Povídky z tumblr: Občas je teskno

Tahle minipovídka z tumblr se perfektně hodí k šedivému podzimnímu počasí, protože se podíváme na Sherlocka, když je mu teskno a ouvej… Asi mi ten podzim leze na mozek. 😛

Další kousek od Watsonshoneybee, je prostě skvělá. Užijte si malou jednohubku, nemám totiž tušení, kdy se nějak seriózněji dostanu k psaní. :/

Občas je teskno

 

 

Jsou dny, kdy je Sherlock tak tichý a nehybný… Předlouho stojí u okna, dívá se, aniž by cokoli viděl. Během takových dnů John v bytě úplně všechno vypne, všechna ta blikající světýlka elektroniky a vrnící mobily a zamkne dveře, jako by říkal: nejsme tady, vyčkáváme. Na chvilku jsme na jiném místě, kde jsme jen my dva a nic jiného neexistuje.

Potom John uloží Sherlocka na pohovku, vezme ho do náruče, nakolik mu ty jeho dlouhé končetiny a nepoddajné tělo dovolí, a nechá svět kolem nich, aby se zpomalil a zjemnil a soustředil na bytí Johna a Sherlocka ve 221B.

Někdy u něj takhle Sherlock spí a John ho nechá; někdy Sherlock šeptá o místech, na kterých byl a o věcech, které viděl a John ho nechá a někdy se k němu Sherlock přitulí a zavrtá nos k jeho rameni a zůstane tak, napjatý všemi těmi vzlyky, které nenechá uniknout, zatímco se jeho hrudník chvěje a Johnova košile začne být trochu vlhká, a John mu to taky dovolí.

Někdy ho John jemně líbá na čelo, na tvář, na spánek. Někdy se k němu Sherlock otočí, jeho ústa vyhledají ta Johnova, chce o něco víc hmatatelnou a jasnější útěchu, divokou vlnu hormonů a tlumenou bolest, která několik dní přetrvává díky modřinám, co John zanechá na jeho krku a bocích. Někdy mu John mumlá nesmysly a jindy prozpěvuje houpavé skotské melodie, které ho učila babička, nebo ukolébavky, které se učil kvůli dítěti, které ani nebylo jeho, nebo, jen jednou, rockové balady, které si náhodou vybaví.

John si myslí, že Sherlocka pronásledují chvíle, kdy byl pryč, kdy byl mrtvý a kdy se vrátil mezi živé, ale pak, jednoho odpoledne, je Sherlock v jeho náruči a chvěje se kvůli noční můře, a když konečně otevře oči a pozná Johnův obličej, řekne: „Johne, ty jsi tady,“ a zní to tak moc udiveně a John ví, že někdy je v Sherlockových nočních můrách on sám a jde o vzpomínku: John má zakrvácené pěsti, otáčí se a odchází.

***

watsonshoneybee, „Sometimes, Sherlock gets too quiet…

Advertisements

13 komentářů Přidejte váš

  1. Kat napsal:

    Taky se dívám na Sherlocka , když je mi teskno. Když chci mít ode všech pokoj , čtu Conana Doyla a když děti spí , tak tento blog , nj asi mi není pomoci

  2. Liss napsal:

    Jednohubka, která zahřeje víc než horký čaj a rozpálený radiátor 🙂 Ti dva by měli být stále spolu, ležet jeden druhému v náručí, svěřovat se s těžkostmi a utěšovat se po prožitých nočních můrách. Sherlock se nutně potřebuje cítit v bezpečí, po tom všem co prožil. A John zase potřebuje být ochranitelský. Skvěle se proto doplňují, jako Jin a Jang. Jen nás tímto dál zásobuj, ať se v čím dál více pochmurných dnech zahřejeme čtením o hřejivém souznění dvou duší 🙂

    1. miamam napsal:

      Jako obvykle jsi to dost přesně vystihla :-)) Mám to v plánu, čím míň budu mít v práci skutečné práce, tím víc můžu překládat – i když pochopitelně pouze sfw věci… 🙂

  3. kamivon napsal:

    fň, tobylo tak ňuňací 🙂
    nádhera, díky

    1. miamam napsal:

      :)) já děkuju 😉

  4. katka napsal:

    Nerada vzpomínám na dobu kdy ti dva byli od sebe , trpěli oba jen Sherlock to má o to horší že si hodně věcí nechává pro sebe , děkuji za podzimní povídku a nahlédnuti k Sherlockovi do nitra

    1. miamam napsal:

      Já to taky nemám ráda, přesto to úplně žeru, když o tom někdo píše… protože to pak skončí dobře, a to je hlavní 🙂 Díky 🙂

  5. Kasuri napsal:

    Musím říct, že povídka mě moc potěšila. Ležím v nemocnici, kde by se jeden ukousal nudou a najednou ejhle povídka s mým nejoblíbenějším detektivem a jeho malým doktorem. Moc děkuji za zlepšení dne.

    1. miamam napsal:

      Já děkuju, snad ti uzdravování ukrátí i nějaká další povídka tady 😉

  6. helsl napsal:

    A to existují tací, kteří jsou schopni o Sherlockovi roztrubovat, jaký je necita. Pravda je, že on sám s tím začal, ale kdyby taková Donovanová nebo Anderson tušili jeho křehkost a zranitelnost, tak ho zničí. Ještěže má Johna! Teď aby to taky pochopil Moffat.
    Nádherná povídečka, děkuju.

    1. miamam napsal:

      Já myslim, že Moffat to chápe příliš dobře a velmi se vyžívá v týrání svých postav… Jsem upřímně zvědavá, co hodlá s J+S vyvést o Vánocích. 🙂

  7. Yuki-chan napsal:

    Ach… celá se blahem a spokojeností rozplývám nad tímto kouskem… Díky 🙂

  8. Leylon napsal:

    Krasne, jemne a trochu melancholicke… kazdy si v sebe nesieme tolko dojmov… a kazdy znasa svoj kriz, trapenia po svojom, ale niet lepsej utechy ako objatia, proste vazne nie je a toto je toho krasnou pripomienkou. Dakujem za tento kusok 😉

Necháte mi komentář?

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s