Špatný nápad. Vskutku otřesný.

Aneb: Když Sherlock svou nevymáchanou tlamou spustí lavinu smsek mezi svým bratrem a jistým detektivem inspektorem. Ti dva se k sobě přece vůbec nehodí. Ani trochu.

Slíbený překlad Mystrade, od Raspberry_Blond. 🙂

Špatný nápad. Vskutku otřesný.

 

 

Krabičky od doneseného jídla vymetené, talíře naskládané ve dřezu – který byl díky bohu očištěn od vnitřností, kterých byl ještě dnes ráno plný – a víno nalito.

Právě ta poslední část vedla k tomu, že se celý večer pokazil.

Gregory Lestrade snášel alkohol dobře. Po třech pintách černého piva sotva mrkl, takže půl sklenice druhového červeného ani kapku neovlivní jeho chování. Ale z nějakého důvodu, zatímco upíjel víno, začal rudnout, hlava se mu vznášela, jazyk poněkud těžkl a kůže mu byla nějak těsná.

Přemítal, jestli Sherlock Holmes nějak-něčím upravil tohle víno. Sérem pravdy? Strychninem? Vodilkou?

A pak se podíval znovu a uviděl chladné, modro-šedé oči, jak ho pozorují, a on pochopil. Nebyl opilý nebo otrávený. Byl na kousky rozebírán neuvěřitelnýma očima Mycrofta Holmese.

„Vážně, detektive inspektore. Myslel bych, že budete ten poslední, kdo by kvůli té nešťastné dámě nosil transparenty.”

Lestrade se zamračil do své sklenice, znovu si usrkl, aniž by vlastně chtěl. Možná se pod Mycroftovým pohledem rozkládal na částice, ale ten drink taky moc nepomáhal.

„Pro mě je obětí -“

„- Vždyť lhala, detektive inspektore. Její prolhanost vedla k marnému vyšetřování, chybné zprávě tisku a dá se říct, že kvůi ní ztratil svoji pozici -“

„On je úplný tupec!“

„Přesně to, a ještě víc. Hůř. Znám pana Strauss-Kahna osobně. Je to opovrženíhodné prase a surovec. Kdokoli, kdo v jeho přítomnosti strávil pět minut nebo i méně to pozná.“

Mycroft se letmo podíval do své sklenice, jemně kývl na Johna Watsona, který mu dolil další víno.

„Ale on tu mladou ženu neznásilnil. Kvůli tomu lhaní by měla být potrestána uvězněním. Nicméně, pokuta, kterou nebude schopná zaplatit, je přesně ten typ zbytečné nápravy, která se od Američanů dá očekávat.“ Pomalu upil. „Kdyby se Strauss-Kahn choval méně jako hrubec, zcela jistě by byl vyvinut tlak na Američany.“

„Předpokládám, že ty bys byl tím mlýnským kolem, co se otáčí, že Mycrofte?“ řekl Sherlock Holmes zvolna, zatímco brnkal na struny svých houslí.

Holmes starší pokrčil rameny. „Možná by se mě někdo zeptal na můj názor, to ano.“

Lestrade vyprskl, oči rozšířené. „Řekl byste, aby ji poslali do vězení, a oni by to udělali, je to tak?“

Mycroft znovu zamyšleně upil. „Moje názory by byly vzaty na vědomí… ano.“

„Já vám sakra nevěřím!“ vybuchl Lestrade. „Odepsal byste ženu s dítětem, co se může udřít k smrti kvůli tomu ubožákovi, a přesto byste ho nechal jít a strčil mu do kapsy letenku první třídou do Paříže se šampáněm a vším ostatním?“

„K tomu by tak docela nedošlo, detektive inspektore,“ řekl Mycroft mírně. „Žena pana Strauss-Kahna má k dispozici několik soukromých letadel. Britští daňoví poplatníci by nebyli nijak zatíženi.“

„To nemůžete myslet vážně. Ona byla obětí -“

„- Máte neobvyklý postoj k tomu, co znamená být obětí, pane Lestrade -“

„Ach, prokristapána, nemůžeme dělat něco jiného? Tohle je nudné až k nesnesení,“ zavrčel Sherlock.

„Bylo to nudné, když se to objevilo poprvé a nepřestává to být naprosto a neskutečně nudné.“

Lestrade se obrátil na konzultujícího detektiva. „Přece nechceš říct, že souhlasíš s ním, že -“

„Nuda!“ vyštěkl Sherlock. „Johne, já ti říkal, že to je otřesný nápad. Příště, až budeš navrhovat něco takového, to okamžitě smažu.“

„To nebyl můj nápad,“ řekl blonďatý doktor a protočil oči. „Greg nám chtěl speciálně poděkovat za to, že jsme mu pomohli s tím případem, a já si myslel, že je od něj fakt moc pěkný, že nám koupí večeři. Což je vážně fajn, když někdo nekoupil maso a zeleninu, jak se od něj čekalo, a v lednici není vůbec nic až na kusy tlustého střeva!“

„Experiment,“ zamumlal Sherlock, otáčel kolíčkem na svém nástroji. „Lestrade, Mycrofte, pokud hodláte být dál nudní, tak řeknu toto… Noc kolegiálního rozhovoru a družnosti je tímto ukončena.“

„Sherlocku!“ zasyčel John a omluvně se zadíval na jejich hosty.

Mycroft vstal. „To je v pořádku, Johne. Stejně budu mít zítra ráno mnoho práce. Vážně si cením tvého laskavého pozvání.“

Obrátil se na Grega. „Rád jsem vás opět viděl, detektive inspektore, a děkuji za okouzlující rozmluvu.“

„Jo… no, pokud je povídání o obvinění jedné dívky, která byla pravděpodobně celý svůj život šikanována jinými muži, okouzlující, tak je fajn, že jsem nezačal mluvit o tom, co se děje ve věznici v Guantanámu.“

Mycroft už se chystal odpovědět, když se Sherlock temně zachechtal, brnknul na své housle disharmonický zvuk.

„Díky bohu!“ zvolal. „Díky sakra bohu!“

Rusovlasý muž si povzdychl. „Ano, Sherlocku, odcházíme. Opět se můžeš vrátit k terorizování Johna a paní Hudsonové s těmi svými zahnívajícími lidskými vnitřnostmi.“

Sherlock se na něj zazubil. „Ne. I když… ano, tohle…“

„Ne.“ To se ozval John a jeho oči nepřipouštěly žádnou debatu. „Ta střeva dnes skončí v koši. Už tak to tady tak smrdí, že nevím, jestli to někdy vyprchá z tapet.“

Sherlock si Johna nevšímal a zazíral na svého bratra. „Já nemluvil o tom, že odcházíš, přestože to, jako vždy, vyvolává vlnu nadšení. Uvažoval jsem nad tím, že bych měl být skutečně vděčný, že ty a Lestrade jste vzdali své pokusy o to, romanticky se zaplést jeden s druhým.“

Mycroft pomalu mrkl a Greg se rychle postavil, skoro rozlil své víno.

„Co?“

„Ale nech toho, Lestrade. Je to vážně zjevné. Tím spíš, když je tvůj rozvod u konce.“ Sherlock zamžoural na kobylku houslí. „A jsi naprosto neschopný aspoň trochu diskrétně zírat na bratrův zadek.“ Zbledl a zachvěl se. „A děkuji, že už nikdy nebudu mít důvod vyřknout tahle slova.“

„Připojuju se k děkovačce,“ zamumlal John a vypadal velmi rozrušeně.

Lestrade cítil, jak mu rudne obličej a jak se mu svírá hrdlo. „Nevím, sakra, na co si to hraješ, Sherlocku, ale -“

„A ty, drahý bratře,“ řekl Sherlock a úplně ignoroval DI, „poznám, když jsi někým okouzlený. Konec konců, nějakou dobu jsem s tebou sdílel pokoj.“

Jeho úsměv byl výmluvný a Greg si pomyslel, že viděl, jak Mycroft doopravdy zrůžověl.

„Pravda,“ řekl politik vyrovnaným hlasem. „A z téhož důvodu já rozeznám totéž u tebe.“

Sherlockův úsměv povadl jako kytka na poušti. Oba bratři se zadívali na Johna. John si všiml, že je v tuto chvíli centrem pozornosti a zamračil se. „Co je?“

Sherlock si odkašlal. „Tak jako tak, zatímco ty, Lestrade, umíš být nesnesitelně natvrdlý, a ty, Mycrofte, prostě nesnesitelný, je radostné vědět, že jste oba dva, nezávisle na sobě, očividně, dospěli k docela správnému závěru, že… vztah mezi vámi dvěma by byla úplná katastrofa.“

Pozvedl svůj smyčec, jako by salutoval. „Ď. Vám oběma.“

Lestrade věděl, že by měl něco říct. Popírat, zmást, pohrozit, cokoli, aby odvedl pozornost od faktu, že Sherlock věděl, že se mu líbil jeho bratr a že teď to věděl i Mycroft – pokud to už nevěděl dávno. A John to věděl taky.

Dobří bohové na nebesích… Počkat… Kdy Sherlock viděl, že se Mycroftovi dívám na zadek?

Zatímco se na to Lestrade snažil přijít, Mycroft se oblékal do svého kabátu.

„Sherlocku, až budeš mít příště dojem, že tví hosté vyčerpali tvou pohostinnost, obyčejné ‚Jděte do hajzlu‘ bude stačit. Anebo vyhodit řečené hosty oknem.“

„Kdyby mě jen napadlo, že by vás to odradilo, věř mi, udělal bych to,“ zabručel Sherlock.

Lestrade odložil svoji sklenici a popadl svůj kabát. Tvář měl pořád ještě červenou, ale rozhodl se, že to svede na to víno. Cítil, jak se v něm hromadí vztek a ponížení a přemýšlel, co to sakra s tou zkurvenou 221B Baker Street bylo, že se z něj uvnitř pokaždé stával šašek – a před ostatními. Bylo to právě tady, kdy Sherlock oznámil všemu obecenstvu, že inspektorova odcizená manželka nepřestala rozhazovat nohy od sebe. A už tady jsou zase, o pět měsíců později, a ve vzduchu visí oznámení, že chtěl Mycrofta…

Což je pravda, ale kurva… To nemůže jednou nechat tu svoji chlebárnu zavřenou?

„Myslím, že pro tebe nějakou chvíli nebudu mít žádné případy,“ zavrčel Lestrade a pak prakticky vyběhl dveřmi. „Měj se, Johne. My-, hm, pane Holmesi.“ Střelil pohledem po tom elegantním muži, ale rychle se odvrátil.

Greg seběhl schody a byl rád, že je pryč z toho bytu a daleko od Sherlockova pohrdání a Mycroftových pronikavých očí.

 

oOo

 

„Potřebuje případ, detektive inspektore. Naléhavě vás žádám. Prosím.“

Greg chtěl jeden den, aspoň jeden den, kdy by se nebrodil nepředstavitelnými jatky, nepředstavitelnou administrativou nebo nepředstavitelnými egy. Tohle ráno přineslo trojitou vraždu, vyřizování hromady papírů, aby mohli připravit velmi nutné stíhání, a vzteky prskajícího šéfinspektora kvůli zprávě, kterou neviděl.

A teď, jako by toho nebylo málo, měl Mycrofta Holmese ve své kanceláři. A vypadal vážně…

rozkošně

… jako úřední osoba v uniformě třívrstvého a odporně drahého obleku, s hodinkami na řetízku a deštníkem.

„Jakýkoli případ bude stačit. Nebude vybíravý.“ Muž se odmlčel. „Máte mé slovo. John z něj leze po zdi a obávám se, co Sherlock provede, když bude dlouho ponechán bez něčeho, co by zaměstnalo jeho mysl.“

Od toho večera v Baker Street uplynuly dva týdny a Greg byl překvapený, jak úspěšný byl v tom vyhýbat se Sherlockovi. Ignoroval detektivovy zprávy a volání, ani ho Sherlock nepřekvapil na posledních místech činu. I když to poslední se dalo čekat, když ty zločiny nebylo tak těžké rozlousknout. John párkrát napsal zprávu, ale Greg k němu přistupoval stroze, nechtěl ho zatáhnout do tiché války mezi ním a Sherlockem.

„Zaměstnávat ho není moje práce,“ řekl Lestrade. „Nejsem cvičitel lachtanů a případy nejsou ryby, co bych mu házel za odměnu.“

Mycroft ho chvíli mlčky pozoroval. „Snad stále nejste naštvaný ohledně toho jednoho večera.“

Lestrade se na něj zamračil. „Ale, že by? Co myslíte.“

„Ale detektive inspektore, jistě chápete, že tohle je Sherlockův modus operandi,“ řekl Mycroft. „Je nedůtklivé, svéhlavé děcko a přesně jako takové děti používá hrubost jako způsob získání pozornosti -“

„No, mám plný zuby pozornosti, které se mi dostane, kdykoli tam jsem a váš bratr se rozhodne, že se nemůže dokopat k tomu být dobrý hostitel.“ Lestrade prudce oddychoval. „To je podruhé, co mě takhle napadl, a už toho mám dost.“

Politik naklonil hlavu do strany. „Ach, ano. Sherlock na vánočním večírku odhalil aféru vaší družky, je to tak?“

„Ano.“

„Ale jistě víte, že teď už vaše bývalá žena pokračovala ve své nevěře. Jistě to nemohlo být takové překvapení -“

„Ne. Nevěděl jsem to.“ Lestrade se zadíval na svůj stůl. „No, ne jistě. Chtěla se vrátit. Myslel jsem, že toho druhého chlápka hodila za hlavu. Možná… Nebyl jsem si stoprocentně jistý, že to udělala, ale nepotřeboval jsem, aby mi to někdo hodil do ksichtu před zatraceným davem lidí!“

„To bylo, připouštím, politováníhodné,“ řekl Mycroft. „Ale nerozumím, jak se tohle podobá tomu druhému večeru. Nebyl tam žádný ‚zatracený dav lidí‘. Jen vy, já, John a můj bratr.“

„No a?“ ucedil Lestrade. „A to mě má jako uklidnit, protože jsem byl tentokrát ztrapněný před menší hrstkou lidí?“

„Odpusťte, detektive inspektore, ale předpokládal jsem, že vaše zklamání z vánočního večírku tkvělo v tom, že nikdo, až na vás a mého bratra, neměl ani podezření o vašich manželských rozepřích.“ Mycroftovo obočí se zamyšleně stáhlo. „Zatímco toho druhého večera v té místnosti nebyl nikdo, kdo by si nebyl vědom situace.“

Greg na něj zíral, nevěřil vlastním uším. „Snad nechcete říct, že John si myslí, že my dva spolu flirtujeme-“

„Můj bratr říká doktoru Watsonovi vše. To jste si snad již uvědomil. Copak jste si nevšiml nedostatku překvapení v Johnově tváři?“

Lestrade mlčky zavrtěl hlavou. Byl krapet zaměsnaný tím, aby nehodil svoje víno – i se skleničkou – na Sherlockovu zatracenou hlavu.

„To, že jeden druhého přitahujeme, je celkem evidentní,“ pokračoval Mycroft uvolněně. „Tedy, každopádně schopnému pozorovateli. I když se můj bratr mýlí v tom, že jste ve svém pokoukávání indiskrétní.“

Gregův obličej zrudl. „No… Já… Možná, že jsem taky jednou nebo dvakrát viděl, jak si mě prohlížíte!“

Na tváři rusovlasého muže se pomalu objevil úsměv. „Snad jsem se ani nesnažil takové pokusy skrývat.“

Lestrade po tom prohlášení cítil, jak mu vyschlo v ústech. Ty pozoruhodné oči ho už zase pozorovaly. Nicméně, raději by viděl, jak ho svlékají, než aby ho pitvaly.

„Podívejte… Nemám teď nic, co by Sherlocka zajímalo. Co se týče případů.“

Lestrade se obrátil zpět ke svým papírům. „Možná za pár dní se něco objeví a možná mu napíšu nebo Johnovi, abych viděl, jestli ho to zajímá. Nic neslibuju.“

Mycroft byl na okamžik tiše, ty jeho mimořádné oči ani nemrkly.

„Odpusťte, detektive inspektore. Dneska jsem trochu pomalý. Chápejte, měl jsem dnes ráno jen jeden šálek čaje.“ Odmlčel se. „Vy nejste na Sherlocka rozzlobený proto, co odhalil. Jste rozzlobený proto, že dle jeho názoru by takový poměr byl… nevhodný.“

„Věřím, že slova, která použil, byla ‚naprostá katastrofa‘.“ Lestrade si nemohl pomoct, ale zněl trochu zasmušile.

„Ano… Můj bratr má zálibu  v užití celkem hrubých výrazů, když se snaží nastínit situaci.“

Lestrade pokrčil ramenem. „Jo, no…“

„Ačkoli v tomto případě má docela pravdu.“

Greg vzhlédl a prudce vydechl, někde v hrudi ucítil něco, co se nápadně podobalo úderu pěstí do břicha.

„Cože?“

„Jeho odhad je správný,“ zopakoval Mycroft. „Vztah mezi námi dvěma by byl špatný nápad. Vskutku otřesný.“

Greg zíral a před očima se mu rudě a šedě zatmělo. Chtěl chytit Mycrofta za flígr a dotáhnout ho ke dveřím, nakopnout ho do jeho zasrané, na míru oděné prdele a nechat ho na hromadě vedle popelnic a vyhozených krabic od donutů.

„Mno, pak už si nemáme co říct, že?“ Jeho hlas mu zněl cize. Jako by jeho krk někdo protáhl brčkem. „Tak jako tak, mám dost práce.  Zavolám Sherlockovi, až mu prostě zavolám. Až budete odcházet, zavřete za sebou dveře.“

Mycroft se nepohnul. „A teď se zlobíte na mě. Musím připustit, že zcela nechápu -“

„To je kurva očividný.“ Gregovy ruce se sevřely do pěstí, schoval je před sebou pod stolem. „Podívejte, vím, že kdybych se byť jen dotkl vašeho deštníku, měl bych hlavu rozcupovanou nějakým agentem Jejího veličenstva, ale přímo na druhé straně dveří mám pár policistů, co by se s chutí vzdali kariéry, jen aby mohli vykopat jakéhokoli Holmese z NSY. Nepokoušejte mě. Prostě odejděte.“

Holmes starší se postavil, nejistě se na Grega podíval.

„Jsem zmatený, detektive inspektore. Myslel jsem…“

Greg vzhlédl a Mycroft přestal mluvit, rty sevřené v tenkou čárku.

„Chápu. Promiňte, že jsem vás připravil o tolik vašeho času.“

Greg rozzuřeně zíral na muže, zatímco šel ke dveřím, deštník se vesele pohupoval na jeho paži. U dveří se otočil.

„Byl bych vám vděčný za jakýkoli případ, co byste dal Sherlockovi. Jakýkoli.“ Zaváhal a Greg si byl jistý, že chce ještě něco dodat. Ale pak přikývl a zakončil pouhým: „Pěkný den, detektive inspektore.“

Greg čekal, až se zavřou dveře, než nepřesvědčivě zamumlal: „Jdi se vysrat.“

Ale to vzdorné prohlášení ho akorát jen víc sklíčilo.

 

oOo

 

Chyba v úsudku přišla o tři dny později. Greg zašel do hospody a utekl z ní dřív, než by ze sebe stihl udělat blbce. Byl ve svém novém bytě – docela pěkném, ale ne tak docela domově – a dávali Lásku nebeskou. Měl ten film vážně rád, ale jeho ex ho nesnášela, předhazovala mu svoji averzi k Billu Nighymu a hudbě od Beach Boys.

Greg ten film sledoval, ale zjistil, že se nemůže ponořit do příběhů jako obvykle. Jeho mysl se vracela zpět k Mycroftovi a jejich poslednímu rozhovoru. Slova toho muže bolela, ale jeho výraz, když odcházel, Grega mátl. Byl už mockrát odmítnutý jinými milenci. Žádný z nich nebyl ničím, v porovnání s Mycroftem Holmesem, co měl tak úžasnou mysl a důvtip, ale stalo se to. A přesto se kvůli tomu Greg cítil na dně. Jak sledoval film a viděl, jak se různé páry hluboce zamilovávají, bořil se hlouběji do bažin své samoty. A pinty, které vypil, taky nepomáhaly.

Nakonec, když se dostal k vrcholu celého filmu, což byla nabídka sňatku Colina Firtha krásné portugalce, zjistil, že už to dál nesnese. Popadl telefon, naťukal číslo a psal, aniž by přemýšlel, co to říká nebo jaké to bude mít důsledky.

Co je na mně kurva špatně? Jsem fajn chlap. A skvěle šukám, to si myslim já. – GL

Cítil se tak nějak lehčeji, když to ze sebe dostal, ale když o pár minut cinkl jeho telefon příchozí zprávou, Greg cítil, jak jeho žaludek bojuje se vším tím Guinessem, který vychlastal.

Detektive Inspektore. Jste si vědom, komu jste poslal tuto zprávu? – MH

Lestrade se usmál, nemohl si pomoct. Ten zatracený přeopatrný hajzlík.

Věřim, že se snažim zastihnout Mycrofta Kurva-drát-jsem-přece-britská-vláda-a-nechám-tě-poslat-do-Mogadišu-jestli-jen-poděláš-moji-objednávku-na-čínský-nudle Holmese. Mám správný číslo? GL

Interval mezi zprávami byl tentokrát menší.

Musíme si promluvit. Kde jste? MH

Greg zafuněl. To nebyla odpověď, jakou chtěl.

To je jedno, ty jeden vole. Odpověz na moji zasranou otázku. Co je na mně tak špatnýho, že mě  nechceš ještě před tím, než jsme si spolu něco začali? GL

Mobil pípnul o chvilku později.

Jste doma, samozřejmě. Na schůzi nebo místě činu byste neměl čas na tak podrobné odpovědi a kdybyste jel taxi nebo metrem, dělal byste překlepy. MH

Přestaň mě kurva dedukovat a odpověz na tu zatracenou otázku. GL

Uplynula dlouhá chvíle a Greg ignoroval televizi, zíral na svůj mobil a snažil se ho přimět k životu. Proč neodpovídal? Co se děje?

Musíme si promluvit. Pošlu auto. MH

Ne. Žádný zasraný auta. Chci to vědet. Teď. GL

Raději bych to probral osobně. MH

Dneska ne. Jsem unavenej. A vlastně i docela na plech. GL

Očividně. MH

Greg neslyšně zaklel. Už už to chtěl nechat bez odpovědi, ale jeho palce ho neposlouchaly.

Prostě odpověz. Proč by byl vztah se mnou tak strašne hroznej? GL

Nebyl by. Jednoduše jsem věřil, že pokud by se to vůbec mělo stát, už by se to stalo. MH

Greg zíral a nevěřil svým očím.

No, před pár měsíci jsem měl něco, čemu se říká manželka. Není to tak dlouho. Bože. GL

Zase bylo dlouho ticho. Greg si povzdychl a chtěl se zase zadívat na televizi, když mobil znovu cinkl.

Dle mých dedukcí jste mě měl před třemi týdny pozvat na večeři. Když jste to neudělal, předpokládal jsem, že jste si rozmyslel hloubku vašeho zájmu v moji osobu a rozhodl jste se, že by pro vás takový vztah nebyl vhodný. MH

Greg cítil, jak mu krev pulzuje v uších. Co? Počkat, co se stalo před třemi týdny?

Co bylo před třemi týdny? GL

Navštívil jsem to otřesné místo činu v metru. Docela vytrvale jste obdivoval můj zadek. MH

Greg se začervenal. Ach, no dobře. To měl Mycroft oči i vzadu na hlavě? Byla tam docela tma.

No, je to pěknej zadek. Ale proto, že jsem si tě tak prohlížel, sis myslel, že tě pozvu na rande? GL

Ano. Našel by sis nějakou výmluvu, abys mi zavolal. A během našeho rozhovoru bys mě pozval. Což jsi neudělal, proto jsem předpokládal, že ses rozhodl zaměřit svou pozornost jinam. MH

Greg skousl svůj ret. Mycroft měl pravdu. Tak nějak. Chtěl pozvat toho muže na pivo nebo rychlé jídlo. Přemýšlel, že by do toho zatáhl Sherlocka, jen proto, aby to nebylo všechno moc trapné. Ale na poslední chvíli si to rozmyslel. Právě se vykousal ze vztahu, který byl založený na lžích. Nechtěl stejným způsobem začít nějaký nový. Rozhodl se počkat, dokud nebude mít dost koule na to zavolat Mycroftovi a říct: „Hele, líbíš se mi. Dáme večeři? Ty a já?“

Ale to samozřejmě neměl Mycroft Holmes ve svém zatraceném diáři.

Nadskočil, když mu znovu zavibroval mobil.

Zajdeš se mnou na večeři? MH

Greg se nahlas zasmál.

Večeři? Jakože rande? Však víš, rande, o kterým si tvůj bratr myslí, že bychom na něj MY DVA neměli nikdy chodit? GL

Vím, že ti chutná čínská kuchyně, ale snad něco jiného. Co mexická? MH

Ne. Odpověz na otázku. GL

Indická? MH

To mě jako zveš na rande? Opravdovou schůzku? Ne jenom večeři, kde budem dělat, jako že o rande nejde a kde budem celou dobu mluvit o Sherlockovi? GL

Maďarská? MH

Jdi do prdele. GL

Ah. Tak tedy francouzská. MH

Greg se zašklebil na telefon a bylo mu najednou špatně, byl smutný a unavený. Vypnul mobil a chvíli se díval se na usmívající se, šťastné obličeje v televizi, než ji taky vypnul, schoulil se na gauči a usnul, úplně oblečený.

 

oOo

 

O dva dny později Lestrade našel pro Sherlocka případ. V jednom butiku bylo nalezeno tělo, navlečené do podvazků a kalhotek, které byly pořízeny v jiném obchodě, a jazyk té ubohé ženy byl posmrtně probodnut šípem. Sherlock se nemohl dočkat, až začne, a už tu stál v tom svém kabátě a šále, vlnité vlasy rozcuchané, maličkatá lupa v ruce a dedukoval, Johna v patách.

Greg právě dočetl aktualizaci na počítači o tom, kdo objevil tělo, když jeho mobil zavibroval.

Děkuji. Ještě jeden den a John by se odstěhoval. MH

Greg se podíval směrem, kde Sherlock stále prohlížel tělo, ukazoval semhle a tamhle a vrtěl hlavou v odpověď na cokoli, co mu John říkal. Podíval se znovu na zprávu na svém telefonu a zatmělo se mu před očima.

Po té aférce tehdy večer, kdy znovu zapnul telefon, neměl žádné nové zprávy. Jako by Mycroft věděl, že je ten telefon vypnutý, a tak se neobtěžoval poslat nic dalšího. Tohle bylo poprvé, co od té doby dostal nějakou zprávu, a Greg si byl jistý, že se to týkalo toho, že konečně Sherlockovi našel případ, do něhož by se ponořil. Zašklebil se, prsty se rozlétly po klávesnici mobilu.

Mám dobrou paměť na narozeniny, víš? A výročí. A kupuju kytky. Jsem kurva fakt pozorný i romantický, ty přitroublíku. Jsem zatraceně dobrej manžel, teda přítel. GL

Donovanová mluvila s jedním z forenzních techniků a byla na toho muže milejší, než se slušelo. Anderson stál opodál a mluvil se zbytkem svého týmu a pokukoval po Donovanové. Netvářil se zrovna nadšeně. Greg si povzdychl. Jednoho dne bude muset přemístit ji nebo Andersona mimo jeho oddělení, nebo riskuje jadernou válku.

Zamračil se, když mu zavibroval telefon. Skoro zapomněl, že ho pořád držel v ruce.

Můžu tě dnes vidět? Mám pocit, že jsem se mýlil, ale musím s tebou mluvit. Osobně. MH

Jak ses mýlil? Přišel jsi na to, že nejsem tak nemožný nekňuba? GL

To jsem si nikdy nemyslel. Naopak. Italská restaurace? MH

Proč kurva nemůžeš odpovědět na otázku? A co tím myslíš naopak? GL

Mé dedukce byly možná chybné. MH

Ale do hajzlu. MYSLÍŠ? Chystal jsem se tě pozvat ven, ty hňupe. Dostával jsem se k tomu. GL

Ah. To leccos vysvětluje. Nebral jsem v úvahu tvou nechuť použít lest, abys dosáhl svého cíle. MH

Chceš říct, že sis neuvědomil, že nebudu lhát, abych se ti dostal do kalhot. To máš recht. GL

Musíme to probrat. Thajská kuchyně? MH

Greg zamžoural na telefon a povzdychl si, zatímco psal.

Možná ty i Sherlock máte pravdu. Možná by to byl zasraně blbej nápad něco si spolu začít. GL

Řekl jsem, že by to byl špatný nápad. Otřesný. MH

Chvíli bylo ticho.

Proč? Můžeš mi prostě říct proč? GL

Tvé schopnosti milence stranou, jsem si jistý, že přijdeš na ony možné překážky. Tohle říct musím. Sex by byl fenomenální. MH

Gregovi se rozšířily oči.

Jo? Nechceš to rozvést? Protože já tak nějak nevidím ty obtíže. GL

Zamysli se usilovněji. A učiň tak s rukama mimo tvé kapsy. To pomůže. MH

Lestrade se zatvářil naštvaně. Drzej parchant.

Fajn. Jsme jiní. Jsem trochu hrubej. Ty jsi nóbl a elegantní. Já pro svoji kariéru dřu. Ty děláš… bůhví co za práci. Sherlock je tvůj bratr. Můj nejbližší příbuzný žije v Aberdeenu. Ty můžeš vyhlásit válku. Já… mám rád Pigi čaj… GL

Ano? A? Co z toho vyplývá? MH

Krucinál, tohle by ale BYL špatnej nápad, co? GL

Nepochybně. MH

Nejspíš bychom nad tím vůbec neměli uvažovat, co? GL

Rozhodně ne. MH

Pár vteřin ticha. Když Gregův telefon zase cinkl, skoro se bál ho zkontrolovat.

Portugalská restaurace? MH

Gregovy prsty ztuhly nad klávesnicí. Láska nebeská… Poprvé napsal Mycroftovi, když běžela ta scéna s žádostí o ruku v portugalské vesnici.

Rozhlédl se, najednou měl pocit, že  ho někdo sleduje.

… Možná. Ne. Ano. GL

Nejsem si jistý, která odpověď platí. MH

Všechny. Možná má Sherlock pravdu. Ne, neřeknu mu to a ano, půjdu s tebou na večeři. GL

Výtečně. Nemám poslat auto? MH

Greg se napůl usmál. Sally dokončila svůj rozhovor a divně se na něj dívala, a on se otočil bokem, zastínil si telefon proti slunci.

Zveš mě na rande, nebo si ze mě utahuješ? GL

To si skutečně pamatuješ narozeniny? V tomhle jsem docela nemožný. MH

Říkají mi Almanach Lestrade. GL

Dobrá, žádná portugalská restaurace. Ryba s hranolky, za ten tvůj neskutečně hrozný příměr. MH

Jdi se vycpat. Čas a místo? GL

7.30. O Fado. Knightsbridge. Doufám, že ten případ není obzvlášť vysilující. MH

Tvůj bratr ho pravděpodobně do oběda vyřeší. GL

Nepochybně. Těším se na dnešní večer, Gregory. MH

A o nějakých pětačtyřicet minut později Sherlock rozvíjel teorie o obchodnících sýrem, opuštěném penzionu na pobřeží ve Skegnessu a sexuálních hrátkách, co se nepovedly, když Lestrade vytřeštil oči.

Gregory.

Mycroft ho oslovil Gregory. Ne detektive inspektore. Ne pane Lestrade.

Gregory.

Lestrade zíral do prázdna, bezdůvodně se usmíval a proto nepostřehl, že se Sherlock zarazil uprostřed dedukce a podezřele si ho prohlížel.

Za okamžik se obličej konzultujícího detektiva nakrčil a Sherlock divoce a syčivě zaklel, až polekal Johna a nejbližší forenzní tým – všichni ztichli.

„Ach ne…“

 

**

 

Původní povídka: Raspberry_Blond (Awful idea. Terrible, really.)

**