Klidný večer

… a tohle už je povídka. 🙂 Pouštím si do sluchátek po pár dnech 221B atmosféru z mixáku (z posledního příspěvku) a nedalo mi to. Tohle při těch zvucích vidím. A jak jsme se s Hanetkou shodly, po čtvrté sérii si zasloužíme fluff víc než kdy dřív.

Takže jedna fluffy krátká jednorázovka před spaním. ♥

(Kdybyste si náhodou chtěli ten zvukový mix osvěžit, tak TADY.)

 

Klidný večer

 

Sherlock usnul na gauči.

Chvíli mi trvalo, než jsem přijal ten fakt, protože ještě před necelou minutou detektiv rázoval po místnosti, odhazoval rukavice, šálu, kabát si ovšem nechal, a vyjmenovával detaily na uniformě rádoby hlídače, který byl zároveň rádoby hoteliér a rádoby řidič a rozhodně rádoby kuchař.Sherlock_kontrast Měli jsme za sebou skvělý případ a těšil jsem se, až ho zapíšu na blog, ale do té doby jsem si chtěl získat určitý odstup. Sherlock byl ale pořád rozjetý, nadšený vynalézavostí vraha, jeho umem napodobit kohokoli (téměř kohokoli, kuchaře opravdu nezvládl a nakonec se kvůli němu i prozradil), a tak neustále mluvil, i celou cestu z Bristolu, kde jsme trávili posledních šest (!) dní.

Pro mě to všechno bylo vyčerpávající, a když hladina adrenalinu po předchozích dnech klesla na průměrnou úroveň, potřeboval jsem se konečně dospat. Vlak se úplně nabízel… ale nebylo mi přáno, Sherlock mě nenechal.

Když už jsme konečně dorazili domů, do Baker Street, cítil jsem na sobě, že jsem tak přetažený, že stejně neusnu. Musel jsem se nejdřív uklidnit; šel jsem udělat čaj. A než jsem stačil napustit konvici vodou a dát ji vařit, uvědomil jsem si, že neustálé hluboké bzučení Sherlockova hlasu náhle utichlo.

Přešel jsem do obýváku a našel ho rozvaleného na gauči. Ležel na zádech, jednu ruku na břiše, druhá se svezla dolů, hlavu podepřenou polštářem a ústa nepatrně pootevřená. Hluboce, pravidelně oddechoval, jako by tu ležel už hodiny. S úsměvem jsem zavrtěl hlavou a šel si dodělat čaj.

Zažívat takový klid, jako jsem měl při tom, co Sherlock spal, dennodenně, strašně by mi to lezlo na nervy. Pak bych lezl na nervy každému já a nakonec bych lezl ze Sherlocka po zdi, protože on by to ticho, to nicnedělání taky nevydržel.

Jenže tohle byl stav tak výjimečný a příjemný, že jsem si v něm vyloženě lebedil.

Zalil jsem čaj a zachvěl jsem se; šest dní, kdy se v bytě netopilo, bylo dost znát. Donesl jsem hrnek ke stolku u svého křesla a nechal čaj chladnout a pak jsem přidřepl ke krbu, abych založil oheň. Co nejtišeji jsem na sebe naskládal třísky a polena a zapalovačem položeným na krbu podpálil nejtenčí třísku; zavonělo to.

Posadil jsem se do křesla.

V takovéhle vzácné chvíli klidu jsem si užíval jinak prachobyčejné a opomíjené vjemy – kouřící čaj skvěle voněl. Oheň praskal a příjemně hřál. A Sherlock pokojně oddychoval. Otevřel jsem knížku, kterou jsem měl rozečtenou a odloženou nejblíž; všude po bytě bylo podobných knih spousta, ztrácel jsem přehled o tom, co všechno oba čteme, protože když se objevil případ nebo něco zajímavého, šlo čtivo stranou.

Zalistoval jsem několik stran zpátky, abych si připomněl, co to mám vlastně v ruce…

A po pár stranách, kdy jsem sám sebe nějak přesvědčil, že čtu, jsem si uvědomil, že nevnímám jediné slovo. Povzdychl jsem si a knihu zase zavřel. Palcem jsem sem tam klouzal po rohu přebalu, a znovu jsem se zahleděl do krbu. Skrz okna byla slyšet venkovní doprava, v deset hodin večer uprostřed pracovního týdne Londýn stále pulsoval životem.

A Sherlock spal.

Poposedl jsem v křesle a klouzal očima po všech cetkách a tretkách, co se kde po různu válely, než jsem se zadíval na Sherlocka. Bože, to byl ale vážně příjemný zvuk, když tak pravidelně oddechoval. Upil jsem pomalu chladnoucího čaje a přistihl se, že od něj nedokážu odtrhnout oči.

Jak jeho srdce pumpovalo krev do konečků prstů s každým tepem, jeho ruka mírně, nepatrně nadskakovala. Kabát měl u krku rozhalený, takže bylo vidět pomačkané sako a tmavě modrá košile, která ve stínu pokoje měla téměř černou barvu. Jeho dlouhé prsty levé ruky volně spočívaly na břiše, kde byl kabát stále zapnutý; aspoň mu nebude chladno. Sjel jsem pohledem na ty směšně dlouhé nohy, překřížené v kotnících, občas sebou jeho nohy škubly, zřejmě i ve spánku rázoval sem tam. Pohnul hlavou mírně doprava, až mu sklouzla z polštáře. Krk měl pak zkroucený a já se soucitně zašklebil; jestli takhle zůstane, za pár hodin bude celý ztuhlý.

Měl jsem nutkání ho vzít do náruče a přenést do pokoje, kde bych ho položil na postel, aby se vyspal pořádně. Ale to nepřipadalo v úvahu…

Vstal jsem a z opěrky svého křesla sebral starou vlněnou deku, přistoupil jsem potichu ke gauči a ihned si uvědomil, jak je v téhle části pokoje citelně chladněji než u krbu. Držel jsem deku v rukách a mimoděk ji jemně promačkával v prstech, bude tohle stačit? Tkanina byla přece jen docela vetchá, začal jsem pochybovat o tom, že by splnila účel. Složil jsem ji a vrátil zpátky na křeslo.

Trochu bezmocně jsem postával u svého křesla a přemýšlel, co s tím dlouhánem udělám. Pak jsem si zaraženě uvědomil, že se o něj nemusím přece starat jako o nějaké malé děcko… Jenže po chvíli, kdy mě z jedné strany hřejivě šimral oheň v krbu a z druhé strany studil stín obývacího pokoje, mě nohy o své vůli opět donesly k Sherlockovi. Posadil jsem se na kraj konferenčního stolku a nějakou dobu ho pozoroval. A bože – být tak nějaký umělec, nakreslil bych ho, nebo ještě líp – vymodeloval bych jeho sochu. Umím si dost dobře představit, jak se mi pod prsty poddajně tvaruje měkký sochařský jíl, jak tuhle jen pohladím a dám vzniknout klenbě obočí, tamhle obloučkem přitlačím a už budou znát ostré lícní kosti. Alespoň v duchu si dovolit pohladit jeho tvář.

Zachvěl jsem se zimou. No, asi prostě Sherlocka připravím na spánek tady a pak mu přinesu jeho přikrývku.

Vstal jsem a začal mu rozvazovat tkaničky u bot, jednu po druhé jsem pak zul Sherlockovy boty a odložil je na podlahu. Neprobudil se. Vypustil jsem vzduch, který jsem zadržoval bůhví jak dlouho, a přemýšlel, jak přesunout jeho hlavu do příjemnější polohy na polštář… Jenže jak jsem tak na něj zíral a postupně mi záhadně vysychalo v ústech, na nic kloudného jsem nepřišel. Musel jsem doufat, že ho neprobudím. Přiložil jsem mu dlaně ke spánkům, moje prsty se při tom ovšem trochu propletly s jeho vlasy; ty božsky hebké, chladně hedvábné vlnité kadeře mě vyvedly z míry, a já se nachytal, jak palci mírně hladím sem a tam. Ale takový dotyk mohl Sherlocka každou chvíli probudit. Projelo mnou horko, když se Sherlock ve spánku nadechl hlouběji než kdy předtím, pohnul se – a pak vyšel jedné mé dlani vstříc, z úst mu uniklo téměř neznatelné hmm…

O vteřinu později jsem slyšel, jak ho napodobuju, ale nestačil jsem tomu zabránit. Bože… Bože. Sevřel jsem oční víčka, když se mi bolestivě stáhlo hrdlo. Pralo se to ve mně – toužil jsem mít celé hodiny na to, abych se ho takhle směl dál dotýkat, jenže vědomí, že to nemám dovoleno, mě nakonec neoblomně tlačilo k tomu, abych udělal jen to, co je nutné, a neobtěžoval svého nejlepšího přítele něčím, co by zdaleka nebyl s to pochopit, přijmout a rozhodně ani opětovat.

S velkým vypětím sil jsem jeho hlavu přeopatrně přesunul zpět na polštář a v poslední chvíli, kdy jsem se už už otáčel k odchodu do jeho ložnice, jsem zlehka uchopil jeho ruku, co trčela do prostoru před gaučem. Pomaličku jsem ji ohýbal v lokti – Sherlockův dech se na okamžik zadrhl – a pak jsem mu ji položil na břicho. Hřbet jeho ruky řídce pokrývaly jemné chloupky, naposled jsem využil jeho spánku a pohladil jej konečky prstů…

Odtahoval jsem se a myšlenkami jsem byl už napůl v jeho ložnici a odestýlal postel, abych vzal jeho přikrývku – když moji ruku náhle pevně uchopily dlouhé prsty. Zamrzl jsem na místě a stočil pohled k Sherlockově tváři.

Sherlock měl otevřené oči a s naprosto nicneříkajícím pohledem mě pozoroval, rukou stále pevně držel tu moji. Poskakující plameny krbu na jeho tvář vrhaly mihotavé teplé světlo, a přesto nebo právě proto byly stíny v jeho tváři tak nějak hlubší a ostřejší.

Tiše jsem si odkašlal.

“Chtěl jsem tě jen přikrýt,” řekl jsem tlumeně, a dokonce se mi podařilo nechraptět.

Sherlock přimhouřil oči, než vláčně mrkl a v jeho výrazu se cosi změnilo.

“Skutečně? Jen přikrýt?” Aniž by na mě přestal zírat, stisk jeho ruky se nepatrně uvolnil a pak svým palcem pohladil sem… a tam.

To křehké, něžné gesto mě překvapilo, prudce jsem vydechl nosem, a jako by si teprve teď moje tělo uvědomilo, jak vyprahlá jsem měl ústa, olízl jsem si rty. Sherlockovy oči kmitly k mým ústům a pak se mi znovu podíval do očí. Znovu mi krátce přejel palce po ruce a pak ji jemně, ale neústupně začal přitahovat blíž k sobě.

“Skutečně. Je tu docela chladno,” pronesl detektiv po chvíli, když se ticho dál protahovalo. “Snad bychom se mohli přesunout někam, kde… bude tepleji.”

Zatvářil se zranitelně – než se mu podařilo výraz ustálit do obvyklé, i když teď rozhodně zvědavé masky. Zřejmě ho jeho vlastní návrh zaskočil.

Polkl jsem a na chvilku sklonil pohled k našim rukám. Vytahoval jsem svou dlaň z jeho sevření, a už už jsem viděl, jak se Sherlock stahuje do sebe, ale pak jsem propletl naše prsty.

Překvapeně se na mě zadíval.

A já se usmál a přikývl.

 

 


 

Reklamy

19 komentářů Přidejte váš

  1. Rowana napsal:

    V tichu nedělního večera se ke mně nenápadně vkradla zasněná nálada, kterou vykouzlila tahle tvoje krásná pohádka na dobrou noc. Díky. ♥

  2. Ellonnie napsal:

    Toto je skvělé, vážně. Nemohu si pomoci, ale „…kde… bude tepleji…“ mě neuvěřitelně rozesmálo. 😀
    Ach, jinak, takový fluffy výtvor jsem potřebovala. ❤ 🙂

  3. Terez napsal:

    Aaaaaaa přesně něco takového jsem potřebovala 🙂 stejně umíš psát ty nejlepší a nejněžnější fluffy. K tvým povídkám se často vracím, když mi je na nic. Krásná záležitost, tohle. A OBROVSKÉ kudos za to, žes vynechala Rosie – je pekelně otravné, jak ji teď všichni cpou do každé povídky :/ na AO3 už se pomalu nedá nic číst. Díky, díky!!!

  4. hanetka napsal:

    Nádhera. Culím se tu jako blbeček, přesně tohle jsem potřebovala, aby se mi projasnil den. To bylo tak něžné! A úplně jsem to viděla. Tohle zahrané Benem a Martinem, to bych moc chtěla.

    1. miamam napsal:

      Jo Jo Jo Jo Jo, taky bych to moc chtela, jako nejakou doplnkovou scenu nebo tak… :3 ^_^ Diky, tesi me, ze se ti to libilo. 😉

  5. helsl napsal:

    Tak sladké a něžné a dokonalé. Jak já chápu a sdílím Johnovy pocity…
    Díky za tenhle krásný Večerníček!

    1. miamam napsal:

      No… to je nas vic 🙂 Jsem rada, ze se libilo. ❤

  6. Calwenn napsal:

    Krásny darček k mojim dnešným narodeninám. Milujem tento blog … Dokonalý príbeh dokonalých priateľov.

    1. miamam napsal:

      Tak to (ted uz dodatecne) vsechno nejlepsi! A diky :3

  7. Harryet napsal:

    Dekuji, presne tohle jsem potrebovala :))) aaaach, tenhle blog je nej…

  8. Miona napsal:

    Úchvatné 🙂

  9. Kačí napsal:

    HURÁÁÁ!!! Jakmile jsem uviděla nový příspěvek, málem jsem vypískla radostí!!😃❤️ Nádherný fluff na dobrou noc a ještě lépe přeložený ! Sama se angličtině věnuji, ale o takové úrovni, abych mohla překládat, si můžu nechat zdát. 🙂 Obdivuju vaší práci a jsem ráda, že si ji mohu přečíst. Tenhle blog je úžasný!
    S láskou
    Kačí❤️

    1. miamam napsal:

      Ehm… Jak jako prelozeny? Toto neni preklad, to je moje povidka 😀 ale dekuji :))

      1. Kačí napsal:

        No jo, jejda promiň, já byla tak moc natěšná na povídku, že jsem ten úvod jen tak přelítla očima, a nějak automaticky jsem předpokládala, že je to překlad… To se mi moc nepovedlo… To ale nic nemění na tom, že je to naprosto úžasně napsaná povídka a o to víc tě obdivuju 🙂
        S láskou
        Kačí ❤️

        1. miamam napsal:

          Chi, nic se nedeje, jen me to trosku zarazilo :))

  10. Yana napsal:

    Moc krásné :-).. Krásné večerní čtení 🙂

  11. kratulablog napsal:

    Něžné a kouzelné tou zdánlivou všedností! Moc pěkné počtení na večer.

Necháte mi komentář?

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s