Hanetka: Půltucet tanců – 3. kapitola

Tak u téhle kapitoly jsem se v první části neskutečně bavila, v druhé žasla a ve třetí trpěla. Schválně, jestli to budete mít taky tak. A ano… končí cliffhangerem. Je mi líto, ale autorka to sekla tak dokonale…
… Říkala jsem, že to má happyend? Jestli ne, tak to říkám teď. Radši. 
A znovu – moc děkuju všem, kterým to stálo za komentář.
A samozřejmě díky a poklona nejhlubší mým skvělým betám, Rowaně a miamam.❤

 

-Hanetka

 

Je to skutečné?

 

 

John cestou ze schodů dolů zívá a zvažuje, že svoje kroky obrátí zas rovnou zpátky do postele. Rozhodně není už tak mladý, jak býval, a tyhle probdělé noci si vybírají svou daň. Po krátké vnitřní debatě ho lahodná vůně kávy přesvědčí o opaku. S trochou štěstí Sherlock ještě nestačil vypít celou konvici.

Sherlocka najde v kuchyni, zahaleného do jeho modrého hedvábného županu a v bavlněných pyžamových kalhotách, jak se probírá hromadou fotografií, která pokrývá skoro celý jejich kuchyňský stůl. A opravdu je tu čerstvě uvařené kafe, v Johnově oblíbeném hrnku, který Sherlock přistrčí jeho směrem.

„Snídani máš v troubě, aby nevystydla,“ zamumlá jeho spolubydlící nepřítomně a přesouvá fotografie tam a zpátky.

S hrnkem těsně u pusy se John zastaví a zamrká. Sherlock udělal snídani? Obezřetně začichá, jestli neucítí pozůstatky kouře nebo nebezpečných chemikálií, a detekuje jen přetrvávající aroma toastu a slaniny. No, byt pořád stojí a zdá se, že nic není zničené. Vytáhne z trouby teplý talíř, zakousne se do toastu a s plnou pusou mumlá díky. Protože stůl je teď úřední deska, raději se se svým žvancem opře o linku a pokouší se nezírat na Sherlockův štíhlý trup pod rozhaleným županem.

„Co to všechno je?“ zeptá se, konečně srká kávu a pokouší se přimět mozek k nějaké činnosti.

Sherlock poletuje kolem stolu, obchází ho a zastavuje se, aby porovnával. Náhle se zastaví, přímo před místem, kde stojí John, samozřejmě, sehne se nízko nad stůl a něco zkoumá pod lupou. John vyvine zřetelné úsilí, aby se soustředil na to, co jeho přítel říká.

„Vyžádal jsem si od Molly, aby mi poslala fotky těl. Obě naše oběti měly nedávno anální pohlavní styk. Obě taky nesou tyhle stopy na zádech. Vypadá to jako škrábance od nehtů, Johne, dost hluboké na to, aby krvácely, ale ani na jednom z těl nebyla nalezena žádná krev.“

John nad tím chvíli uvažuje. „Nemohly ty škrábance vzniknout post mortem? Pak by nekrvácely.“

Sherlock podrží fotku v natažené paži, mhouří oči a otáčí jí tam a zpátky, dokud nenajde úhel, jaký mu vyhovuje. „Ne, to si nemyslím.“ Zvedne jinou fotografii a otáčí s ní vedle té první. „Ale pečlivost se vyplácí. Pojď sem, Johne, potřebuju tvoji pomoc.“

John nechá snídani stát a následuje Sherlocka do obýváku.

„Lehni si na podlahu.“

„Aha, to mám zase dělat mrtvolu? Tohle fakt miluju,“ obrátí John oči v sloup, ale přesto to udělá.

„Nebuď sarkastický, Johne, to ti nesluší. Tentokrát budeš vrah. A potřebuju, abys ležel na zádech.“

John se překulí na záda a řekne: „Oukej, co se chystáš – ungh!“

Vydá jen hluboký nedůstojný skřek, když se Sherlock spustí dolů a klekne si mu obkročmo nad klín.

Do prdele. Ne. Nenenenene. Mrtvá šťěňátka. Hnisající rány. Vymysli něco!

„Sherlocku, co to k čertu děláš?“

„Musím určit přesnou polohu a úhel, při kterých mohla ta zranění vzniknout. Teď mi polož ruce na záda a zahni prsty, jako bys mě ve vášnivém okamžiku škrábal.“ Sherlock vezme Johna za zápěstí a přitáhne si doktorovy ruce za sebe. Johnovy konečky prstů teď od horké kůže a vláčných svalů pod Sherlockovým županem dělí jen tenké hedvábí.

Ježíši, kdy se tohle stalo mým životem? Mysli, mysli, mysli. Hromadná srážka na dálnici. Příšerná sobotní noční na pohotovosti. Mycroft.

Sherlock začne posouvat tělo dopředu a dozadu, zdánlivě hledá správnou polohu, ale v podstatě způsobuje spoustu úplně nepotřebného tření.

Ach bože, ne. Zločinečtí taxíkáři. Ta uříznutá hlava v lednici minulý týden. Prosím, ať ze sebe neudělám totálního vola.

Sherlock se nakloní mírně dopředu, prohne se v zádech, och, to si snad děláš srandu, a Johnovy strategie, aby si uchoval tvář, se vypaří do nicoty. Myšlenky mu uplavou s krví, která mu odteče z mozku s evidentním rozhodnutím, že jejích služeb je naléhavě třeba jinde.

Neexistuje absolutně žádná možnost, že by utajil reakci svého těla, aniž by fyzicky odstranil Sherlocka ze svého klína, ale kombinací vzrušení a studu je paralyzovaný v naprosté hrůze. Obličej mu zamrzne v nepřítomném výrazu, rezignuje na nevyhnutelné a pevně zavře oči. Sherlock na něm dokonale ztuhne a John ví, že mu došla základní podstata věci.

John nemá ponětí, jak by mohl Sherlock reagovat. Zadržuje dech a čeká na kousavou poznámku, pobavení, bolestné rozpaky nebo nějakou jinou z tisíce reakcí. Jediné, čím si je jistý, je, že Sherlock tohle nebude ignorovat a nedovolí Johnovi ponechat si ani špetku důstojnosti. Uplyne chvíle ticha. Pak další. A pak, právě tehdy, ucítí v rozkroku zacukání v odpověď.

Je to tak nečekané, že Johnovi chvíli trvá, než mu přesně dojde, co se stalo, a v tu chvíli je pocit, jak se jiný penis nadouvá proti jeho vlastnímu, ještě zřetelnější. Johnovi se reflexivně rozletí víčka a setká se s překvapeným vzrušením, které na něj svítí ze Sherlockových modrozelených očí.

John zatne ruce, zaboří nehty do hladké kůže Sherlockových zad skrz skoro nepostřehnutelnou hedvábnou bariéru, a sotva se zvládne zarazit, aby nevzepjal boky vzhůru.

Sherlockovi se v obličeji objeví prázdný výraz, rychle vystřídaný svítajícím uvědoměním. Vydechne: „Ano…“ a sveze se dopředu, přistane opřený o ruce po obou stranách Johnovy hlavy a rozzáří se menšímu muži do tváře. „To bylo perfektní, Johne. Děkuju.“

Sherlock ladně vyskočí na nohy a uhání zpátky do kuchyně, aby znovu poletoval kolem stolu.

„Byli v přesně stejné pozici, když ty škrábance vznikly, což znamená, že museli v tu dobu být naživu. Ale proč ta těla očistil, než se jich zbavil? Ta krev sama o sobě nemohla být nijak významná. Co mimo krve musel ještě odstranit?“

John omráčeně leží na podlaze, sleduje tu ukázku mentální akrobacie a přemýšlí, jestli se Sherlock vědomě vyhýbá tomu, co se odehrálo, nebo je tak úplně pohlcený tou hádankou před sebou, že už to vymazal. Ne, že by na tom teď záleželo. Ta chvíle minula a John ví, že Sherlock tak jako tak nevezme na vědomí, co se událo. Není to jeho parketa.

John se vyhrabe na nohy, pomalu a zhluboka se nadechne, pak zase dech vypustí a řekne: „Nevím, kámo. Co už jsi otestoval?“ Následuje svého nejlepšího přítele zpátky do kuchyně a dojí si snídani.

**

John drží v ruce utěrku a schlíple utírá něčí vylité pití. Zároveň sleduje Sherlocka, zase pohrouženého do flirtování s tím hezkým blondýnem z minulého večera. Sherlock se k němu naklání, nedotýká se ho, ale rozhodně naznačuje, že by rád. Co začalo jako pěkná noční práce, se pro Johna stává větším a větším trápením.

„Neber to moc vážně, chlape.“

John, vytržený ze svých temných myšlenek, se prudce otočí s utěrkou pořád v ruce, a uvidí Patricka, který stojí za ním s tváří ověnčenou vráskami soucitu.

„Ježíši, Patricku, musíš se přestat kolem mě takhle plížit!“

Majitel baru mu věnuje vědoucí úsměv. „Kdyby ses tolik nesoustředil na něj, tak by se mi to tak často nedařilo.“

Patrick ukáže bradou směrem k milostnému živému obrazu naproti přes místnost. „Je to jen práce. Většina mých tanečníků, kteří mají partnery, je nenechá chodit do klubu, když pracují. Vědět, co jejich polovičky dělají, a vidět to na vlastní oči, to jsou dvě různé věci; a hodně lidí se s tím nedokáže vypořádat, když to mají takhle před očima.“

„My nejsme partneři. Ehm… ne v tom smyslu,“ řekne John tiše a rozhlédne se kolem, aby se ujistil, že nikdo není v doslechu.

„Zapomněl jsi, Johne, že jsem viděl, jak ses díval na jeho tanec.“ Patrickovi zahoří v očích šibalské ohníčky. „Poznám žárlivost, když ji vidím. A taky poznám herecký výkon, když ho vidím; moji tanečníci to dělají noc co noc. A Sherlock právě teď hraje. Brilantně, mohl bych dodat.“

Patrick se nakloní trochu blíž, aby mohl Johnovi šeptat do ucha. „Víš, když jsem tehdy mluvil s vaším parťákem detektivem inspektorem, říkal mi, že Sherlock je mozkem vaší malé operace, ale ty taky nejsi hlupák, Johne. Ti muži v tomhle klubu – jediné, co vidí, je krásný kus masa. Ty a já jsme tu jediní, kdo ví, co doopravdy dokáže, a jeho jednání je toho okázalým důkazem. Je to dobrý chlap.“

John zafuní smíchy. „Díky, Patricku. Je fajn slyšet, jak ještě někdo jiný oceňuje, co dělá. Lidi tohle normálně neříkají.“

„A co lidi normálně říkají?“

„Že je totální kretén.“

Patrick se uchechtne. „Jo, to je taky, určitě. Ale pořád je dobrý chlap.“

Dýdžej ohlásí, že nastal čas, aby se Scott vrátil na scénu, a jak John, tak jeho srdeční tep si toho okamžitě všimnou. Dívá se, jak se všichni zákazníci otáčejí zády k baru, vymění si s Patrickem úsměv a opře se bokem o ledničku, připravený užít si to, co se rychle stalo nejlepší součástí jeho dne.

Rytmus začíná skoro jako srdeční tep a John cítí, jak se zabydluje v jeho těle, jako by tam patřil. Pak uvidí Sherlocka, oblečeného v přiléhavé hnědé kůži a temně karmínovém hedvábí. Doplíží se na okraj jeviště a začne s tancem. Stehna se mu napínají, houpe horní polovinou trupu, břišní svaly hrozí utrhat knoflíčky té typicky sherlockovsky těsné košile. Je to pomalé a smyslné a ach kurva neuvěřitelně sexy. Na jevišti je roztroušeno porůznu několik tyčí a až dodneška je Sherlock všechny ignoroval. Tohle představení je jiné.

 

         Twisted this feeling walked out of shape / Zvrácený cit mě vyvádí z míry

        So tired of revealing the moves that I make / Odhalování svých tahů mám plné zuby

        And I know, yes I know, but is this real? / A vím, ano, já vím, ale je to skutečné?

        And I know, yes I know, but is this real? / A vím, ano, já vím, ale je to skutečné?

 

Feeling inconstant could drive me insane / Cítit váhání mě přivádí k šílenství

Flesh to blood to bone to love / Masem a krví a kostmi až k lásce

Twisted… / Zvrácené…

And I know, yes I know, but is this real? / A vím, ano, já vím, ale je to skutečné?

And I know, yes I know, but is this real? / A vím, ano, já vím, ale je to skutečné?

 

Sherlock obkročí centrální tyč, zavěsí se na ni jednou svou dlouhou rukou, tělo vyklene dozadu. Druhou ruku položí na boky, vlní se, osedlá si kov, který má mezi nohama. Očima šlehne k Johnovým a věnuje mu prostopášné pousmání, a pak ovine svoje dlouhé tělo kolem tyče. Všechny procesy v Johnově těle se rázem s rachotem a zaskřípěním zastaví. Úder srdce, pak další, a všechno se rozběhne na plné obrátky a snaží se dohnat ztracený čas. Bože, to je žhavý.

John se v duchu vrací k té chvíli v bytě, když cítil Sherlockovu erekci, jak se tiskne k jeho. Tělem mu otřese nová vlna vzrušení. Není přece možné, že si ten vášnivý pohled v Sherlockových očích jen představoval.

 

 And I know, yes I know, but is this real?/ A vím, ano, já vím, ale je to skutečné?

And I know, yes I know, but is this real?/ A vím, ano, já vím, ale je to skutečné?

 

Svaly v Johnově tváři si nemůžou vybrat, jak se tvářit, a tak předvedou pozoruhodný řetězec grimas. Pak do jeho příjemného omámení pronikne něčí hlas. Opustí fantazii, ve které se náhle proměnil v tu kovovou tyč, otočí se a spatří muže, který na něj gestikuluje přes barový pult. Vážně? Musí to být právě teď? Johnův obličej se konečně ustálí na výrazu ledové zdvořilosti a drží se ho jako o život.

„Dej mi Newcastle, kámo.“ Je to ten blonďatý neznámý, u kterého se předtím Sherlock rozvaloval. Takhle zblízka je dokonce ještě víc omračující, ostře řezaný obličej s živýma zelenýma očima a ušlechtilými ústy. Pronikavý pach jeho kolínské Johnovi trochu zvedá žaludek. Ten idiot dokonce ani neodtrhne hladové oči od scény, aby si objednal. John by si nepomyslel, že může toho chlapa nesnášet ještě víc než doteď, ale jak se ukazuje, pletl se.

Vytáhne z chladničky pivo, otevře láhev a beze slova ji šoupne přes bar. Muž za pití zaplatí a uznale ho pozvedne v pozdravu směrem k jevišti, kde si Sherlock dlouhými, vláčnými pohyby svléká kalhoty.

„Sundal bych toho z něj víc, než nám ukáže sám, to jo,“ řekne s perverzním úsměškem.

John zatne pěsti a násilím se snaží udržet si úsměv. „Jistě, kámo. Je rozhodně… výjimečný.“ Nemáš ponětí, jak výjimečný, ty kreténe.

Nechá blond cizince jeho pití, popojde za barem o pár kroků a nutí se nepřeskočit pult a toho nadutého idiota nezneškodnit. Nemá důkaz, že je to ten vrah, zatím ne, ale John velice, velice doufá.

Pustí toho zmrda z hlavy, zvedne oči zpátky k jevišti a zjistí, že se na něj Sherlock dívá. John zvedne koutek v ironickém pousmání a neurčitě mávne rukou směrem k tomu kreténovi na druhém konci baru. Celosvětově jediný konzultující detektiv stočí rty do pomalého, utajeného úsměvu, kterým ho odměňuje, jen když si myslí, že John udělal něco chytrého, a věnuje mu ten nejmenší náznak mrknutí.

V Johnově těle zaplane vzrušení, přestože si vlastně ten ‚chytrý‘ úsměv nezasloužil. Jeho nechuť k tomu blonďákovi je založená spíš na osobní averzi než na brilantní dedukci, ale Sherlock asi musí souhlasit, že je to v tomhle bodě jejich vyšetřování podezřelý číslo jedna.

Sleduje, jak jeho přítel opouští scénu, a dvakrát si překontroluje, že má telefon nastavený na vibrace, pro případ, že by potřeboval, aby zasáhl. S příjemným pocitem očekávání se vrací zpátky ke svým povinnostem, ale půlku pozornosti upírá k tomu blondýnovi a sleduje, jak si razí cestu barem.

Je na toho muže tak soustředěný, že ho adrenalin, který mu teď ustavičně proudí tělem, rozsvítí jako vánoční stromek. A pak vzhlédne a spatří objekt své touhy a chtíče zavěšený do úplně jiného chlapa. Ethana.

Tělo se mu sevře a mlčky křičí MŮJ! Podívá se dolů na své ruce na baru a přikáže si povolit pěsti. Je to kvůli případu, ty idiote. Jen kvůli případu. Mohlo by se stát, že se spletl? Usoudil, že ten blonďák je jejich podezřelý, jen na základě Sherlockovy reakce na něj. Ale zdálo se to tak jisté.

Pokud je to pravda, tak tohle je… pro zábavu? Nedokáže si pomoct, aby se na ten pár znovu nepodíval. Sherlock si Ethana vede k jednomu z pokojů pro soukromé tance a v celé tváři má vepsanou výzvu.

Možná Ethan s tím druhým spolupracuje? V Johnovi nezablikalo během komunikace u baru žádné výstražné světýlko.

Ethan se přes rameno na Johna ohlédne, pak sklopí pohled k podlaze, a než se za nimi zavřou dveře, začervená se.

Johnova myšlenková nit se s hlasitým rupnutím přetrhne. Hned potom Patrick ohlásí poslední šanci si objednat a najednou je tu nával zákazníků. Když může zase vzhlédnout, dveře pokoje jsou znovu otevřené a ani jeden z mužů není v dohledu. Ztratil z očí i toho blondýna. Prosím, ať je to jen kvůli případu.

Před zavíračkou klubu John pospíchá s úklidovou rutinou. Právě když končí, konečně ucítí, jak mu vibruje mobil.

Nečekej na mě. Mám nějakou záležitost, které se musím věnovat. SH

John cítí, jak se mu svírá žaludek. Na chodníku zaváhá, zatne zuby, tělo má napjaté k prasknutí potřebou něco dělat. Je připravený na případ, na rvačku, na cokoliv.

Záležitost? JW

Ano. SH

Kde jsi? Můžu pomoct. JW

S tímhle ne. SH

Co to má znamenat, „s tímhle“? Šel jsi s někým domů?! JW       

Nedělej to. SH

Co nemám dělat? JW

Nedělej předpoklady. Nemáš všechna data. SH

Tak mi je řekni! JW

Johne, potřebuju, abys mi věřil. Prosím. SH

John si ztěžka povzdechne, všechno to napětí v těle mu poleví a nechá ho úplně otupělého. Zírá na svůj telefon celou minutu, než odpoví.

Jo, jistěže ti věřím, Sherlocku. Ať už děláš cokoliv, buď opatrný. JW

Když se John dostane zpátky do Baker Street, plácne sebou na gauč, aby se díval na nějaké kraviny v televizi, a předstírá, že nečeká, až přijde Sherlock domů. Taky se pokouší nepředstavovat si Sherlocka ani s jedním z těch mužů, se kterými může nebo nemusí být… právě teď. Ani jedna z těch snah není úspěšná.

Hodiny plynou a John bojuje se spánkem. Nakonec se podívá na hodiny. Je pět ráno a po Sherlockovi pořád ani stopy. Otočí se obličejem k opěradlu gauče a v tichém utrpení si přitáhne kolena k hrudníku, podvědomě kopíruje Sherlockovu oblíbenou trucovitou polohu. Poraženě zavře oči, ale nedokáže přestat natahovat uši, jestli neuslyší, jak se otvírají dveře. Ten zvuk nepřichází a on v matném světle přicházejícího svítání konečně ztrácí bitvu s vyčerpáním.

 


 

DALŠÍ

Reklamy

8 komentářů Přidejte váš

  1. helsl napsal:

    Jsem příliš měkkosrdcatá, takže jsem se nebavila, protože mi bylo Johna líto. Kdyby šlo o někoho jiného, tak se chechtám tři dny, ta situace byla naprosto bombová, jenže John se styděl, byl v rozpacích, bál se. Připusťme, že na kousavé poznámky je Sherlock mistr a že nikdy nevíme, co z něj vyleze. A kdyby při téhle příležitosti řekl něco ‚sherlockovského‘, to by John fakt obtížně rozdýchával.
    Vzhledem k tomu, že tohle není poslední kapitola, nemůže to dopadnout špatně; to je jediné, co mě uklidňuje. Jinak bych se bála, jako se bojím myší, pavouků, zubaře a bouřky. Je ovšem jasné, že Sherlock riskuje, jako by úplně přišel o rozum – v tom klubu nepotřebuje, aby ho John hlídal, na pódiu a před tolika svědky na něj nikdo nezaútočí. Být však s podezřelým sám na opuštěném místě, to je zatraceně o hubu. Pachatel ho těžko nechá napsat Johnovi textovku „Prijd mi hned pomoct na adresu:…“ A nebude tam čekat, až John dorazí. Za takovej hazard bych mu nafackovala.

    1. hanetka napsal:

      Taky mi ho bylo líto. Ale Sherlock je prostě Sherlock a tady má ještě i nějaké jiné úmysly. A v dobré víře se mu podařilo z Johna udělat uzlík nervů.
      Už příště se ledacos vyjasní. A přespříště… no, ticho, Hanetko, a žádné spoilery!

  2. Katrin napsal:

    Ach , ach, John to tu rozhodne nema lahke.. 🙂

    1. hanetka napsal:

      Nemá a ještě mít nebude. Ale už se blýská na lepší časy.

  3. Eigni napsal:

    Tahle povídka se mi zatím zatraceně líbí. :3 A John je pěkný žárlivec! Ne že bych se mu snad divila. 😀
    Moc děkuju za překlad. ^^

    1. hanetka napsal:

      Kdo by nežárlil? Já určitě jo. Ale Sherlock taky žárlí, jen to zatím nevidíme.

  4. kratulablog napsal:

    A sakra! Jediné, co mě částečně uklidňuje, je fakt, že máme přislíbené ještě další tři tance. A když to John za barem tak těžko zvládá, já si to s ním moc ráda vyměním (jen by mě asi brzo vyhodili, protože bych vůbec nenalévala, jen se pořád koukala)

    1. hanetka napsal:

      John prozřel, myslím… Jen si není jistý Sherlockem. A za bar už nepůjde, alespoň tolik prozradím.

Necháte mi komentář?

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s