Povídky z tumblr: Když se tolik nudíš…

„Když se tolik nudíš, tak dedukuj obsah mých kapes,“ řekl John otráveně a okamžitě toho litoval.

🙂 Myslím, že první věta mluví za vše. Krátká jednohubka z tumblr na dobrou noc. 😉

 

 

Když se tolik nudíš…

 

„Když se tolik nudíš, tak dedukuj obsah mých kapes,“ řekl John otráveně a okamžitě toho litoval.

Sherlock vzhlédl z gauče, kde se před chvilkou rozplácl. John se modlil, aby tu nabídku odmítl, jako těch několik dalších, které mu dnes večer John navrhl, ale Sherlock se místo toho postavil a přešel ke stolu, kam John odložil svoji bundu.

Sherlockovo vlastní sako leželo na zemi, opuštěné po tom, co ho ze sebe před hodinou rozvztekleně serval. Ostatní oblečení bylo v podobném stavu, košile na jeho bledé hrudi ani nebyla úplně zapnutá. Ale jeho výraz teď byl klidnější, oči mu svítily. Sáhl do pravé kapsy bundy a John úzkostně polkl.

Samozřejmě, že první věc, kterou Sherlock vytáhl, byl kondom.

„Tedy Johne,“ řekl, v hlase směs pobavení a zklamání. „K tomuhle těžko potřebuji nějakou představivost.“

„V sobotu jsem šel ven,“ bránil se John.

„Vzpomínám si. A vrátil ses poražený, pokud můžu něco usuzovat ze způsobu, jakým sis skopl boty. Ah!“ Sherlock se zatvářil zaujatě. „Ale získal jsi telefonní číslo.“ Vytáhl utržený kousek papíru, zběžně pohlédl na obě strany. „Tak proč to rozladění?“

John překřížil ruce na prsou. Nepotřeboval nic vysvětlovat, k čemu by pak byly ty dedukce?

Sherlock převrátil kapsu naruby, až ven vysypal – byly to snad okvětní lístky? Ach, na tohle John zapomněl.

„Prošli jsme společně stovky zahrad a ani jednou jsem neviděl, že by ses zastavil a utrhl květinu. To musí být od té ženy, se kterou ses sešel. Očividně o tebe stála, tak proč jsi s ní nešel domů? Nebyla tvůj typ?“

„Nebyl můj typ,“ opravil ho John s povzdechem.

„Ach.“ Sherlock nechal lístky proklouznout mezi prsty na stůl. „Ta tajemná žena je muž. Není divu, že ses domů vrátil zklamaný.“

„To není přesně ten -“

Sherlock pozvedl prst. „Žádné nápovědy. Pak to není taková legrace.“

Vrátil svoji pozornost k levé kapse a vytáhl z ní dva sáčky s cukrem.

„Ty svoje kafe ani čaj nesladíš,“ poznamenal Sherlock.

„Ale ty jo, a když žádný nemáme, tak akorát kňouráš.“

Sherlocka taková odpověď zřejmě uspokojila. Vyndal další předmět, složený kus jasně fialového letáku.

„To je leták s koncertem Yo-Yo My, co bude příští týden.“

„Já vím. Byl přece v mojí kapse.“

„Ty máš rád koncerty cella?“ zeptal se Sherlock pochybovačně.

John protočil oči. „Ani ne. Vzal jsem to pro tebe, ty idiote.“

„Ach.“ Odmlka. „Yo-Yo Ma je celkem přeceňovaný. Jen v Británii jsou aspoň tři lepší cellisté.“ Ale stejně zněl potěšeně.

John si nemyslel, že je v jeho kapsách ještě něco dalšího, ale Sherlock znovu sáhl dovnitř a vytáhl docela pevný plastový sáček. Nějakou chvíli na něj zíral, než se zeptal: „Johne?“

„Jasně. Hm.“ Jak mohl zapomenout na celý sáček s obsahem zhruba čtyř set nehtů od prstů u nohou? A jak to má vysvětlit? „Včera na kliniku přišel chlápek, co má OKP* a je tak trochu hypochondr, chudák. Přinesl ten sáček k analýze a byl zdrcen, že je to k ničemu. Tak jsem si myslel, že bys je snad mohl použít pro nějaké testy, já nevím, třeba kvůli efektům různých kyselin na lidské nehty nebo tak něco.“

„To je…“ Sherlock si odkašlal, „od tebe velmi pozorné, Johne.“

„To nic,“ řekl John a byl rád, že mu tahle hra aspoň připomněla, že s sebou nosí ty nehty.

Šlo pořád ještě o dedukce? Sherlock se ptal na hodně věcí, tak si John nebyl jistý. Ale Sherlock měl ruce založené v té typicky zamyšlené pozici. Mlčky Johna pozoroval, tak dlouho, až John kvůli té pozornosti začal růžovět ve tvářích.

„Sherlocku -“

„Svoje kapsy si pravidelně prohledáváš. To není dedukce, viděl jsem tě u toho. Nerad s sebou nosíš nepořádek, takže vše v tvých kapsách má svůj účel. Kdyby tě nějaký muž balil a tobě by se to nelíbilo a pak by ti dal květinu, zahodil bys ji. Ale měl jsi potřebu to neudělat. Ergo, flirtoval jsi taky.“

John sevřel a uvolnil pěsti. Nebyl si jistý, jestli by měl přikývnout, nebo se to snažit vysvětlit, nebo, sakra, prostě odejít. Tohle nemohlo skončit nijak dobře.

„Ale cítil ses rozpolcený, samozřejmě. To taky není dedukce, nikdo netrvá na tom, že není gay tak často jako ty, tedy pokud kvůli tomu není rozpolcený. Takže sis od něj vzal tu květinu i jeho číslo, ale nešel jsi k němu, i když ses na to předtím připravil.“

Kurva. John se velmi snažil dýchat klidně. Šlo jen o experiment; chtěl vědět, jestli ho teď přitahují i muži, nebo jestli to dělal jen – jestli ho přitahoval jen Sherlock. A kurva, to nebylo něco, na co by měl myslet právě teď, když se Sherlock tak snažil dedukovat o něm.

„Tři položky, v jedné kapse, a vztahují se k muži, s nímž jsi flirtoval a pak ho odmítl. A tři jiné věci, v kapse druhé, a všechny se týkají mě. Mohla by to být náhoda, nebo by to mohla být podvědomá snaha nás dva oddělit. Pochopitelné. Vím, že mám – ničivý efekt na tvůj intimní život.“

John místo odpovědi vyštěkl smíchy. Sherlock se zatvářil polekaně. „Nebo se mýlím?“

„Tak se to dá taky říct,“ řekl John a povzdychl si. „O tom chlápkovi máš pravdu, flirtoval jsem s ním. A byl jsem z toho nervózní, jo. I když o žádné podvědomé snaze nevím.“

„No, je to přece jen podvědomé.“

Sherlock vypadal potěšeně. John přemýšlel, jestli už je konec. Otočil se, aby uprchl nahoru do patra, ale Sherlock udělal dlouhý krok a najednou stál přímo vedle něj, až příliš blízko.

„Sherlocku, co -“

„Ještě dvě kapsy, Johne.“

Než stihl protestovat, Sherlock vklouzl rukou do jeho pravé kapsy u kalhot. John se podíval stranou a snažil se neztrapnit, zatímco Sherlock vytáhl jeho peněženku a odhodil ji stranou. V druhé kapse měl svůj telefon a Sherlock jej vzal s mnohem větším zájmem.

„Sherlocku -“

„Tvoje věci používám neustále,“ řekl Sherlock. Mávl nonšalantně rukou a jakoby mimoděk ji položil na Johnovo rameno. „Akorát že tu zrovna nebýváš, aby sis mohl stěžovat. Ach! Tady to je.“

John ztěžka polkl.

„Zpráva z minulého večera: 22,34 – ‚Tady Mark z baru.‘ Žádná odpověď. 22,48 – ‚Myslím na tebe.‘ Jak něžné. Žádná odpověď od tebe. Ale byl jsi vzhůru a dokonce jsi v tu chvíli používal telefon, protože -“ Sherlock přeskočil do jiné konverzace, „- jsi mi napsal ve 22,45, že pod tvým oknem sedí psi, co vyjí současně s tím, jak hraju na housle.“

„No, bylo to trochu moc,“ poznamenal John. Sherlock stál pořád jen několik centimetrů od něj, ruku zapomenutou na Johnově rameni. Jedna část Johna chtěla stále ještě zoufale prchnout, ale byla vyvážena tou druhou, která chtěla vymazat tu zbývající vzdálenost mezi nimi. Byla to remíza, takže John stál nehnutě dál. „Velmi dobře, Sherlocku,“ řekl nakonec. „Myslím, že jsi vydedukoval prakticky všechno.“

„Jsi nemožný lhář, Johne,“ prohodil Sherlock a vrátil se k původnímu vláknu zpráv. Nemusel rolovat nijak dlouho, aby se dostal k Johnově jediné odpovědi. Sherlock ji nepřečetl nahlas, ale John věděl, co v ní stálo. Někdy pozdě v noci konečně odpověděl: ‚Promiň, ale tohle by neklapalo. Je tu někdo další.‘

Sherlock se zdál být šokovaný. Stáhl ruku z Johnova ramene, jako by pálilo. Kurva kurva kurva.

„Kdo?“ zeptal se ostře Sherlock. „Kdo je ten další?“

John neodpověděl. Cítil takovou úlevu! Myslel by si – myslel by si, že Sherlock na to přišel, na Johnovy city, a že ta zlost a odpor byly jeho reakce na –

„Johne. Odpověz! Někoho dalšího bych si všiml, viděl bych ho.“

Šlo jen o to, že měl Sherlock zraněné ego? Krucinál, Johnovi to bylo jedno. Byl idiot, když se to snažil skrývat. Sherlock by to nakonec stejně pochopil, tak proč to neříct hned.

„Sherlocku, viděl jsi.“ Ukázal na malou hromádku věcí na stole – ty cukříky a leták a nehty. „Jen z toho nic nevyvozuješ.“

„Ach,“ řekl Sherlock, hlas slabý. Chvíli stál nehnutě, výraz ve tváři prázdný. Pak se usmál. „Vždycky něco přehlédnu.“

John se už připravoval na další vlnu hněvu, nebo odporu. Absolutně nebyl připravený na to, že se Sherlock skloní a políbí ho.

Bylo to moc rychlé, jen krátké přitisknutí rtů. Než John stihl opětovat, Sherlock se stáhl a pozoroval ho. Přimhouřil na Johna oči. „Jsi si jistý?“

„Jestli jsem si jistý čím?“ Johnovi se točila hlava. „Že jsem do tebe zblázněný? Jo, jsem si jistý.“

Sherlock vykulil oči, ale řekl jen: „Pořád se zdáš být zmatený ohledně své sexuality.“

„Sherlocku,“ řekl John napjatě. „Jestli chceš vidět, jak moc jsem zmatený, polib mě ještě jednou.“

Po chvilce zaváhání se Sherlock znovu sklonil a spojil své rty s Johnovými. John mu hrubě oplatil, naklonil hlavu do strany a otevřel ústa, dával málo, aby si sám mohl brát – a brát – a brát. Jednou rukou vklouzl Sherlockovi za krk do vlasů, zatímco druhou ho přitahoval za košili.

Jestli chtěl Sherlock důkaz, jak moc ho John chtěl, tak ho taky sakra dostane.

Sherlock přerušil polibek, lapal po dechu, ale neodtáhl se, a tak se John přesunul k Sherlockově tváři, k jeho krku. Když se dostal k jeho hrdlu, Sherlock zaklonil hlavu a John zaslechl, jak zasténal.

„Kristepane,“ zašeptal proti Sherlockově kůži. Co to s ním dělalo! Byl takhle blízko, aby se začal otírat o svého spolubydlícího a nebyl si jistý, jestli by to bylo v pořádku. „Sherlocku?“

Měl zavřené oči, ale teď je rozechvěle otevřel. „Ano, Johne?“

„Jsi si jistý?“ John nevěděl, jak jinak se na to zeptat.

Sherlockovi to přišlo jako naprosto směšná otázka. „Samozřejmě,“ řekl. „I úplný idiot by vydedukoval, že tě chci už celou věčnost.“

A tohle, to bylo prostě nefér. „Vážně.“ John byl polichocen, opravdu ano, bylo mu tak příjemně teplo a ne jen kvůli polibku. Ale taky byl naštvaný. „Sherlocku, který z nás je ten lepší herec?“

„Já, pochopitelně.“

John přikývl. „A který z nás je víc všímavý?“

Sherlock se neobtěžoval odpovědět.

„Takže, pokud ty jsi nedokázal vydedukovat, že o tebe stojím, aniž bych ti to řekl, jakou šanci jsem měl podle tebe já?“

Sherlock naklonil hlavu do strany. „Na tom něco je.“

„No jo, že jo?“ Buď ho teď políbí, nebo uškrtí… tak ho John políbil.

Sherlock okamžitě reagoval, naklonil hlavu jako John a objal ho. Bylo to trochu zvláštní, být ten menší z páru, být takhle přitisknutý k pevnému tělu a pokožce se strništěm. Všechno kvůli tomu bylo takové surrealistické, jiskřivé.

„Ložnice?“ navrhl Sherlock, když se oddělili, aby zase mohli dýchat.

„Bože, ano.“ Byla to moc velká námaha zůstat stát vzpřímeně – námaha, kterou chtěl, potřeboval zužitkovat ne Sherlockovi. Táhl Sherlocka k ložnici.

Ale Sherlock se vzepřel, i když to byl on, kdo to navrhl. Odtáhl se od Johna, který instinktivně zavrčel na protest, kvůli čemuž se cítil trochu trapně.

Sherlock zamířil ke stolu.

„Prosím, řekni mi, že nejdeš pro ty nehty.“

Sherlock se zasmál. Zastavil se, aby smetl okvětní lístky a telefonní číslo do koše, pak vzal do ruky kondom. „Tohle si můžeš nechat,“ řekl tiše.

John polkl. „Jasně. No, tak pojď,“ vyhrkl. „Je tu ještě něco dalšího, co můžeš dedukovat.“

Sherlock zavrčel, ale ne slastí. Ale Johnovi to nevadilo. Těch slastných vrčení bude brzy víc než dost.

 

---

Originál od Therealtobyhooper na linku TADY.