Ygritte: Odvrácená strana mince – EPILOG

A je to tady. Definitivní konec Odvrácené strany mince. Skoro mám slzy na krajíčku. 

V první řadě bych chtěla z celého srdce poděkovat všem komentujícím. Něco vytvořit, dát do toho kus sebe a nabídnout to všanc světu, i když jen pod pseudonymem… Upřímně – je to docela náročné na psychiku 😀 S každou další kapitolou jsem trnula víc a víc, obzvlášť, když hned první reakce byly tak nadšené. ‚Není to celé úplně špatně? Co když budou z dalšího vývoje zklamaní?‘ A jakákoliv zpětná vazba, i ta negativní, mě vždycky potěší, protože aspoň vím, jak můj příběh na čtenáře působí, a dává mi možnost svoji tvorbu do příště vybrousit. Takže se nestyďte a klidně pište, jak se vám povídka líbila nebo nelíbila. Budu ráda za obojí.

Závěrečný dík monumentálních rozměrů samozřejmě patří miamam, a to nejen za betování a poskytnutí prostoru na JL+, ale za veškerou další podporu, kterou se mi od ní dostalo. 

Tímto se s vámi tedy loučím (uvidíme, na jak dlouho 😉 ) a užijte si epilog!

ygritte

 

 

 

Epilog: 221B, Baker Street

 

 

Porcelán téměř neslyšně cvakl o desku stolu a pár kapek tmavohnědé tekutiny vyšplíchlo na podšálek. John je bezděčně setřel prstem, vedle šálku položil dnešní noviny a vzápětí se s tichým žuchnutím zabořil do svého červeného křesla. Přivřel oči, zhluboka se nadechl a z jeho hrdla vyšel zvuk podobný zavrnění.

Přesně na tohle se těšil celé ty dvě hodiny, kdy Lestradovi v jeho kanceláři podávali podrobné hlášení ohledně toho konečně už uzavřeného případu masového vraha. Měli za sebou pořádně úmorný den. Co den, celý týden, kristepane! Ale zvládli to – ostatně jako vždycky – a teď přišel čas na kýžený odpočinek.

Při tom pomyšlení se jeho rty roztáhly do úsměvu. Spokojeně se natáhl pro šálek a labužnicky nasál vůni čaje. Earl grey s mlékem, přesně tak, jak ho měl rád. Usrkl, pak popadl noviny a hodil si nohy na podnožku.

„Všiml jsem si, že v poslední době už vůbec nevyvracíš ty Lestradovy narážky,” ozvalo se zničehonic od mikroskopu.

John natočil hlavu za hlasem a tázavě zvedl obočí, ale Sherlockův pohled byl zabořený do okuláru a nezdálo se, že by svou otázku hodlal rozvést.

„Jaký by to mělo důvod?”

Už dávno nešlo jen o Lestrada. Narážky měla i Molly, Anderson, Donovanová, paní Hudsonová a, což bylo nejvíce znepokojující, dokonce i Mycroft. Ne, že by se jim divil.

„Jen se ptám. Vždycky ti přišlo důležité zdůrazňovat, že nejsi gay.”

„Však taky nejsem,” odvětil, rozložil si noviny a zabořil do nich pohled.

„Já vím,” odtušil Sherlock a vyměnil sklíčka.

John si nalistoval stránku se sportem, ale najednou se zarazil. Podíval se na Sherlocka, který cosi zaujatě zkoumal v mikroskopu, a přehrál si v hlavě předchozí rozhovor.

Přece nebylo možné, aby… Ale ne. Na to byl Sherlock až příliš chytrý. Nebo ne?!

Odkašlal si. „Víš, dost se mě dotýkáš. I na veřejnosti. Nemůžeš se divit, že to ostatní komentují.”

Sherlock konečně zvedl hlavu od mikroskopu a zamračeně se podíval na Johna. „Dotýkám?”

„No jistě. Třeba dneska, před tou Lestradovou poznámkou – to jsi mi upravoval cedulku.”

Sherlock se zahleděl do prázdna a zavzpomínal. „Skutečně. Trčela ti ven.”

„Byla to cedulka na kalhotech, Sherlocku. A pak jsi tam tu ruku nechal. Na mých zádech. Vlastně skoro na zadku.”

„No a?”

Povzdechl si. „Upravuješ snad cedulky Lestradovi nebo Molly?”

Sherlock si odfrkl. „Samozřejmě, že ne. Proč bych to dělal?”

„Tak jinak. Minulý týden, po incidentu s travičem v tom jeho soukromém hotelu. Políbil jsi mě do vlasů. Před celým Yardem.”

„Byl to masový vrah a pokusil se tě otrávit, Johne! Ten jed byl nezjistitelný, takže se v tělech obětí nic nenašlo. Kdyby mi to nedošlo včas, mohl bys být mrtvý. Byla to přirozená reakce.”

Neurčitě trhl rameny. „Já jen, že se pak nemůžeš divit, že mají lidi všelijaké komentáře.”

„Prostě mě překvapilo, že jsi dnes nic neřekl. Ta Lestradova narážka byla dost jednoznačná.”

John zatoužil praštit hlavou o stůl. Tou Sherlockovou.

„A co jsem mu asi měl odpovědět na: ‚Nechte si to svoje osahávání na doma, chlapi‘? Vždyť měl pravdu! Hned po příchodu sem jsme si to rozdali!”

„Ale to oni nevědí, ne? Takže jsi to úplně klidně mohl zapřít, Johne.”

Zalapal po dechu, pak zavrtěl hlavou a předstíral, že se vrátil ke čtení novin. Periferně viděl, že ho Sherlock ještě chvíli studuje, ale poté přesměroval pozornost zpět na svůj experiment.

Přemýšlel. Až doteď si myslel, že v tom mají jasno. Hned po příjezdu z Jižní Ameriky mu Sherlock nabídl, aby se znovu přistěhoval k němu na Baker Street, a on samozřejmě souhlasil. Do ordinace se nevrátil a místo toho teď na plný úvazek řešil se Sherlockem případy a psal o tom na blog. Měli spolu velice intenzivní (!) sexuální život. Pak se Sherlock začal projevovat i na veřejnosti a on si myslel…

Jenže co když se spletl?

Zkoumavě se podíval na Sherlocka a pak zvedl noviny tak, aby mu nebylo vidět do tváře.

„Včera jsem potkal Mary,” pronesl jakoby nic a přes hranu novin postřehl, jak sebou Sherlock téměř neznatelně trhl.

„Mary? Mary z ordinace?”

„Jo, Mary z ordinace. Ptala se mě, jestli nechci někdy zajít na kafe nebo tak.”

Sherlock se otočil směrem k němu a celé jeho tělo vyzařovalo napětí. „A? Půjdeš?”

Ledabyle pokrčil rameny. „Řekl jsem, že mám teď spoustu práce, takže si asi nenajdu čas. Taky říkala, že tě mám pozdravovat. A mám ti vyřídit, že máš zase začít nosit tu svou čepici.“

Nebyla to tak docela pravda. Ve skutečnosti řekl Mary, že někoho má, a ona mu s tím svým vědoucím úsměvem na tváři odpověděla, že má Sherlocka pozdravovat.

„Vlastně víš co? Docela s ní souhlasím. Ta čepice ti sekne.”

Sherlockův postoj se po jeho slovech znatelně uvolnil. „Možná začnu,” odtušil.

John se za hradbou novin usmál. Všechno bylo v pořádku.

A Sherlockovi to snad časem taky dojde.

Byl přece geniální.

 

 


 

Advertisements

31 komentářů Přidejte váš

  1. KalamityJane napsal:

    Ano, bylo to naprosto famózní. Děkuji za zpříjemnění chvil v práci, ačkoliv to mnohdy bylo dost NSFW, but who cares 😀 miluju tvůj způsob psaní a doufám, že se brzy dočkáme nějakého dalšího příběhu, ať už půjde o jakýkoliv Fandom ❤

    1. ygritte221b napsal:

      Že jsem dohnala Kalamity k tomu, aby si přečetla Johnlock, mě hřeje na srdíčku 🙂 to je skutečná pocta. A četla jsi to v práci, jo? To seš teda odvážná, protože ruku na srdce – copak já bych byla schopná napsat něco, co je SFW? 😀 myslím, že to dřív zamrzne peklo…

      1. KalamityJane napsal:

        To je dobře, jen houšť, adrenalin je potřeba 😀

  2. charli napsal:

    Wow. Skvělá, přirozená a příjemná povídka… Dlouho jsem tenhle web nekontrolovala a to byla chyba 😀 Super a těším se na další tvorbu 🙂

    1. ygritte221b napsal:

      Moc díky za komentář, Charli 🙂 a snad budeš na JL+ dál chodit často a s chutí!

  3. borů napsal:

    Tvoje Johnlock prvotina? Cože?… Byla to asi nejlepší povídka, kterou jsem za poslední (dlooouhou) dobu četla! Ani nevíš jak moc se těším na pokračování! (Věděla jsem, že bude 😀 ) Musím ti říct, že moc oceňuju tu autentičnost prostředí, vývoj událostí, který by se třeba opravdu mohl stát, a to, že jsi do příběhu zakomponovala tak skvěle promyšlený případ, protože, co si budem povídat, většina JL povídek, které jsem zatím četla, byla jen o sexu. Což je samozřejmě super, ale ten případ, obzvlášť pokud je takhle pěkně vymyšlený, je úžasou přidanou hodnotou. Moje srdce skáče radostí a bude skákat ještě hodně dlouho 🙂

    Ps: Piš dál a nikdy nepřestávej!

    1. ygritte221b napsal:

      To jsem ráda, že se ti povídka líbila 🙂 a fakt, že si ceníš přesně toho, o co jsem se snažila, mě těší ještě o to víc (zajímavé prostředí, potenciálně reálný děj, zápletka…). A k tomu, že jsem měla tendenci napsat svůj první Johnlock jako case-fic – když já ten seriál mám fakt ráda, obzvlášť jejich stavbu scénáře! Tedy když se díl točí kolem nějakého případu a postavy jsou dostatečně svérázné a občas na zabití 😀 a samozřejmě jsem si tam s velkou chutí přidala to, co mi v seriálu chybělo 😉

  4. Miona napsal:

    Ahoj! Vím, že mám pár dní zpoždění, ale dopsání diplomky mělo bohužel přednost 😦 Nicméně (!)hurá, dočetla jsem i já a ke mi smutno. Dokonalý, zábavný a napínavý příběh skončil epilogem, pod který bych se klidně i podepsala, jak skvěle popisuje soužití (souznění? ) našich svou chlapců doma v bytě, kam patří 🙂 děkuji za soboty, na které jsem se mohla těšit, byť jsem občas četla se zpožděním. Děkuji za příběh, kterému nemám co vytknout 😉 děkuji, že si ho napsala a podělila se o něj s námi. Taky se hlásím ke čtení pokračování a budu se těšit! <3♡
    Miona

    1. ygritte221b napsal:

      Já myslím, že vůbec není třeba se omlouvat. Je přece jedno, kdy jsi to dočetla, hlavní je, že se líbilo 🙂 No jo, ten epilog mi běžel hlavou už v průběhu psaní povídky a moc jsem se těšila, až si ho napíšu… A teď tedy hurá do rozepsaného pokračování! Ach, to zase bude probdělých nocí 😀

      1. Miona napsal:

        Ale ty probdělé noci budou pak odměněny našimi pozitivními reakcemi 😉 Mě teď taky pár probdělých nocí čeká, trochu jsem to psaní zanedbávala a mám takové kousky toho a onoho, které by chtěly konečně spojit 🙂 Ale co by se pro čtenáře a jejich komentáře neobětovalo 🙂

  5. hanetka napsal:

    Finis coronat opus. Tady to platí do posledního písmenka. A na to, jak to (jednou snad) Sherlockovi dojde, se moc a moc těším. Ale docela bych se přimlouvala, aby mu to docházelo ještě dlouho – čím delší to docházení bude, tím delší bude pokračování a tím déle si budeme užívat tvoje fantazie. Protože tady je co si užívat – nápady, sloh, bezchybnost,originalitu – je toho spousta. Tak jenom:
    Až jednou v Baker Street
    zavládne mír a klid,
    na dveřích visačka:
    Prosíme, nerušit!
    Pojďme se zamyslit,
    co jen to může být,
    proč ti dva pánové
    dnes chtějí lenošit…

    Možná, že náhodou,
    dedukcí brilantní
    Sherlock si odvodil
    závěry kulantní –
    že jeho nejlepší
    kumpán a kamarád
    není jen přítelem,
    že ho má hrozně rád.

    Že by se bez něho
    usoužil, utrápil,
    že mu dal srdce své –
    a tak se pochlapil,
    řekl to Johnovi,
    a ten jen: „Dávno vím,
    že jsem tvůj celý svět
    a ty jsi zas tím mým.“

    Až jednou v Baker Street
    zavládne mír a klid,
    zatáhnem oponu
    a budem tím víc snít.

    1. helsl napsal:

      Ježíši, Haničko, to je tak nádherný! Jak si normálně na poezii dvakrát nepotrpím, tak teď nemám slov, jak je to dokonale výstižný a přesný, přitom dojemný a akorát. Neumím to říct, ale nesmírně to na mě zapůsobilo.

    2. ygritte221b napsal:

      Hanetko!!! ❤️ Panečku, takovýhle komentář, vždyť to je umělecké dílo samo o sobě! To tě k tomu vážně inspirovala tahle povídka, nebo sis to schovávala někde v šuplíku? Ne že by na tom záleželo, je to na každý pád nádhera… Jak jsem to viděla, tak mě to úplně dojalo, rozhostil se mi na tváři výraz nejvyšší blaženosti a uniklo mi tiché „Aaaaach“!
      A abych adekvátně odpověděla, tak jsem se hecla a… no, já nejsem žádné básnické střevo, takže je to víc říkanka než poezie, ale alespoň se z toho dá vytušit, o čem tak zhruba bude pokračování 😉 tak tedy:

      To než na Baker Street
      zavládne mír a klid,
      naši dva pánové
      těžký čas budou mít.

      Sherlock je génuis,
      když dojde na vrahy,
      jedno jak mazané,
      každého odhalí.
      Ve věcech lásky však
      intelekt nestačí,
      tam bude potřeba
      umění jinačí.

      Snad zjistí zavčasu,
      že když jde o Johna,
      mozek nic nezmůže –
      sic hrozí pohroma.
      Srdce je místem tím,
      kde musí hledat klíč,
      je třeba však pospíšit
      než mu John zmizí pryč.

      Protože bez Johna
      v bytě na Baker Street
      samota zavládne.
      A tak to nesmí být.

      1. hanetka napsal:

        Nic jsem si v šuplíku neschovávala, tohle ze mě jaksi vytrysklo během uvažování o komentáři. O mně se ví, že často emoce nastrkám do veršů, nějak mi to jde samo… reaguju tak na to, co prožívám sama, i co si někde přečtu nebo vidím a hne mi to osrdím. Je pravda, že jsem zatím básnila převážně v jiných fandomech, naši pánové mi nikdy nepřipadali jako zvlášť poetické duše, ale všechno je jednou poprvé, že? A sem se mi to vyloženě hodilo.
        A je mi jasné, že to lehké mít ještě nebudou. A možná bude Sherlocka opravdu muset probudit hrozba, že mu Johna odvede nějaká Sarah, Jane, nebo že by ta Mary? Že by dostala větší prostor?
        Nechám se překvapit,
        co asi v Baker Street
        pod tvojí taktovkou
        bude se dále dít. 😀

        1. ygritte221b napsal:

          Tak to jsem nevěděla, že k tomu všemu básníš! A kde můžu najít tvá dílka, Hanetko?

        2. hanetka napsal:

          No, počátky mojí fanfikční tvorby podnítilo Stmívání, takže většina je jaksi na tohle téma. Ale najdou se i jiné. Hodně rýmovaček skončilo v komentářích u povídek jiných autorek, ale takové celkové cosi najdeš tady:
          http://www.stmivani-ff.cz/profiles/Hanetka/ – poezii rozklikneš dole pod profilem
          a nestmívací troška je tady:
          http://www.bez-hranic.cz/profiles/Hanetka/
          Soustu veršíků mám i v povídkách prozaických, protože třeba zaklínadla se mi dobře píšou ve verších… Nebo mají povídky alespoň rýmované názvy kapitol. Třeba Double trouble je má, to je crossover HP/Twilight a hlavně parodie jako hrom. Taky jsem psávala básničky i jiným autorkám do povídek na objednávku, napsala jsem i pár písňových textů a dokonce se zpívají…

        3. ygritte221b napsal:

          Moc díky za odkazy. Stmívání jsem nikdy nepropadla (ve skutečnosti jsem nečetla/neviděla jediný díl), ale ten zbytek si rozhodně musím projít!

  6. helsl napsal:

    Jo, taky mi to bude chybět a soboty budou jaksi pusté a prázdné, že se na ně ani těšit nemůžu, to je docela blbý. Ale to loučení snad ani nebylo nutný, je to jenom na chviličku maličkú, že jo?
    Ten příběh byl naprosto boží, já jsem obzvlášť vděčná za dobrý konec; tragické nesu moc špatně a mám pak problém se i k skvěle napsané povídce vrátit. Tuhle si můžu číst znovu a znovu se stejným potěšením; zase budu napnutá, ovšem to vědomí, že přece jen nedojde k nejhoršímu, je tak povznášející a radostné.
    Vím, že bych měla pokorně čekat a ne Tě netrpělivě popohánět, je to neslušné a nezdvořilé, ale pohneš, viď že jo?

    1. ygritte221b napsal:

      Jojo, loučení je jen na chviličku maličků, tak nějak to plánuji 🙂
      K dobrému konci – já ty tragické příběhy sama nedokážu číst vícekrát, i jednou je na mě až příliš. Obecně mi přijde, že v životě je tolik smutných konců, že aspoň v tvorbě si to většinou potřebuji vyvážit… (I když nějakou tu pochmurnou povídku bych si taky jednou chtěla střihnout, to zas jo.)
      A popohánění je potřeba, protože to skoro třítýdenní cestování mě z tvorby pořádně vytrhlo a ještě jsem se k tomu nedokopala zpátky… ale znám se, jak se do toho zase ponořím, tak tím budu trávit každou volnou chvilku. Takže vlastně díky za urgování, určitě to má na mě kladný vliv, a navíc mi to lichotí, tak co by ne 😉

  7. Katrin napsal:

    Tak tento epilog bol naozaj podareny, tak ako aj cela poviedka. Zasmiala som sa,zamyslela, riesila, ako dopadne pribeh, raz si aj okusovala nechty (alebo dva, neprezradte ma ;)) a to sa mi casto nestava,zeby som v ramci relativne kratkej poviedky mala toto vsetko obsiahnute. Takze parada, dakujem za poctenicko a pokracuj.

    1. ygritte221b napsal:

      Jsem ráda, že u tebe příběh vyvolal tolik emocí – a ty nehty jsou pro mě skutečná poklona! 😀 Moc díky za ni. A rozhodně budu v psaní pokračovat, stala se z toho taková vášeň, že vlastně ani nemám na výběr…

  8. Kačí napsal:

    Tenhle příběh byl úžasný. V podstatě jsem přežívala od soboty k sobotě a netpělivě (někdy už v 6 ráno) vyhlížela další kapitolu. Stal se z toho jakýsi zvyk a určitě mi to bude scházet… Chci ti opravdu neskutečně poděkovat za to, že jsem vůbec něco takového mohla číst. Nevíš jak moc pro mě znamenala možnost se k něčemu vracet, mít nějaký pevný bod, protože poslední 2 měsíce nebyly zrovna nejlepší… Chci ti za to hrozně poděkovat.
    Doufám, že si brzy budeme moct přečíst pokračování! Moc se těším. Takhle dobrých case-fic je pomálu!! Možná bych příště uvítala víc „pitvání“ pocitů, i když chápu, že tohle bylo spíše o případu, je to prostě moje preference…

    S obdivem, díkem a láskou
    Kačí ❤️💛💚💙💜

    1. ygritte221b napsal:

      Vstávání v sobotu v 6 ráno? Kačí, nejsi ty náhodou masochista?! 😀 Ale to jsou slova Tvora Nočního, který je vzhůru do pozdně nočních/brzkých ranních hodin (především, když něco tvoří)… Každopádně mě potěšilo to tvé netrpělivé očekávání a těšení se na další kapitolu, moc si toho vážím.
      Jak píšeš – tahle povídka bylo především o případu (a o sexu), pokračování bude z úplně jiného soudku a myslím, že pitvání pocitů si rozhodně užiješ ažaž! 😉

  9. Eliko napsal:

    Naprosto mistrovské dílo! Nepochopím, jak je někdo schopný napsat takovouhle úžasnou povídku. Žádná kapitola nezklamala a děj se vyvijel neskutečně krásným způsobem. Např. to zemětřesení kterého se John tak bál. Jsem neskutečně ráda za tuhle nádhernou povídku. Děkuji z celého srdce.<3

    1. ygritte221b napsal:

      Moc díky, Eliko, tvůj komentář mě zahřál u srdíčka – panejo, tolik superlativ 🙂 nu, jsem moc a moc ráda, že se příběh líbil.

  10. kratulablog napsal:

    Naprosto chápu Tvoje pocity ohledně komentářů – vždycky se bojím, že dobře rozjetý příběh nedotáhnu uspokojivě do konce, že právě finále se nebude líbit.
    Ale můžu Tě uklidnit, mně se Odvrácená strana mince líbila od začátku do konce a doufám, že v onom avízovaném pokračování to Sherlockovi konečně dojde – respektive docvakne mu, že to má John úplně stejně!

    1. ygritte221b napsal:

      Že jo? ŽE JO?! Je to prostě čím dál napínavější i pro nás autory 😀
      Takže děkuji za ujištění, že jsem nezklamala (minimálně tebe), opravdu se mi ulevilo. No a to pokráčko – ufff, čeká mě ještě tolik(!) práce, než to bude hotové… námět, který jsem si vymyslela, je pro mě skutečná výzva, takže jsem sama zvědavá, jak se s ním poperu. Držte palce!

  11. procsakraja napsal:

    Ahoj. Musím říct, že tenhle příběh rozhodně patří k nejlepším, se kterými jsem se doposud stačila setkat. Netrpělivě jsem očekávala každou novou část a je mi rozhodně poněkud teskno, že je už po všem. Výborně vyvážené, skvěle napsané, prostě parádní obsah i forma (začínám blábolit, ve vymýšlení oslavných komentářů nejsem právě přeborník). Děkuji za zpříjemňování sobot a pokud se chystá pokračování, budu rozhodně jeho dalším nadšeným čtenářem.

    A protože jsem na tomto blogu v podstatě denním hostem už několik měsíců od doby, kdy jsem bezmezně propadla johnlock tematice (ačkoli jsem zatím vystupovala jen v roli tichého společníka), chtěla bych v tomhle komentáři shrnout i všechen svůj obdiv a vděk. Za tu dobu se mi povedlo přelouskat pravděpodobně všechno, co je tady vystavené, je to obrovský kus výborně odvedené práce, ať už se jedná o originální díla či o překlady. Kdybych se měla vyjádřit ke všemu zvlášť, nejspíš se budu opravdu hodně opakovat a nakonec odpadnu při vymýšlení vhodných adjektiv, takže prosím o odpuštění za tenhle naprosto nedostačující a mojí vděčnost absolutně nevystihující komentář. Takže..

    Díky! Mějte se a pokračujte ve výborné práci. 🙂

    Johana

    1. ygritte221b napsal:

      Moc děkuji, Johano! Jsem ráda, že sis čtení užila, a ohromně mi lichotí, že tě k zanechání komentáře na JL+ inspirovala právě tato povídka 🙂 Pokud můžu lobbovat i za ostatní autory (stejně jako za překladatele), komentáře jsou pro nás velkým hnacím motorem. Jedno, jak krátké, i jedna věta zanechá hluboký pocit uspokojení za odvedenou práci. Přiznávám, že dokud jsem nezačala psát vlastní povídky, byla jsem taky většinou jen tichým pozorovatelem, ale teď už vím, jak moc každý komentář potěší. Ale to jen tak pro dodání odvahy k psaní komentů – je to taková veřejně prospěšná činnost 😉
      A k té druhé části – no ta je směřovaná především na miamam, tak snad si ho taky přečte a věřím, že jí rozjasní den!

  12. Dark.Dragon napsal:

    No nejsem si jistá jestli na to příjde ,ale nikdo nikdy neví ,je to prostě Sherlock.I když to bylo krátké zahřálo mě to u srdíčka.Škoda že už nám to končí.No ,ale plánuješ pokračování ne?Tak na shledanou.

    1. ygritte221b napsal:

      Přesně tak, je to prostě Sherlock 🙂 nemůžeme od něj čekat zázraky hned, že jo. Ale třeba v pokračování… 😉

Necháte mi komentář?

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s