostal? Na rukách a kolenou, zatímco do mě přirážíš?

Ta slova zní Johnovou myslí. Sherlock právě dostává to, co chtěl, a ještě víc, ale to Sherlock vždycky, a k čertu s následky kvůli nic netušícím přihlížejícím.

Protože John nikdy… Nikdy by… A přesto, tady ho máme.

Kvůli tomu, že drží Sherlocka na místě a tiskne zbraň k jeho páteři, John nemá volné ruce, aby zpracovával Sherlockova ptáka. Nehodlá Sherlockovi říct, aby to udělal sám; ten výjev, kdy je Sherlock s rukama bílýma sevřením za svou hlavou, je prostě příliš dobrý, než aby mu dovolil se sebe dotýkat. Ale všechno je propojené: gravitace, odpor, power play, tempo dost pomalé na to, aby to všechno jen protahovalo, a přesto je to dost  tvrdé na to, aby se Sherlock snažil zůstat tak, jak je; a pak ta zbraň, horká a kluzká potem na jeho kůži. Sherlock vzlykne, jako by měl bolesti.

John ví, že nemá. „Chceš to fakt moc, že jo.“

„Prosím. Johne, prosím.

„Tady to máš,“ zavrčí John. Nacpe Sig přímo pod Sherlockovy prsty a ano, kurva jo. „Dělej. Kurva ber.

Zvuky splynou v jeden dlouhý výkřik a Sherlock se udělá, aniž by se ho John dotkl. Pud ho nutí přirazit vpřed, ale John ho strhne zpátky tam, kde ho chce mít, a znovu do něj buší. Prudké, bezradné výkřiky a stahy okolo jeho ptáka jsou pro Johna poslední kapkou. Bez špetky lítosti si bere to, co Sherlockovi právě upřel, pronikne o ten poslední kousek hlouběji a pak se mu zatmí před očima.

 

Někdo pořád dokola říká kristepane.

 

Ukáže se, že je to John.

 

Zbraň vyklouzne z jeho chvějící se ruky, tupě dopadne na koberec. Odtáhne se a opře se zády o nohu stolu, zatímco se třese od hlavy až k patě. Srdce mu uhání, jako by uběhl míli tryskem, a jeho svaly se samovolně stahují. Sherlock se opře nejdřív jednou, pak druhou dlaní o koberec u svých ramen, pak se celý složí na záda.

Skopne džíny a boxerky a takhle, úplně nahatý, se protáhne na podlaze. Nakloní hlavu do strany a zahledí se na Johna.

John zírá na něj. „Mohl jsi mi to prostě říct,“ pronese. „Říct mi o tom tajemství.“

Sherlock se podívá na strop. „Nuda.“

Ale sledovat Johna, jak tancuje, nebyla nuda. Přemítá, čeho dalšího jsou oba schopni, jak moc jeden druhého podceňují.

John je vyčerpaný až do morku kostí. Bolí ho rameno a je rozbolavělý a rozechvělý ze dvou drsných kol za jednu noc. „Prostě… mě příště nějak varuj.“

Sherlock neřekne vůbec nic.

 

 


 

 

Číst NA HRANĚ od začátku

Předchozí (Třetí část)

Další (Čtvrtá část)

 

INFO O POVÍDCE


 

Reklamy

5 komentářů Přidejte váš

  1. Liss napsal:

    Tak to je přesně ten typ povídky (a kapitoly), kterou by neměl začínat JL nováček. Tohle porno (jinak se to nazvat nedá) je jen pro ostřílené fanoušky a fajnšmekry 😀 Osobně bych povídku, která by obsahovala jen tvrdý sex a jeho velmi explicitní popis nečetla, ale když je to součást kapitolovky (takže chápu souvislosti, které této události předcházely a které budou následovat), tak to můj pohled zmírňuje a i nějak líp se s tím postupným rudnutím při čtení popasuju 😀 🙂

  2. SlashPrincess napsal:

    No, do háje. Snažím se popadnout dech. Bože, miluju tu povídku. Tak moc jsem se na tenhle kousek těšila a nakonec jsem měla čas si ho přečíst až dnes. A musím konstatovat, že nemám slov. Protože OMFG. Jak moc mi tohle chybělo. Ta syrovost všeho, co dělají. Bože, musím si to celé přečíst znova a tohle zařadit tam, kam to patří.

    Díky, Miamam, stokrát, tisíckrát díky. ❤

  3. Harryet napsal:

    V sobotu od sedmi jsem co deset minut koukla na hodiny….stálo to za to. Vždycky jsem si představovala, jak by tahle scéna pokračovala a tohle bylo dokonalý. Děkujiiiii 😉

  4. katka napsal:

    Sherlock si hraje a dostává Johna do modu vojáka sexi

  5. Yuki-chan napsal:

    🙂 Došla mi slova… Ale myslím, že tady snad ani nejsou žádná potřeba 🙂

Necháte mi komentář?

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s