Konzerva fazolí

Od autorky aquabelacqua zřejmě nepřekládám naposledy. Můžu jen doufat, že ještě něco dalšího napíše, protože bych se nejradši chovala jako strýček Skrblík, když se rochňal v penězích – chci prostě víc jejích písmenek!!! 😀

John jednou v Tescu, v uličce u konzervovaných fazolí, přijde na naprosto nečekanou věc…

Aneb: Co se asi může stát, když si před svým spolubydlícím pustíte pusu na špacír a mozek za mluvidly zaostává. 🙂

FLUFF.

 

Konzerva fazolí (z otevřené série Milostné poznámky)

 

John Watson je v Tescu a nakupuje fazole. Nebo spíš – tiskne v ruce konzervu fazolí a pročítá seznam ingrediencí a cenovky a je čím dál rozladěnější. Košík se mu zařezává do prstů pravé ruky, tíha věcí denní spotřeby ho táhne k zemi kvůli své obyčejnosti a nesprávnosti. Jogurt je špatný, sakra, a to kafe a oplatky a dokonce i ten saponát. Všechno je to moc obyčejné nebo moc bio nebo jsou etikety moc jásavé nebo se moc vytahují.

Strčí zpátky Heinz, znovu sáhne po běžných neznačkových. Frustrovaně zavrčí, přešlápne, snaží se rozložit váhu nákupního košíku, snaží se ignorovat, jak se na kelímku s jogurtem sráží kapky vody. Na to se teď nemůže dívat. Pokud se na to bude dívat, pokud si všimne, jak sražená voda stekla na podlahu obchodu v malou loužičku, bude se muset vrátit k mléčným výrobkům, zpátky k těm tuctům různých značek a příchutí a úrovní pasterizace a bude muset začít od začátku. Bude muset vyprázdnit celý ten zasraný košík a začít znova, prohrabovat se a rozřazovat a vybírat a uznávat za vhodné.

Měl jít do toho druhého krámu, do toho, co je o čtyři stanice metra dál. Do toho, kde mají ty nejlepší věci z dovozu, kde mají měkké osvětlení a chlácholivý personál a precizní, ručně psané etikety. S deklarovanými sýry a exotickou kávou a delikátními, ručně dělanými zákusky. Tam by přece musel najít ty správné potraviny. Tam by ho určitě někdo vzal za paži a zavedl ho k té správné uličce, tiše by k němu promlouval, zatímco by mu pomohl naplnit košík. Někdo by mu pomohl vybrat ten nejlepší čaj, to perfektní všecko.

Ježíši, někdo by mu přece určitě pomohl.

Pomalu spouští těžký košík na zem.

Ale ne, to nejde. To nejde. Nemůže utratit půlku svojí výplaty za čtyři věci, neumí si ani představit, že by se dokázal netvářit nevěřícně a rozčileně, zatímco by vyprázdnil peněženku na to, že naplní jen půlku tašky. Neumí si představit, že by přišel domů s jedinou sklenicí francouzského jogurtu a uncí ručně baleného Earl Greye v pergamenové obálce a s účtenkou čítající tři čtvrtiny měsíčního rozpočtu na potraviny. Ale je fakt, že tohle si taky nepředstavoval. Že bude stát v Tescu a bude sakra přemítat nad tím, které fazole donese domů k večeři.

Jasně. No, teď je všechno jinak, že jo? Vyložil svoje karty, ve své vlastní kuchyni ze sebe udělal pitomce a teď stojí tady a v hlavě mu bzučí jako v těch zářivkách, co tu svítí.

Takže Heinz. Je to lepší značka než ty ostatní, ale není moc okázalá, aspoň doufá. John Watson vloží fazole do košíku, pak zvedne košík ve své třesoucí se ruce. Přitáhne ramena k uším, když za sebou uslyší, jak někomu vrzly podrážky o lino. Kdyby aspoň na chvilku všechno prostě přestalo, mohl by se soustředit. Věděl by, co má dělat.

Sušenky, džem, saponát, kafe, jogurt, těstoviny, čaj, olivy.

To je celý ten nákupní seznam. Měl by to vědět, když ho v bytě dnes ráno psal, zatímco mhouřil oči nad svým rukopisem ve slabém lednovém světle prosvítajícím kolem závěsů. Ale nemůže si být jistý, protože ten seznam zůstal doma, napůl zmačkaný na kuchyňském stole, jak ho v panice sevřel. Je těžké si teď vzpomenout, protože

–NE –

To je všechno, je si jistý. Je to všechno.

Otočí se kolem dokola, zhoupne košík dál od svého stehna, prohlíží ústí uliček, aby našel východ. Už má čaj, mléčné výrobky, sacharidy – ranní a večerní části potravinové pyramidy.

Už mu nezbývá než opustit tuhle rozumnou, sterilní bublinu a vrátit se do toho světa vzhůru nohama u nich v bytě. Odešel v takovém stavu, že by ho nepřekvapilo, kdyby tapeta zatím spadla na podlahu v potrhaných cárech a kdyby si běhoun a záclony vyměnily místo. Multidimenzionální bordel v hlavě. Jenomže –

(ne.)

Jenomže… on voněl tak pěkně.

John Watson nechá košík konečně klesnout na zem, druhou rukou si protahuje svou bolavou dlaň. Na okamžik zírá do nikam. Promítne si tu myšlenku ještě jednou.

Voněl nádherně. A to je celá ta pravda.

Nakláněl se nad Sherlockem, aby sebral ten nákupní seznam, a ten snobský župan – ten nový, jehož hedvábí mělo ještě přežehlené puky, jak bylo zabalené do úhledného čtverce celou cestu z Marakéše – odstával od krku a John si přičichl. No nemohl si prostě pomoct. A teď ví.

Koření a čaj. Tabák a inkoust. A pod tím vším, něco sladkého a měkkého a tichého a lahodného. John se poškrábe na strništi na bradě, pachová paměť kolem něj krouží jako duchové při seanci. Sherlock Holmes voněl jako něco, k čemu si John Watson chtěl přivonět znovu. A znovu.

A co je horší – co je nejhorší – řekl to nahlas. John Watson do toho ticha otevřel svoji imbecilní pusu a, v hlase jasný úžas, řekl: „Ježíši, Sherlocku, ty nádherně voníš.“

Sherlock se k němu otočil. John sledoval, jak se jeho tuhově černé, vlnité kadeře na okamžik zachytily o límec toho směšného županu, jako ve zpomaleném filmu. I v tom slabém ranním světle byly Sherlockovy oči tou nejsvětlejší, nejjasnější věcí v místnosti. John se začal pohupovat na patách, chtěl těm slovům uniknout a zároveň je použít jako bariéru. Cítil, jak vrtí hlavou, zatímco ukročil zpět, ale jeho zrádná puse se znovu otevřela.

„Zajímalo by mě, jak chutnáš.“

John Watson stojící v uličce Tesca u fazolí pevně zavře oči. Vzpomínka na ta slova mu ve tvářích vypálí červené fleky. Cítí ruměnec na krku, drobné chloupky tam koušou, jak se teplo rozlévá za límec a míří ke špičkám uší. Promne si dlaněmi obličej a snaží se přinutit své chladné, chvějící se prsty, aby zastavily příval té červené.

Vzduch v obchodu s potravinami je řídký a kovově se rozléhající hudba moc veselá a ohlušující. V tuhle ranní hodinu je tu skoro sám, ale cítí tu omračující tíhu lidí v ostatních uličkách, jak ho tiskne k regálům. Ještě jednou a okraj police se mu natiskne na boky; opře si hlavu na polici mezi konzervované maso a fazole a zůstane tak.

Nejlíp navždy.

Pak kolem jednou půjde překvapený skladník, vezme jeho košík a vrátí do polic jeho opatrně zvolenou sbírku potravin, zatímco se potupou rozpadne v prach.

„Sherlocku,“ zalapal tehdy po dechu, „Já se – Bože, já se tak omlouvám -“

A Sherlock ho prostě pozoroval, nehybný jako socha. Jeho úzký obličej vyrovnaný, nečitelný, zatímco se díval, jak John Watson nervózně a chvatně opouští byt, zakopává o vlastní nohy a řinčí mu klíče. Poslední, co viděl, když mrkl do bytu, byl Sherlock, oděný do osmnácti miliónů metrů kouřového marockého hedvábí, jak na něj zírá těma svýma tajemnýma, heterochromníma očima.

Olivy, kafe, džem, těstoviny, saponát, sušenky, čaj, zkurvený opocený jogurt.

Musí se dostat zpátky do bytu. Musí vědět, co všechno zkazil. Musí to vědět. John Watson sebere košík ze země, přelétne očima obsah a doufá, že něco z toho může být jako olivová ratolest. Dobrý šálek, čerstvé mléko, nějaké jemné sušenky. Je to špatná útěcha, skoro žádná, ale možná je to začátek. Možná to bude stačit.

Nádherná, oblá bruneta se kolem něj protáhne, až mu přimáčkne košík ke kolenům. John vzhlédne a podívá se jí do očí, zatímco ona vztahuje ruku v omluvném gestu. Cítí lehký dotyk na jeho paži; koutky úst se roztáhnou do zářivého úsměvu a ona se uvolní. Otevře se vůči jeho vřelému postoji, otáčí se, zatímco se on dívá někam za ni, zatímco si divoce pomyslí: To není kvůli tobě.

Inkoust a tabák a čaj a koření a něco sladkého, měkkého, tichého, lahodného. Přemýšlí: jaký by pro to byl ekvivalent v jiném smyslovém vnímání? Jak vůně Sherlocka Holmese chutná?

John Watson nakupuje fazole v Tescu, když si uvědomí, že má hotovo, když už jistě ví, že touha zabořit svůj nos ke krku svého spolubydlícího není jen jednorázová věc.

Ta krásná žena v uličce s fazolemi odejde, když se John krátce a nečekaně zasměje a zavře oči kvůli beznadějné šílenosti téhle situace. Nemá tušení, co dělat. Už udělal, i když nevědomky, první krok. A pak odešel, než to vůbec vyřešil. Vlastně je možné, že ve všem udělal strašný, neodvolatelný bordel. Ale tak nějak vůbec nechce nic z toho odvolat.

Vlastně toho chce udělat tak nějak víc.

John Watson z kapsy své bundy vyloví vibrující telefon, srdce až v krku. Třesoucími se prsty odemkne displej a upustí košík na podlahu.

Pojď domů, jestli to chceš zjistit – SH

 


 

Původní povídka: Aquabelacqua – Love Notes: Tinned Beans

 

**

Reklamy

18 komentářů Přidejte váš

  1. kamivon napsal:

    to je taaak krásný, že nemám slov to nějak smysluplně okomentovat
    díky

  2. PharLap napsal:

    Božínku… To bylo tak kouzelné! 😱 Ani nevíš jak mě tenhle pokládek potěšil ☺ Ráda se přidám ke strýčku Skrblíčkovi, protože věcí jako je tahle nikdy není dost ☺

  3. pavlirussell napsal:

    Tak krátké? Popravdě, ta délka mě maličko zklamala, ale i tak nemůžu autorce i překladatelce upřít skvělou práci. Fakticky to mělo co do sebe, líbilo se mi to. Líbilo se mi, jak to bylo takové rozpačité ale zároveň sladké. 🙂
    Jen toho prostě bylo málo a já bych si ráda přečetla pokračování. 😀

    1. miamam napsal:

      No, já taky, takže budu muset doufat, že se autorka dostane k něčemu dalšímu 😀 Díky 🙂

  4. Lea napsal:

    ooooo, tak toto skutočne potešilo (odkedy som na výške a ešte si len zvykám na všetko nové, nemám čas temer na nič 😛 ). Ďakujem za krásny kúsok 🙂

  5. Chris Gerhard napsal:

    Benedict má tzv. Heterochromii iridis.
    „Benedict’s specific condition is known as sectoral heterochromia and is responsible for how his eyes seem to change from green to blue, depending on the light.“
    Takže by asi bylo vhodné změnit hoterochromní na správnější tvar. 🙂

    1. miamam napsal:

      Je chvalyhodny, ze travis cas resersemi, ale samozrejme jde o preklep. 😀 ma to byt heterochromnima, ten novotvar, co jsem zplodila, jsem nevidela ani pri tretim cteni. Dik, opravim, az budu u pc. 🙂

      1. Chris Gerhard napsal:

        Víc očí, víc vidí. 🙂

  6. Miona napsal:

    „Panebože! Já o tom nevím! Kvůli tomu, že jsem byla líná večer zapnout noťas. Takže mi dejte 10minut a nerušte!“
    Moje první slova drahým kolegům sedícím kolem mě (celkem dvěma), když jsem v práci koukla do mailu. Málem jsem štěstím a radostí začala skákat na židli, než jsem se přinutila sedět alespoň zdánlivě klidně…
    A pak jsem četla… hihňala se, pitomě usmívala a na konci potěšeně vydechla…
    Bylo to neskutečně roztomilé 🙂 Díky!

    Miona

    1. miamam napsal:

      HA 😀 jsem ráda, že jsem ti přispěla k lepšímu ránu v práci, chi. Dík 😉

  7. Gabriela Watson napsal:

    Jůůůů to bylo krásnoučký! Jen škoda… že není pokračování! To bych si smlsla! Děkuji za krásný příběh. Takhle po ránu je to pohlazení na dušičce a o to lépe se mi bude spát.
    Sal.

    1. miamam napsal:

      Díky, to mě teda mrzí taky, ale tak některé konce je lepší nechat otevřené, to je pak najednou vizí a nápadů… 😀

  8. helsl napsal:

    Ach, to bylo roztomilý! John udělal moc dobře, že byl pro jednou spontánní a bezprostřední, fakt že jo. Většinou by se mělo dřív myslet než mluvit, ale někdy je ten první impuls to nejlepší, co můžeme udělat, viď, Johne?

    1. miamam napsal:

      Taky myslím 🙂 zvlášť co se vylévání pocitů svému spolubydlícímu týče. Díky 🙂

  9. Makiss La Bush napsal:

    Ach, ach, ach 🙂 Taky velmi doufám, že se od téhle autorky dočkáme dalších věcí! To bylo tak fluffyózní, že se snad budu usmívat i ve spánku. Krásná věc na dobrou noc, díky, že ses o ní s námi podělila 🙂

    1. miamam napsal:

      Přesně, jako uklidňovák před spaním to bylo myšleno. Díky 😀

  10. patolozka napsal:

    Oooooo, krásné;-) Myslím, že od těď ty nudné nákupy už nebudou nudné. Díky

  11. kratulablog napsal:

    Moc krásná věc o kouzlu zdánlivě běžných věcí. Moc mě potěšila!

Necháte mi komentář?

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s