Hanetka: Na stole (část 4/4)

A máme tu epilog. Je to taková žhavá šťastná tečka za tím beznadějným angstem, kterým nás v předchozích třech částech emmagrant01 poctila, tak si ji pěkně vychutnejte. A tentokrát to chce asi vážné varování – nevhodné číst v práci!

Děkuji všem, kdo měli čas a chuť povídku číst a stála jim za zanechání komentáře. Tentokrát vás tolik nebylo: Miono, Kraťulo, miamam, Gabrielo Watson, Liss, Helsl, díky! Zpětná vazba je cenná a vždycky potěší.

A děkuju i všem, kdo jen četli a dočetli, i případným budoucím čtenářům, kteří třeba v předvánočním shonu neměli čas, nebo čekali, až bude povídka celá. Doufám, že vás nezklame.

A na závěr prozatím poslední poděkování mým betám, Rowaně a miamam. Holky, nikdy vám nepřestanu být vděčná. Nevím, kdy budu mít čas na něco dalšího, ale v případě, že mě nějaká povídka zase strhne k překladu, určitě se tu zase objeví.

Přeji všem hezké Vánoce, hodně štěstí v novém roce a hlavně to, na co čekáme všichni – že Johnlock konečně přejde z fanfiction v kánon! ❤ ❤ ❤

Na stole – část čtvrtá

 

Epilog: 31. prosince

„Ještě šampaňské?“ John položil dvě prázdné flétny na pult a otevřel mrazničku. „Měla by se tu chladit ještě alespoň jedna láhev, myslím. Aha! Je tu.“

Greg se opřel zadkem o pult a pozvedl vlastní sklenku, aby si nalil obsah do úst. „Nejsem ani vzdáleně tak opilý, jak jsem doufal, že dneska budu.“

John se zazubil a odmotal z láhve šampaňského drátěnou čepičku. „Určitě už není tak hrozný, ne?“

„Cože? Ale ne, já nemyslím Sherlocka.“ Greg se díval, jak John uvolňuje korkovou zátku palci. „Ta novost, že je tu a naživu  – chvíli potrvá, než to vyvane. Neříkej mu to, ale dostane se mu ode mě nejmíň měsíc trvajícího období shovívavosti.“

John zvedl obočí. „Jo, to jsem si taky myslel. To období shovívavosti trvalo čtyři dny.“

Gregovi se zvedly koutky v úsměvu. „Ale jsi šťastný. Šťastnější, než jak jsem tě viděl už od… No, od té doby, co zmizel.“

Oba se podívali směrem, kde se Sherlock mračil na monitor svého notebooku a úplně ignoroval večírek, který kolem něj probíhal. První dvě hodiny to snášel dobře, ale teď, když už se blížila půlnoc, se zdálo, že celý ten podnik odstřelil.

„Dám si ještě, díky.“

John zamrkal a otočil se zpátky ke Gregovi, který před ním pořád držel prázdnou sklenku. „Jo, jasně. Promiň.“

Teď to byl Greg, kdo zvedl obočí. „Takže co, jsi šťastný? Nebo jsi víc než šťastný?“

John se usmál a doplnil Gregovi sklenici. „Jsem moc šťastný.“

Greg se na něj ušklíbl. „A jak předpokládám, Sherlock je zrovna tak šťastný? A tím šťastný míním dobře ošukaný, samozřejmě.“ Milosrdně snížil hlas dost na to, aby ho nikdo jiný nemohl zaslechnout.

„Ach Bože, to je to tak vidět?“

„Ne, jen jsem byl zvědavý. Pochyboval jsem, že by ses přiznal, kdybych se prostě jen zeptal.“

John zvedl sklenku a usrkl si, aby schoval rozpaky. „Prozatím to nechceme rozhlašovat. Tedy, on teprve začal lidem oznamovat, že je zpátky. Bude to dost těžké, až se toho chytí tisk, i bez tohohle všeho…“ neurčitě před sebou mávl rukou.

„Jestli můžu přispět, dej mi vědět. Chci vám pomoct.“

„Já vím a oceňuju to. Díky.“

Greg se znovu zadíval na Sherlocka. „Bože, to je tak divné, vidět ho tu sedět, jako by se nic nestalo. Musel to být pro tebe šok, znovu ho spatřit.“

John přikývl. „To byl. Upřímně řečeno, pořád si na to zvykám.“

„A vážně jsi neměl ani tušení?“

John zavrtěl hlavou. „Měl jsem podezření, ale zakázal jsem si o tom přemýšlet, víš? Při zpětném pohledu se to zdá tak očividné, ale ne, dokud nestál přímo přede mnou, doopravdy jsem tomu nevěřil.“

Greg se odmlčel a přejížděl prstem po okraji sklenky. „Takže je to teda dobré? Myslím, jsi opravdu šťastný?“

John se usmál. „Jo, myslím, že jo.“

Naproti přes pokoj Molly s paní Hudsonovou vybuchly smíchy a přitáhly jejich pozornost.

„Když mluvíme o štěstí, už nějakou dobu jsem Molly neviděl. Je -“

„O dvacet let mladší než ty, ano,“ řekl John a upil ze šampaňského.

Greg se zamračil. „Spíš o patnáct.“

„Osmnáct.“

„Sedmnáct, nanejvýš.“

„Jsi dost starý, abys byl její otec.“

„Jdi do prdele, to teda nejsem,“ šťouchl ho Greg loktem. „Takže je sama?“

„Právě se rozešla s chlápkem, co s ním chodila.“ John se odmlčel a sevřel rty. „Podívej, ona je výjimečná, dobře? Ať tě to ani nenapadne, protože jestli to nemyslíš vážně -“

„Vždyť víš, že nejsem ten typ, co by proháněl sukně,“ odtrhl Greg pohled od Molly a upřel zrak zase na Johna. „Ona je milá a chytrá a zábavná a já bych po těch posledních pár letech někoho takového ve svém životě potřeboval.“

„Já vím. Já jen -“ John pokrčil rameny. „Oba jste fantastičtí lidé. Chci vás oba vidět šťastné, samozřejmě. Ale víš, jak to chodí. Sherlock nemá dost přátel, aby mohli jít a podělat to mezi sebou a přitom to na nás nemělo vliv.“

Greg se podíval na Sherlocka, který zíral do svého notebooku s intenzitou, kterou si obvykle rezervoval pro místa činu, a pak zase na Johna. „Věř mi, že to vím.“

John si povzdechl. „No, asi víš. No tak do toho, možná ji můžeš o půlnoci políbit.“

Greg poplácal Johna po rameni a pak přešel pokoj naproti, kde si Molly povídala s paní Hudsonovou.

John nalil další sklenku šampaňského a usadil se na gauči vedle Sherlocka. „Je skoro půlnoc.“

„Nuda.“

„Je Silvestr, Sherlocku.“

„Tyhle náhodně pojmenované časové úseky nemají žádný význam.“

„Ne pro mě. Minulý rok byl totálně na prd. Těším se na ten další rok. Nový začátek.“ Pozvedl sklenku; Sherlock si ji vzal a polovinu vypil na ex. John se naklonil blíž a zašeptal mu do ucha: „A na to, jak mě přesně na tomhle gauči ošukáš, až všichni odejdou domů.“

Sherlockovi zaskočilo, očividně se mu trocha šampaňského dostala, kam neměla. Zavřel notebook a odložil ho stranou. „Kolik zbývá do půlnoci?“ vypravil ze sebe po chvíli, aniž by se na Johna podíval.

John s potlačovaným úsměvem vytáhl z kapsy telefon. „Pět minut.“

Strávil zbytek roku 2012 doplňováním sklenic všech přítomných, a než začalo odpočítávání, Sherlock zdráhavě opustil gauč, aby se k nim připojil.

Jakmile odbila půlnoc, všichni jásali a přiťukávali si skleničkami a všichni se líbali a objímali. Greg nechal rty na Mollyině líčku o trochu déle, než bylo tak nějak vhodné, a výsledný ruměnec na její tváři mluvil za vše.

„Šťastný nový rok, Sherlocku,“ řekla paní Hudsonová a Sherlock ji políbil na spánek. Usmál se na Johna a John mu úsměv vrátil, a pak paní Hudsonová poodstoupila.

O tomhle už mluvili dřív a shodli se, že zatím o tom, cokoliv-se-to-mezi-nimi-odehrává, pomlčí. Bylo ještě brzy a všechno už to bylo i tak komplikované až dost, a skutečnost, že oni dva spolu teď doopravdy spí (po skoro dvou letech, kdy o povaze jejich vztahu spekuloval téměř celý svět), do té stejně jen těžko někomu něco bylo. John popošel dopředu, měl v úmyslu Sherlocka jen tak trochu přátelsky obejmout, ale než si vůbec uvědomil, co se to děje, měl Sherlockovu paži kolem pasu a Sherlockovy rty se tiskly k těm jeho a v místnosti se rozhostilo hrobové ticho.

Tolik k udržení tajemství.

John se od polibku odtáhl a usmál se, najednou mu bylo jedno, co si kdo pomyslí. Tohle byli nakonec jejich nejbližší přátelé, lidé, o nichž Sherlock chtěl, aby věděli, že je živý a zdravý, než se ty novinky příští týden uvolní pro tisk. Mycroft a Harry měli oba na dnešní noc jiné plány, ale ti lidé tady byli rodina, kterou si zvolili, lidé, které kolem sebe chtěli.

Greg už to věděl a Molly nejspíš zrovna tak. John se otočil a uviděl, jak se na něj usmívají tři obličeje. Vrátil jim úsměv, opřel se o Sherlocka a vklouzl mu rukou kolem pasu.

Sherlock pozvedl sklenku. „Tak, máme tu nový rok. Takže jestli už jste ho všichni dost přivítali, rád bych Johna ošukal na gauči. Prosím, vypadněte.“

John cítil, jak mu z tváří mizí krev. „Sherlocku!“

„Alespoň že ten gauč není přímo nad mou ložnicí,“ pronesla paní Hudsonová. „Posledních pár nocí jsem musela spát s hlavou pod polštářem.“

Greg a Molly vybuchli smíchy a John zabořil hlavu do dlaní. „Ach Bože, moc se omlouvám.“

„Není třeba se omlouvat, drahoušku. Prostě si příště pustím televizi trochu víc nahlas. Dobrou noc, všichni.“

„Půjdeme dolů s vámi,“ navrhl Greg a otočil se k Molly. „Můžeme se podělit o taxík, pokud chceš.“

„Ano,“ řekla Molly a John už zahlédl, jak se jí v očích rozsvítily hvězdičky. „To bude prima, ano.“

Všichni kolem si popřáli dobrou noc a pobrali kabáty a ve chvíli, kdy John zavřel dveře, ocitl se k nim přitisknutý tváří napřed.

„Konečně.“ Sherlockovy rty mu přejížděly po zátylku a jedna ruka sklouzla dolů, aby mu zmáčkla zadek.

„Pro tebe termín příliš mnoho informací nic neznamená?“

„Jinak by tu zůstali ještě další hodinu.“

„A tys nemohl počkat až – ach Bože.“ Sherlockova ruka se prosmekla dopředu, aby pohladila Johna přes džíny, a John cítil, jak jeho naštvanost rapidně mizí.

„Chci tě nahého, ohnutého přes opěradlo gauče,“ zněl mu Sherlockův hlas do ucha skoro drsně a jeho erekce se tiskla k Johnovu zadku.

John se vmáčkl dozadu a otřel se o něj. „Chceš, jo?“

Sherlock při tom kontaktu ostře vdechl. „Ano. Chci…“

„Řekni to. No tak, chci to slyšet.“

Sherlock ho pustil a ucouvl. „Dojdu pro… Hned budu zpátky.“ John se otočil právě včas, aby ho viděl mizet ve dveřích ložnice. Zazubil se. Navzdory jeho nesmírnému intelektu se zdálo, že Sherlock postrádá náležitou slovní zásobu pro jakoukoliv diskuzi o sexu.

John na chvíli zaplul do koupelny – vzhledem k tomu, co bylo na programu, hodilo se alespoň pořádné omytí žínkou – a když znovu otevřel dveře, našel Sherlocka stát u okna a zírat ven.

John si svlékl svetr a košili, přešel k němu a objal ho zezadu rukama. „Nahý, jak jsi požadoval.“

Sherlock se mu v objetí otočil a políbil ho. „To tedy jsi.“

John zajel Sherlockovi prsty za pásek u kalhot a táhl ho ke gauči. Sherlock na něj upřeně zíral a John zaváhal. „Něco je špatně?“

„Nezlobíš se, že jsem jim o nás řekl.“ Nebyla to otázka.

John pokrčil rameny. „Myslím, že jsi o tom mohl být trochu decentnější, ale ne. Je to v pohodě.“

„Neplánoval jsem tě v tu chvíli políbit. Já jsem prostě… chtěl.“ Vypadal, že ho to vlastní přiznání překvapilo. John byl překvapený zrovna tak – Sherlock obecně pohrdal veřejnými projevy citu. Možná za ty měsíce, co byli rozdělení, změnil názor. Nebo si s tím alespoň v tu chvíli nelámal hlavu, což mluvilo za vše.

„Já vím. Jsem rád, že jsi chtěl.“ Tím si John vysloužil vzácný ryzí úsměv. „A jestli si vzpomínám, chtěl jsi mě ohnutého přes gauč?“ Udělal dva další kroky zpátky, natáhl se přes opěradlo gauče a široce se na Sherlocka nahoru usmál.

Sherlockův výraz se ve vteřině změnil z váhavého v nažhavený. Přistoupil blíž a stlačil Johnův trup dolů, až se obličejem zabořil do polstrování gauče, a pak se přesunul, aby stál za ním.

John cítil, jak mu po několika vteřinách ticha začínají hořet tváře. Bylo divné být tu tak vystavený, se zadkem vystrčeným nahoru do vzduchu a s penisem, který se mu ztěžka houpal mezi stehny. Sherlockovy dlaně ho pohladily po nahých zádech a pak níž a rozevřely ho. Klečí na podlaze, uvědomil si John. Ježíši, tohle –

Teplý dech mu ovanul kůži a John zafňukal, dřív než se stačil zarazit. Cítil, jak se mu o hýždě otřely rty, pak znovu, neochvějně mířily dolů, dokud necítil horký dech přímo na svém vstupu a ach Bože, tohle ještě nikdy nedělali. Kruci, ani si nevzpomínal, kdy mu tohle někdo dělal naposled, a ach, teď se špička Sherlockova jazyka mihla právě tam, nesnesitelně lehce po citlivé tkáni. Palce měl zabořené z obou stran do Johnových hýždí, roztahoval je doširoka, úplně ho odkryl a teď ho olízl znovu, kroužil kolem Johnova středu špičkou jazyka, dokud se John na opěradle gauče nesvíjel.

„To je kurevsky úžasný, dělej to dál,“ vypravil ze sebe a pak zasténal, když se ten jazyk do něj konečně vecpal v tom horkém, slinami kluzkém místě. Nebyl si jistý, jak daleko tohle zajde, ale už teď to vypadalo dál, než by si myslel, že kdy bude možné, a kurva, potřeboval ještě. Cítil, jak se k němu kolem vstupu tisknou rty a ten jazyk se tlačí dovnitř ještě o kousek dál, a kdyby se Sherlock v tuhle chvíli dotkl jeho penisu, skončilo by to až moc rychle. Jazyk se vytratil, aby mu opět přelétl po povrchu, a střídal lehounké, sotva znatelné doteky s pevnými širokými tahy celou plochou jazyka, pak se opět vsunul dovnitř, Bože, vlastně ho přímo šukal ještě nějakou chvíli, než se Sherlockova ústa přesunula o něco níž, aby věnovala pozornost jeho koulím.

V tutéž chvíli, kdy Sherlock vzal do úst jedno z Johnových varlat, mu do zadku vecpal dva kluzké prsty a John zaťal nehty do čalounění gauče.

„Ach Bože, to je -“ Prsty povyklouzly ven, pootočily se o devadesát stupňů a zase se vsunuly dovnitř a John se roztřeseně zasmál. „Vážně chci, abys mě ošukal, hned teď.“

Na koulích ho zastudil studený vzduch, jak se Sherlock odtáhl, a pak zmizely i prsty. John za sebou slyšel šustění látky a potom zvuk trhané fólie. Byla ironie, že to byly tytéž kondomy, které mu tu Sherlock nechal na to nešťastné rande se Sylvií. Tehdy by si ani náhodou nedokázal představit, že je někdy použije zrovna takhle. Dál tiskl tvář ke gauči a čekal, ačkoliv si nedokázal pomoci, aby se trochu nesvíjel. Nemoci vidět, co se děje za ním, bylo trochu o nervy.

Ještě chvíli a najednou měl na boku hřejivou ruku a cítil tupý tlak Sherlockova penisu, jak ho roztahuje a tlačí se do něj. Zatnul při tom pálivém pocitu zuby – nebyla to jeho nejoblíbenější část, ačkoliv jakmile se jeho tělo přizpůsobilo, pocit takové plnosti rozhodně jeho nejoblíbenější částí byl. Sherlock byl Johnovým nadšením pro bottoming překvapený a bylo docela těžké vysvětlit, proč přesně se mu to tak líbí.

No, kromě faktu, že nechat se šukat byl opravdu skvělý pocit.

„No tak do toho,“ řekl John, a o chvíli později cítil, jak ho Sherlockovy ruce popadly za boky. První vyklouznutí ven bylo senzační, právě k bodu, kdy mohl cítit, jak je kruhový sval v jeho vstupu roztažený a napnutý žaludem Sherlokova penisu.

„Jak chceš, abych…?“

„Tvrději a trochu dolů, jako… jo, takhle, Bože, to je dokonalý.“

John byl nesmírně příjemně překvapený, když zjistil, že Sherlock je v posteli fantastický. Neměl zrovna moc zkušeností, jak se ukázalo, ale jako všechno ostatní se i tohle rychle a dychtivě učil. Jeho pověstné nadšené pozorovací schopnosti byly v odhalování sexuálních reakcí právě tak užitečné, jako v hledání vodítek na místech činu; aplikoval stejnou úroveň intenzity na to, aby se naučil, jak Johna rozložit na kousíčky, jako na pronásledování sériových vrahů. Byl to teprve týden a už to byl jeden z nejlepších sexuálních zážitků v Johnově životě.

„Takhle?“ Sherlock měl teď už přerývaný dech.

„Ach Bože, tvrději, jako… jo, tam, kurva.“

Nemohl se v téhle pozici sám sebe dotknout a prostě potřeboval ještě trochu víc a Bože, byl tak blízko…

„Mohl bys -?“

Sherlockova ruka se přesunula dopředu, aby se postarala o jeho penis, a John zahlédl hvězdičky.

„Och Bože, to je ono, už bu…“ Jazyk mu odmítl spolupráci a on přitiskl otevřená ústa do polštáře pod sebou. Penis mu pulsoval a všechno se soustředilo k jedinému bodu – tam, kde byli spojení, a dokonce i přesto, že se zvedal vzhůru na špičkách, jak jen mohl, neměl nad tím žádnou kontrolu, nemohl dělat nic než tam ležet a nechat se tím zaplavit.

Zafňukal. Palce měl zdřevěnělé. Otočil hlavu a přitiskl se tváří k tomu mokrému fleku, který právě oslintal.

„Ach kurva, to bylo skvělý.“

„V pořádku?“ Sherlockův hlas zněl napjatě a John se zazubil.

„Jsi na řadě.“

Sherlock do něj začal vjíždět rychlými, mělkými tahy, špičky prstů zaťaté do Johnova těla až k bodu bolesti. John už měl boky samou drobnou modřinu po těch posledních pár příležitostech, kdy tohle dělali. Miloval je.

O chvilku později se rytmus změnil v horečnatý. Sherlock se zabořil hlouběji, jednou, dvakrát, znovu, a nakonec se zasténáním hluboko v Johnovi ztuhl. Vždycky byl zticha, když se udělal – bylo to něco, na čem John tajně pracoval, navzdory stížnostem paní Hudsonové.

John zamumlal do polštáře na gauči: „To bylo kurevsky senzační.“

Sherlock Johna něžně políbil na rameno a trochu váhavě se odtáhl. John sklouzl na podlahu, šťastný, že už nenese tu váhu na břiše. Sherlock zamířil do kuchyně, aby se zbavil kondomu, a John vešel do koupelny, aby se trochu očistil (a přinesl jinou žínku, aby otřel teď trochu znesvěcený nábytek). O pět minut později se k sobě tulili na gauči. John zrekvíroval jeden ze Sherlockových županů a Sherlock byl od pasu dolů nahý a na míru šitou košili měl teď trochu pomačkanou. Chvíli jen mlčeli.

„Myslíš, že budeš dnes v noci spát?“ John si opřel hlavu o čalounění gauče a zavřel oči. Prsty hladil Sherlocka po hrudníku a pohrával si s hladkou tkaninou košile.

„Možná trochu.“ Ukázalo se, že Sherlock je mazlivější, než John čekal. Ale nikdy ne nadlouho. John cítil, jak v něm dokonce i teď roste neklid.

John zívl. „Mám ráno službu, takže potřebuju do postele. Půjdeš se mnou?“

„Později. Musím si ještě něco vyhledat.“

John se sklonil dolů, ještě jednou ho políbil a zanechal ho jeho práci. Jediný důvod, proč si to nebral osobně, byl ten, že Sherlocka znal jako svoje boty. Sherlock vklouzl Johnovi rukou do zátylku a na chvíli si ho přidržel, otevřená ústa přitisknutá k sobě, jemné tahy jazykem je nějak spojovaly ještě intimněji, než byli jen před pár minutami. Johnovi se v hrudi zvedla taková vlna emocí, až musel zavřít oči.

„Lituju toho minulého roku,“ řekl Sherlock, když se konečně oddělili.

John se usmál a posadil se. Propletl si se Sherlockem prsty. „Já vím. Ale je to pryč, díky Bohu.“

„Nevím, co přijde příště. Může to být ještě horší.“

„Miluju začínat nový rok s takovým smyslem pro optimismus.“

Sherlock si odfrkl. „Neřekl jsem, že bychom si to nemohli užít.“

John mu stiskl ruku a pustil ji. „Ne, jistěže ne. Dobrou noc, Sherlocku.“

Sherlock poposedl dopředu, aby ho nechal vstát, a pak se na gauči natáhl. Zíral do stropu a už přeřazoval do stavu, kterému John v duchu rád říkal provozní modus. Sherlock pravděpodobně do postele nepřijde celou noc; John se nejspíš probudí sám a najde ho tady ráno zase v úplně stejné pozici. Pravděpodobně pořád s holým zadkem.  Ale to bylo v pořádku. Byl doma a John si ani nedokázal představit, že by to bylo jinak.

„Šťastný nový rok,“ řekl. Sherlock krátce zvedl koutky v úsměvu, že to bere na vědomí, a John ucítil v hrudi nečekané zachvění.

Bude to opravdu šťastný nový rok, nepochyboval o tom. Za další týden vejde Sherlockovo zmrtvýchvstání v obecnou známost a jejich životy budou tak trochu šílené. Ale zase se to uklidní a pak tu budou případy – protože kdo by nechtěl pomoc detektiva, který tak přesvědčivě předstíral svoji smrt před celým národem? – a Greg najde způsob, jak Sherlocka zase zapojit do Scotland Yardu, a Mycroft bude intrikovat, jak je oba dostat k tajným službám, čemuž budou dál odolávat, a John o tom všem bude zase psát blog a všechno bude stejné, jako dřív.

No, každopádně s jedním dost významným rozdílem. John došel do ložnice – jejich ložnice – a usmál se.

***

KONEC

Odkazy na obrázky:

 

Reklamy

7 komentářů Přidejte váš

  1. Rocia napsal:

    Moc se mi líbilo 🙂

  2. kamivon napsal:

    nádhera, Hanetko,
    nechala jsem si tyhle tvoje dva překlady na vánoční dovolenou a dobře, že tak. Nedalo se od nich odtrhnout.
    díky

  3. Harryet napsal:

    Jedním slovem nádhera 🙂 omlouvám se, ke čtení a komentování jsem se dostala až teď….děkuji Hanetko za krásný advent, obdivuji tě, doufám, že tě to bude bavit dál a dál 🙂
    měj se krásně

  4. Danča napsal:

    Ach můj bože! Díky za překlad, je to naprosto skvělý a boží a já je žeru ❤ A tvoje překlady taky, když jsme u toho 😀

  5. helsl napsal:

    Tak tohle bylo naprosto dokonalý! Jak to, že takovíhle autoři nedostávají Nobelovku? Někde je chyba, celý výbor je zřejmě banda literárních ignorantů.
    Všímáte si, jak se nám Sherlock zlepšuje ve společenských projevech? Řekl PROSÍM, vypadněte, to hodnotím jako posun správným směrem. On je prostě zlatíčko, oba jsou zlatíčka a bez Tvého překladu by mi nebyl dopřán jeden z nejúžasnějších čtenářských požitků. Máš můj uctivý obdiv a vděčný dík. A stejně jako ostatní se žádostivě těším brzy na shledanou u dalšího povídkového klenotu.

  6. Miona napsal:

    Sherlockovo upřímné vyhození všech z bytu bude jednou legendární 😀 Tolik upřímnosti, tolik pravdy a lásky v té jednoduché větě…. Vážně se na něj za to nemůžeme zlobit 🙂
    Takže tohle je vážně konec? Bylo to skvělé, úžasné a pomohlo mi to zvládnout poslední dva šílené týdny ve škole 😉 Díky hanetko 😉
    Jen tak ze zvědavosti: můžeme se brzy těšit na něco dalšího? O:)
    Miona

    1. hanetka napsal:

      Mionko, viz výše. Jsem teď zavalená prací na jiných překladech, na které mám podepsanou smlouvu a kde mě bohužel začínají dohánět termíny. Navíc chodím i do normální práce – díkybohu děti už mám velké a nedožadují se ani pravidelného žvance, ani matčiny pozornosti, alespoň to už mi ubylo. Ale ono mě zase něco osloví a až bude volněji… neslibuju, ale spolu s vámi doufám.

Necháte mi komentář?

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s