Hanetka: Znovuzrození – 4. kapitola 1/2

Tahle kapitola je docela dlouhá, takže ji zase rozpůlíme. Sherlock vyráží za poznáním. A předmětem poznávání bude sex, takže obě části kapitoly si plně zaslouží označení NSFW. Užijte si to a prosím, mějte s ním strpení. Je to trouba, já vím, ale však ono se mu nakonec rozsvítí…

 

cesta do neznáma

část první

 

O dva dny později Sherlock svištěl z Chicaga na západ po dálnici I-90 v sedle černozlatého Harley-Davidsona Sharknose s motorem tak řvoucím, že by to vzbudilo mrtvého. Sherlock taky řval, byl tak bez sebe nadšením a očekáváním, že hlasitě výskal a halekal a vítr mu smích trhal z hrdla a odnášel dozadu. Vydal se na cestu na Divoký Západ! Uvidí pohoří a pláně a tu směšnou horu s vytesanými prezidenty a bizony a kovboje a Indiány! A hodlá je ošukat! (Ty bizony ne.) Možná to nebylo totéž, jako plout po mořích na pirátské lodi, ale drželo se to za tím hned v těsném závěsu.

Než vyrazil, volal Sherlock Johnovi, ale hovor mu spadl do hlasové schránky, a tak mu jen nechal vzkaz, že vyráží za dobrodružstvím a že se zase ozve, a pak v záblesku inspirace dodal, že bude Rosie posílat pohlednice. Jedna už k ní mířila z Chicaga, byla na ní ta zrcadlová fazole. Sherlock neměl v úmyslu vyjádřit se přesně, k čemu se chystá, a tak snad Johna dost rozptýlí fotky O. K. Corralu, než aby dumal, co to Sherlock provádí. Počkat, kde vlastně je O. K. Corral? Jede vůbec správným směrem? Nevadí, zjistí to pak.

Později odpoledne Sherlock dorazil do města v Minnesotě, dost velkého, aby v něm bylo (alespoň podle jeho telefonu) pár gay barů. Projel kolem dvou z nich, vybraných na základě recenzí, a byl potěšený: nic moc pochybného. Našel si mezi řetězci restaurací motel, ubytoval se, dal si večeři a sprchu. Sherlock si nechal většinu věcí poslat k Irene a teď měl na sobě džíny, motorkářské boty a černou koženou bundu (kapsy ukrývaly lubrikant a bohatou zásobu kondomů). Než odjel z Chicaga, nechal se ostříhat – nic moc drastického, jen tak, aby nevypadal směšně, když si sundá helmu. Celkový efekt vůbec není špatný, pomyslel si, když se prohlížel v zrcadle: vypadal drsně, štíhle a trochu nebezpečně.

Místo které si vybral, se od chvíle, co si ho předtím obhlížel, naplnilo, takže se musel cestou k baru protlačit skrz hloučky lidí. Snadno podle oblýskané páky u pípy rozpoznal nejoblíbenější druh piva a objednal si ho, pak se otočil a pohodlně se opřel o bar, aby se mohl rozhlédnout po davu. Sherlock byl samozřejmě obeznámen s pářícími rituály druhu homo sapiens, ale nikdy je nesledoval s úmyslem se do nich sám zapojit, takže se měl pravděpodobně dost co učit. Bude muset tancovat? To by možná znamenalo přejít k něčemu ostřejšímu než pivo.

Sherlock upíjel, pozoroval a snažil se naslouchat lidem, kteří si povídali vedle něj, ale hudba byla moc nahlas. Dopil pivo, otočil se zpátky k baru a překvapilo ho, když mu barman okamžitě podal plnou sklenici: „Od toho chlápka tamhle.“

Sherlock se bez rozmýšlení ohlédl, okamžitě si v duchu vynadal – pravděpodobně vypadal jako úplný zelenáč – a zachytil mužův pohled. Ten na něj kývl a Sherlock mu to s pozvednutou sklenicí oplatil, jako že děkuje, a ten muž naklonil hlavu v gestu: pojď sem ke mně.

Konečně! Sherlock přešel ke vzdálenému konci baru, kde byl vedle jeho obdivovatele kousek volného místa. Cestou provedl rychlou dedukci z letmých pohledů, většinou ze zvyku, ale taky aby si uklidnil nervy: pracuje jako IT, rád něco buduje nebo staví rukama, netančí. A pak už byl u něj.

„Díky za drink.“

Všiml si, jak muž postřehl jeho přízvuk a zálibně se usmál. „Ty nejsi tady odsud.“

„Ne. Udělal jsem si trochu pauzu, chtěl jsem vidět západ.“

Muž povytáhl obočí. Byl asi v Sherlockově věku, měl úzké brýle, na vlasech melír a poslední zbytky letního opálení; byla to přitažlivá kombinace.  „Krize středního věku?“

„Něco takového,“ odpověděl Sherlock. Dlouze se napil piva, udržoval oční kontakt, zatímco polykal, a pozoroval, jak mužovy oči sledují pohyby jeho hrdla; ach, tohle bylo snadné, no jistě, že tohle dokáže. Položil pivo, olízl si rty a letmo ho napadlo, jestli už nezachází moc daleko.

„Takže,“ začal muž. Přisunul se kousek blíž, ale jen jemně, pořád se jedním loktem opíral o bar. „Už jsi viděl něco, co by se ti líbilo?“

Rozhodně nezašel moc daleko. Sherlock sjel muže pohledem shora dolů, schválně pomalu: pod košilí se mu rýsovaly bicepsy, pod kalhotami výrazná boule. „Jop,“ utrousil a p zdůraznil rty se vší samolibostí, kterou dokázal v sobě posbírat. „Docela si myslím, že viděl.“

**

Ten muž se jmenoval Will. Sherlock umíral touhou mít penis nějakého chlapa v puse už od chvíle, kdy se mu toho dostalo od Michaela, Will neměl absolutně žádné námitky, a tak šel na to. Ukázalo se, že to je mnohem těžší, než by se zdálo. Jenom nasadit kondom byla výzva – Michael to zvládl jako nic, ale Sherlockovi se nějak podařilo tu věc převrátit naruby a musel se s tím pachtit, aby to měl správně. Will se také neřídil Michaelovým pravidlem o nepřirážení, ale Sherlock si pamatoval, jak Michael využil svoji pěst, a zkusil to, což vedlo k dobrým výsledkům. Taky si docela rychle uvědomil, že až na tendenci se dávit mu to vlastně nevadí. To Michael taky říkal, že? Že to mají někteří muži rádi? Sherlock rozhodně ano.  Líbilo se mu, když ho Will popadl za vlasy a vyrážel proti němu; skoro si přál, aby si byl nechal ty vlasy delší. Čistě instinktivně se spustil na kolena a to se mu taky líbilo; Willovi to poskytlo mnohem lepší úhel.

Sherlock se pokoušel, simultánně a bez většího úspěchu, mít na paměti to, co mu dělal Michael, současně si všímat, co se asi tak  Willovi líbí, a zároveň se Willovým nenasytným penisem nenechat přidusit. Byla to výzva, ale taky to bylo neuvěřitelně vzrušující. Když se zdálo, že se Will konečně ustálil na mělkém pravidelném rytmu, Sherlock se jednou rukou opřel o jeho bok a druhou sáhl dolů, aby obsloužil i sebe. Fantastické! Byl tak nabuzený, že dokonce skončil první; lapal po dechu, zatímco Will sténal, a jak mu Sherlock kropil nohy, svíral mu pěsti ve vlasech. Sherlock pak popadl Willovy boky oběma rukama, držel ho, povzbudivě mručel mhm, mmm, mhm a nechal Willa zajíždět mu až do hrdla. „Kurva,“ zamumlal Will, „ach kurva, kurva… ááách.“ Zasténal, odtáhl se a znovu prudce vrazil zpátky, Sherlock na jazyku ucítil horko a najednou po tom toužil, chtěl, aby mu horké semeno tryskalo dolů do krku, chtěl si ho slíznout ze rtů a spolknout. Díky Bohu, že jsem nikdy neměl sex, když jsem byl mladý a hloupý, pomyslel si Sherlock, když se Will nakonec prosténal ke konci; dnes už bych byl určitě mrtvý.

**

Příštího dne Sherlock začal s čímsi, co se pro nějaký čas stalo jeho rutinou: probudil se, šel si zaběhat a pak si dal obrovskou snídani v nejlepší hospodě, jakou dokázal najít (vytvořil si pro to algoritmus). Pak jel dál. Když bylo cestou poblíž něco zajímavého k vidění, zastavil se tam, ale většinou jel za sluncem, mířil na západ. Večer si vždycky vyrazil – zatím žádný kovboj, ale setkal se se Siouxem, se kterým sdíleli poněkud křečovitou, ale příjemnou ruční práci v kabině jeho pickupu, takže tohle si mohl na tom svém seznamu sexuálních met taky odškrtnout.

Za jízdy Sherlock pracoval na novém křídle svého paláce mysli. Teď už začínal mít cit pro to, co se mu líbí: například ten Sioux byl trochu moc mladý a hezký a Sherlock usoudil, že o mladé a hezké možná zas až tak velký zájem nemá. Kromě toho byl kuřák. Sherlock si musel dát další sprchu, když se vrátil do motelu, už jen proto, aby dostal z vlasů ten pach z trucku; tímhle tempem mu šampón brzy dojde a kde pak tady venku sežene svoji značku?

Třetího dne Sherlock projížděl skrz Jižní Dakotu a přemítal, jestli chce opravdu vidět Mount Rushmore, nebo jenom koupit Rosie pohlednici u benzínky. Jednu už jí poslal z Corn Palace a kdyby udělal zajížďku k Mount Rushmore, nejspíš by se zasekl v Rapid City, kde se gay scéna zdála přinejlepším pochybná. Pořád ještě přemílal svoje možnosti, když kolem něj najednou všechno potemnělo, jako by došlo k náhlému zatmění slunce. Zároveň klesla teplota alespoň o dvacet stupňů. Sherlock zamračeně vzhlédl a zjistil, že obloha zesinala do indiga jako čerstvá modřina. Co se to dělo? Vzduch byl čím dál chladnější a do tváře ho začal šlehat ledový vítr. A pak ho zastihl blizzard.

Sherlock si myslel, že sníh zná – během doby, kdy byl mrtvý, strávil velmi strastiplný leden v Rusku – ale něco takového ještě nikdy neviděl. Během minuty od chvíle, kdy mu do obličeje jako pírko spadla první sněhová vločka, hory před ním byly najednou pryč; zmizelo úplně všechno, skrylo se za bílou zdí vířícího sněhu. Sherlock zastavil u krajnice, vytáhl telefon a schoulil se nad ním ve snaze ochránit displej před sněhem. Pořád byl ještě dobrých čtyřicet mil od Rapid City, a to bylo směrem na západ – mířil přímo doprostřed bouře. Kdyby odbočil, mohl by ji objet? Jak daleko by musel jet? Sherlock bez valné naděje naťukal do vyhledávače „místa v okolí“, ale vida: chata Moose Mountain Lodge, pár mil nazpátek a sedm k severu. Zvládl by to tam? No, měl jenom dvě možnosti: zůstat tady a zmrznout, nebo se obrátit a pohnout se, než zmizí i silnice. Sherlock si povzdechl, otočil motorku a vyrazil; chmurně doufal, že nepřehlédne odbočku.

Nepřehlédl. Drncal po úzké vymleté silnici a začínal si dělat starosti, že bude chata mimo sezónu zavřená; dokáže vyháčkovat zámek? Začínaly mu mrznout ruce. Pak vyjel ze zatáčky a spatřil přívětivá světla chaty, jejíž parkoviště vypadalo skoro úplně plné sněhových kopců, pod nimiž se skrývala auta, takže si začal dělat starosti spíš o to, že nebudou mít volný pokoj.

„Máte docela štístko,“ řekla vesele žena za recepčním pultem. „Vodsaď vyráží spousta loveckejch výprav – víte, takový ty několikadenní tábornický vejlety. Dneska tu skoro nikdo na noc není, i když to se asi teďka změní; hodně těch skupin si to sem pohasí zpátky a pak opravdu budeme mít plno.“

„Tak si vezmu to nejmenší, co tu máte, pokud tam bude horká sprcha,“ jektal Sherlock zuby.

Sprcha byla čiré blaho. Sherlock si vzpomněl na jinou sprchu, co si dal tehdy, když skočil do fjordu; zdálo se to jako před celými věky, ale pak si to v duchu spočítal a ke svému překvapení si uvědomil, že to nejsou ani dva týdny. A to měl jet někam, kde je tepleji!

Když se Sherlock konečně přestal třást, utřel se a oblékl si záložní džíny, pak vyždímal promoklé oblečení, posbíral špinavé spodky a ponožky a vydal se hledat místo, kde by si vypral. Chata prádelnu pro hosty neměla, ale ta dáma z recepce mu nabídla, že mu za dvacet dolarů vezme prádlo k sobě domů a vypere mu ho sama, a tak jí ho Sherlock nechal.

„Je možné tu dostat někde horkou kávu?“ zeptal se bez velkých nadějí. Pořád mu byla zima.

„Jistě, zrovinka támhle,“ odpověděla a ukázala mu bradou. „Jídelna se před pátou neotevírá, ale kafe můžete dostat u baru.“

Bar i restaurace byly, jak se ukázalo, jediná veliká místnost s ohromným krbem a okny od podlahy až ke stropu, ze kterých byl v současné době výhled jen na neprostupnou zeď vířícího sněhu. Ve výzdobě hrálo hlavní roli paroží všeho druhu, včetně obří vycpané hlavy nad krbem. Los? Vapiti? Přerostlý ohavný jelen? Sherlock nevěděl. Nějaká početná nabručená společnost – pravděpodobně lovci, kterým bouře překazila plány – zabrala stoly u ohně, a tak si Sherlock sedl k baru. „Kávu, prosím,“ požádal.

Barman mu nalil velký hrnek a Sherlock ho vděčně vzal do dlaní a hřál si o něj prsty. „Chytlo vás to v horách na vejšlapu?“

„Ne, byl jsem na silnici. Na motorce. Měl jsem štěstí, že to sem nebylo daleko.“

„Na motorce! Jo, to jste měl kliku. Kam máte namířeno?“

„Chtěl jsem k moři. Ale tohle jsem nečekal.“

„Jo, je to šílený, většinou tu takhle brzy takovou chumelenici nemáme. Ale až se dostanete do hor… to by mohlo bejt vošklivý. Chcete někam konkrétně? Jako třeba, jedete do Seattlu, nebo prostě jen tak na západ? Páč jestli se chcete jenom ňák dostat k Pacifiku, moh byste to radši vzít jižnějc dolů do Denveru, říznout to přes jihozápad.“

„Hmmmm,“ zamyslel se Sherlock. Otevřel si v telefonu mapy, ale musel moc oddalovat a zmenšovat měřítko, aby Denver našel. „Počkejte.“ Zašel k pultu s upomínkovými předměty, našel mapu, koupil si ji od té přívětivé dámy v recepci a vrátil se zpátky.

„Vidíte, tady jsme my, tady nahoře,“ naklonil se barman přes bar a natočil si mapu k sobě. „Můžete jet tudyhle dolů a střihnout to k Salt Lake City, nebo to můžete vzít přes hory po I-70 – i tam může bejt dost zima, ale porád líp než nahoře v Montaně – a nebo můžete eště víc na jih a kouknout se na Grand Canyon.“

Sherlock si dal další hrnek kávy a hloubal nad mapou, vyhledával si v telefonu různá místa a občas si od Mitche, toho barmana, nechal poradit. V baru mu bylo příjemně; medově zbarvené dřevo a cinkot sklenic mu připomínaly hospody doma v Anglii. Jak venku šedý přísvit houstl do tmy, místnost se začala plnit; vracely se lovecké výpravy, přesně jak předpověděla recepční. Jídelna teď už byla otevřená, a tak si Sherlock objednal misku dušeného bizoního masa se zeleninou. K Mitchovi se připojil druhý barman, ale i tak měl pořád dost práce – lovci se očividně rozhodli vzít svůj nucený návrat do civilizace jako příležitost se pořádně opít.

„Další kafe? Nebo si dáte drink?“

Sherlock se teď už zahřál, ale pořád nijak netoužil po studeném pivu. Objednal si whisky bez ledu a vrátil se k rozvažování nad svou cestou. Prohlížení přírodních úkazů už ho začalo nudit, a tak začal zjišťovat, která města mají nejlepší nabídku gay barů. Kůže? Hmmm.

„Jsou tady kolem nějaké bary?“ zeptal se Sherlock Mitche.

„Dyť jste v baru,“ odpověděl Mitch. „A dokážu vám namíchat, jakej drink si jen vzpomenete… nebo byste chtěl něco jako britskej bar?“

„Ne, gay bar.“

„Ahááá.“ Mitch se zhoupl na patách a zapřemýšlel. „Sorry, chlape, to si nemyslím. Za tímhle byste asi musel ject zpátky do Twin Cities.“

Sherlock se ho neobtěžoval opravit. „No dobře, to nevadí. Tak ještě jednu whisky.“

„Máte tu appku, ne? Zkoušel ste to? Možná zrovna někerej z těch chlápků zkouší štěstí.“

„Jakou appku?“

„Tu seznamovací věc, však víte… Macey, jak se jmenuje ta seznamovací appka pro gaye?“

„Grindr,“ odpověděla servírka. která zrovna položila tác na okraj baru. „Co, měníš týmy? Potřebuju další Moose Drool.“

„Abych zlomil všem holkám srdce? Ale běž.“

Sherlock o Grindru věděl. Nikdy ho nenapadlo to zkusit, ale co mohl ztratit? Nehrozilo, že by ho tady v těch končinách někdo poznal. Stáhl si appku a začal si sestavovat profil.

„Našel jste to?“ otázal se Mitch a postavil před něj sklenici whisky.

„Potřebuju fotku na profil,“ zamračil se Sherlock na displej.

„Já vás cvaknu,“ nabídla se Macey, která zrovna znovu přišla. Macey byla mladá, měla výrazné zelené oči a světlé vlasy svázané v šátku. „Bude to vypadat líp než selfíčko. Jen mě nechte tohle odnýst, budu hnedle zpátky.“

„Sundejte si svetr,“ poradil mu Mitch.

Sherlock si stáhl svetr, pod kterým měl černé tričko, a cítil se trochu rozpačitě. Alespoň že mu Mitch nenavrhl, aby se svlékl do půl těla; právě tak ale pózovala na té stránce většina chlapů. Sherlock ale nebyl nijak nadšený, že by měl předvádět jizvu, kam ho střelila Mary. Poprvé za celou dobu mu došlo, že si toho Michael musel všimnout. Ale ani se o tom nezmínil.

„Oukej,“ vrátila se Macey a vzala si Sherlockův mobil. „Trochu se opřete o bar, vypadáte moc prkennej… jo, tohle je dobrý. Oukej, úsměv.“

„Ne. Vypadám děsivě, když se usmívám,“ namítl Sherlock.

Macey vzhlédla a zamračila se. „Vážně? Ukažte.“ Sherlock vycenil zuby a Macey řekla: „Dobře, žádnej úsměv.“

„Do prdele,“ řekl obrovský a značně podroušený chlap, který se přimáčkl k baru za Sherlockem. „Přestaň se tak předvádět. Tos tu snad něco ulovil?“

„Ještě nééé,“ zazpíval Mitch, všichni tři se rozesmáli a pak Macey prohlásila: „Hele, tahle je dobrá.“ Otočila telefon, aby snímek ukázala Sherlockovi, a ten překvapeně zamrkal: bylo to dobré. Kamera ho zachytila právě ve chvilce, těsně než se rozesmál, takže vypadal uvolněně a otevřeně a vůbec ne děsivě.

„No jo, dejte tam tuhle,“ řekl Mitch, který se Sherlockovi podíval přes rameno, když tomu obrovi vedle podával drink. „Teda, já nevím, co kluci na klukách viděj, víte jak, ale todle je dobrá fotka.“

Sherlock se podíval na Macey, která pokrčila rameny a prohlásila: „Taky si myslím, ale bych se na váš profil určitě mrkla.“

„Dobře,“ řekl Sherlock a vzal si telefon zpátky. „Děkuju.“ Zase si oblékl svetr a usadil se, aby dokončil profil. Chvíli se zdržel u kategorií, které Grindr nabízel, ale i když si je prohlédl, nakonec se rozhodl tohle třídění vynechat. Kategorie, no to tak! Sherlock byl unikátní. Hotovo. S nadějí poklepal a podíval se na displej, ale bohužel to vypadalo, že nemá štěstí. Nejbližší online zájemce byl 182 mil daleko. Pokud měl některý z těch lovců tady zájem ulovit někoho dvounohého s penisem, na Grindru ho nesdílel.

„Měl jste kliku?“ zeptal se Mitch. „Zrovna přestává sněžit, jestli se někdo…“

Sherlock mu ukázal mobil. „Myslím, že to je v Kanadě.“

Mitch nakoukl do telefonu. „Ne, to je Severní Dakota… no sakra, to je fakt prakticky v Kanadě. To byste zrovna tak moh jet do Denveru, to není o moc dál. Chcete radši místo toho další drink?“

„Ne, pro dnešek mám dost.“ Sherlock už se rozhodl, že se vrátí na pokoj a podívá se v mobilu na nějaké porno; bude to dobrá příležitost provést nějaké rešerše. Nechal Mitchovi královské spropitné a cestou ven našel Macey a šoupl jí do zástěry dvě dvacetidolarovky. Pak, motivovaný vděčností, druhou whisky nebo nejspíš obojím, jí zamumlal do ucha: „Vraťte se na vysokou. Váš přítel vás nikdy o ruku nepožádá a to, že tady v tom zapadákově chce zahodit svůj život, ještě neznamená, že byste to musela udělat i vy.“

**

Přes noc bouři došly síly. Ráno Sherlock vyšel ven do světa tak zářivě bílého, že mu začaly slzet oči… ačkoliv to mohlo zrovna tak být mrazem. Rozhodl se vzdát svého ranního běhu. Vyzvedl si prádlo (vyprané, usušené, úhledně poskládané a dokonce, soudě podle pachu deionizované vody, která byla v kontaktu s horkým kovem, vyžehlené) a při odchodu se zastavil u pultu s upomínkami, kde si koupil rukavice, pletenou kuklu a obří mikinu s kapucí a nápisem „Moose Mountain Lodge“. Taky koupil pohlednici se stádem bizonů, která se Rosie stejně bude líbit víc než Mount Rushmore. Čas vyrazit na jih.

**

Sherlock měl v plánu jet rovnou do Denveru a začít s grindrováním, ale cesta mu trvala déle, než předpokládal – musel dělat kvůli sněhu spoustu zajížděk – a než dorazil do Fort Collins, už bylo po setmění. Z rešerší, které si dělal předchozí den, věděl, že ve Fort Collins je minimálně jeden gay bar, a tak se rozhodl se tu zastavit.

V baru bylo živo – byl víkend – a osazenstvo bylo znatelně mladší, než s jakým se Sherlock dosud setkával. Netrvalo mu dlouho vydedukovat, že ve Fort Collins je jednak univerzita, jednak obyvatelstvo bizarně posedlé vařením domácího piva, a začal váhat, jestli rozhodnutí jet sem nakonec nebyla úplná chyba. Ani počasí tu nebylo zas tak moc teplejší.

Než vypil svůj druhý drink, zaměřil se Sherlock na příjemného, v tvídu oblečeného muže s rezavou bradkou, jehož jméno znělo Jeff. Měl dva důvody – za prvé to byla jediná osoba nad třicet, která nezačala okamžitě mluvit o pivu, a za druhé ještě zatím nebyl s nikým s bradkou a chtěl zjistit, jaké to je.

„Filosofie!“ řekl Sherlock najednou. Právě se dostal dost blízko, aby ucítil stopu po dýmkovém tabáku. Vlastně ho to neodrazovalo; Sherlock měl vůni tabáku docela rád. „Zúžil jsem odhad na filosofii nebo lingvistiku.“

Jeff vypadal nejdřív překvapeně a pak potěšeně. „Správně. Nesetkali jsme se už někdy? Možná na nějaké konferenci?“

„Bože, to ne,“ odpověděl Sherlock, který se při pomyšlení na akademickou konferenci přímo otřásl.

„Takže tu hostuješ? V jakém oboru?“

„Ekonomie.“ Sherlock o ekonomii nevěděl vůbec nic, ale to ani nikdo jiný a ten předmět sám garantoval vyvolat v každé rozumně uvažující lidské bytosti okamžitou katatonii. „Jsem na vědecké dovolené.“

„Tak co děláš tady?“

„Jsem na okružní jízdě po gay barech amerického Západu,“ řekl Sherlock dost popravdě.

Jeff vybuchl smíchy. „Fantastické! A jak si tenhle vede ve srovnání s jinými?“

Sherlock teď už narážku poznal, a tak si Jeffa prohlédl lascivně shora dolů a zase zpátky: „Och, dost dobře.“

Jeff se znovu zasmál a vzal ho kolem ramen. „Zpomal, není spěch. Takže okružní jízda za sexem? A vyrazil sis v kabrioletu?“

„Ne, na motorce, to proto jsem zamířil na jih.“

Tohle Jeffovi taky připadalo zábavné, což začínalo Sherlockovi jít na nervy. Neflirtoval už dost? „Bez urážky, ale zdáš se mi na krizi středního věku trochu mladý.“

Och, tohle už ne. Ne znovu. „To není krize středního věku. Vlastně to není vůbec žádná krize, a jak jsi správně poukázal, matematický odhad -“ Najednou ho něco napadlo. „Víš co, zapomeň na to. Není to krize středního věku, je to oslava přežití. Nikdy jsem nečekal, že budu žít takhle dlouho.“

„Pozitivní?“

Sherlock se na něj zamračil. „Jestli je pozitivní, že jsem naživu, nebo že jsem to nečekal?“

A Jeff se zasmál znovu. „Ne, myslel jsem, jestli jsi HIV pozitivní?“

„Jistěže nejsem. Měl jsem umřít jako dítě, ale místo mě zemřel někdo jiný. Od té doby jsem se to snažil napravit vlastní smrtí, a teď jsem se rozhodl s tím přestat.“

„No paráda,“ řekl Jeff a přitáhl si ho blíž. „To si opravdu říká o oslavu. Pojďme si ke mně domů zašukat.“

**

Sherlockovi se při slovu zašukat znovu zhoupl žaludek, ale dřív nebo později to stejně musel zkusit – že? – a pomyslel si, že by mohl dopadnout i hůř než s Jeffem, který se zdál docela ohleduplný, i když trochu upovídaný. Nicméně ho překvapilo a taky trochu zklamalo, když vyšlo najevo, že Jeff má v úmyslu být bottom. Samozřejmě v tom hrálo roli i to, že Sherlock neměl ponětí, co má dělat. Jistěže viděl nějaká videa, ale ta měla tendenci přeskočit přímo in medias res.

„Pověz mi, jak to máš rád,“ zašeptal Sherlock, když byli oba nazí a pod přikrývkou. Ukázalo se, že Jeff je chlupatý úplně všude; Sherlock bude mít spáleniny od vousů od hlavy až k patě. (Kategorie medvědů, pomyslel si Sherlock zasvěceně).

„Hmmm.“ Jeff ho znovu políbil a bylo to samý jazyk. Jeff byl evidentně líbací sorta. Naneštěstí v tom nebyl tak dobrý jako Michael. „Mám rád nejdřív spoustu prstění.“

Prstění? Sherlock skoro vycouval. Znamenalo to to, co si myslel? Vážně měl strčit prsty přímo do míst, kde se nejspíš setká s pozůstatky Jeffovy nedávné stravy? Jeff se otočil na bok a se slovy: „Tady, mám všecko, co je potřeba,“ se vrátil s hrstí plnou kondomů a lahvičkou lubrikantu.

Kondomy. Skvělé. Sherlock otevřel jeden z balíčků, v příšeří kolem sebe chvíli tápal a navlékl si kondom na ukazováček. Pak na to celé napatlal lubrikant. Jeff, kterému dost předvídatelně celá ta akce připadala zábavná, ho znovu políbil a zvedl jednu nohu. Sherlock se zhluboka nadechl a pomalu prst zasunul na místo. Jakmile se dostal přes podivnost celé té věci, nebylo to tak špatné – každopádně to bylo něco, co nikdy předtím nedělal, a po chvíli jemného masírování nahmatal hrbolek Jeffovy prostaty, což se setkalo s trochou spokojeného lapání po dechu a vrtění.

„Dobře, víc,“ vydechl Jeff ve chvíli, kdy už se Sherlock dávno k smrti nudil.

„Víc…“

„Další prst.“

Sherlock si povzdechl, vytáhl prst a vklouzl do kondomu i prostředníčkem. Alespoň se dvěma prsty bylo trochu snadnější nasadit cosi jako rytmus dovnitř a ven, jakmile se Jeffovo tělo přizpůsobilo tlaku. Pokračoval v tom, dokud ho nezačalo bolet zápěstí, přidával trochu lubrikantu, kdykoliv to začínalo drhnout, a nechal Jeffa, aby si ho tu a tam přitáhl pro další uslintaný polibek.

„Tři,“ ozval se Jeff a Sherlock skoro zasténal nahlas, ale poslušně přidal další prst. To už byl za účelem přípravy určitě dostatečný obvod. Jestli bude Jeff chtít i čtvrtý, byl Sherlock připravený si dupnout – jeho vlastní penis už dávno povadl, a tak si na druhou ruku nešikovně ukápl lubrikant a začal na sobě pracovat, aby znovu dosáhl plné erekce.

„Ach ano,“ ozval se Jeff, kterého pohled na Sherlockův znovuvzkříšený penis očividně popohnal k dalšímu kroku. „Sem s tím tvým uličníkem, jsem pro tebe tak připravený…“

Sklapni, pomyslel si Sherlock a s úlevou vytáhl prsty. Bez dalšího pohledu zahodil kondom a rozbalil další. Potěšilo ho, že se mu ho tentokrát podařilo navléknout hladce, a přesunul se do lepší pozice. Och, tak tohle bylo dost dobré. Teď jenom aby Jeff přestal mluvit, aby se na ten skvělý pocit mohl soustředit.

„Jdi na to pomalu, chci tě cítit,“ zasténal Jeff a Sherlock zaskřípal zuby a poslechl. Vlastně to ani nebylo tak špatné. Těsné kluzko kolem jeho penisu bylo neuvěřitelné, každý dlouhý zásun jako zášleh násobící se rozkoše; kdyby na to šel rychle, možná by si i udělal ostudu. Nasadil pomalý, líný rytmus, dlouhý tah ven a nádherný příraz zpátky, znovu a znovu, až se v tom pocitu ztratil. Pak ho Jeff objal rukou kolem krku, přitáhl si ho k dalšímu polibku a Sherlock zakolísal, jak ho to vyhodilo z rytmu. Přepadl ho krátký odporný pocit něčeho špatného, jako ta prázdnota, kterou občas cítil v cizím hotelovém pokoji: odpoutanost a odtrženost.

Sherlock se z polibku vymanil tak rychle, jak to šlo, a narovnal se tak, aby byl z dosahu – předstíral, že ho chytila křeč, a pevně zavřel víčka. Zaměřit se na sex. Trochu zvýšil rychlost a soustředil se na žár v klíně. Nakrátko ho napadlo, jestli nezanedbává nějaké závazky jako top, ale sledování porna mu neposkytlo moc vodítek, co je od něj vyžadováno, a kromě toho měl pocit, že už svůj díl odvedl. Nezdálo se, že by měl Jeff sklon dělat něco víc, než tam jen ležet, sténat, sem tam si pohladit ptáka a dirigovat Sherlocka slovy tvrději, pomaleji, jo, přesně takhle.

„Bože, ty jsi dobrý,“ sténal Jeff. „Jsem už tak blízko, ale vážně chci, aby to trvalo déle, mohl bys…“

A dost. „Udělej se,“ zavrčel Sherlock svým nejhlubším, nejdivočejším hlasem. „Udělej se teď hned, chci tě vidět, jak se uděláš, když jsem v tobě.“ Doopravdy prostě chtěl, aby se už Jeff udělal a tečka, tak aby mohl skončit i on; ani si nechtěl představovat, co by od něj mohl Jeff chtít, kdyby Sherlock vyvrcholil první. K jeho překvapení Jeff vydechl: „Ach Bože, ano,“ a začal si honit penis rychleji – vlastně ani nečekal, že by to fungovalo. A tak mu nařídil: „Jdi na to. Tvrději. Udělej se. Teď,“ a poprvé za celou dobu si popustil otěže, vyrazil boky ostře vpřed a v návalu rozkoše zvrátil hlavu dozadu. Tak honem, pomyslel si a Jeff pod ním díkybohu zasténal, ztuhl a zkropil si břicho. Sherlock pevně stiskl víčka, doufal, že se po něm Jeff nepokusí zase hrábnout, a snažil se myslet na něco jiného: kovboj, velký drsný kovboj, který ho mačká ke zdi a bere si ho zezadu, zatímco si Sherlock tře penis o zeď – kde to je, ve vypolštářované cele? – a už to bylo; vyvrcholil, tryskal a pulsoval v horku Jeffova těla.

Sherlock se nemohl dočkat, až bude pryč. Jeff se chtěl po akci tulit – pokoušel se Sherlocka přitáhnout k dalšímu uslintanému líbání – a nikdy se nedozvěděl, jak blízko měl k tomu, aby byl dedukcemi stažen z kůže. Sherlock nakonec utekl na záchod, kde se rychle umyl a našel žínku, kterou namočil a vzal zpátky k Jeffovi. To nebyla ohleduplnost; jenom chtěl něčím odvést Jeffovu pozornost, než si oblékne šaty.

„Jestli se zdržíš pár dní v Denveru,“ řekl Jeff po chvilce trucování, že se mu nepodařilo přesvědčit Sherlocka, aby u něj přespal, „mohl bys mi zavolat – nevadilo by mi tam zajet. Tady, tu máš moje telefonní číslo.“ Podal Sherlockovi vizitku, Sherlock si ji strčil do zadní kapsy a s obtížemi se vyhnul dalšímu hrozícímu nekonečnému objetí.

Konečně volný, Sherlock pádil do svého hotelu se skoro panickým spěchem, a tam si dal dlouhatánskou horkou sprchu. Cítil se odřený a poškrábaný do živého – doslova; Jeff měl ty nejdrsnější chlupy, s jakými se kdy setkal – ale i obrazně vzato: až moc nahý a ohmataný. Potom neklidně přecházel po pokoji a pořád cítil tu odpornou prázdnotu. Věděl, že nedokáže usnout. Zadíval se z okna, ale motel byl obklopený ulicemi a obchody a nebylo kde si zaběhat; kromě toho byla hluboká noc. Nakonec si sbalil a odjel; Jeffovu vizitku zahodil do koše.

 


 

Reklamy

7 komentářů Přidejte váš

  1. Miona píše:

    Konečně jsem měla šanci si to přečíst…
    Sherlock je na své pouti za sebepoznáním a sexem… No dobrá, John skončil v hlasovce, Rosie posílá pohledy, cestuje si na západ a hledá kovboje… Tak trochu jsem při tom čtení měla pocit, že se chová jako manžel na služební cestě, který dává rodině domů vědět, kde všude byl a taky, že jeho výběr potenciálních sexuálních partnerů má vždycky nějaký ‚znak‘ našeho drahého Johna 🙂 Nebo se mi to jen zdálo?
    Díky za překlad!

  2. Luca D píše:

    U Johna mi to nějak nevadí, ale Sherlock s někým jiným? To nemůžu skousnout, nevím proč. Doufám, že takových kapitol už moc nebude.

    1. hanetka píše:

      Ještě pár jo. Ale konec to všechno napraví.

  3. helsl píše:

    Je to dost divný; polovinu seriálu jsem nadávala Johnovi, proč hledá nějaký vztahy s omezenými slípkami, když tu největší a nejhezčí lásku má doma. Pravda ovšem je, že Sherlock nehledá vztah, ačkoliv s Michaelem k tomu nebylo daleko.
    Vím, že jsem pako, vždyť oni si ještě slovo neřekli, a přesto mám nepříjemný pocit, že Johna podvádí. Zdá se však, že už mu začíná docházet, že samotný sex bez hlubší vazby s tím člověkem není úplně rto pravé ořechové. Výborně, Sherlocku, to je první krok správným směrem, jen tak dál!

    1. hanetka píše:

      No přesně tak. Ještě se k tomu někdy příště vrátím , ale Sherlock objevuje, co mu sedí a co ne, a na co by třeba s Johnem nikdy nepřišel a nevěděl by, o co si říct. A třeba by nebyl spokojený a nevěděl by proč a kdoví, kam by to vedlo. Zvláštní, doteď mi to ještě nedošlo, ale u téhle povídky mi trochu chybí Johnův POV. Vidíme tady, jak se k poznání dopracovává Sherlock, ale Johnův přerod ne – a ten musel proběhnout taky. Jo, omluvil se mu hned v první kapitole, ale taky i tam už bylo znát, že něco chce říct a neřekne to, netroufá si. Kdy došlo k tomu, že si uvědomil, že vlastně něco říct chce?

  4. kratulablog píše:

    Opět super (půl)kapitola. Moc se mi tahle pasáž líbí, Chryse to umí podat přirozeně a bez přehánění. Sex nemusí být úplně příšerný, aby ho Sherlock vyhodnotil jako ne moc dobrý (tedy tenhle konkrétní zážitek) A samozřejmě parádní překlad.

    1. hanetka píše:

      Děkuju za uznání, dělá mi to náramně dobře. A jo, Sherlock taky musí přijít na to, že sex a intimita nejsou totéž.

Necháte mi komentář?

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.