Řekni, co fotíš – 3. část

Poslední díl trilogie, a je NSFW.

A víte všichni, co je to sexting?… Protože ten vás právě čeká. 🙂

 

 

Řekni, co fotíš – třetí část

Fotografické důkazy

 

John položil hlavu zpátky na polštář a přitiskl hranu pěsti k očím. Alkohol, tma a omamné vzrušení byly jako perfektní bouře, která roztočila pokoj kolem, zaplnila jeho hlavu vatou a zadrhávala mu dech v podivném rytmu. Ale skrz to opojení běžela jedna jasná myšlenka:

Johne Watsone, jsi idiot.

Udělal správnou věc. Věděl, že ano. Byl opilý, nebo aspoň dost blízko k tomu být. Nejspíš byl dostatečně opilý, aby si pak vše mlhavě vybavoval. John by si nikdy neodpustil, kdyby jeho vzpomínka na první polibek se Sherlockem nebyla křišťálově jasná. Musel se dnes večer stáhnout. Byla to správná volba.

Byla to kurva příšerná volba.

Sherlockovy prsty pod těmi jeho hřály, mobil přitisknutý mezi jejich dlaněmi. Johnův jazyk kmitl ven z úst, olízl rty, předzvěst polibku, i když nevěřil, že vlastně přijde. Oči mu těkly k Sherlockovým váhavě se usmívajícím rtům – je to dovoleno? – a pak zpět k jeho očím.

Je to o tobě. Vždycky jde o tebe, Johne Watsone, to řekl. Tak to přece bylo naprosto jasné, vzhledem k těm fotkám, k jejich nadnesenému rozhovoru. Přece to znamenalo, že mluvili o tom samém. Ne?

John hrábl do kapsy po telefonu a táhl prstem po displeji, aby ho odemkl. Fotoalbum bylo pořád otevřené, fotka se Sherlockem v ten večer se skotskou, jeho spalující pohled byl skoro hmatatelný, i na tom mrňavém displeji. Johna sežehla vlna vzrušení a on s drobným povzdechem zavřel fotoalbum. Otevřel nové zprávy. Zaváhal.

Nevykládám si to všechno špatně, že ne?

Odpověď přišla téměř okamžitě.

K tomu dochází často, ale záleží na tom, co si myslíš, že chápeš správně. – SH

John protočil oči, ale pak hned přišla druhá zpráva.

Tvoje fotky se mi líbí. – SH

Samozřejmě že jo, na všech jsi ty. Vždycky jsi byl svůj největší fanda.

Chyba. – SH

To ty. Rovnou od začátku. – SH

Koutek Johnových úst se pozvedl v drobném úsměvu. Jen ho popichoval kvůli jeho příliš romantickým článkům na blogu, ale vzpomněl si na Sherlockova dřívější slova a slyšel tu pravdu za nimi. Usmál se naplno a pokračoval ve psaní. Naprostá upřímnost, bez filtru, všechno jak na dlani.

Ano. Hned od prvního případu.

Taky se mi líbí tvoje fotky.

Nebyly… příliš? Nebyly kapku nedobré? – SH

Byly vážně hodně dobré.

John si olízl rty a zaváhal. Existovala jedna věc, kterou si musel ujasnit. Ano, byli oba posedlí natolik, aby měli mobily plné fotek toho druhého. Mezi nimi byly nějaké pocity a fyzické spojení, jeden téměř polibek… Ale to neznamenalo, že Sherlock stojí o něco víc, něco fyzického. Ale když už to načal… pomyslel si a poslal další zprávu, než ztratil odvahu.

Já vlastně nevím, co to děláme. Nevím, co chceš.

Ale líbí se mi, že jsi mě sledoval tak zblízka.

Je to v pohodě?

Téměř okamžitá odpověď.

Ano. –SH

Velmi v pohodě. – SH

Kéž bys to dnes večer nezastavil. –SH

John zavřel oči, vlna chtíče zamířila rovnou do podbřišku. Jen tak tak nezavrčel nahlas a cítil, jak tvrdne.

Bože, nechtěl jsem to zastavit. Fakt ne.

Ale chtěl jsem si naše poprvé zapamatovat naprosto jasně.

A navíc, nechtěl jsem, aby alkohol ovlivňoval můj… výkon.

Odpověď přišla o něco později než předtím a John využil příležitosti, aby otevřel Sherlockovku fotku z večera se skotskou, kde jeho oči hořely a toužily.Představil si, jak se na něj ty oči dívají z polštáře vedle jeho hlavy. Nebo zpod Johnova těla, zatímco si ho prohlížely…

Pípla nová zpráva.

Tvůj výkon by nebyl nijak ovlivněn. Jsi teď v kalhotách úplně tvrdý. –SH

A to úplně stačilo – tahle troška věštění.

Nesnaž se to popřít. –SH

John se uchechtl.

To jsem neměl v úmyslu. Nemůžu si pomoct.

Ukaž. –SH

To mu vyrazilo dech. Myslel tím Sherlock…

Chceš fotku?

Nesnáším, když musím teoretizovat bez důkazů. –SH

John rozechvěle vydechl. Mohl snad vážně…? Podíval se dolů na tu zjevnou bouli na kalhotách, pak přepnul telefon do módu focení, než si to stihl rozmyslet. Klik, a bylo to, veškerý důkaz Johnova vzrušení, co Sherlock potřebuje. Jenže samotná fotka nebyla nic moc; moc tmavá, špatně oříznutá, rozhodně ho neukazovala nejlíp.

Po chvilce zápolení si John zvládl stáhnout košili a tílko. Následovaly ponožky a boty a on svoje nohy naaranžoval tak, že pravá ležela na posteli natažená a jeho druhá byla pokrčená v koleni. Nakonec John zahákl prst za lem svých kalhot, prsty nechal ležet blízko své úplně tvrdé erekce, ale nedotýkal se. Tentokrát podržel mobil výš, takže do záběru dostal svoje nahé břicho a svoje nohy, a vyfotil se. Krev se mu hromadila mezi nohama z pocitu, že se právě předváděl kvůli tomu, aby se vyfotil, kvůli myšlence, že Sherlock teď taky tuhne, že si možná promne svoji erekci, jak bude prohlížet tu fotku.

Stiskl ‚odeslat‘.

Jakmile se ta fotka odeslala, John sklouzl prsty blíž k tomu stanu na kalhotách, a zakázal podlehnout panice, která se plížila okrajem mysli. Pohladil se palcem po špičce a zavřel oči, představoval si Sherlockovu ruku, jeho pusu, bože –

Vyrušilo ho pípnutí zprávy. Dvojí.

John skoro upustil telefon, jak se ho rychle snažil odemknout. Když se mu to podařilo, úplně přestal dýchat.

Sherlock si svlékl kalhoty, až zůstal jen v těsných černých boxerkách, které jasně obtahovaly jeho impozantní erekci. Ruku měl pod lemem, takže byl vidět jen jeho palec, který ležel na řídkém ochlupení jeho břicha. Jeho trup, břicho, nohy, jeho pták – všechno na Sherlockovi bylo štíhlé a pevné a naprosto skvostné. John si s úlekem uvědomil, že je velmi blízko vyvrcholení, že zatímco prohlížel fotku, třel se přes kalhoty. Strčil svou volnou ruku pod hlavu, aby se udržel na uzdě, přejel na druhý obrázek, a málem to znovu nevydržel.

Jeho pták sebou v kalhotách zaškubal a on si nemohl pomoct, zavrčel nad tím úchvatným obrázkem Sherlockovy perfektně vykrojené pusy, zatímco svírala dva prsty, jeho tváře a dlouhý krk zrůžovělé. Oči nebyly na fotce vidět, ale John si představoval, jak jsou pevně zavřené slastí, zatímco Sherlock olizoval svoje dlouhé, šikovné prsty.

John potřeboval odpovědět, musel Sherlockovi říct, že jeho fotky jsou –

Brilantní. Úžasný. Bože, Sherlocku, co jen se mnou děláš…

Jsi nádherný

Tak strašně chci na sobě mít tvoji pusu

Ukaž. –SH

John ani nezaváhal. Svlékl si kalhoty a spodky a párkrát se dráždivě zatahal, myslel na Sherlockovy fotky, na nichž byl John. Má rád věci focené zblízka, takže…

John vytáhl lahvičku lubrikantu z nočního stolku a namazal se. Pár dlouhých, těsných zapumpování, a na špičce se objevila kapička preejakulátu. Částečně si stáhl předkožku, připravil mobil a děkoval svému excelentnímu foťáku za jeho schopnost pořídit blízké záběry, zatímco se vyfotil. Pak se vyfotil ještě jednou, protože neodolal a sklouzl palcem po špičce a rozprostřel na ní vlhko tak, až mu slast projela rovnou do koulí. Poslední fotka, která se jen těžko zaměřovala, ale to rozechvění z toho, jak si přetřel palcem po rtu a olízl a ochutnal tu hořkost, bylo příliš sexy a sprosté, aby to vynechal. Poslal všechny tři fotky, pak si znovu musel zalehnout ruku, aby neskončil rovnou tady a teď. Chtěl víc, chtěl vidět, kam až to Sherlock nechá zajít, než se sám udělá.

Svou odpověď dostal téměř okamžitě. Fotka, zachycená přes Sherlockovo rameno, jak ležel na břiše, jeho skvěle zaoblená prdelka v záběru a polštář pod jeho boky. Pak další fotka: stejná pozice, ale vedle boku ležela lahvička lubrikantu a prsty jedné ruky mizely…

John pevně čapnul svého ptáka u kořene, aby se neudělal, a zavrčel tak hlasitě, že to Sherlock dole nejspíš slyšel. Tou čistou rukou napsal krátkou zprávu, jeho mozek nebyl schopný dát dohromady víc než pár slov.

Takže máš rád…

Teď mám v sobě tři prsty, i když bych měl raději tebe. –SH

John prudce vydechl, pořád se držel u kořene. Sherlockovy fotky byly jako to nejlepší mučení, ale jeho vzrušení začalo rychle hraničit s fyzickou bolestí.

Bože, tak strašně to chci, Sherlocku. Tolik tě chci.

Jsi tak nádherný. Nemůžu se dočkat, až tě takhle budu mít.

Už jsi vystřízlivěl? –SH

John si s úlekem uvědomil, že byl vlastně naprosto střízlivý. To intenzivní vzrušení a soustředění spálilo poslední cáry jeho zamlžené mysli na uhel, až byl úplně při smyslech.

No… vlastně jo.

Dobře. –SH

Další pípnutí a přišla další fotka: tmavá, zrnitá fotka sotva viditelného knoflíku dveří. Johnovi se rozšířily oči a střelil pohledem k spodní hraně jeho dveří, kde viděl stín, jak někdo stál přímo za dveřmi. Okamžitě byl na nohou a u dveří.

Na jejich druhé straně stál Sherlock Holmes, nahý, až na modrý župan, zrůžovělý ve tvářích a na hrudníku, mobil v jedné ruce – a jeho jako kámen tvrdou erekci ve druhé.

„Johne…“ řekl, hlas chraptivý a tichý, naprosto zničený. John si tak nějak představoval Sherlocka jako chladného a klidného, zatímco bude škádlit a mučit Johna a sám bude nad věcí. Ale když John čelil realitě, ucítil něco hřejivého, čirou úlevu.

„Bože, Sherlocku,“ řekl a vztáhl po něm ruce, uchopil Sherlockův obličej do dlaní. Dotkli se čelem a jen dýchali, John se nosem mazlil se Sherlockovu tváří a nosem, nechal ten vřelý pocit v hrudi procházet celým tělem.

„Tohle chci už tak strašně dlouho,“ zašeptal do prostoru mezi jejich rty. „Víš to? Chápeš to? Bože, tak strašně tě miluju, Sherlocku.“

Sherlockův dech ovanul Johnovy rty a jeho paže vklouzly kolem Johnova pasu, aby jejich těla přitiskl na sebe. Naklonil se k němu, jeho rty se sotva dotýkaly těch Johnových – nebylo to vlastně polibek, jen slabý kontakt, tak akorát, aby ho John cítil, když Sherlock zašeptal: „Miluji tě, Johne.“

John se vrhl vpřed se širokým úsměvem a pak Sherlockovy rty klouzaly ho jeho rtech, hřejivé a vláčné a propojené s tím vláknem, co hnalo elektřinu rovnou doprostřed jeho hrudníku. Líbal Sherlocka a smál se při tom, proplétal prsty těmi neskutečnými vlnitými kadeřemi a nechal ten polibek přejít v něco žhavějšího, když drobný pohyb Johnových boků otřel jejich ptáky o sebe. Jejich jazyky o sebe klouzaly, ta jeho chuť, Bože, byla tak dobrá, příliš dobrá. Přerušili polibek, aniž by se odtáhli, zhruble si vzájemně dýchali z úst do úst, přitisknutí čelem a boky.

„Ukázal jsem ti, co chci, Johne,“ vydechl Sehrlock, rukou vklouzl Johnovi do vlasů. „Uděláš to? Můžeme?“

John zavrčel a sjel rukama dolů, zabořil prsty do Sherlockových ostrých boků. „Nemusíme… Takhle poprvé, můžeme prostě jen…“

„Chci to, Johne. Tohle dělám, když si honím. Když na tebe myslím.“

Johnovy myšlenky klopýtly a zastavily.

„Takže máš…“

„Ano. Ale v tuhle chvíli bych raději tebe.“

John si nemohl pomoct a zasmál se a naklonil hlavu proti Sherlockově čelu. „Ten pocit je vzájemný, to mi věř.“ Jeho ruce se pohnuly z boků na zadek, přitáhly Sherlocka ještě blíž a John se znovu zmocnil jeho rtů. Sherlock se o něj otíral, sklouzl níž po zdi, aby snížil jejich výškový rozdíl, díky čemuž John snadno dosáhl dozadu a zanořil dva prsty do Sherlockova uvolněného, kluzkého vstupu. Jeho pták hučel kvůli tomu, jak toužil, když cítil, jak je Sherlock otevřený, když věděl, že je to kvůli němu, že to Sherlock udělal, zatímco myslel na něj.

„Bůh mi pomáhej, tohle bude rychlý,“ řekl John a odtáhl se, aby se zadíval Sherlockovi do očí. „Můžu tě vzít do postele?“

Sherlockovi zahořely oči, ústa se zvlnila v drobném úsměvu. „Ach bože, ano.“

Padli na postel, končetiny zapletené do sebe a do županu, ústa spojená v drsném polibku. Sherlock popadl Johna za boky a překulil je, aby byl John nahoře, Sherlockovy dlouhé nohy kolem pasu. Tenhle manévr přiblížil Johnova ptáka rovnou k Sherlockově vstupu, odhalená špička klouzala po pořád vlhkém lubrikantu, vnikla jen na krajíček. John prudce vydechl, jeho instinkty bojovaly se zdravým rozumem.

„Sherlocku, potřebujeme – v šuplíku mám kondomy…“

Nohy kolem Johnova pasu zesílily sevření a zabránily mu, aby dosáhl na noční stolek.

„Před každým dlouhodobým vztahem se necháváš otestovat a jinak jsi vůči používání ochrany puntičkářský. Tvoje poslední výsledky byly negativní a od té doby jsi abstinoval. Mě testovali v rámci mé poslední… odvykací kůry. S nikým jsem od té doby nebyl. Prosím, Johne.“ Sherlock zhoupl své boky vzhůru, až otíral svůj vstup o špičku Johnova penisu.

Johnovo odhodlání bylo to tam. Zašátral po lubrikantu, který pořád ležel na posteli od doby, kdy si hrál na modelku, a natřel se. I když měl pod sebou Sherlocka, který se vrtěl a snažil se napíchnout na Johnova ptáka, John si nemohl pomoct a pronikl dvěma kluzkými prsty dovnitř, vtíral tam další vlhkost a užíval si to skvělé teplo. Sherlock zakňoural, doslova zakňoural, a nabodl se na Johnovy prsty.

„Sakra, Johne,“ řekl Sherlock bez dechu a omotal kolem Johnova krku jednu svou paži. Přitáhl Johna k sobě, až se jejich čela dotýkala, a zavřel oči. „Prosím nenech mě déle čekat,“ zašeptal.

Johnovo srdce bolestně poskočilo. Čekal tak dlouho. Oba dva na to čekali moc dlouho. Potřebovali to. John na Sherlockovy rty vtiskl sladký polibek, měkký a loudavý, pak se přiblížil k Sherlockově vstupu a konečně pronikl do Sherlockova tepla.

Sherlock pod ním úplně roztál, uvolnil se proti tomu tlaku a prohnul se. Očividně… měl zkušenosti, byl zvyklý na takovou šířku, ale John stejně postupoval pomalu, vtěsnal se do něj několika dlouhými, pomalými přírazy. John hluboce zafuněl, když cítil, jak je uvnitř celý, až po kořen, a že je úplně obklopený Sherlockem. Klesl hlavou na Sherlockovo rameno a pomalu dýchal, krátce políbil rameno a zůstával naprosto nehybný. K tomuhle vedlo takové napětí, tolik dráždění, a John byl už předtím úplně tvrdý. Měl co dělat, aby se do něj nezabořil jednou, dvakrát, a aby se do něj nevystříkal.

Sherlock ho objal rukama kolem ramen a přitáhl si jeho hlavu ke svým ústům.

„Jsem připravený,“ zamumlal, rty zavadil o Johnův spánek. Svůdně zavlnil boky a trupem, otřel se o Johnovu délku, a John zavrčel do Sherlockova ramene. Zvedl se na kolena, aby Sherlocka viděl rozvaleného pod sebou, všechnu tu nádhernou kůži a touhou sálající oči. John podebral jedno Sherlockovo stehno a druhou rukou popadl jeho bok, pak vyklouzl ven a pohyb dokončil přírazem dovnitř. Teď už vrčeli oba, hlasitě, pak se jeden druhému podívali do očí a rozhihňali se. John se podíval do míst, kde byla jejich těla spojená a okamžitě ho smích přešel.

„Ach, bože, Sherlocku, tohle bys měl vidět,“ řekl, znovu zhoupl boky, aby mohl sledovat, jak jeho pták mizí uvnitř Sherlockova těla. Ten výhled a také pocit byly skoro příliš, a on zavřel oči, aby zpomalil to stoupající horko.

„Ukaž,“ lapl Sherlock po dechu.

„Co?“ John otevřel oči a pohlédl do Sherlockových průzračných modrých očí.

„Ukaž.“

John se pokřiveně usmál, jak mu vše došlo. „Podej mi telefon,“ řekl a Sherlock jej vložil do Johnovy suché dlaně s dunivým pochechtáváním. John musel přestat krátce pohupovat boky, aby udělal snímek, pak pokračoval, když vyfotil ještě pár dalších fotek Sherlocka, jak leží na posteli, paže za hlavou. Nalistoval zpátky fotku jejich spojených těl a pak ten mobil hodil na Sherlockův hrudník a začal ho pořádně šukat.

„Podívej se na to,“ rozkázal a sáhl mezi Sherlockovy nohy, aby mu pohonil v rytmu jeho přírazů. „Podívej, jak jsme společně sexy. Podívej, jak se to konečně děje.“

Sherlock neslyšně zasténal a klesl na Johnova ptáka, jednou rukou šmátral po telefonu. Jakmile John změnil úhel a narazil do toho sladkého místa, tak prudce zavřel oči, a pak znovu, a znovu, a Sherlock se volnou rukou držel postele a užíval si to, opakovaně šeptal Johnovo jméno.

„Podívej se na tu fotku,“ přikázal John, vlastně to zavrčel, a síla jeho hlasu Sherlocka donutila poslechnout. Podíval se na telefon, na ten skvostně erotický pohled na Johnova ptáka, jak se noří do jeho chtivého zadku, a John to v Sherlockově tváři poznal – bylo to příliš, příliš dobré…

„Bože, Johne!“ Sherlock vykřikl a odhodil telefon, zatímco se svaly uvnitř jeho těla sevřely kolem Johnova klacku. Horce vystříkl na Johnovu ruku a prohnul se pod ním, vozil se na jeho ptáku, když jeho pohyby začaly být trhané. To byla ta nejerotičtější věc, kterou John kdy viděl, kterou kdy uvidí, ty dlouhé končetiny, jak se pod ním svíjejí v extázi, a pak ho se zajíkavým zasténáním následoval a udělal se hluboko do Sherlockova těla.

Bylo to intenzivní, tak strašně příjemné, a chvíli mu trvalo, než se zase uklidnil. Podíval se Sherlockovi do očí a hrudník se mu bolestivě sevřel, jako by se dusil – bože, byl tak hrozně opojený tímhle mužem. Tak zamilovaný.

John se co nejjemněji odtáhl a sklouzl rukama po Sherlockových bocích, pak se znovu opřel čelem o jeho rameno a jejich hrudníky se s každým mocným nádechem dotkly. Vtiskl tam něžný, jemný polibek a přitulil se k Sherlockovým zpoceným vlnitým vlasům.

„V pořádku, lásko?“ zamumlal.

John cítil, jak se Sherlock proti jeho krku usmál. „Velmi.“

Když se John uvelebil, aby si užil tu záplavu pocitů po sexu, všiml si, jak telefon na polštáři vedle Sherlocka svítí, fotka jejich spojených těl pořád na displeji. I když byl úplně prázdný, ten pohled na tu fotku mu poslal spršku jisker do břicha.

„No, jestli se Greg zase bude hrabat v mém telefonu, najde tam velmi oplzlé překvapení,“ řekl a usmál se proti Sherlockově kůži.

Sherlock přehodil paži přes Johnův bok a přitulil se blíž. Předstíral, že trucuje. „Tím chceš říct, že všechny ty fotky smažeš?“

John vyštěkl smíchy. „Ani náhodou.“

Johnovy sny přerušilo pípnutí zprávy. Jednou; a když se nijak nepohnul, tak podruhé. Jenom zabručel, povzdychl si, dlouze se protáhl.

Když John konečně otevřel oči, polštář vedle něj byl prázdný, až na jeho telefon. Nová ememeska. Jeho ranní erekce sebou škubla. Bože, to teď pokaždé, když dostanu zprávu, budu mít erekci? Odemkl telefon a otevřel fotku: dva šálky čaje vedle sebe, dole v kuchyni. Koutek úst mu škubl v úsměvu.

Budu tam za chvilku.

Po krátké návštěvě koupelny John nakoukl do kuchyně a našel Sherlocka, jak sedí u stolu, usrkává svůj čaj a oždibuje rohlíček, který se tu objevil… odněkud.

„To paní Hudsonová?“ zeptal se John a jeden si taky vzal z košíku na stole.

Sherlock zamručel na souhlas. Vzhlédl k Johnovi přes okraj svého hrnku, oči plné hřejivé něhy, a něco v Johnově hrudníku se stáhlo. Odložil svůj rohlíček vedle hrnku a uchopil Sherlockovu tvář do dlaní, sklonil se, aby otřel své rty o jeho čelo.

„Dobré ráno,“ zamumlal, přejel palcem po jedné lícní kosti. Sherlock se usmál a otočil hlavou, aby Johna políbil do dlaně.

„Dobré,“ odpověděl. „Lestrade před chvílí psal. Mluvil o nějakém odloženém případu, ale myslím, že loví informace o-“ Odmlčel se, zatvářil se trochu zaraženě. „O nás.“

John si odfrkl. „On mi včera večer prakticky řekl, ať jdu domů a vyznám se ti. Což jsem udělal, předpokládám, a což se vyvinulo docela parádně, jestli to můžu tak říct. Myslím, že mu dlužíme poděkování.“

Sherlock protočil oči. „Tak mu napiš ty.“

John vytáhl svůj telefon a s pokřiveným úsměvem zapnul foťák. „Myslím, že nějaká fotka bude mnohem lepší odpověď, ne?“

Sherlockův zděšený výraz byl neskutečný. „Snad si nemyslíš, že budu pózovat kvůli nějaké roztomilé párové fotce, co bys mohl poslat. Snad si ty, a to obzvlášť ty, nemyslíš, že něco takového dovolím.“

„Můžu mu poslat jednu ze včerejší noci, jestli chceš.“

Zamračení. „To bys neudělal.“

John se drze zazubil a listoval k čerstvějším fotkám, ignoroval to horko, které v něm způsobily. „Óóó, tahle bude pěkná,“ řekl a ukázal Sherlockovi jeho fotku, na níž rukama svíral prostěradlo nad svojí hlavou a ústa měl otevřená, jak vzdychal, zatímco ho John šukal.

„Ach ty -“ Sherlock popadl Johna kolem pasu a škubnul jím vpřed, dokud na něm John neseděl obkročmo, tiskli se k sobě břichy. John měl potěšení z toho, že ho Sherlock opět objímá, a chvilku si to jen tak užíval, zjemňovalo to tuhle chvíli a naplňovalo ho to. Zabořil nos k Sherlockově krku a vdechoval vůni jeho mýdla a kůže, cítil pod prsty jeho měkký župan, vtiskl k jeho klíční kosti polibek. Sherlock se na své židli trochu zavrtěl, a důvod pro to byl najednou velmi zřejmý. John se zakřenil.

„A co tohle,“ řekl a odtáhl se, aby se Sherlockovi znovu podíval do očí. „Uděláme jednu pěknou společnou fotku. Jen jednu, na blog, pro rodinu, pro paní Hudsonovou, aby si to mohla dát do pitomýho rámečku a na krbovou římsu, což je ti jasné, že bude chtít udělat. Pak tě vezmu nahoru a vysaju ti mozek skrz tvýho ptáka. Co ty na to?“

John odpověď poznal ze zaškubání pod svým zadkem. „Fajn,“ řekl Sherlock. „Ale nečekej, že se budu prostě dívat do foťáku.“

„Dělej si, co chceš, lásko,“ řekl John a zvedl svůj mobil. Sherlock přitiskl svůj nos k Johnově čelisti a schoval obličej. John se zasmál, jak nejlíp uměl, ale Sherlockovy lechtající řasy mu s tím trochu pomohly. „Tak jdeme na to,“ řekl. „Tři… dva… jedna…“

Stiskl spoušť, zrovna když mu Sherlock zmáčkl v kalhotách ptáka.

„Ježíši, Sherlocku,“ řekl John, když se konečně přestali smát. „Co nějaký varování?“

Sherlock neodpověděl, jen ho kousl do ramene a naklonil se, aby se podíval na výslednou fotku. Byla…

John úplně zářil, smál se celým obličejem, oči zavřené a ústa otevřená ve směšném úsměvu. Sherlock byl z profilu, nos přitisknutý k Johnově tváři, oči zavřené. Ale jeho ústa – jeho ústa vyzařovala čirou škodolibou radost, čirého Sherlocka.

Bylo to skvělé.

John beze slova otevřel novou zprávu pro Lestrada a vložil tam fotku. Dospod napsal krátký vzkaz: Díky. JW&SH

Stiskl odeslat, než se kvůli tomu mohl začít cítit naměkko a zranitelný, pak se otočil, aby Sherlocka dlouze políbil. Na chvíli byli ticho, pak se Sherlock zavrtěl.

„Johne?“ řekl váhavě. „Taky mi ji pošli, ano?“

John se usmál.

„Jistě.“

Potom se odebrali do Johnova pokoje, zakopávali o nábytek a župany, jejich telefony na stolku. Displeje svítily stejnou fotkou, až pak jeden po druhém ztmavly, dokud nezhasly úplně.

 

 


Ještě jednou, pro pořádek – originál od Itsallfine naleznete zde, jinak je na tumblr známá jako librarylock.

Fanart k této povídce a mnoho dalších úchvatných obrázků stvořila (česká autorka, šup šup, jděte ji vygooglit a vychválit :-D) johix, a najdete ho TADY.

 

 


 

Advertisements

13 komentářů Přidejte váš

  1. kamivon napsal:

    nádhera,
    přesně to jsem potřebovala po náročném dni.
    Úžasný, jak má každý z nich jiný styl pro zachycení obrazu milované osoby 😛

  2. Harryet napsal:

    Moc pekne vyvrcholeni …pribehu :)))

  3. Rowana napsal:

    Dobře, myslím, že Greg by tu oficiální párovou fotku měl brát jako varování, že hrabat se Johnovi nebo Sherlockovi v mobilu ve fotkách je od této chvíle nebezpečné a jen na vlastní riziko. 😀

    1. miamam napsal:

      Hm, vzhledem k tomu, co mu došlo z prohrabování předchozích fotek, mu u téhle pravděpodobně došlo, co se před focením dělo… (nebo možná i při něm.) :-))

  4. helsl napsal:

    Greg by měl dostat medaili, že Johna trošku postrčil. Tak něžné a dojemné to bylo, k tomu se budu vracet hodně často.
    Škoda, že si Gáťa nepřečetl originál, třeba by místo ‚vtípků‘ napsal něco smysluplného.

    1. miamam napsal:

      Obávám se, že jakékoli smysluplnější příběhy, týkající se Sherlocka+Johna, jsou teď v rukách fanoušků… Nejsem si jistá, zda se od Mofftisse dočkáme něčeho, co by postrčilo děj jiným směrem, než jak to pokonili. o_o
      Děkuji ♥

  5. borů napsal:

    Bože, to bylo úžasný! Ani nevíš jak jsi mi zlepšila den 🙂 Při čtení druhého dílu jsem se musela celou dobu usmívat a třetí díl byl… fakt sexy 😀 Děkuju ❤

    1. miamam napsal:

      Chi, tak to jsme na tom stejně, u toho druhého dílu jsem se křenila jak idiot i při překládání, a ten třetí je… no, jak píšeš. :)) Jsem ráda za efekt na tvůj den 🙂 díky.

  6. Eliko napsal:

    Tohle je ÚCHVATNÝ!! Celou dobu se směju jako šílenec. Naprosto precizně odvedená práce! Člověk se u toho rozhodně nenudí. A naprosto miluji větu: John sklouzl prsty blíž k tomu stanu na kalhotách. S toho stanu já nemůžu! Další oblíbená povídka na moje OTP! ❤ Děkuji!

    1. miamam napsal:

      Hihi, kolikrát mi „stan“ přijde příhodný, ale když se vyloženě objeví v originálu tent-stan, tak to jen s větším potěšením napíšu česky. Skvělý příměr! 😀 Já děkuji za tak pozitivní komentář 😉

  7. Miona napsal:

    Naprosto chápu, proč bylo varování, aby se poslední část četla o samotě…. Jen jsem se modlila, aby mě v průběhu čtení nikdo nevyrušil, protože… přiznávám bez mučení, jsem četla s bradou na zemi a očima přilepenýma k monitoru…
    Sice jsem čekala, že těch společných fotek budou mít víc, ale… jdu googlovat! 😀
    Díky, díky, díky! ❤
    Miona

    1. miamam napsal:

      Já jsem ráda i za tu jednu 🙂 ale jó, mohlo by jich být víc!! Ještě že je ten svět plnej skvostných obrázků… 🙂

Necháte mi komentář?

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s