Hanetka: Půltucet tanců – 6. kapitola

A jsme u konce. Po minulém vzplanutí citů i jiných věci pomalý dojezd a trochu fluffu. Obzvlášť jsem si užila Hudsie. Děkuji všem věrným duším, které se mnou příběh dotáhly až do konce a líbil se jim natolik, že poděkovaly komentářem. Zahřály na duši. A co bude dál? Mám rozdělanou povídku Waste of Breathe od Chryse, ale objeví se tu nejspíš až v srpnu – povinnosti a ffko mě trochu zbrzdily a zatím nemám dostatečný předstih, abych mohla slíbit pravidelné vydávání. Ale dočkáte se brzy, slibuju. A jako obvykle – díky a vděčnost největší mým betám Rowaně a miamam, a té zrovna tak vděčné poděkování za azyl a prostor k vydávání.

 

V extázi

 

 

John se probudí a automaticky zaregistruje pocit, že je svázaný. Ježíši, znovu ne. Tělo se mu zesláble vzepře, ospalost mizí a začíná jím proudit adrenalin. Jeho pouta zpevní, utáhnou se a ozve se tichý zvuk, jakoby zafrkání nosem. John ztuhne a ticho kolem zaplní jemné pochrupování.

Och.

John otevře oči, koukne dolů na čupřinu tmavých kučer, která se mu rozlévá po hrudi – obličej, který k nim patří, má přitisknutý skoro do podpaží – a oddechne si nevěřícným pobavením. Sherlock se rád tulí.

A taky je neuvěřitelně těžký. John se jemně překulí na bok, rukama nasměruje Sherlocka s sebou, takže leží čelem k sobě. Zvedne ruku, odhrne svému milenci vlasy z obličeje a zjistí, že není schopen z toho kudrnatého roští prsty odtáhnout. Teď, když se ho může svobodně dotýkat, nikdy nebude chtít přestat.

Přemýšlí o naprosté absurditě své situace. Ještě před týdnem si ani nedokázal představit, že by mohl mít tak směšné, pitomé, zářivé štěstí, aby se probudil v posteli se svým nejlepším přítelem, nataženým na něm jako přikrývka vycpaná ramínky na šaty. A kdyby byl doopravdy ve stavu předvídat cokoliv jiného než velkolepou šukačku, prorokoval by alespoň něco jako existenciální krizi rána poté. Ale jak jemně přejíždí palcem po Sherlockově výrazné lícní kosti, necítí ani trochu strachu, jenom hlubokou, až do morku kostí sahající spokojenost, hraničící s radostí. Zlehka si odfrkne a pomyslí si, že tentokrát musel doopravdy přijít o rozum, ale ani zaboha v sobě nedokáže najít ani trochu sklonu k tomu, že by mu to dělalo starosti.

Ticho přeruší tiché spokojené hmmm a Sherlockova hlava se mu jemně vtiskne do dlaně. Akvamarínové oči se otevřou, ujistí se, že tu John je, a hluboký hlas zachraplá: „Dobré ráno.“ Dlouhé tělo se rozkošnicky protáhne, znovu upadne do vláčného uvolnění a oči se zase zavřou.

Ale trvá to jenom chvilku. Oči se vykulí dokořán a ozve se výkřik: „Johne!“

John se zazubí a jemně rukou pohladí Sherlocka po boku. „Jo?“

„Já mám hlad.“ Upře na Johna lehce obviňující zamračený pohled a přivře oči do jiskřících škvírek.

John se uchechtne. „To se po vyčerpávající fyzické aktivitě stává, Sherlocku.“

Sherlock si rozladěně odfoukne. „To je tak vždycky?“

John se pořád chechtá a hravě Sherlockovi pocuchá vlasy. „Bude to pro tebe tak zásadní problém? Konečně jsem našel způsob, jak tě přimět jíst. Tak pojď, ty vychrtlý idiote. Vstávej a já ti udělám pořádnou snídani na vidličku.“

„Mmmm,“ razí si Sherlock drobnými polibky a lehounkým štípáním zuby cestu k ohybu mezi Johnovým ramenem a krkem, ale přeruší ho hluboké zakručení, které se mu ozve směrem od žaludku.

„Johneeee,“ zakvílí do prostoru někde pod Johnovou bradou. „Pro lásku boží, nakrm mě. Co nejdřív.“

John se mu vymotá z náruče, natáhne si spodky a pořád rozchechtaný zmizí ze dveří ložnice, aby udělal snídani.    

**

John zrovna začíná vyklízet místo na stole, když Sherlock vejde do kuchyně a courá za sebou cíp prostěradla, které si omotal kolem těla. Jako vždycky se uvelebí na své židli, jako by byl plně ustrojený v bezchybném obleku na míru. John se uchechtne a položí před Sherlocka plný talíř.

„Hezký pokus, génie. Ani na vteřinku si nemysli, že mě to tvoje spoře oděné tělo rozptýlí od zjišťování, proč že přesně jsi po tom vrahovi vystartoval beze mě,“ řekne a posadí se na své obvyklé místo.

Sherlock zvedne vidličku a začne do sebe ládovat jídlo jako muž stojící na samém krajíčku smrti hladem. Pokrčí rameny v předstíraně nevinném gestu a zamumlá s pusou plnou toastu: „Špatné načasování.“

Polkne sousto a pokračuje. „Situace s tebou se v tu dobu dostala do delikátního bodu. Nebylo třeba to nějak narušovat druhořadým zatčením. Když jsem se mu v klubu dostal neplánovaně na kobylku, usoudil jsem, že podezřelého dokážu adekvátně přemoci i bez asistence, a dokonce jsem uvědomil Lestrada o naší finální destinaci, než jsem opustil klub. Už se to nestane.“

„Jo, tak sem s další anekdotou. Tuhle už jsem slyšel.“ Johnův sarkastický tón je zabarvený laskavou shovívavostí, jako obvykle. Usrkne si čaje, sleduje Sherlocka a uvažuje o tom, jak normální mu to všechno připadá. Bože, jak je možné, že to nikdy dřív neviděl?

Vzpomene si na něco jiného a optá se: „A co všechno to s Ethanem? Ty ses mě vážně jen pokoušel dohnat k žárlivosti?“

„Vlastně ne. Tím prvním rozhovorem jsem měl v úmyslu ho odradit. Byl k tobě trochu moc pozorný, mnohem víc, než mi bylo příjemné. Těžko jsem mohl dovolit někomu jinému, aby tě svedl, poté co jsem prošel takovými potížemi, abych ti připomněl tvoje touhy směřované k mužskému pohlaví.“ Sherlock střelí po Johnovi ostýchavým pohledem zpod přivřených řas. „Probudit tvoje vlastnické pudy byl jen vítaný vedlejší efekt,“ řekne s uličnickým úsměvem.

„První rozhovor, he? A co tedy mělo znamenat, že jsi za ním šel i potom, co byl případ uzavřen?“ pokračuje John, který není ochoten to nechat plavat, dokud jeho zvědavost nebude ukojena. Je odměněn Sherlockovým ruměncem; tomu se jemně růžová šíří dolů po krku a mizí až pod okrajem volně omotaného prostěradla. Je to úžasně roztomilé.

„No, to… Já, ehm… nevěděl jsem, koho jiného se zeptat. City nikdy nebyly moje parketa, Johne, to přece víš. Byl jsem si na devadesát sedm procent jistý, že jsem dal dostatečně najevo svou ochotu mít s tebou fyzický vztah, ale potřeboval jsem nějaký způsob, jak naznačit, že… v té nabídce je zahrnuto víc. Ethan to nikdy neřekl tak explicitně, ale vydedukoval jsem z toho, co neřekl, že je můj zájem možná opětovaný. Ta věc s tvými identifikačními štítky byla jeho nápad.“

„Jo, to zabralo. Měli bychom mu poslat děkovnou pohlednici,“ zazubí se John.   „Věděl jsem, že se mi líbí.“

„Ano,“ prohlásí Sherlock temně. „To jsem taky viděl.“

„Ale nebuď takový. To já jsem tu strávil celou noc přesvědčený, že jsi s ním šel domů,“ pokárá ho John, když si připomene ten zdrcující pocit ztráty, který způsobila Sherlockova nepřítomnost.

„Já vím. Bylo to započítané riziko. Výsledky byly mnohem lepší, než jsem se odvažoval doufat. Trucování na gauči, to bývá obvykle moje záležitost.“

John se zamračí a sežehne ho pohledem. „Výsledky?! Byl jsem úplně v hajzlu, ty idiote!“

Sherlock ho chvíli pozoruje, dotkne se ubrouskem koutku úst a odstrčí prázdný talíř. „Můžu ti to vynahradit?“ zeptá se s výjimečně líbezným úsměvem.

John se fascinovaně dívá, jak se Sherlock zvedá od stolu a přechází k notebooku v obývacím pokoji. Po rychlém hledání a pár velitelských ťuknutí do klávesnice se bytem znovu rozezní hudba.

Sherlock se otočí k Johnovi a natáhne ruku. Jeho královský postoj nekazí ani prostěradlo, kterým pořád zametá podlahu. „Pojď si se mnou zatančit.“

 

**

Martha Hudsonová se nemůže dočkat, až bude doma. Vroucně svoji sestru miluje, samozřejmě že ano, ale návrat domů je nepochybně nejoblíbenější část jejích nepříliš častých návštěv. Jak se plahočí po schodech k předním dveřím, v duchu si sestavuje seznam toho, co všecko musí udělat, než se bude moci bez výčitek svědomí usadit u televize ke svému večernímu pokoukání. Trochu utřít prach, nejspíš jedna či dvě várky do pračky a možná svačinka pro její chlapce. John s péčí o sebe i Sherlocka odvádí dobrou práci, ale trocha něčeho na zub nemůže nikdy škodit. Že by vdolečky?

Jak si vzpomene na své drahé chlapce, věnuje myšlenku Sherlockovi. Musí se ho později diskrétně zeptat, jestli se některé z jejích exotických tanečních tipů hodily.

Zastaví se těsně za důvěrně známým vchodem s pocitem, že je něco jinak. Tichá melodie, která sem doléhá seshora ze schodů, jí dá odpověď. Upustí tašky, sepne ruce a přitiskne si je k ústům. Zabrání tak uniknout všem zvukům vyjma slaboučkého nadšeného vypísknutí.

Když se vzpamatuje, sebere tašky a chvátá do bytu, bolavá kyčel zapomenuta, a rychle si v duchu přepisuje ten pomyslný seznam. Vdolečky dělat nebude. Alespoň ne jenom vdolečky. Chce to vydatnou stravu; její chlapci budou potřebovat něco na posilněnou. Pěkný roastbeef bude přesně to pravé. Možná s hromadou masových koláčků, och, a samozřejmě pořádný dort na oslavu.

Ale zrovna teď, v tuhle chvíli, prostě musí zavolat paní Turnerové…

**

John se postaví a vykročí k Sherlockovi, jak byl vyzván, jeho uraženost je zapomenuta. Chopí se Sherlockovy ruky a nechá muže v prostěradle, aby si ho k sobě přitáhl.

  

Everything I want / Všechno, co chci

        Everything I need / Všechno, co potřebuji

        I found in you / Jsem našel v tobě

  

Cítí, jak ho Sherlock bere kolem pasu, a opře si mu hlavu o hrudník, právě nad srdcem.

    

        No matter what they say / Je jedno, co říkají

        I’m gonna find a way / Já najdu způsob

        To be with you / Jak být s tebou

  

John položí ruce Sherlockovi na bicepsy a dají se spolu do pohybu; nejdřív jemné rozpačité zhoupnutí, pak, když se poddají rytmu, začnou být mnohem jistější.

 

        Take me to the place of your sweet love / Vezmi mě tam, kde najdu tvou sladkou lásku

        Do you realize what you do to me? / Uvědomuješ, si, co se mnou děláš?

 

KONEC

 


 

Advertisements

13 komentářů Přidejte váš

  1. kamivon napsal:

    nádherná povídka, četla jsem jí na jeden zátah , prostě jsem nedokázala přestat číst 🙂
    Sherlock je prostě sexy za všech okolností 😀
    díky moc

  2. hanetka napsal:

    To jsem ráda, že tě můj překlad přitáhne, i když to už znáš. Za chválu moc děkuju, taková zpětná vazba mě nevýslovně těší.

    1. hanetka napsal:

      Už zase píšu komentáře jinam, než mám. Tohle patřilo dolů pod Locke. Sorry!

  3. Katrin napsal:

    Diky 🙂

    1. hanetka napsal:

      Taky děkuju. 😀

  4. Miona napsal:

    Tohle bylo tak roztomilé, že jsem si to musela přečíst několikrát 🙂 tulici se Sherlock, jenž má hlad a starostlivý, spokojený John… a paní Hudsonová na závěr! 😀 ideální správcová 🙂 děkuji Haničko za další skvělý překlad, jehož cena se nedá popsat slovy. Dokonalé 🙂

    1. hanetka napsal:

      Říkala jsem, že je to fluffík. Tak si hezky odpočiňte, protože až tu přistane Ztráta dechu, zase to bude drásat nervy.

  5. helsl napsal:

    Bože, to bylo nádherný! Takový ťu ťu, že se člověku srdce směje. Tulící Sherlock a tak spokojený John; tolik štěstí z toho sálá, že mi to rozsvítí ne den, ale celý týden.
    Za TOHLE by se měly rozdávat medaile, Haničko, když lidem zprostředkuješ tolik radosti a pohody, to je jedna z nejzáslužnějších činností, a přesto neexistuje žádný Řád myšího kožíšku, kterým bychom Ti my čtenáři mohli vyznamenat. Tak aspoň vřelé poděkování, ačkoliv je to zoufale málo.

    1. hanetka napsal:

      Děkuju. Zatím je to tak, že mě to překládání baví – vybírám si povídky, které mě nějak osloví, a jde mi to dvakrát rychleji, než to, co nám přidělují v nakladatelství. Možná čtyřikrát rychleji. A dokud mě to bude bavit, nemusíte se o další přísun bát. I když to nebude třeba hned, přece jen má ta nakladatelská nuda i každodenní práce přednost – nějak se živit musím. 😀

  6. kratulablog napsal:

    Díky za skvělý překlad báječné povídky a už se moc těším na srpen!

    1. hanetka napsal:

      Spíš konec srpna… Jak to budu stíhat, není to nejjednodušší překlad, chvílemi je to hodně na hraně. Ale Chryse píše happyendy a s touhle vyhlídkou se dá vydržet hodně. U kapitol, které bude lepší číst s panákem po ruce, napíšu varování.

  7. lockie napsal:

    Moc děkuju za překlad 🙂 😀 sice mi to hned už po 1. Kapitole nedalo a přečetla jsem ho v angličtině, no k překladu jsem se vždycky vracela s úsměvem a o to víc se těšila až i tahle verze dojde do finishe. Ty jsi naprostý anděl! Tvoje překlady jsou bezpochyby dokonalé. Hodně štěstí pro příště!

    1. hanetka napsal:

      Edit: Zase jsem zmáčkla komentář místo odpovědi na něj. Já to snad popletu pokaždé. Tak ještě jednou na správném místě:
      To jsem ráda, že tě můj překlad přitáhne, i když to už znáš. Za chválu moc děkuju, taková zpětná vazba mě nevýslovně těší.

Necháte mi komentář?

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s