Ygritte: Odvrácená strana mince – 3. kapitola

Tak je to tady – ona očekávaná vzpomínka na zmíněnou předsilvestrovskou noc! Nechci toho moc prozrazovat dopředu, snad jen to, že tentokrát se sice v ději nikam neposuneme, ale zato si konečně užijeme trochu té rozpačité erotiky 😉 Moc doufám, že se vám kapitolka bude líbit (mě rozhodně bavilo ji psát!). A teď už vás nebudu zdržovat, takže vzhůru do minulosti!

Ygritte

 

Kapitola 3 – Nepřemýšlet, Watsone!

 

 

Jsem vaším velkým dlužníkem, Johne Watsone.

Ta slova se mu z nějakého důvodu zaryla do mysli, kde se začala odrážet od lebky a zanechávala za sebou dunivou ozvěnu.

Jsem vaším velkým dlužníkem. Velkým dlužníkem, Johne Watsone. Johne. Johne…

Ten hlas v jeho hlavě jako by se změnil v Sherlockův a něco mu to hrozně připomínalo, něco… Ale co?!

A najednou si vzpomněl.

Bylo to tu noc před Silvestrem.

 

 

30. prosince

 

„Johne?”

Chvíli mu trvalo, než si uvědomil, že se ten hlas ozývá v jeho ložnici. Zvedl se na lokti a uviděl proti oknu temnou siluetu. Venku byla hluboká noc.

„Sherlocku? Proboha, kolik je hodin…” zahuhlal a natáhl se pro mobil. Ukazoval 1:36 AM.

„Nerad tě budím, ale hodila by se mi tvoje pomoc.”

John nevrle zamručel a padl nazpět do pokrývek. „Nepočká to do rána?”

Sherlock vypadal, že přemýšlí, alespoň podle toho, co John mohl rozeznat v mdlém světle pouličních lamp. „Byl bych raději, kdyby to bylo teď.”

Zasténal. „O co jde, Sherlocku?”

„Snažím se přijít na to heslo,” odpověděl.

To nebylo nic nového. Poslední tři dny Sherlock nedělal prakticky nic jiného. Nejedl, skoro nespal a neustále se probíral veškerými informacemi o Adlerové, které měli k dispozici.

„Zítra, Sherlocku. Mrknu se na to s tebou zítra, jo? Slibuju. Teď spím. Stejně bych ti byl k ničemu.”

„Johne? Nemůžu spát. A nemůžu myslet. Vážně bych potřeboval tvou pomoc,” naléhal Sherlock.

John se zavrtal do peřin. „Použij nikotinové náplasti, Sherlocku. Já už mám dneska padla. Dobrou,” zavrčel rozhodně.

„To jsem zkoušel. Nezabralo to. Spotřeboval jsem už celé balení, Johne.”

V tu ránu byl John na nohou. „Panebože, Sherlocku! Motá se ti hlava? Jaký máš tlak? Tep?”

Popadl ho za zápěstí a nacvičeným chvatem nahmatal tepnu. Než stihl vůbec začít počítat, Sherlock mu ruku vytrhl. „Neměl jsem celé balení najednou. Jsem v pohodě. O tohle vůbec nejde.”

John se uklidnil a znovu se posadil na postel. S vědomím, že se rozhovoru nejspíš nevyhne, nahmatal vypínač a chystal se rozsvítit lampičku na nočním stolku.

„Nerozsvěcuj.”

Jeho ruka se zastavila s palcem na vypínači. Zaraženě ji vrátil zpátky na přikrývku a upřel pohled směrem k temné siluetě.

„No dobře, jak je libo. Tak o co jde?”

Posunul se tak, že se nyní opíral zády o čelo postele. Sherlock mezitím přešel k oknu a postavil se čelem k posteli. V té tmě nebylo možné rozeznat jeho výraz.

„Sherlocku…” pobídl ho netrpělivě, když bylo ticho už moc dlouhé.

Ostré nadechnutí. „To heslo, Johne… Nemůžu na to přijít. V posledních dnech jsem několikrát prošel spis Adlerové, navštívil její webové stránky, prohledal osobní věci, které mi Mycroft přinesl. Diáře, poznámkové bloky, peněženku… Nikde se neobjevuje nic osobního. Dávala si dobrý pozor, aby své soukromí udržela v tajnosti, a já mám pořád pocit, že o ní vůbec nic nevím. Neměla rodinu ani přátele, kromě té její společnice, která je teď mrtvá. Nikde žádná vodítka, čeho by se kód mohl týkat.”

Sherlock se odmlčel, a než znovu promluvil, odkašlal si. „Snažil jsem se proniknout do podstaty její… profese. Abych se přiblížil tomu, jak uvažuje. Pročetl jsem řadu materiálů zabývajících se dominancí a submisivitou při sexu, praktikami bondage i sado-maso…”

John při těch slovech polkl. Kam přesně tímhle Sherlock míří?!

„… zhlédl nějaká videa…” pokračoval Sherlock se stejnou lhostejností, jako by se bavili o fotbale.

To už bylo na Johna moc.

„Sherlocku,” přerušil ho rázně, „jestli hledáš nějaké informace u mě, tak tě můžu ujistit, že v téhle oblasti žádné velké zkušenosti nemám.”

„Žádné velké… Takže nějaké máš? To ještě probereme, možná by pro mě mohlo být užitečné slyšet o takové zkušenosti z první ruky, ale o to mi nešlo,” poznamenal Sherlock.

John se otřásl. Zaprvé kvůli tomu, že by snad měl někdy v blízké budoucnosti Sherlockovi popisovat své sexuální zážitky, zadruhé proto, že pořád netušil, o co tady jde.

Náhle ho napadlo něco děsivého. „Panebože. Nechceš, abych tě zbičoval nebo něco takového, že ne?” zeptal se opatrně. U Sherlocka jeden nikdy neví.

Z temnoty se ozvalo odfrknutí. „Ne, to opravdu nechci, Johne.”

Díkybohu. „Takže? Co po mně teda chceš?”

Nějakou dobu bylo ticho. John už se nadechoval, aby Sherlocka popohnal, když se jeho přítel konečně znovu ujal slova.

„Všechny tyhle materiály byly poněkud… rozptylující,” ozvalo se tiše.

John ve své pozici ztuhl.

Proti oknu bylo vidět, že Sherlockova ramena se rovněž napjala. „Nemůžu se soustředit. Už několik dní se zabývám případem, který se točí okolo sexu. Nejde to odstínit.” Johnovi se zdálo, že to zní téměř omluvně.

„Nemůžu myslet. A já potřebuji myslet!”

John překonal svou touhu přikrýt se v tu chvíli peřinou i s hlavou a předstírat, že se tenhle rozhovor nikdy neudál, a místo toho si odkašlal.

„A jak ti s tím jako mám pomoct já? Víš, co v takových situacích dělat. Zavolej Mycroftovi.”

„To jsem udělal už včera. V Londýně teď probíhá zasedání parlamentu.”

„No a?” zeptal se nechápavě.

Ozvalo se povzdechnutí, které Sherlock používal, když měl pocit, že musí vysvětlovat něco, na co by dotyčný měl už dávno přijít sám.

„Všichni poslanci přijeli do Londýna. Bydlí po hotelech a večer se potřebují odreagovat. Mycroftova spřátelená agentura má omezené kapacity, alespoň co se týče mých preferencí,” odříkal stručně.

„Chceš říct, že všichni mužští společníci s prověrkou jsou rozebraní,” uchechtl se pobaveně.

Sherlock si otráveně odfrkl nad jeho formulací. „Až do pozítří.”

John unaveně zasténal a přejel si rukou obličej. „Copak si ho nemůžeš prostě vyhonit, Sherlocku? To ti snad pomůže přečkat ty další dva dny, ne?”

„Nemůžu.”

„Cože?”

„Nemůžu, Johne.”

„Proč bys nemohl?”

Nedokázal uvěřit, že se o tomhle baví se Sherlockem. Uprostřed noci. V jeho ložnici. Měl by se vážně zamyslet nad svou volbou spolubydlícího.

Sherlock si odkašlal a John si všiml, že jeho ruka zamířila k zátylku. „Je to… komplikované. To, co je pro obyčejné lidi běžná praxe, je pro mě v normálním stavu v podstatě nemožné.”

Ježíšikriste. Tohle už bylo daleko za hranicí toho, co by si kdy představoval, že je běžné téma k hovoru, ale nedokázal nebýt zvědavý.

„Nemůžu uvěřit, že se ptám, ale – proč?”

Sherlock se na chvíli odmlčel, nejspíš si v hlavě formuloval odpověď.

„Moje mysl neustále zpracovává obrovské množství vnějších vjemů, i když se o to vědomě nesnažím. Sám víš, že když na něčem pracuji a potřebuji se soustředit, nic mě nesmí vyrušovat. Žádné zvuky, dokonce ani dýchání jiné osoby. Moje pozornost je stoprocentní, jen když se mohu plně ponořit do problému.”

John začínal chápat. „Jasně. Takže porno ti nepomáhá… Příliš mnoho rušivých elementů, rozumím. Ale nemůžeš prostě… použít představivost? Ponořit se do fantazie?”

Silueta Sherlocka zavrtěla hlavou. „To obvykle nefunguje. Je to příliš… banální pro mou mysl. Obvykle mě vzápětí rozptýlí nějaká myšlenka týkající se případu nebo něčeho zajímavějšího. Zcela výjimečně to funguje hned po probuzení, když ještě napůl nejsem při vědomí, ale jindy ne.”

Navzdory pozdní hodině John zjistil, že je velice zaujatý. S největší určitostí to bylo něco, co jeho nejlepší přítel ještě nikdy nikomu neřekl, a pro něj byla taková sonda do Sherlockovy duše naprosto fascinující. Nikdy by ho nenapadlo, že se člověk může potýkat s něčím takovým.

„No, to je mi líto,” odtušil.

Vážně bylo. Nejspíš šlo o přirozenou daň přírodě za dar geniality. „Jak je ale možné, že při… Že při skutečném sexu takový problém nemáš?”

Sherlock trhl rameny. „Myslím, že je to tím, že všechny moje smysly se v tu chvíli soustředí na danou situaci. Pokud vidím skutečného muže, vnímám jeho vůni, slyším zvuky, které vydává, cítím jeho chuť a dotýkám se jeho těla, je to pro mě natolik intenzivní záležitost, že to přebije všechny ostatní myšlenky. Jedině tak to funguje,” pokrčil rameny.

„Och,” odpověděl John inteligentně.

Místností se rozlehlo trapné ticho.

Odkašlal si, aby ho přerušil. „Sherlocku… proč mi to všechno říkáš?” zeptal se. Nebyl jistý, že chce znát odpověď.

„Protože…” začal Sherlock, ale nepokračoval.

Namísto toho se otočil čelem k oknu a zahleděl se ven. Ramena měl ztuhlá a z celého jeho postoje čišelo napětí. John strnule sledoval útlou siluetu tyčící se proti obdélníku bledého světla a snažil se najít v odstínech černé a temně šedé nějaké vodítko, kam tohle všechno směřuje.

Sherlock stál nehybně dobrou minutu. Zničehonic se prudce obrátil zpátky, opřel se zády o parapet a zaťal do něj prsty. Jeho tvář však na Johna neshlížela; zůstala otočená kamsi stranou. Polkl a John mohl proti oknu vidět, jak přitom jeho ohryzek poskočil.

„Omlouvám se, Johne, tohle jsem nejspíš moc nepromyslel. Byla to hloupost, neměl jsem tě budit. Zapomeň na celý tenhle rozhovor. Byl jsem poněkud… zoufalý je nejspíš to slovo. Pořád jsem, ale tohle za to nestojí.”

„Tohle nestojí za co?”

Nezeptal se, ‚co nestojí za co‚. Alespoň v jedné části měl totiž už docela jasno.

„Za naše přátelství.”

Zachvěl se.

Zoufalý. Sherlock řekl, že je zoufalý.

„Kolikrát jsi byl během těch posledních dní vzrušený, Sherlocku?”

„Já… Cože? Proč?”

„Tak kolikrát?” naléhal.

„Chceš to přesně?”

John obrátil oči v sloup. „Samozřejmě že ne. Stačí přibližně.”

Sherlock naklonil hlavu, jak přemýšlel. „Nižší jednotky desítek případů. Kolem dvaceti, hrubým odhadem,” odpověděl nakonec.

„Proboha…” vydechl John a pokusil se si to představit.

Už chápal, že Sherlock nemohl přemýšlet. Kdyby on sám strávil pár dní čtením článků o BDSM, sledováním porna, dvacetkrát se u toho vzrušil a nedostalo by se mu uspokojení, už dávno by z frustrace lezl po zdi.

Zhluboka se nadechl a projel si prsty své krátké vlasy.

„Dobře,” řekl nakonec.

„Dobře?” zopakoval zmateně Sherlock.

„Dobře, Sherlocku. Dobře.”

Prosím, pochop to.

„Och.”

Chytrý chlapec.

„Johne…” začal, ale John ho nenechal domluvit.

„Podívej. Jsi můj nejlepší přítel a právě teď máš podle všeho docela velký problém. Jak jsi sám přiznal, jsi zoufalý, jinak bys za mnou v noci nepřišel a nevedli bychom tenhle rozhovor – vážně divný rozhovor, jen tak mimochodem. Každopádně potřebuješ pomoct. A já říkám: dobře. Jsme oba dospělí a slibuji, že to neohrozí naše přátelství. Ano?”

Sherlock se chrčivě nadechl. „Ano.”

John se pomalu zvedl z postele, a než stihl Sherlock říct něco dalšího, předběhl ho. „Fajn. Nejdřív si odskočím. Zatím si vlez ke mně do postele a pokus se nad tím moc nepřemýšlet.”

I jemu samotnému to ze všeho nejvíc znělo jako vojenský rozkaz. Nejspíš to bylo proto, že se najednou cítil, jako by byl zpátky v armádě. Měl před sebou úkol, o kterém bylo lepší moc neuvažovat. Svým způsobem to vlastně taky byla služba vlasti – nebo něco takového.

Nepřemýšlet, Watsone.

Vykročil ke dveřím.

„Johne?” ozvalo se tiše od okna. „Děkuji.”

„Ještě není za co.”

 

Umyl si ruce a pohlédl do zrcadla. Z odrazu na něj hleděla známá tvář Johna Watsona.

Čelil tomu pohledu zpříma. Byl voják. Lékař. Nejlepší přítel jediného konzultujícího detektiva na světě. V životě toho zažil daleko víc než většina obyčejných lidí. Nejednou se ocitl tváří v tvář smrti. Viděl umírat své přátele v boji. Zabil. Neměl žádný důvod být zrovna teď vyděšený.

Přesto… byl.

Odvrátil pohled a vkročil do sprchy. Nebyl si jistý, co ho v následujících hodinách čeká, ale hodlal tomu čelit připravený. A čistý. Nechal na sebe dopadat proud vody a konečně cítil, že se zklidňuje.

Byl to prostě jen úkol, který měl splnit – pomoct Sherlockovi s jeho problémem. Nebyl důvod se obávat, měl nad celou situací plnou kontrolu, takže si ji mohl přizpůsobovat i v průběhu. A už ze začátku si mohl nastavit určitá pravidla.

Ano, pravidla, ta jim v tom pomohou. Pravidla měl rád John Watson a do jisté míry i Sherlock Holmes.

Když o pár minut později vystoupil ze sprchy, čelil svému odrazu v zrcadle s mnohem větší sebejistotou.

 

Po necelých patnácti minutách stanul znovu ve dveřích své ložnice a pohled mu sjel na postavu v jeho posteli. Sherlock ležel na zádech na druhé straně lůžka, než obvykle spával on sám, přikrytý pokrývkou a s rukama za hlavou. Zíral na strop. Podle toho, co z něj bylo vidět, si předtím sundal přinejmenším košili.

Johnovy oči zvědavě doputovaly ke křeslu, kde podle očekávání našel složenou košili. Pod ní se ve tmě rýsovaly kalhoty. Nervózně polkl.

„To je whisky?” zaznělo z prostoru jeho postele.

John se podíval na láhev, kterou svírala jeho ruka, a přikývl. „Jo. Říkal jsem si, že by se mohla hodit. Dáš si?” zeptal se a postavil ji i se dvěma sklenicemi na pracovní stůl.

„Alkoholu se obvykle vyhýbám,” odpověděl Sherlock, „otupuje mysl.”

John štědře naplnil svou sklenici a chystal se láhev zavřít.

„… ale teď by byl asi docela vhodný,” dodal tiše.

Beze slova naplnil i druhý pohárek a přešel s ním k Sherlockovi, který se mezitím stihl vzepřít na loktech. Usadil se na kraj postele a oba se napili.

„Než začneme, Sherlocku, mám pár pravidel.”

„Pochopitelně.” I v té tmě cítil, jak se do něj bledé oči zabodávají.

„Dobře, takže… Pravidlo číslo jedna – nedojde na sex. Tím myslím styk, a to v žádném… směru. Když jsem s tímhle souhlasil, rozhodně jsem neměl na mysli, že bychom…”

„S tím počítám, Johne,” přerušil ho Sherlock. „Dál?”

Znovu se napil whisky, aby si dodal odvahu. „Pravidlo číslo dvě – zítra ráno se všechno vrátí do starých kolejí. Žádné vyhýbání, žádné klopení očí, žádné… narážky. Nechci, aby to mezi náma bylo divné.”

„To by neměl být problém. Trojka?”

„Cože?” zakuckal se John svým pitím.

„Co třetí pravidlo?” objasnil Sherlock svou otázku.

„Och, jistě. Pravidlo číslo tři – zbytek noci strávíš tady a trochu se vyspíš. Myslím to úplně vážně. Nejsem si jistý, jestli jsi během posledních tří dní zamhouřil oči, takže to ber jako podmínku.”

Ozvalo se odfrknutí, ale jinak se John žádné odpovědi nedočkal.

„Takže?” popohnal Sherlocka.

„Takže co?”

„Souhlasíš?”

Postava v jeho posteli se zavrtěla. „A to je všechno?”

„Jak to myslíš, všechno?”

„Tahle tři pravidla – žádný styk, zítra se budeme chovat, jako by se nic nestalo, a já se dneska normálně vyspím – to jsou všechny tvé podmínky?”

„Jo. Myslím, že jo. Samozřejmě pokud budu mít později nějaké výhrady k tomu, co se bude dít, dám ti vědět.”

„Nic víc? Nechceš třeba, abych pořídil novou lednici jen na jídlo, myl nádobí nebo chodil příští měsíc nakupovat? Vím, jak velkou laskavost mi právě teď prokazuješ, Johne. Máš právo žádat něco na oplátku.”

Zamračil se. „Fajn. Pravidlo číslo čtyři – nic mi nedlužíš. Je to, jak sám říkáš, laskavost. Sice dost ujetá laskavost a věř mi, že bych to pro nikoho jiného nikdy neudělal, ale nechci se kvůli tomu cítit ještě divněji, než se cítím už teď. V žádném případě mi to nebudeš nijak vracet.”

V bledém světle, které do pokoje pronikalo z ulice, bylo vidět, že se Sherlock uvolnil.

„Dobře,” přikývl a dopil svou whisky.

John ho následoval a obě sklenice postavil zpátky na stůl. „Dobře.”

Po chvíli váhání ze sebe shodil župan a přehodil ho přes židli. Až na spodní prádlo pod ním nic neměl, což byla varianta, pro kterou se rozhodl už v koupelně. Sherlock se ho bude chtít dotýkat, alespoň podle toho, co si vyvodil z jejich rozhovoru, a vzájemné svlékání mu za dané situace připadalo příliš intimní.

Avšak teď, když musel téměř nahý přejít přes polovinu pokoje, se mu jeho rozhodnutí zase tolik nelíbilo. Téměř hmatatelně na sobě cítil zkoumající pohled a neubránil se přemýšlení nad tím, co si Sherlock myslí o tom, co vidí. Obvykle o svém vzhledu nijak zvlášť nepochyboval, ale vzpomněl si na Matta a Davea a chtě nechtě se s nimi v duchu srovnával. Co do výšky se s nimi nemohl měřit ani náhodou, a i když měl díky létům vojenské služby celkem slušně vypracované tělo, ti dva bezpochyby vypadali nazí mnohem lépe.

Na druhé straně, Sherlock za ním přišel sám, takže jej pravděpodobně shledal přijatelně atraktivním. A líbily se mu jeho oči, jak přiznal ve svém zdrogovaném stavu. To bude muset stačit.

Bože. Proč se vlastně zabývá tím, jestli je pro Sherlocka přitažlivý?! Tohle sem nepatřií. Je tady přece kvůli svému úkolu. Tak. Žádné přemýšlení.

Vlezl si pod peřinu na své straně postele a podíval se směrem k Sherlockovi. Ten byl v tu chvíli už otočený jeho směrem a hleděl na něj se stejnou nejistotou, jakou cítil on sám. Zničehonic mu tahle situace připadala absurdně směšná a on vyprskl smíchy.

Sherlock ho chvíli zmateně sledoval, ale po chvíli začaly cukat koutky i jemu, až se neudržel a rozesmál se nahlas. Společný smích a alkohol, který konečně začal účinkovat, jim pomohly překonat dusivou atmosféru, která je dosud obklopovala.

Sherlock se zvedl na lokti a přisunul se blíž k němu. Sledoval, jak si ho prohlíží, tak pozorně, jak to nejspíš ještě nikdy neudělal. Periferně postřehl cuknutí volné ruky, jako by ji chtěl její majitel zvednout a nakonec si to rozmyslel.

„Napadlo tě někdy, že by se tohle stalo?” zeptal se ho Sherlock náhle.

„Ne,” odpověděl pravdivě. „Já nejsem gay, Sherlocku.”

Pousmání. „To já vím. Ale taky vím, že nejsi tak docela nezkušený, co se týče mužů.”

„Jak?” zeptal se prostě. Nemělo cenu to popírat, ale mohl alespoň zjistit, jak na to Sherlock přišel.

„Byl jsi v armádě…”

„To nic neznamená!” ohradil se okamžitě.

„Já vím. Kdybys mě nechal domluvit, vysvětlil bych ti to celé.”

John sevřel rty, ale přikývl na znamení toho, že má pokračovat.

„Začnu jinak. Poznám na tobě, kdy se díváš na ženu se zájmem. Znám tě dobře. Několikrát jsem ale zaznamenal, že jsi stejný pohled vrhl i na muže, což mě přivedlo k přesvědčení, že nejspíš nejsi přitahován výhradně ženskými těly. Pokud vím, v otázce sexu nejsi žádný puritán, takže toto zjištění společně s faktem, že jsi byl v armádě, mě přivedlo k přesvědčení, že nějaké zkušenosti určitě mít budeš.”

„Nedívám se se zájmem…” odmlčel se. Uvědomil si, že to, co měl na jazyku, není tak úplně pravda.

Nikdy vlastně tak docela nechápal, proč se kolem homosexuality tolik nadělá a proč to tolik mužů považuje za něco nechutného. Došel k přesvědčení, že on sám je prostě jen tolerantní a otevřenější ve svých názorech, a proto ho to nepohoršuje. Pravdou však bylo, že mu to jednoduše nepřipadalo nijak zvlášť nepřirozené.

„Hm. Řekněme, že máš možná pravdu. Ale to je normální, ne?”

„Co myslíš?”

„Přitahují mě ženy. Chodím se ženami, spím se ženami, fantazíruju o ženách. O mužích nic takového říct nemůžu, ale představa fyzického kontaktu mě vlastně nijak zvlášť neodpuzuje. Nemá to tak každý?”

Sherlock pokrčil rameny. „Myslím, že to zní jako typický popis heteroromantického bisexuála. A ne, nemyslím si, že to tak má většina lidí, jestli se ptáš na tohle.”

„Hetero… co?”

„Heteroromantický bisexuál. Vnímáš sám sebe jako heterosexuála, který touží po vztahu s opačným pohlavím, ale přitahují tě i mužská těla a nebráníš se intimního kontaktu s nimi,” odříkal Sherlock a znělo to jako by citoval nějakou příručku.

Slovo bisexuál mu rezonovalo v hlavě, ale jinak musel uznat, že na něj Sherlockova definice dost sedí.

„Uhm. Takže ty si třeba neumíš představit, že bys byl v posteli se ženou? Neláká tě to?”

„Ne. Ani trochu,” odpověděl Sherlock s úsměvem.

John se zachmuřil. „Kruci. Vždycky jsem si myslel, že to ostatní prostě jen popírají. Je docela frustrující, že o mojí sexualitě víš víc než já sám, víš to?”

„Neřekl jsem ti nic objevného, akorát jsem to medicínsky pojmenoval. To je všechno. Že máš s muži zkušenosti jsem jenom hádal, a když jsi dneska souhlasil s touhle… laskavostí, bral jsem to jako potvrzení.”

„Na tebe jsem takhle nikdy nepomyslel, abys věděl.” Z nějakého důvodu mu přišlo, že je důležité to zmínit.

„Já vím.”

Na chvíli se rozhostilo ticho.

„Nemůžu říct to samé,” dodal Sherlock tiše.

John nad tím přiznáním překvapeně zamrkal, ale rozhodl se tuhle poznámku přejít mlčením. Asi mu to mělo být jasné po tom, co se stalo před dvěma týdny, když byl Sherlock zdrogovaný.

„Kristepane… tohle se vážně děje, že?” zakroutil hlavou, když si uvědomil, k čemu se schyluje.

„Už to tak vypadá,” odvětil Sherlock a jeho obličej zvážněl.

Atmosféra v místnosti se náhle změnila.

Teprve teď Johna zaplavila nervozita. Cítil, jak mu v hrudi buší srdce tak silně, až měl pocit, že naráží rovnou do hrudní kosti. Prsty sevřel peřinu, jak se snažil najít ztracenou jistotu.

„Co… Co se ode mně vlastně čeká?”

Sherlock se přisunul blíž, až mohl John cítit jeho dech na své tváři. Podíval se na něj, ale ve tmě nedokázal rozeznat jeho výraz.

„Nemusíš se ničeho bát,” promluvil a jeho hlas byl tichý a hluboký. „Rád bych se tě dotýkal a to by mělo stačit. Pokud ti bude něco nepříjemné, prostě mě zastavíš.”

Vzápětí John ucítil Sherlockovy prsty na své klíční kosti. Jemně ji hladily tam a zpátky. Bylo to… zvláštní. Ani špatné, ani dobré. Jen zvláštní. Nezvyklé. Tak jako všechno, co souviselo se Sherlockem.

„Je to v pořádku?” zeptal se Sherlock.

„V pohodě,” dostal ze svého staženého hrdla.

Sherlock se povzbuzeně naklonil k jeho krku a nasál vzduch.

John si vzpomněl na jeho přiznání, že jeho přítel musí zahltit všechny své smysly, aby přebil myšlenky, které se mu neustále honí hlavou. Potřeboval se dotýkat, dívat se, poslouchat ho, vnímat jeho vůni a jeho chuť (panebože).

Teprve teď mu došlo, že se to skutečně děje. Je se Sherlockem v posteli. Jeho srdce se s tím uvědoměním rozbušilo jako splašené.

Nepřemýšlet, Watsone! zazněl okamžitě rozkaz z jeho nitra.

Rozhodl se ten rozkaz poslechnout, stejně jako to udělal mnohokrát předtím, i když nyní šlo o jeho vlastní mysl, která jej vyslala. Přestal přemýšlet a soustředil se jen na to, co se kolem něj dělo. Na své tělo.

Prsty pomalu sklouzly z klíční kosti a nahradil je jazyk. Sherlock se nad ním skláněl, zkoumal jeho krk svým jazykem a jeho ruka ho nyní hladila na hrudi. Jeho tělo na tom neshledávalo nic nepříjemného.

„Můžu?” ozvalo se od jeho krku.

John zvedl hlavu, aby otázce porozuměl, a zahlédl ruku, která svírala okraj přikrývky.

„Ano.”

Sherlock se odtáhl a odhrnul peřinu jen natolik, aby odkryl Johnův hrudník. Ruka se přesunula na břicho, krouživými pohyby ho hladila po boku a občas majetnicky stiskla. John si dal ruce za hlavu. Ne, tohle jeho tělu rozhodně nebylo nepříjemné.

Sherlockovy rty postoupily níž na hruď a pokračovaly v systematickém zkoumání. Když zavadily o jeho bradavku, bezděky se zachvěl. Rty se v tom místě zastavily, na chvíli zaváhaly a pak přes jeho bradavku zkusmo kmitl vlhký jazyk. John se prudce nadechl. Povzbuzený jazyk pokračoval v průzkumu a on si uvědomil, že jeho tělo na doteky začíná reagovat. Pomalu, nenápadně, ale začíná.

Náhle ho teplo úst opustilo a Sherlock se odtáhl, odhodil svou přikrývku a zvedl se do kleku. John sledoval tu vysokou, útlou siluetu, jak se usadila na patách a shlíží na něj z výšky. Cítil se poněkud odhaleně, což nedávalo smysl, protože Sherlock byl sám jen v boxerkách, zatímco on měl spodní část těla pořád ještě zakrytou peřinou.

Cítil, jak ho brní kůže pod tím upřeným pohledem. Právě když se mu začínalo zdát, že zkoumání jeho těla už trvá příliš dlouho, a chystal se zeptat, jestli je všechno v pořádku, dal se Sherlock do pohybu. Opřel své ruce po stranách jeho hlavy a plynulým pohybem se přesunul obkročmo nad něj. Podíval se mu do očí, a jakmile seznal, že John neprostestuje, vrátil svá ústa tam, kde byla předtím.

Když měl pocit, že bradavky prozkoumal dostatečně, zamířil zpátky ke krku. Ruka opustila své místo vedle hlavy a zabořila se do jeho vlasů.

„Máš velmi příjemnou vůni,” zamručel mu Sherlock do ucha.

Netušil, co by na to měl říct, tak pro jistotu mlčel. Vůbec měl najednou pocit, že není schopen jakékoliv vhodné reakce na to, co se kolem něj v tu chvíli dělo, protože ani zdaleka nečekal, že to bude probíhat právě takto. Vždyť Sherlock byl tak neuvěřitelně… něžný.

Sice neměl moc dobrou představu o čase, ale odhadoval, že už to trvá dobrých deset minut, a celou tu dobu se Sherlock věnoval jen jeho krku a hrudníku. Hladil ho, pokrýval polibky a očichával ho. Nejzajímavější na tom všem však bylo, že to evidentně dělal kvůli sobě. Nesnažil se tím Johna svádět, prostě si jen užíval všechno, co měl k dispozici.

Ne, že by si stěžoval. Nevzpomínal si, že by ho kdy jakákoliv žena takhle zkoumala, ne z důvodů, z jakých se tohle všechno dělo nyní. Kdykoliv ho některá z jeho přítelkyň laskala s obdobnou trpělivostí, bylo to spíš proto, že se jej snažila přivést do nálady, případně tím chtěla projevit své city k němu. Dělala to pro Johna.

Tentokrát však vůbec nešlo o něj. Šlo o předehru pro Sherlocka. On ho prostě potřeboval prozkoumat všemi smysly, zahltit svou mysl vjemy.

Jeho tělo bylo s Sherlockovou péčí spokojené. Vnímal, že se mu zrychlil dech, a najednou byl vděčný za přikrývku, která zakrývala klín. V tuhle chvíli už bylo jeho zaujetí docela výrazné.

Zničehonic pocítil touhu dotknout se těla, které mu dopřávalo tolik laskání. Zvedl ruku a zkusmo přejel prsty po bledé lopatce. Sherlock sebou při tom doteku překvapeně trhl.

„Můžu?” ujistil se dodatečně.

„Samozřejmě,” polechtala ho odpověď zamumlaná někam za jeho ucho.

Znovu přejel po nahé kůži a žádné další ucuknutí se nekonalo. Užíval si ten kontakt. Sherlock byl pevný, štíhlý a šlachovitý. Uvědomil si, že jakmile přestal přemýšlet nad tím, kdo je ten muž nad ním, věci se zdály být překvapivě přirozené.

Rty se znovu ocitly na jeho bradavce a John souhlasně zamručel. Ještě chvíli ji škádlily a pak se Sherlock vydal na své průzkumné cestě dolů. Prolíbával si cestičku níž a níž, až dosáhl k hranici přikrývky, kde se zastavil. Johnova ruka se postupně přesunula do tmavých vlasů a teď se bezmyšlenkovitě prohrabával jemnými kudrnami. Když si uvědomil absenci rtů na své kůži, zvedl hlavu.

Sherlock na něj upíral oči a najednou vypadal nejistě. V rukou svíral okraj peřiny a i ve tmě John dokázal rozeznat otázku v jeho očích. Pomalu přikývl. Sherlock se usmál a přesunul se na kraj postele, aby mohl pokrývku shrnout. John věděl, že jeho vlastní vzrušení je nyní už jasně patrné i přes spodní prádlo, a rychlým pohledem se ujistil, že v tom není sám.

Nebyl.

To zjištění ho potěšilo. O tohle tady nakonec šlo, ne? Aby se jeho přítel zbavil frustrace.

„Líbí se ti to?” uniklo mu z úst, aniž by o tom stačil přemýšlet.

„Očividně,” odpověděl Sherlock pobaveně a střelil pohledem ke svému klínu.

John se zvedl na loktech a pousmál se, i když věděl, že to nejspíš není vidět. „Já jen – je to to, cos chtěl? Můžu… Můžu ti to oplácet, jestli chceš…” přece jenom, on sám zatím neudělal nic, kromě toho, že Sherlocka hladil po zádech a párkrát mu zajel do vlasů.

„Takhle je to perfektní.”

Naposledy po něm přejel pohledem a ladně se přemístil do paty postele mezi Johnova chodidla. Pomalu položil ruce na jeho lýtka a pohladil je. Zkoumavě se probíral světlými chloupky a pak přejel přes kolena až na jeho stehna. John zavřel oči a zhroutil se zpátky do polštáře. Jestli něco zbožňoval, bylo to laskání na stehnech.

Jakákoliv nervozita, která v něm doteď přebývala, se odplavila s prvním přejetím dlaní po těch citlivých místech.

Sherlock si s rukama nevystačil a John vzápětí ucítil, jak se jemné kůže těsně nad kolenem dotkly rty. Pomaličku postupovaly výš po vnitřní straně a on musel skousnout rty, aby zabránil vzdechu, který se mu rodil v hrdle. Tohle bylo mučení. V jiné situaci by daného člověka v tuhle chvíli popadl za vlasy a nasměroval ho výš, ale uvědomoval si, že nic takového teď udělat nesmí. Znovu si připomněl, že tady nejde o něj. Musí Sherlocka nechat zkoumat jeho stehna, tak dlouho a tak podrobně, jak si bude přát.

Měl pocit, že to trvá snad věčnost, a málem během celého procesu zešílel, ale konečně byla obě jeho stehna olíbána a osahána k Sherlockově spokojenosti. Nejspíš. Každopádně se najednou odtáhl a znovu se vrátil do pozice obkročmo nad Johna.

Ve chvíli, kdy se jejich klíny dotkly, John bezděky zasténal. Okamžitě se za ten zvuk zastyděl, ale ten pocit byl elektrizující. Až doteď šlo o něžné a v podstatě nevinné doteky, ale tohle bylo něco docela jiného. Jen silou vůle se přinutil, aby zůstal ležet klidně a nezačal se třít.

Sherlock se znovu sklonil a zabořil se do jeho krku. John nechápal, jak může být tak klidný a ignorovat své nepochybné vzrušení, obzvlášť v situaci, do jaké se dostal během posledních dní, ale dalo mu příliš práce kontrolovat své vlastní tělo, než aby se tím zabýval.

Ve chvíli, kdy se Sherlock přesunul níž, aby znovu polaskal jeho bradavku, se však o sebe jejich erekce otřely natolik smyslně, že se John prostě neudržel a jeho boky se vzepjaly, aniž by se předtím poradily s mozkem. Současně si uvědomil, že Sherlocka bezděky přidržuje za boky, aby kontakt jejich klínů co nejvíce zesílil. Tohle rozhodně neměl v plánu.

Okamžitě stisk povolil a odtáhl se zpátky, ale Sherlock ho v pohybu dolů následoval a nenechal těla, aby se od sebe oddělila. To Johnovi dodalo odvahy. Znovu se zkusmo otřel a odměnou mu bylo zalapání po dechu, které jím projelo jako blesk.

Takže tohle se Sherlockovi evidentně líbí.

I když to pro něj byla naprosto nová zkušenost, nemohl popřít, že si to užívá. Možná až příliš na to, že jde o muže, a to dokonce o…

Nepřemýšlet, Watsone!

Nechal své tělo znovu převzít kontrolu nad situací. Instinktivně popadl svého milence za boky a pevně ho přitáhl ke svému klínu. Sherlock po něm vrhl poněkud překvapený pohled, který se však rychle proměnil v lačný, a ochotně se tomu tlaku poddal. Jejich erekce se o sebe začaly pomalu otírat, přitisknuté těsně k sobě, oddělené jen tenkou látkou jejich spodního prádla.

John zasténal. Kristepane, jak něco zdánlivě tak obyčejného mohlo být takhle zatraceně skvělé? Vždyť se ani nedotýkali kůží na kůži! Ale novost celé té situace, jakou pro něj frotáž s mužem byla, v kombinaci s vědomím, že Sherlock nic takového evidentně neplánoval, byla opojná. Dráždivá. Vzrušující.

Zvýšil tlak i rychlost tak, jak sám potřeboval, a po chvíli si všiml, že Sherlockova zkoumavá ústa definitivně opustila líbání jeho těla ve prospěch přerývaného dýchání. Vyloudilo to u něj úsměv. Sherlockovi se jejich aktivita jednoznačně víc než zamlouvala. Ne, že by a ním nesouhlasil.

Jejich pohyby ještě zrychlily a on cítil, že jeho vlastní vzrušení rychle narůstá. Sherlock na tom byl podle všeho dost podobně. John vnímal jeho zkracující se dech, a když mu z hrdla uniklo první zasténání, jeho domněnka se stala jistotou.

„Johne, já…” zašeptal náhle Sherlock a prudce se zvedl do kleku.

Chtěl zaprotestovat proti tomu náhlému přerušení kontaktu, ale když Sherlockova ruka zajela do boxerek, pochopil, proč to udělal. Na moment pocítil podobnou touhu, ale jakmile zaznamenal, že druhá ruka stáhla lem boxerek dolů a odhalila tak Sherlockův penis i dlaň, ve které spočíval, nezmohl se na nic jiného, než aby celou scénu zaujatě pozoroval.

Sherlock se evidentně blížil k finále a John se rozhodl, že chce být všemi svými smysly u toho.

Nadzvedl se na loktech a s veškerým zaujetím sledoval, jak dlouhé prsty kloužou po penisu, pozoroval, jak se na jeho špičce leskne vlhkost. Jeho zrak přejel na Sherlockův obličej a snažil se zaznamenat v temnotě pokoje jeho výraz. Měl přivřené oči a z pootevřených rtů mu čas od času uniklo chraplavé zasténání. Byla to fascinující podívaná.

Ačkoliv sebou při tom pohledu jeho vlastní penis netrpělivě cukal a koule ho bolely, statečně je ignoroval, aby mu nic neuniklo. Odehrávalo se před ním něco, co možná už nikdy neuvidí.

Sherlockův dech se začal zkracovat a pohyby ruky se zrychlovaly. Byl blízko. V náhlém popudu se John vztyčil do sedu, a aniž by měl čas to jakkoliv promýšlet, přidal svou ruku k té Sherlockově. Reakcí bylo hlasité zasténání a jejich pohledy se na krátkou chvíli střetly.

S dalším pohybem jejich rukou Sherlock zaklonil hlavu a John ucítil, jak penis v jeho ruce zatepal přicházejícím orgasmem. Vzápětí se pokojem rozlehlo hlasité zavzdychání a na jeho ruku začala dopadat horká tekutina.

Po Johnově tváři se rozšířil úsměv. Podařilo se.

Pocítil zvláštní hrdost.

Lehl si zpátky na záda a čistou rukou se natáhl pro ubrousky, které měl – jako každý svobodný muž – na nočním stolku. Vrazil jich pár Sherlockovi a sám si taky očistil dlaň. Zmuchlané ubrousky pustil naslepo kamsi vedle postele a Sherlock se nahnul, aby ty své odhodil tamtéž. Při tom pohybu se o něj otřel způsobem, který Johnovi připomněl jeho stále přetrvávající a dosti naléhavé vzrušení.

Potřeboval se udělat. Okamžitě.

Ihned po ledabylém očištění se Sherlock stáhl a vyčerpaně odpadl na postel vedle něj. Vypadal, že ještě není příliš při smyslech, což John shledal za příznivý stav, aby mohl nerušeně vyřešit svůj problém.

Bleskurychle si svlékl trenýrky a odhodil je neznámo kam, načež se začal ne zrovna něžně zpracovávat. Vyvrcholení nebylo daleko, takže se nepotřeboval zabývat žádným promyšleným drážděním. Okrajem své mysli vedle sebe zaznamenal pohyb.

„Johne?” ozvalo se poněkud chraptivě.

„Uh, jen mi dej minutku, prosím tě,” zmohl se na odpověď.

Postřehl vedle sebe nějaký pohyb a v dalším okamžiku už na jeho penisu přistála horká ruka. Současně na svém žaludu ucítil cosi vlhkého. Hlasitě zasténal, když mu došlo, že je to Sherlockův jazyk.

Nezmohl by se na jakýkoliv protest, ani kdyby čirou náhodou chtěl něco namítat – což rozhodně neměl v úmyslu – a místo toho jen přesunul svou vlastní ruku do tmavých kadeří.

Vůbec se nesnažil držet zpátky, na to byl už příliš ztracený ve svém vzrušení, takže prostě jen korigoval pohyby hlavy podle svých potřeb, boky jim vyrážel vstříc a hlasitě vzdychal. Nezdálo se, že by s jeho živočišností měl Sherlock nějaký problém. Podle toho, co prováděl se svou pusou, tohle rozhodně nedělal poprvé.

John si matně uvědomil, že je v tomhle Sherlock mnohem lepší než jakákoliv žena, která ho kdy kouřila. Bral ho neuvěřitelně hluboko, dopřával mu ten správný tlak ruky a rozhodně se nesnažil být nijak něžný, což bylo přesně to, co teď John potřeboval. Po pár minutách se jeho tělem rozběhlo známé brnění.

„Budu…” bylo jediné upozornění, které ze sebe zvládl v dané chvíli dostat.

Když se nedostavila žádná reakce, vzal to jednoduše jako souhlas, a nechal orgasmus, aby ho pohltil.

Jeho rozdrážděné tělo v tu chvíli konečně explodovalo a on cítil, jak ho jehličky rozkoše bodají v každé buňce jeho těla.

Teprve když vyvrcholení začalo odeznívat, došlo mu, co se právě stalo. Sherlock Holmes ho vykouřil.

Omámeně se tomu uvědomění zachechtal. Pohlédl se na Sherlocka, který se na něj tázavě díval, nejspíš překvapený jeho smíchem.

„To nic, jen jsem trochu mimo, Sherlocku. Všechno je v pořádku,” dostal ze sebe přemoženě.

Až na to, že v podstatě měl sex se svým nejlepším přítelem. Ale jinak je všechno v pořádku. Naprosto.

„Uf, takže. Zabralo to?” zeptal se, když se zklidnil.

Koneckonců, celou dobu šlo přece hlavně o Sherlocka. To, co se stalo potom, byla sice příjemná tečka a on si rozhodně nehodlal stěžovat, ale potřeboval se ujistit, že splnil svůj úkol.

Sherlock se zamyslel. „Jsem tvým velkým dlužníkem, Johne.”

 


 

DALŠÍ

Advertisements

24 komentářů Přidejte váš

  1. KalamityJane napsal:

    Ty vole. Pardon, na víc se nemůžu :O

  2. helsl napsal:

    Och, to bylo úchvatné jako ostatně i předchozí dvě kapitoly, ale u téhle bych chtěla být muška jenom zlatá, sedět na stropě a pozorovat. Je to perverzní? Možná. A co? Někdo má cukrovku, jinej dluhy, já mám úchylku na Johna se Sherlockem. U nikoho jiného by mě nezajímalo co, s kým, jak, proč, ale tohle dva, to je prostě přesně můj šálek čaje. A tak skvěle uvařený (napsaný), že ze všeho nejvíc toužím popohnat čas, aby už byla příští sobota a pak hned ta další…

    1. ygritte221b napsal:

      Moc mě těší tvůj krásný komentář, krásný a dlouhý, to vždycky zahřeje u srdíčka. Ještě pět sobot před námi, tak snad tě tenhle příběh nezklame. A myslím, že se nemusíš bát, z perverznosti tě zrovna tady určitě nikdo neobviní – na JL+ jsi mezi svými 🙂

  3. Katrin napsal:

    Pani, to bolo nieco a pritom to nebolo tak nejak prilis. Asi som to prehliadla, tak sa priamo opytam, kolko nas caka kapitol? Lebo teraz mam viac otazok ako odpovedi 🙂

    1. ygritte221b napsal:

      Děkuji. Ještě zbývají čtyři (rozsahem spíš delší) kapitoly + krátký epilog. Potud to byl vlastně jen takový rozjezd a teprve teď to všechno začne 😉

  4. kratulablog napsal:

    Super kapitolka! Jedno provokující tajemství odhaleno, ale stále toho hodně zbývá. Jsem tatěšená na příští díl!

    1. ygritte221b napsal:

      Moc děkuji 🙂 Ano, stále toho zbývá hodně! Ještě se do toho ani pořádně nepustili… myslím do toho případu, samozřejmě 😉

  5. Medee napsal:

    O jo joj, to je jako vše? :O Potřebuji víc 😀 absolutně boží. Jsem zvědavá, jak to bude pokračovat … Hlavně až se znovu objeví. Mám 2 teorie ta první je, že John dá Sherlockovi do nosu a ta druhá, že mu dá do nosu a pak to bude žhavý, žhavější, než tahle kapitola. Nemůžu se dočkat a díky.

    1. ygritte221b napsal:

      Mě tak baví, jak všichni Sherlockovi přejete tu ránu pěstí 😀 teda ne, že by nezasloužil… Ale budeš muset vydržet do příští soboty, než zjistíš, jestli je jedna z tvých teorií správná 😉

  6. Dark.Dragon napsal:

    Uff…to bylo něco.Nemůžu se dočkat 4 kapitolky ,už se moc těším.Tohle jsem od tebe opravdu nečekala jsi fakt dobrá.Ani nedokážu popsat svoje pocity když to pročítám fakt užasné.A ty si fakt zaslouží naplácat na prdelku ,zase ten konec!Nu co už nadělám ,musím si počkat.TAKOVÁ MENŠÍ LICHOTKA:tenhle blog už čtu hodně dlouho ,ale nic nebylo tak perfektní abych zanechala komentář až na tohle.Si nej Ygritte ,jen tak dál.
    Dark.Dragon

    1. ygritte221b napsal:

      Tak to mě těší, že tě tahle povídka donutila zanechat komentář 🙂 moc za ně děkuji! Ale ten konec byl úplně nevinný, nic za ním nehledej, tímhle vzpomínka končí a příště se vracíme k současnosti 😉

    2. miamam napsal:

      Jsem ráda, že jsi to se mnou a ostatními holkami, které přispívají, vydržela na tomhle blogu tak dlouho, až se našlo něco, co by ti stálo za odezvu. Jen by mě zajímalo, kde se v tobě vzala síla vracet se na místo plné tak nezajímavých povídek a překladů… Většinou, když mě osobně něco prostě nebaví, tak to nechám být.

  7. Harryet napsal:

    to bylo tak skvele 🙂 rozhodne mi ted ten usmev z tvate dlouho nezmizi 🙂 pises uzasne, jsem zvedava na dalsi vyvoj, libi se mi tvuj John a to jak pristupuje ke sve sexualite, ach ja jsem tam zvedava co se bude dit az se znovu setkaji :))) nemuzu se dockat na priste 🙂

    1. ygritte221b napsal:

      Děkuji Harryet 🙂 V příští kapitole už se hoši setkají a vůbec se toho hodně stane. Rozhodně můžu slíbit, že příští kapitola bude dlooouhá jak severská zima!

      1. Harryet napsal:

        joooooo dlouhy miluju, super, diky diky diky 🙂

    2. Dark.Dragon napsal:

      Aha tak jsem to jen špatně pochopila tak jo pohlazení a pusa nalíčko. =D

  8. Misa737 napsal:

    Ououou…… Začať hneď takto z rána ja fakt príjemné. Kto by to bol do Sherlocka povedal, tak nežný, aj keď podľa mňa to bolo predsa len aj trošku kvôli Johnovi. Podľa mňa, keby mohol tak ho pre….e usnadňuje už na začiatku čo sa spoznali. Super z dnešnej kapitoly som nadšená a už sa teším na ďalšiu. PS: len tak pre info, v prvej kapitole John sa na toto spomenul s tým, že to Moly povedať nemôže, ako to ze v druhej na to zabudol, a spomenul si na to až po Mycrofovej vete: som vašim dlžníkom. Hm?

    1. ygritte221b napsal:

      Přesně tak, Sherlock byl něžný kvůli Johnovi, přeci jen, John se ještě pořád ve svém zájmu o stejné pohlaví dost plácá, tak ho nechtěl moc děsit. A navíc si představuju, že k Sherlockovi takové důkladné zkoumání docela sedí. Ale samozřejmě, že by ho pře… hned na začátku, kdyby věděl, že by John souhlasil 😀
      PS. John si to pamatoval celou dobu, to, že si „vzpomněl“, bylo navázané k tomu, že si uvědomil, co mu připomíná ta věta „Jsem vaším velkým dlužníkem.“ Na něco takového by rozhodně nemohl zapomenout 🙂

  9. Jana napsal:

    Ježiši Kriste.. to si nás nemohla varovať? Teraz mám ten istý problém ako Sherlock a ochotného Johna v robote. Neuveriteľné…

    1. ygritte221b napsal:

      „ochotného Johna v robote“ – tak to mě pobavilo! 😀 V úvodu ke kapitole je erotika zmíněná, takže jsem z obliga, a aspoň jsi teď hezky naladěná, ne? 😉

  10. hanetka napsal:

    Ygritte, připadala jsem si jako šmírák. Koukala jsem skrz záclony a moc a moc jsem si přála, aby si John konečně uvědomil, že Sherlock to má s těmi city trochu jinak… ale to by bylo moc brzo, že? To by zbytek povídky a vlastně i kánonu šel do háje, protože Reichenbach by pravděpodobně neproběhl, nebo proběhl úplně jinak… Takhle nás to uvědomování a vyznání teprve čeká a já se na to moc těším.
    Skvělé. Díky.

    1. ygritte221b napsal:

      Hanetko, moc děkuji za komentář! Jen tak pro upřesnění, on to ani Sherlock nemá jinak (zatím), on jen potřeboval vyřešit svůj naléhavý problém 🙂 ale představovala jsem si, že ve chvíli, kdy jde o o Johna, byl by přesně takhle něžný, aby ho nevyděsil, a protože prostě… je to John a Sherlock ho má rád, i když ne tím romantickým způsobem. Přesně jak píšeš, nesedělo by to do kánonu, který jsem se snažila až do Reichenbachu co nejvíc dodržet 🙂 tohle se prostě stalo někdy v minulosti, taková jednorázová záležitost, ke které se naši hoši pak už nevraceli. Ještě jim to nějakou chvíli potrvá, než si k sobě najdou cestu, a nebude to pro ně jednoduché – takže je se na co těšit!

  11. Kačí napsal:

    To teda bylo něco! Nevím jak to vydržím do další soboty … Píšeš opravdu skvěle!
    Kačí ❤️

    1. ygritte221b napsal:

      Děkuji, Kačí 🙂 Jsem moc ráda, že se líbilo!

Necháte mi komentář?

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s