Hanetka: Znovuzrození – 4. kapitola 2/2

A druhá polovina čtvrté kapitoly je tady. Zajímá vás, co všechno si Sherlock chce ještě vyzkoušet? Tohle… bylo tak překvapivé, že jsem se u toho chechtala.

 

Cesta do neznáma

část druhá

 

Jízda mu pročistila hlavu. Na předměstí Denveru Sherlock uviděl nonstop jídelnu a rozhodl se zastavit na snídani; teď, když přehlušil svůj únikový instinkt, byl unavený a hladový a nadýchaný výfukových plynů.

Nad horou lívanců a slaniny Sherlock pečlivě třídil noční zkušenost do nového křídla svého paláce mysli. První část byla snadná: Sherlock neměl rád vousy. Bradka sama o sobě nebyla tak špatná – Sherlock neměl vůči bradkám žádné podstatné námitky; viděl fotky Johna v Afghánistánu, na kterých měl vousy, a vypadal dost dobře, rozhodně líp než s tím otřesným knírem. Přesto. Sherlock zařadil ‚Medvědy‘ do sekce Averze, hned vedle mladých a hezkých chlapců (kterou Sherlock teď v souladu s názvoslovím užívaným na Grindru přejmenoval na „Twinks“). Líbání a tak dále bylo těžší analyzovat; Sherlockovi se docela líbilo líbat se s Michaelem, ale Michael se na něj tak… nelepil? Nevěšel? Určitě nebyl tak náročný a tolik se nedožadoval. A taky tu byla ta divná chvíle skoro odporu, té špatnosti, která v něm přetrvávala a nakonec ho zahnala zase na cestu. Sherlock si myslel, že ví, o co jde: jen si to nechtěl přiznat. Akt, kterému se oddávali, byl intimní, mnohem intimnější, než co dělal s kýmkoliv jiným – byl v Jeffově těle, uvnitř, spojil se s ním v tom nejhlubším fyzickém smyslu, a Jeff byl někdo, s kým vůbec netoužil být spojený, a to v jakémkoliv jiném smyslu. A to znamenalo… no, to naznačovalo otázku, kterou si Sherlock zatím nebyl připravený položit.

Takže. Prozatím byla odpověď dost jednoduchá: bude se držet nepenetrativního sexu. Kromě jiného v něm minulá noc vyvolala velmi silné podezření, že by dal přednost tomu být bottom, a on si ani nedokázal představit, jak odporné by s nesprávným člověkem bylo tohle. Navíc toho měl se svou databází ještě hodně před sebou – zatím byl jen se čtyřmi lidmi, což je jako statistický vzorek prostě ubohé. John, když spolu bydleli, zvládl víc lidí i za měsíc!

Ta myšlenka Sherlockovi připomněla, že s Johnem už přes týden nemluvil. Vytáhl mobil a zkontroloval, kolik je hodin, chvíli počítal a vytočil Johnovo číslo.

Telefon zazvonil tolikrát, že už Sherlock skoro rezignoval a myslel si, že nechá jen další hlasovou zprávu, když to John konečně zvedl. „H’ló?“ zamumlal rozespale.

„Johne? Jsi v pořádku?“

„Sherlocku! Hej, vydrž chvilku.“ Ozvalo se ťuknutí – John evidentně odložil telefon – a pak krátké ticho, následované vzdáleným šploucháním: John se byl vyčurat a teď si oplachuje obličej, vydedukoval Sherlock.

„Ahoj,“ ozval se John a teď už to znělo, že je víc při vědomí. „Omlouvám se za to předtím. Zrovna jsem se probudil.“

„Špatně jsem spočítal čas?“

„Ne, ne, já jsem jen minulou noc pracoval. Mycroft mi sehnal nějaký zástup, noční na pohotovosti. Je to… fajn. Víc to připomíná to, co jsem dělal v Afghánistánu, víš. A teď, když mám Tal…“

„Ano. Mnohem lepší než klinika,“ přisvědčil Sherlock. Nikdy nepochopil, proč tam John zůstával; očividně to nesnášel.

„Jo, tak – jak se vede? Výlet na Divoký západ, co?“ Sherlock přímo cítil úsměv v jeho hlase. Přimělo ho to se taky usmát. Pověděl Johnovi o Harley – Davidsonu, o blizzardu i o pivem posedlých starousedlících ve Fort Collins.

„Posílal jsem Rosie pohlednice – brzy by vám měly začít přicházet.“

„Och, to mi něco připomíná. Dorazily tvoje housle, v jednom kuse a v pořádku, a Rosie se moc líbí ten koníček, cos jí poslal. Je to teď její nejmilejší kousátko. A ty noty jsem zatím schoval k sobě do skříňky, dokud se nevrátíš. Nemůžu se dočkat, až to uslyším.“

„Klidně si je můžeš nechat. Nepotřebuju noty, abych to zahrál.“

„Takže se ti daří dobře? Jíš spousty dortů nebo koláčů?“

„Ano. No, zdá se, že některá místa se na koláče specializují. I když je ve skutečnosti moc rád nemám, ačkoliv jsem měl jeden čokoládový a ten byl vážně dobrý. Ale zato jím spousty lívanců.“

„To se počítá.“

„Ano.“ Sherlock se teď cítil mnohem líp; pořád se usmíval a ten prázdný pocit byl pryč. Teď, když se najedl, začal být ospalý. Půjde a prohlídne si denverské pamětihodnosti, rozhodl se, a pak si najde motel a zdřímne si, a pak dá šanci Grindru. Žádné vousy. Venku se obloha nad rovnými pláněmi začala barvit do růžova a jídelna se začala plnit řidiči kamionů. „Asi bych měl jít. Užij si práci. A Johne?“

„Jo?“

„Chybíš mi.“

Z Johnova hlasu tu vřelost přímo cítil. „Taky mi chybíš. Opatruj se.“

**

Než zamířil na jih, strávil Sherlock v Denveru dvě příjemné noci. Zajel do Santa Fe a pak to vzal na přeskáčku na západ: Albuquerque a Roswell (to bylo zklamání) a Las Cruces a Tucson a Phoenix a Grand Canyon (nuda) a pak znovu Las Vegas, a potom přes poušť do Carson City a Rena a konečně do San Francisca. Rosie posílal pohlednice, na kterých byli mimozemšťani, skalní města, juka a kaktusy a řeka Grand Ditch. Měl sex s muži, se kterými se seznámil jak v barech, tak na Grindru; Grindr měl rozhodně svoje výhody, ale celkově zjistil, že je lepší najít si žádoucího partnera osobně. O tolik víc přístupných dat. Zkusil tequilu a nechutnala mu a zkusil dort tres leches a do toho se úplně zbláznil. Opálil se. Uvažoval, že tu mikinu s kapucí zahodí, ale nakonec ji poslal do Londýna: dovedl si představit, jak se v ní povaluje, nebo jak ji nosí za chladných zimních nocí přes pyžamo, když není absolutně žádná šance, že by ho v ní někdo viděl.

Sherlock v Novém Mexiku konečně padl na kovboje, snědého muže jménem Angel, který skoro vůbec neuměl anglicky, ale zato měl spoustu jiných uspokojivých dovedností. Sbalil transku, částečně ze zvědavosti – jistěže to poznal – ačkoliv váhal, jestli bude schopný se s ním udělat, ale ten muž byl zábavný a bezprostřední a velkorysý; poskytl Sherlockovi ten nejlepší orál, jaký kdy měl, a potom se s ním nadšeně podělil o rady. V Las Vegas se účastnil své první trojky, a to bylo velmi poučné. Mohl sledovat dva jiné muže při análním styku a taky zažil svůj první anilingus. V tábořišti v Death Valley potkal jakéhosi Němce a měl s ním sex na dece pod oblohou plnou úžasných hvězd.

Sherlock nikdy nemyslel na minulost nebo na svou rodinu, ale docela dost myslel na Johna: když se zakusoval do dortu, když se schoulil pod studené, neutrálně vonící povlaky v motelové posteli, když jel z Death Valley pod tím úchvatným třpytem hvězd. Volal mu: z jídelen, z odpočívadel, od krajnice na silnici poblíž Panamint Springs, když mu konečně naskočil signál. „Pamatuju si takové hvězdy z Afghánistánu,“ řekl John toužebně, a pak: „Chybíš mi.“

„Taky mi chybíš.“

**

Než Sherlock dojel do San Francisca, odškrtl si na svém pomyslném seznamu (vylepšeném a reorganizovaném podle kategorií na Grindru) všechno kromě ‚Kůže‘. Usoudil, že tuhle poslední bez problémů zdolá v San Franciscu, a měl pravdu: ani nemusel využít Grindr. Bylo tu několik barů zaměřených na kůži a dokonce i jeden motorkářský gay bar. To bylo rozhodně lákavé, ale Sherlock se rozhodl, že chce nejdřív vyzkoušet tu plně fetišistickou záležitost.

Netrvalo mu dlouho, než se zaměřil na náruživého, vážně se tvářícího Asiata jménem Paulo. (Něco přes čtyřicet, intervenční kardiolog, původně měl v plánu dělat výzkum, ale nechal se zlákat penězi; teď ho jeho práce k zešílení nudila a hledal rozptýlení v čím dál odvážnějších sexuálních hrátkách, které zacházely až do krajnosti.) „Čemu dáváš přednost?“ zeptal se Paulo.

„Ještě nevím,“ odpověděl Sherlock. „Proto tu jsem.“

Paulo ohrnul ret. „Nemám zájem o zelenáče.“

„Fajn,“ odvrátil se od něj Sherlock. Nemyslel si, že se dostane daleko – Paulo byl velmi fit, ale zas ne přehnaně namakaný, a od Sherlocka neodtrhl pohled od chvíle, kdy vešel – a přesně jak najisto čekal, Paulo ho zastavil: „Počkej. Co bys byl ochotný zkusit?“

Sherlock se ohlédl přes rameno a dal najevo netrpělivost. „Jak jsem už řekl, nevím.“

„Impact play?“ Když Sherlock zvedl obočí a hrál hloupého, objasnil: „Můžu ti nařezat?“

„Není to snad účel? Žádné stopy.“

„Bondáž?“

„Ne.“ Sherlock si byl na 95 % jistý, že je Paulo neškodný, a ačkoliv by ho před deseti lety těch zbývajících 5 % nastavit zápěstí nezadrželo, teď byl moudřejší a opatrnější. Nebo na něj možná měl takový vliv jeho denní chleba.  Podle Sherlockovy osobní zkušenosti nechat se svázat někým cizím, z toho nikdy nevzešlo nic dobrého.

Paulo znovu přimhouřil oči a Sherlock dodal: „Ale nechám ruce tam, kde mi přikážeš,“ a spojil je za zády. Pak si všiml, jak se mu Paulo dívá na ústa. Už zjistil, že většina mužů, kteří jeví zájem, má tendenci zírat mu buď na rty, nebo na zadek, a upřednostňoval svůj výběr podle toho prvního; teď si přejel jazykem těsně za spodním rtem. Věděl, že Paulova představivost si zbytek doplní: Sherlock na kolenou, ruce za zády, ústa dokořán a čekající na Paulův penis.

Paulo chvíli uvažoval – očividně jen naoko – a pak se zeptal: „Hračky?“

„Rozhodně.“

Hračky!

**

Sherlock shledal, že masochismus je jako pytel se smíšeným zbožím. Svorky na bradavky byly rozptylující a prostě nepříjemné a plácačku odmítl okamžitě po prvním úderu: příliš mu to připomínalo Srbsko. Na druhou stranu, šlehnutí jezdeckým bičíkem bylo podivně příjemné a z nějakého nepochopitelného důvodu ho mohutně eroticky vzrušovaly políčky. Zvláště když klečel. Nevěděl proč, ale když ho Paulo profackoval doruda, až ho štípaly tváře, a pak ho popadl za vlasy a narazil si ho na erekci, měl Sherlock co dělat, aby udržel ruce za zády. Stačil by jediný dotek a udělal by se.

Hračky byly ale fantastické. Paulo mu nasadil nějaký druh komplikovaného erekčního kroužku a položil ho doširoka roztaženého na postel – jistěže měl Paulo postel v kobce a potaženou kaučukem. Sherlock nakonec souhlasil, že si nechá připoutat kotníky, protože pouta byla podšitá měkkou kůží a s volnýma rukama by se z nich dokázal dostat během půl sekundy, a zjistil, že být takhle roztažený doširoka mu připadá současně znepokojivé i vzrušující. Paulo mu dal jasně najevo, že nemá zájem o anální styk, což bylo jedině dobře, ale jinak se velice zajímal, co by se dalo se Sherlockovým zadkem podniknout jiného. Začal s útlým malým dildem, pak se přesunul ke špičatému vibrátoru, kterým Sherlocka brzy přiměl svíjet se a fňukat, načež přešel k tlustšímu análnímu kolíku se zvonovitou bází, který vibroval těsně pod hranicí rozkoše. Nechal ho chvíli zasunutý, obešel postel, štípal Sherlocka do bradavek a sem tam ho šlehl po vnitřní straně stehen bičíkem, tak zlehka, že to zaštípání jen prohloubilo zoufalý hlad po ještě v jeho rozkroku.

Sherlock si myslel, že dosáhl na svou hranici – svíral sloupky postele tak divoce, že bude mít zítra odřené ruce, házel sebou a svíjel se a škemral a vyrážel boky do prázdna v zoufalé snaze dosáhnout vrcholu – ale Paulo se nad něj naklonil, posoudil ho s klinickou odtažitostí a utáhl mu erekční kroužek o další bod. Pak zesílil vibrátor. Sherlock zavyl a Paulo, kterému se přitom, jak Sherlocka šlehal bičem, postavil penis jako svíčka, si nasadil kondom a obkročil ho nad obličejem.

Než ho Paulo konečně nechal se udělat, byl Sherlock vyčerpaný do krajnosti. Orgasmus samotný byl svou intenzitou skoro bolestivý, ale pocit úlevy byl tak silný, že mu z očí vytryskly slzy a volně mu stékaly po tvářích. Když bylo po všem, zůstal ochable a zhrouceně ležet na té posteli v kobce a zmohl se jen na dvě souvislé myšlenky: bude potřebovat mnohem víc dat, aby si ujasnil, jaký má z celé té záležitosti s kůží pocit, a rozhodně potřebuje vibrátor.

**

Sherlock strávil v San Franciscu další dva dny, sbíral informace a za dlouhých ranních běhů je třídil. Jeho druhá zkušenost nebyla tak úspěšná. Muž, kterého si vybral, postrádal Paulovo soustředění a inteligenci a byl mnohem méně uspokojivý; byl taky přehnaně teatrální, což v Sherlockovi zanechalo pocit, že ho unesl nadržený gauner s potlačovanými sny o herectví. (Sherlock se přestal držet zpátky, když ten chlap potřetí zařval „Líbí se ti to, ty děvko?“, ale jeho štiplavý komentář inspiroval toho blbce jen k tomu, aby mu k Sherlockově zlosti strčil do pusy roubík.) Třetího večera zašel do toho motorkářského baru a skončil s barbarským kolohnátem, který si nejdřív Sherlockova ústa vzal tak drsně, až mu na tváři nadělal modřiny, a pak zcela nepochopitelně přešel k něžnému hlazení a mumlání: „Králíčku ušáčku, králíčku ušáčku.“ Čeho bylo dost, toho bylo příliš, usoudil Sherlock. Za vysoce specifických okolností si trochu drsnější přístup uměl užít, ale nebylo to tak, že by to nějak zvlášť vyhledával. Pořád chtěl ten vibrátor, ale poté co se poohlédl v obchodech, prozíravě usoudil, že ten nákup odloží, až nebude riskovat prohlídku zavazadel na letišti.

Než odjel, skoro se zapomněl podívat na oceán.

**

Irenin dům v Los Angeles měl tutéž profesionálně vkusnou neosobní atmosféru jako její dům v Londýně, ačkoliv zařízený byl víc v kalifornském stylu. Měla tam dokonce i bazén.

„Ty v něm vážně plaveš?“ zeptal se Sherlock. Seděli vzadu na terase, pili gin s tonikem a Irene tvrdila, že se jí z Sherlockova přízvuku stýská po domově.

„Ale ano. Ne tolik jako ze začátku, ale po cvičení je to příjemné. Mám samozřejmě firmu, která se stará o údržbu.“

„Nevěřím, že se ti vážně stýská. Dovedeš si představit, jak je zrovna teď v Londýně?“

Irene se usmála, ale hladce změnila téma. „Čemu nemůžu uvěřit, je, že jsi šel v San Franciscu za tou bandou amatérů. To mě uráží! Jak by ses cítil, kdybych přijela do Londýna a požádala policii, aby mi vyřešili případ?“

„No,“ řekl Sherlock suše, „pokud by policie měla něco, čím bych ti já posloužit nemohl, dokonale v pohodě. V tomto případě to byl penis.“

Irene se rozesmála a Sherlock se na ni zazubil a usrkl si z drinku. Bylo tu vážně hezky; ani jeho to moc domů netáhlo.

„A co máš v plánu teď?“ zeptala se Irene, jako by mu četla myšlenky.

„Nejsem si jistý.“ Sherlock vlastně moc nemyslel na to, co bude, až dorazí do Los Angeles, kde měl od začátku v úmyslu zakončit svoje dobrodružství, ale zatím k návratu do Londýna nebyl připravený. Zadíval se ven na modrou nehybnost bazénu. „Myslel jsem, že bych jel na jih, možná dolů do Mexika, strávit pár dní u moře.“

„No, tady můžeš zůstat, jak dlouho budeš chtít,“ řekla Irene. „Našel jsi svoje věci z Chicaga?“

„Ano. Díky, žes je nechala vyčistit.“

„Není zač… ačkoliv se mi víc líbíš v tomhle. Docela žhavé.“

„Spíš zaprášené.“ Vážně by měl nechat vyčistit i tohle oblečení, ale ještě nebyl ochotný se svých motorkářských věcí vzdát. Nebyly zas v tak hrozném stavu – vždycky po pár dnech trička, spodky i ponožky vyhodil a koupil si nové; bylo to snazší než najít místo, kde by mu to vyprali.

„Och, skoro jsem zapomněla. Před několika dny mi někdo telefonoval, jeden tvůj přítel.“

„John?“

Irene se na něj trochu divně podívala a Sherlock se začervenal; samozřejmě, že to bylo směšné. John měl jeho číslo, mohl kdykoliv volat přímo Sherlockovi; proč by telefonoval Irene? „Ne, Michael Rhodes. Ten basketbalista, víš?“

„Michael! Co chtěl?“

Irene povytáhla obočí. „Ptal se, jestli ses už vrátil do Anglie, a já jsem řekla, že vážně nemám ponětí. Tak mi dal svoje číslo a poprosil, abych ti ho předala, jestli s tebou náhodou budu mluvit, protože by tě rád znovu viděl, kdyby se to dalo zařídit.“

Sherlock na ni chvíli mrkal, dlouze se napil, zadíval se na bazén a zase zpátky. „Proč by mě chtěl znovu vidět? Nenaznačuje to obvykle nějaký zájem o vztah? Michael o vztah nestojí.“ Chtěl Sherlock vztah? Zamyslel se a okamžitě tu otázku odsunul stranou.

„Naznačuje to, že tě chce znovu vidět. Já bych z toho zas tak moc neodvozovala. Možná máš přirozený talent pro šukání. Nežádal mě o svolení se s tebou oženit, možná jenom chce něco jako… přátelství s benefity.“ Irene ho pořád pozorně sledovala, ačkoliv nedokázal říct proč.

Sherlock dopil a podíval se na ni. „Tak co mám dělat?“

„A co bys chtěl dělat? Chceš ho vidět?“

Sherlock se nad tím zamyslel a otáčel přitom sklenku v dlaních. Pravda byla, že by Michaela opravdu rád ještě viděl. Michael byl pořád jeho zlatý standard, meta, které všichni ti následující muži v různých ohledech nikdy nedosáhli; z vědeckého hlediska by bylo zajímavé zjistit, jestli je to teď, když má Sherlock o tolik víc zkušeností, pořád ještě pravda. Kromě toho se mu Michael líbil: mnohem víc, než čekal, a mnohem víc, než kterýkoliv z těch dalších, se kterými byl. Udělalo by to za jeho objevitelskou cestou příhodnou tečku, uzavřelo by to kruh, dalo by se říct. „Dobře,“ usoudil. „Dej mi jeho číslo a já nám udělám další drink.“

**

Čerstvě oholený a vysprchovaný stál Sherlock v pokoji pro hosty v Irenině domě a oblékal se do svého čistého černého obleku. Pak se zkontroloval v zrcadle, chvíli uvažoval, sundal si sako a kalhoty a místo nich si vzal džíny a koženou bundu.

Michael bydlel blíž centru města než Irene, v ohrazené komunitě drahých městských domů i soukromých domků. Sherlock pomalu projížděl tichou ulici a díval se po číslech, dokud nenašel to správné. Michael byl venku ze dveří, ještě než Sherlock zhasl motor. „Ty sis pořídil motorku? To je ta, na který jsi projel celou zemi? Nech mě se podívat! Hej, ty ses ostříhal!“

„Kvůli helmě,“ vysvětlil Sherlock a roztřásl si vlasy. Chvíli stáli nad motocyklem, mluvili o motorech a Sherlock vytáhl víno. Nechal ho v tašce, aby to nevypadalo tak moc jako rande, kdyby se náhodou dívali sousedi.

„Tak pojď dál,“ zval ho Michael a vedl ho dovnitř. Když se za nimi zavřely dveře, otočil se rozzářeně k Sherlockovi a řekl: „Je vážně skvělý tě zas vidět.“

„Ano,“ souhlasil Sherlock a snažil se zůstat netečný, ale cítil, jak se mu do tváře dere bláznivý úsměv, a pak už se líbali. Sherlock už zapomněl, jak veliký Michael je – bylo to jako nechat se líbat neobyčejně něžným zemětřesením – ale Michaelovy dovednosti si zapamatoval dobře. Michael byl pořád v líbání ten nejlepší, s jakým kdy Sherlock byl, a on teď už měl dost zkušeností, aby rozpoznal i vzrušené mrazení z přitažlivosti.

Líbali se, dokud Sherlock nezačal být tak rozptýlený, že upustil víno. Dopadlo na podlahu s měkkým žuchnutím a oni se od sebe s leknutím odtrhli. „Radši bychom měli přestat,“ řekl Michael a uhladil Sherlockovi velkou rukou rozcuchané vlasy. „Nebo se k večeři ani nedostaneme a já jsem pro tebe udělal svýho speciálního lososa.“

„Tohle se k lososovi nehodí,“ usoudil Sherlock s lítostí a vytáhl víno. Byla to stejná značka, jakou pili v Chicagu.

„Ty sis to zapamatoval,“ změkla Michalovi tvář zase v tom oddaném úsměvu, a pak nad sebou zavrtěl hlavou. „Zatraceně, o kom to tu mluvím? Samo, že sis to zapamatoval. Mám k večeři láhev bílého a tohle si dáme potom – můžeme zavolat Ubera, nebo je tu spousta pokojů, pokud bys tu chtěl zůstat přes noc.“

**

Michaelův losos byl jednoduchý, ale dokonale připravený, a udělal k němu i salát a chřest. Povídali si o Los Angeles a místech, kam se Sherlock dostal na svých cestách, a potom, když už byli u druhé láhve vína, i o jeho barvitějších dobrodružstvích.

„Králíčku ušáčku,“ opakoval Michael. Byl smíchy bez sebe, ruku si tiskl k ústům a slzely mu oči. „Ne, ne, ne, ne, ne. To byl běloch, ten chlápek, že? Ne. Jestli si z tebe někdo má udělat svýho bílýho králíčka ušáčka, budu to já.“

„Asi začnu na Grindru novou kategorii,“ prohlásil Sherlock. „Bílý králík.“

„Kterej třepetá tím hebkým ocáskem z bílý vaty,“ řekl Michael a Sherlock musel položit sklenici, protože se tak strašně smál. „Myslel jsem na ten bílej ocásek,“ přiznal Michael. Napřáhl paži, vzal Sherlocka za ruku a zatáhl; Sherlock se ochotně podvolil a Michael mu přejel rukama dolů po zádech a přes zadek, stiskl a Sherlock zapomněl na všecko, kromě touhy dostat se z těch šatů a mít Michaelovy ruce na nahé kůži, teď hned. „Myslel jsem na něj docela dost.“

To líbání předtím bylo hezké, ale teď to bylo úplně jiné, hlubší a mnohem bezhlavější. Michaelovy ruce nezůstaly korektně v Sherlockově pase, ale přesunuly se níž, ohmatávaly a tiskly a hladily, a Sherlockovy zase vklouzly Michalovi pod košili, aby se nabažily jeho pevných a hladkých zad.

Michael zasténal a odtrhl se od Sherlockova lalůčku, kterému zrovna věnoval péči, aby mu vydechl do ucha: „Tady někdo trénoval.“

„To není všechno, co jsem procvičoval,“ prozradil Sherlock. Neřekl to tak jako obvykle, posměšně a vyzývavě; začínal matně chápat, že s Michaelem upřímnost všechno o hodně vylepší. „Nech mě ti to ukázat.“

Sherlockovi se Michaelova postel, obrovská a s povlečením té nejvyšší kvality, moc líbila. Taky se mu líbilo, co v ní Michael dokázal provádět, obzvláště když zanechal toho opatrného zacházení z jejich prvního styku. V prvním zápalu, když se zbavili šatů a přitiskli se k sobě, se mu skoro nabídl, skoro překročil tu poslední neviditelnou hranici a nechal Michaela, aby si ho vzal, i s tím obrovským penisem a vším, ale nakonec to neudělal. Doopravdy chtěl Michaelovi ukázat, co všechno se o orálech naučil.

„Ach, sladký Ježíši,“ lapal Michael po dechu. „Promiň, porušuju vlastní pravidla, snažím se držet zpátky, ale ty seš prostě -“

Sherlock se odtáhl jen na tak dlouho, aby samolibě řekl: „Jen do toho. Já to zvládnu,“ zase ho polkl a Michael rozhodil ruce, zasténal a zvrátil hlavu vzad. Sherlock trochu podváděl: Michael ležel na zádech, takže bylo snazší kontrolovat, jak hluboko dokáže zajet. I tak byl obrovský a Sherlock byl perfekcionista, takže než Michaela dovedl k bouřlivému hlasitému vrcholu, pěkně ho bolelo hrdlo. Michael nešetřil chválou a ani splátkou a Sherlockův vlastní následný orgasmus byl vysoce uspokojivý, i když mnohem tišší.

Potom oba pár minut leželi celí udýchaní a zpocení, dokud se dost nesebrali, aby se očistili, a pak se Michael po Sherlockovi natáhl a vzal ho do náruče. „Ty víš, že jsem to s tím Uberem vlastně nemyslel vážně, že?“ zamumlal. „Jen jsem nechtěl, aby ses cítil k něčemu nucenej.“

Sherlock přemýšlel, jestli se to stane znovu, tohle objímání; dumal, jestli se mu to pořád bude líbit, když vůbec netoužil zůstat s kýmkoliv z těch, se kterými byl potom. Kupodivu to bylo přesně tak hezké jako poprvé. Hlavu měl přitulenou k Michaelově pevné hrudi, a když Michael mluvil, cítil, jak mu vibruje. „S nikým jiným jsem nikdy nezůstal,“ přiznal. „Nikdy jsem nechtěl.“

„Abych řek pravdu, já taky ne. Už od školy ne.“ Michael byl chvíli zticha. „A ani jsem nikoho nepozval podruhý na rande.“

Sherlock se mu usmál do hrudníku.

„Hodně jsem na tebe myslel,“ řekl Michael tiše. „Ne jenom, však víš, na sex, nebo na tvoje oči nebo zadek nebo co. Ačkoliv i na to jsem myslel. Ale taky na to povídání s tebou. Šel jsem a vyhledal jsem si tě, víš, v Guardianu, přečet jsem všecko, co o tobě kdy napsali. Člověče,“ zavrtěl hlavou. „Byla to všechno pravda?“

„Nevím. Většinu jsem toho nečetl.“ To byla Johnova práce, pomyslel si Sherlock, ale neřekl to. „Nejspíš ano. No, ne to o Janine. Pokaždé si vymyslela jinou historku a nikdo si toho nikdy nevšiml; jen jí dál platili za interview. Pořídila si za to dům.“

„A tobě to nevadilo?“

„Ne.“ Opravdu mu to nevadilo. „Využil jsem ji, takže měla právo na všecko, co z toho dokázala vytřískat, a kromě toho… proč by mi mělo záležet na tom, co si o mně myslí lidi, které ani neznám?“

„Vidíš, to je právě to. Všem ostatním na tom záleží. Ty seš jedinej, koho znám, kdo na to prostě kašle.“

„Většina lidí si nemyslí, že je to výhoda,“ řekl Sherlock suše.

„Přesto.“ Michael nepřítomně hladil Sherlocka po vlasech a Sherlock zavřel oči. „Chci být taky takovej. Jako ty. Teda, nechci být tebou, chci být sám sebou.“

„Mhm.“ Sherlock si vlastně nebyl jistý, jestli by měl něčím k téhle konverzaci přispět, a tak se rozhodl jen neurčitě přitakat.

Michael se nadechl. „Když jsem jí volal, tý tvý známý, ptal jsem se, jestli tě může sehnat. Nebylo to jenom proto, že jsem tě chtěl znova vidět, ačkoliv to jsem vážně chtěl. Hodně. Ale nebyl to jedinej důvod.“

Sherlock otevřel oči a zvedl hlavu, aby viděl Michaelovi do obličeje. „A co byl ten druhý?“

Michael zpevnil objetí. „Chci si tě najmout.“

 

Reklamy

9 komentářů Přidejte váš

  1. helsl píše:

    Jen u vědomí dobrého konce neučůrávám strachy, protože ta vzájemná sympatie mě znepokojuje. Další setkání sice inicioval Michael a nikoliv Sherlock, ovšem tomu nebylo nikterak proti mysli. Vzdálený John se nemůže bránit (hodlal by tomu vůbec nějak bránit?); Sherlock si může myslet, že mu schází jen jako spolubydlící a společník na dobrodružství, vždyť jinak byl samá ženská; prostě snadno by mohlo dojít k nedorozumění, že Míša by nebyl až tak špatná volba…

    1. hanetka píše:

      Sherlock si to všecko pěkně srovná v hlavě, o to není strach. On opravdu pátrá po tom, co mu vyhovuje, a nespokojí se s ničím polovičatým, s ničím, co by necítil upřímně a úplně jako svoje. A taky se mu začne stýskat…

  2. kratulablog píše:

    Teda když jsem tuhle povídku četla poprvé, tak ve mně tím závěrem celkem hrklo, protože Michael je tak fajn a vzájemné sympatie tam jsou, ale se znalostí konce to vlastně znamená další plusové body pro Johna 🙂
    Sběr dat je super a nepochybuju, že v budoucnu a s tím správným člověkem bude už Sherlock vědět, kterým směrem zaměřit případné experimenty a co jsou pro něj slepé uličky.
    Jsem ráda, že se Mia uklepla a dopřála nám kapitolu o den dřív, protože teď zrovna potřebuju nějaké odreagování a povzbuzení.

    1. hanetka píše:

      Škoda, že nám Chryse to následné experimentování nenapsala, že? Ale i tak… Michael je fajn, ale má život v Americe a Sherlock si je čím dál jistější, že doma je doma. Takže pápá, Ameriko!

  3. Miona píše:

    Najmout? Jako najmout jako NAJMOUT?! Líbí se mi vztah, který Sherlock má s Michaelem, ale tohle… to jsem nečekala… Jinak, Sherlockovy pokusy a sbírání dat bylo… jak jen to říct, vtipné 😀 Ovšem nejlepší byl rozhovor s Johnem a jejich „Chybíš mi.“ Tam se prostě rozplývám jako puberťačka 😀
    Myslím, že díků za další překlad a kapitolku nebude nikdy dost 🙂 ❤

    1. kratulablog píše:

      Neboj, Michael si hodlá Sherlocka najmout ryze v rámci jeho odbornosti 🙂

      1. Miona píše:

        Pokud tedy půjde čistě o detektivní záležitost, jsem s tím v pohodě 😀

        1. kratulablog píše:

          Je na čase, aby Sherlock zjistil, jestli ho řešení případů i potom všem pořád baví a naplňuje :-ú

    2. hanetka píše:

      Jo, najmout jako detektiva, jak už ti odpověděla Kraťula. A krásného sherlockovského řešení případu se dočkáte už dneska večer… tedy první části. Jo, a chybíš mi? No, nejlepší na tom je, že to oba myslí přesně tak, jak to říkají. Oni si opravdu chybí.

Necháte mi komentář?

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.