Klíč – 3. a 4. kapitola

Špatné náhody se dějí… Bohužel.

 

Klíč

…3. a 4. kapitola…

Seděli naproti sobě u stolu, tvářili se klidně, Sholto mluvil, John pozorně naslouchal, přikyvoval nebo občas upil piva, než se na něco zase zeptal nebo zadumaně odpověděl. Seděli venku, užívali brzkého jarního tepla a Sherlock je pozoroval, stál opět přes ulici.

Sherlock nevěděl, o čem hovořili, ale zatímco pečlivě pozoroval jejich vzájemné chování, všiml si, že Sholto vypadal sice v civilním oblečení uvolněněji, ale pořád z jeho postoje vyzařovala aura ostražitosti.

Nebyl zrovna pyšný na to, že Johna sledoval do restaurace, kde se setkal se Sholtem, netěšilo ho, že cítil nutkání potajmu je sledovat jako dva podezřelé. Ale zvědavost vyhrála, potřeba vědět víc o téhle návštěvě potlačila zdravý rozum.

Snad byl Sholto ve městě kvůli nějaké pracovní záleřitosti a kontaktoval Johna, aby se po dlouhé době znovu viděli.

Ale načasování bylo zvláštní – rozvod, pak vrácení klíče…

Sherlock pohlédl na hodinky. Měl by jít. Otočil se, rozhodnutý, že viděl dost. John dal jasně najevo, že chce žít svůj vlastní život, a on měl případ k dořešení.

Měl jsi mu to říct.

**

 

O pár hodin později přišla Sherlockovi zpráva, zrovna když byl v laborce St. Bart’s. Molly stála vedle něj, pomáhala mu prohlížet pár vzorků, popotahovala svoje rukavice.

Byla to jen krátká zpráva od Johna: Odjel jsem z města na pár dní, navštívit přítele. Možná bude těžké mě zastihnout.

Sherlock držel ten telefon bez hnutí, cítil, jak se na něj Molly dívá.

„Je všechno v pořádku?“ zeptala se.

Ne. „Ano. Nic důležitého.“ Zastrčil telefon zpět do kapsy, najednou nevěděl, co dál.

„Mám prohlédnout i ten zbytek?“ zeptala se Molly a ukázala na podnos se vzorky.

„Ne. To je jedno.“ Pomalu se postavil. „Jen jsem si vzpomněl…“ Odešel z laborky, aniž by dokončil větu. Šel ven, potřeboval vzduch. James Sholto měl dům na venkově, vzdálený. Docela těžké se tam dostat.

Sherlock vykročil, skoro nevědomky zabočil k prvnímu obchodu, aby si koupil cigarety. Zaváhal. Skoro se mu podařilo přestat. Srát na to, pomyslel si, zatímco platil za krabičku, pak venku zápasil se zapalovačem, nedočkavý vdechnout první dávku nikotinu. Vydechl dlouhý sloupek kouře. Srát na to.

Strčil zapalovač a cigarety do kapsy a svými prsty nahmatal něco chladného a tvrdého. Uchopil to a vytáhl klíč, který mu před několika dny dal John.

Chvíli ho držel, než se rozhodl. Vrátil se do obchodu, požádal o kus papíru a tužku. Na papír naškrábal vzkaz, pak navrch položil klíč a zabalil jej jakoby do obálky.

Rychle kráčel, netrpělivě popotahoval z cigarety, a když ji dokouřil, rozdrtil nedopalek podpatkem. Šel, dokud nedorazil k Johnově bytu. Vyšel nahoru po schodech, prostrčil ten kousek papíru škvírou na dopisy, než si to stihl rozmyslet, otočil se a rychle odešel.

Šel domů. Nalil si pití. Kouřil.

 

Kapitola 4.

 

John stál na dlaždicích verandy, užíval si, jak čerstvě voněl ranní vzduch, v rukách šálek kávy. Bylo příjemné dostat se z města, ale musel se brzy vrátit, vzít si zase nějakou službu na klinice. Už tak tu zůstal až moc dlouho.

Těkl pohledem k telefonu, viděl, že nemá žádné nové zprávy. Trochu se zamračil. No, takhle daleko byl signál dost slabý. Otočil se, když za sebou zaslechl pohyb, a tvář se mu vyrovnala do uvolněného úsměvu.

„Dobré ráno.“

„Dobré ráno.“

John se díval, jak si James Sholto nalil šálek kávy z konve na stole, obratně odstrčil židli stranou a rozložil noviny svou jedinou zdravou rukou. John si uvědomil, že si James nikdy nestěžoval.

„Takže míříš zpátky do Londýna?“ zeptal se Sholto.

„Ano, bude lepší, když se vrátím.“

Sholto přikývl, přejel palcem po okraji šálku. „Bude mi chybět tvoje káva. Nikdy se mi taková nepovede udělat.“

John se usmál. „Jeden z mých mála talentů.“

„Hm, řekl bych, že jsi mnohem schopnější, než nakolik se ceníš.“ Vzhlédl, usmál se a pak se zachmuřil. „Bylo hezké mít tě tady, Johne.“ Odmlčel se a pak váhavě pokračoval. „Lituji… Lituji, že jsem ti celá ta léta nebyl na blízku. Měl jsem to udělat.“

John mu pohled opětoval, přemítal nad Afghánistánem, Baker Street, Sherlockem a Mary, nad zbraněmi a kulkami a krví a letadly, nad jizvami viditelnými i neviditelnými.

„Bylo to pro tebe obtížné,“ řekl John nakonec. „Rozumím tomu.“

Sholto znovu přikývl, podíval se do svého šálku. „Vím, že sis taky lecčím prošel.“

John sklonil hlavu, nečekaně dojatý tak jednoduchým uznáním jeho vlastních strastí. Došel ke stolu, sedl si naproti Sholtovi a nalil si ještě kávu. Pojede až dalším vlakem.

**

Později téhož dne John otevřel dveře do svého bytu, upustil tašku do blízkého křesla, až se do večerního světla zvedl obláček prachu. Prach je výmluvný, zazněl mu v hlavě Sherlockův hlas. John kýchl. Taky byl dráždivý.

Sklonil se, aby zvedl tu zvláštní směsici pošty, co se nahromadila na podlaze. Probíral se jí, zatímco mířil ke kuchyni, očima se zastavil na poznámce na stole. Byla od jeho domácího.

Doktore Watsone, snažil jsem se vás zastihout na telefonu. Pustil jsem dovnitř instalatéra, aby spravil ten netěsnící dřez. Už by to mělo být v pořádku.

John zmuchlal papírek, hodil ho do koše, popadl konvici. Zatímco stál a čekal, až dovaří, držel svůj telefon v ruce, poslal krátkou zprávu Sholtovi. Pak zaváhal, palec nad poslední zprávou Sherlockovi, v níž mu psal, že bude pryč. Sherlock vůbec neodpověděl. Po chvíli John vypnul telefon a rozhlédl se po bytě, rozpolcený třemi velmi různými věcmi. Sholto. Mary. Sherlock.

Konvice dovařila a on se zaměřil na přípravu čaje. Vůbec neviděl malý přeložený papírek, který instalatér omylem odkopl pod gauč.

Ležel tam, zapomenutý, dál se na něj prášilo.

 


 

DALŠÍ

**

221B_careful_what_you_wish_for – The Key

3 komentáře Přidejte váš

  1. katka napsal:

    Jak Johna miluji tak teď bych mu nadala do truhlíků , takhle mi ho trápit , děkuji a čekám na dobré zprávy

  2. helsl napsal:

    Neřekla bych špatné náhody. Tam nahoře sedí ohyzdnej protivnej skřet, který si na někoho zasedne, ze všech možných variant neomylně vybere tu nejhorší a zašmoulí události tak, aby nešťastný objekt jeho „zájmu“ dostal co nejvíc na frak. To mám vyzkoušený.
    Teď si vyhlédl Sherlocka a Johna, spokojeně si mne pařáty, jak se mu to daří, a ještě neví, že Liss mi prorokovala dobrý konec, takže jeho podlá radost z vítězství bude jen dočasná a nakonec se budeme radovat my.

    1. Liss napsal:

      Mia slíbila dobrý konec, i když cesta k němu bude krkolomná (jako ke všemu dobrému v životě). Musíme zatnout zuby helsl, a dočkáme se krásného po-vánočního dárečku🙂

Necháte mi komentář?

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s